Interview with Steppa Style (Moscow-Prague Connection) by JahMusic Audiopool

Bookmark It

Hide Sites

TK: Ahoj Rosťo, poslední roky se podílíš na organizaci Afro-bailar festivalu. Mohl bys prosím představit našim čtenářům tuto zajímavou akci?

RK: Afro-bailar festival je pětidenní festival zaměřený převážně na luso-afro-latino kulturu, tedy kulturu z portugalsky mluvících zemí Afriky a Latinské Ameriky. Pokud bych to měl vzít podle hudebních žánrů tak účastníky čeká kizomba, salsa, zouk, samba, tango, semba, afro, coupe decale, reggae a další.

To je pokud bychom se zaměřili pouze na hudební žánry, Afro-bailar festival však nabízí více než jen hudbu, základem festivalu jsou taneční workshopy výše zmíněných žánrů, kromě toho účastníky čekají též párty a koncerty zpěváků, jež ve svých žánrech patří k nejlepším na světě. Protože však chceme ukázat kulturu afriky a Latinské Ameriky v co nejširší podobě, připravili jsme též 2 výstavy obrazů s africkou tématikou, módní přehlídky, ochutnávky kapverdské kuchyně, prodej afrického zboží a další překvapení. Jedním z cílů Afrobailar festivalu je ukázat obrovské bohatství současné africké kultury.

TK: Říkal si, že festival má 5 dní. To je dost dlouhá doba. Co všechno mohou návštěvníci očekávat?

RK: Festival sice oficiálně trvá 5 dní od 2. do 6. listopadu, ale první dva dny budou spíše takový warm-up v podobě večerních párty v klubu Palanca. Hlavní program festivalu bude probíhat od pátku do neděle. Kdy budou přes den probíhat taneční workshopy, výstavy obrazů a prodej afrického zboží a večer budou následovat party a koncerty až do ranních hodin. Myslím si však že cílem není stihnout všechny workshopy a koncert během festivalu, to ostatně ani není možné, neboť workshopy budou probíhat současně ve dvou sálech. Cílem je aby si to člověk užil a dal si pouze ty workshopy a koncerty, na které bude mít chuť a náladu. Obrovskou výhodou je, že celý festival bude probíhat na jednom místě, v klubu Palanca, takže účastníci festivalu nebudou muset cestovat z místa na místo.

TK: Hlavním tanečním žánrem je kizomba. Není na „kizomba festival“ Praha poněkud malá? Pokud je mi známo, nejedná se o město, které by mělo nějakou výraznou luso-afro-latino kulturu.

RK: Kizomba je hlavním, ale zdaleka ne jediným žánrem. Pokud jde o workshopy, kizomba tvoří necelou polovinu workshopů, zbytek tvoří ostatní tance. Tvoje námitka, že Praha je na takto nabitý „kizomba festival“ malá, je částečně pravdivá, Afrobailar festival však neorganizujeme pouze pro ČR. Máme promotéry nyní již v 9 zemích, a podle zatím prodaných fullpasů, více než 2/3 lidí pochází ze zahraničí. Dokonce máme zakoupeno pár fullpasů až z Kanady. Pokud se týče zpěváků, lektorů ale i DJs, většina z vystupujících patří k nejlepším ve svých žánrech a co se týče kizomba, semba a zouk festivalů, tak v Evropě, potažmo ve světě, byste podobně nadupané festivaly spočítaly na prstech jedné ruky. My však cheme být ještě o krůček napřed, a proto jsme připravili bohatý doprovodný program.

TK: Když říkáš „My“, přivádíš mě k další otázce, kdo jsou vlastně organizátoři Afrobailar festivalu.

RK: Festival organizujeme pouze ve třech lidech. Jelikož dámy mají přednost, tak zmíním nejprve Terezu Damianidu, hlavním organizátorem je Vitor Mendes, a třetím člověkem z Afrobailar teamu jsem já. Kromě toho máme promotéry v 9 zemích, jež s Afrobailar festivalem spolupracují a řada z nich odvádí skvělou práci. Pokud by byli nějací zájemci o práci promotéra v ČR, tak jsou vřele vítáni. Spolupráce s Terezou a s Vitorem je velmi inspirující. Vitor pochází z Portugalska ale od 18-ti let žil v Londýně. Ať se podíváte Londýně na jakýkoliv obor, jakoukoliv věc tam děláte, tak je téměř jisté, že tu samou věc dělá sto dalších lidí. Pokud tedy chcete ve svém oboru uspět, musíte být k sobě a ke svým kolegům hodně kritičtí, musíte myslet na každý detail a snažit se každý drobný nedostatek zlepšit a neustále vymýšlet něco nového či zajímavého. Takový přístup je pro mě inspirující, a i když se s Vitorem a s Terezou čas od času hádáme, přijde mi mnohem užitečnější konstruktivní kritika, než neupřímné poplácávání se po ramenou.

TK: Co když má někdo zájem někdo pouze o africké workshopy a hudbu?

RK: Jelikož program je opravdu bohatý a africké workshopy by vydali za samotný festival, rozhodli jsme se od září uvést do prodeje i Afropass jež obsahuje 6 afrických workshopů (4. – 6. 11.) a dvě večerní afroparty (4. a 5. 11.) a nedělní jammsession se skupinou La Group Nga Soso Hadie (facebook link)

Afrobailar Afropass bude stát pouze 990 korun a na základě četných připomínek jsme se rozhodli též prodávat jednotlivě samostatné workshopy. V rámci Afropasu se jedná o následující workshopy: mbalax (Kaolack – Senegal), západoafrický tanec (Bijou – Guinea), coupé decale (Chipeur – Pobřeží Slonoviny/Velká Británie), semba (Said – Sierra Leone/Velká Británie), hra na djembe (David Oplatek – ČR) a kizomba (Neelam Suman – Indie). Myslím si, že zajímavé je také to, že každý workshop se věnuje úplně jinému žánru. A pokud by se někdo nechtěl aktivně účastnit, tak se může přijít podívat na odpolední workshopy výstavy obrazů zdarma…

TK: Máš nějaké své oblíbence mezi vystupujícími?

RK: Jakožto organizátor bych měl říct, že všichni jsou mí oblíbenci, ale přesto mám pár soukromých tipů: určitě bych nevynechal coupé decale workshop, jednak proto že se jedná o vůbec první coupé decale workshop v ČR, a jednak proto že coupé decale hrajeme hojně na Africa Night s DJ Ama aka 12play v Palance. Pokud se tedy chcete stát králem nebo královnou parketu na budoucích africa nights, určitě byste tento workshop neměli vynechat. Dalším tipem je sobotní vystoupení Djodjeho, což je jeden ze světově nejznámějších kizomba umělců současnosti. Úplně největší lahůdkou však bude podle mě vystoupení skupiny La Group Nga Soso Hadie, což je pětice vynikajících guinejských bubeníků, žijících ve Švédsku. Tato skupina koncertuje po celé Evropě a kromě sobotního koncertu plánujeme s touto skupinou i nedělní jam session.

TK: Tak to jsou jistě lákavé nabídky, máš nějaký odkaz, kde by se čtenáři našeho portálu dozvěděli více o tomto festivalu?

RK: Veškeré informace o programu, účinkujících, vstupenkách a kontaktech najdete na našich stránkách www.afrobailar.com. Stačí zavítat na naše stránky a začít brouzdat…

TK: Rosťo, díky za zajímavé povídání a přeji hodně štěstí festivalu Afrobailar.

RK: Rádo se stalo, já ještě jednou děkuji za možnost prezentovat náš festival. Myslím, že ještě před takovými dvěma lety by bylo uspořádání takové akce v našich zeměpisných šířkách naprosto nemyslitelné. A všechny čtenáře zvu k návštěvě Afrobailar festivalu, protože se jedná o festival výjimečný i v evropském měřítku a vy byste si tuto jedinečnou příležitost jej navštívit neměli nechat ujít.

Pro čtenáře Jahmusic připravili organizátoři Afrobailar festivalu zajímavou akci: až 60% slevu na vybrané vstupenky:

Fullpass: obsahuje všechny stupy: 5 dní parties a workshopů
Speciální cena:950 Kč (Normální cena 2500 Kč , 60% sleva)

Afropass: obsahuje 8 workshopů afrických tanců a páteční plus sobotní party
Speciální cena: 690 Kč (Normální cena 1100 Kč , 40% sleva)

Friday party pass: vstup na páteční party
(Tam-Tam batucada, U-Cee, B-Boy, DJs: Virus, Ross the Boss, Hugo Boss)
Speciální cena: 200 Kč (Normální cena 300 Kč , 33%sleva)

Pro informace a objednání lístku se slevou kontaktuj: soutez@jahmusic.net

Bookmark It

Hide Sites

Proč zrovna Sklizeň?
Ono to k začátku podzima tak nějak patří. Každý sklízí co zasel. My budeme sklízet plody naší hudební spolupráce.

Říkáš „my“, na koho se tedy můžeme těšit?
Coco Jammin celou desku zaštiťuje co se týče hudební produkce. To znamená, že mám na svědomí všechny riddimy (instrumentálky), natáčení a mix. Riddim je ale jenom instro, dokud nepřijde MC nebo zpěvák s nápadem. A těch se nám sešlo dost! Dr.Kary, Mr.Roll, Messenjah, Mr.Ricky a Ramses, což jsou francouzští 80′s veteráni Sai Sai, Suppafly, Mad Coffin z Valmezu, čtyřčlená parta Carribean D’Vasta z Martiniku, Dominiky a Guadeloupu, jejich zpěvačka Mel-C, samozřejmě Cocoman…

To je spousta lidí. Neomezuješ se jenom na české MCs?
Určitě ne. Jediné, co všechny umělce na Sklizni spojuje jsou Coco Jammin riddimy, jak vidíš, najdeš tam i MCs z Francie nebo z Karibiku. Česká scéna je ale samozřejmě priorita, navíc jsou místní muzikanti nejdostupnější.

Jak tě vlastně napadlo dát dohromady takovou desku. U nás moc není zvykem, aby album vydával producent. Napadá mě snad jen DJ Wich…
To nebylo nijak promyšlené dopředu. Už pár let se snažím spolupracovat s MCs, natáčet jejich věci, propagovat je na internetu. Postupně tracky přibývaly, až jsem zjistil, že je jich spousta a byla by škoda je nechat jen tak ležet. Proto to není uplně regulérní album ale kompilace. Některé věci vznikly teď v září, jiné jsou nahrané už dva roky. Třeba Suppaflyovo „Pošli Mi Jointa“ existuje už léta, ale teprve před měsícem to poprvé nahrál profesionálně ve studiu. Má to jednu velkou výhodu, spousta MCs má pár dobrých pecek, ale nemá dost materiálu nebo finance na natočení dlouhohrající desky. Kompilací dostaneme ty věci k lidem, navíc se navzájem poznáme, vzniká tady pevná komunita, kdy spolu nejenom děláme muziku, ale jsme i kamarádi. Píšeme společně věci, potkáváme se ve studiu, na akcích…

Takže velká spolupráce…
Jasně, to je vlastně hlavní myšlenka celého toho cirkusu, že když potáhneme za jeden provaz, když se budeme podporovat, místo abysme na sebe žárlili, že budeme silnější. Že nás bude víc slyšet, že vzniknou lepší věci, než kdybysme proti sobě bojovali. Reggae scéna v Čechách je malinký rybníček. Teď si spousta lidí ulítla na reggae, protože je tady Michal Šeps. My chceme říct: jasně, ale jsou tu i lidi, co to dělají tak nějak od píky. Jsou tady pohoromadě, na Sklizni, a pomáhají si navzájem. Zároveň chceme dát publiku možnost naší snahu nějak ocenit. Nedělám si iluze, že si to fanoušci nestáhnou z netu, to dneska asi nemůžete nikomu vyčítat, chceme jim ale dát možnost koupit si tričko, originál CD, placku nebo nášivku. A i to se ve více lidech dělá vždycky líp.

A první příležitost podpořit bude předpokládám na křtu?
Správně, 27. září v pražském klubu Cross. Tam se nás sejde většina, bude to velká párty. Na Sklizni zpívá asi třináct lidí, tady jich uvidíte na živo minimálně osm plus Peeni Walli, Selectora Boldrika, W23…

Díky za rozhovor a za tu velkou práci!

Bookmark It

Hide Sites

Interview with Ricky Sai Sai by JahMusic Audiopool

Bookmark It

Hide Sites

Interview proběhlo koncem května 2011 v rámci rádiového pořadu Reggae Expres, který můžete naladit každé úterý na pražské frekvenci 90.3FM. Tune IN >>

Interview with DJ Kaya about reggae music (in czech, rec. may 2011) by JahMusic Audiopool

Bookmark It

Hide Sites

Po dlouhé cestě jsou všichni zmožení, a tak se na rozhovor domluvíme až po koncertě. Na ten společně s kapelou vyrazíme o pár hodin později. Cesta ubíhá rychle, stadion Müllheim je prakticky za rohem, ale i tak během ní stihneme probrat všechno možné od počasí až po aktuální dění ve světě. Jakmile vejdeme do areálu, z reproduktoru rozeznávám hlas Juniora Kellyho a tak moje první kroky vedou rovnou k pódiu, abych ještě stihla část
pro mě už známé show.

Jakmile Junior skončí, připravuje se další kapela na téměř dvouhodinové vystoupení pánů Toshe a Holta. Jako první se při evergreenu „Equal Rights“ představí Andrew, a jako správný syn svého otce pokračuje ve stejném duchu i dál. Památku legendárního Petera Toshe uctí klasikami jako „Legalize it“, „African“ nebo „Downpressor man“.

Zazní ale i písně ze zatím poslední desky LEGACY, která je věnovaná jak jinak než odkazu Petera Toshe, a která vloni získala nominaci na prestižní cenu Grammy v kategorii reggae. Příjemnou čtyřicetiminutovku zakončí nesmrtelná „Get up, Stand up“ a pak už nastoupí úžasný děda John Holt, který rozhýbe zmrzlý dav a i ve svých 65-ti letech všem ukáže, jak mu to zpívá…

Postupem času se ochladí tak, že bych za svou zimní bundu byla schopná zatancovat kozáčka na hlavním pódiu. Naštěstí nejsem sama, komu je zima, a tak už jenom mineme Tonyho Rebela, který za malou chvíli vystupuje spolu s Queen Ifricou, a vyrážíme zpátky do tepla na hotel. Tam se konečně sejdeme s Andrew Toshem a záhy poznáme i nejstaršího bratra Toshových, Steva…

Už nějakou dobu jsi na tour, jak to jde, všechno v pořádku?
Dobrý, v pohodě, jenom je to trošku únavný, protože nemáme tour bus, takže cestování je trosku vysilující.

A jak dlouho už jsi v Evropě?
Hm, myslím, že jsme vyjeli koncem června.

Co Summer Jam? Měl jsi tam vystupovat, ale nakonec z toho sešlo, respektive si zahrál dva songy s Black Soil Bandem (kapela Tarruse Rileyho)…
Byla jsi tam? Jo, to byla sranda, kapela to nestihla z Paříže, a tak to nakonec nevyšlo tak jak mělo…

I tak to bylo fajn. No a co jinak, je u tebe něco nového, deska?
No zatím poslední je deska je Legacy…

Ale ta není plně nová…
Steve: Jo, je, je i na i-tunes
Andrew: Nene, ta vyšla vloni

A co letos, slyšela jsem, že pracuješ na novém albu, na kterém by se měl objevit i Kymani Marley, co je na tom pravdy?

To je pravda, plánujeme vydání singlu v září, album EYE TO EYE (I TO I) by pak mělo vyjít ke konci roku.

Slyšela jsem song „Butterfly „(Andrew feat Kymani Marley a Bunny Wailer). Plánujete společně něco jako Wailers reunion, tour?
Steve: Rebooorn!
Andrew: Ano, pojedeme tour, ale zatím se to ještě plánuje, přesný datum ještě není.

Super, až tohle lidi uslyší, budou nadšení:)

Jak jsi na tom s muzikou, kromě zpěvu, hraješ taky na nějaký nástroj?
Od dvanácti hraju na kytaru, táta mě to zkoušel naučit na jeho kytaru jako kluka, a ve třinácti letech jsem začal s piánem.

A používáš je taky při koncertech?
Jenom někdy, ne vždycky, ale něco akustickýho ti můžu zahrát…

A než se naděju, Andrew vezme do rukou kytaru a já mám možnost slyšet song „Eye to eye (I to I)“ ze stejnojmenného připravovaného alba. Pak se vracíme k povídání, které se hodně točí okolo jeho rodiny, a které je prokládané hrou na kytaru. Andrew žil 18 let v LA, kde žijí tři z jeho sedmi dětí, zbytek pak ve Virgini a na Jamajce. Sám pochází z početné rodiny, má 18 sourozenců, deset z nich jsou potomci Petera Toshe a osm jeho matky (sestra Bunny Wailera).Rodina je pro něj hodně důležitá, a stejně tak i muzika. A jak sám říká, „Music is life“ a potrzuje to dalšími písněmi, ať už svými, nebo svého otce. Mě nezbývá, než mu dát za pravdu, a protože už je pozdě, rozloučím se, poděkuju a odeberu se na kutě.

Meggie

Bookmark It

Hide Sites

Jo! Puppa Albo je poprvé v Čechách… Jak se tu cítíš?
Výborný publikum, skvělý místo, úžasný hotel, skvělá péče…

Jak si užil dnešní koncert?
Moc hezký! Líbí se mi klub, publikum a jeho reakce, prostě všechno… Byla to hodně silná energie, která mi opravdu imponovala.

Odstěhoval jsi se ze Sicílie na Jamajku už asi před deseti lety, kde jsi dnes doma? Je to Jamajka, nebo se pořád cítíš spíš jako Ital?
Mým domovem je teď Jamajka, ale je pravda, že mi občas chybí má rodina. Přesto, když teď říkám, že pojedu domů, tak tím myslím Jamajku.

Víme, že Jamajka může být i docela kruté místo k životu. Jak ses tam cítil vítan, když ses tam přestěhoval?
Na začátku to bylo trochu drsný, ale po nějaký době jsem byl akceptován takový, jaký jsem. Takže se tam pohybuju úplně svobodně a nikdo mi nedělá problémy stejně jako já nikoho neobtěžuju. Je to prostě o respektu z obou stran, takže je všechno v pořádku.

Nahrával jsi už s hodně umělci. Máš nějaký sen o spolupráci, který se ti ještě nepodařilo zrealizovat?
Mým snem je mít duet s Bobem Marleym!

Pojďme teď k desce ESCAPE FROM BABYLON Jsi spokojený, jak to album lidé přijali?
Deska si vede hodně dobře a právě vyšla v USA ve speciální verzi. Ta obsahuje i pět nových singlů „Stepping Out“, novou verzi „Kingston Town“, „Blue Movie Boo“, „Rub a Dub Style“ a „Kingdom of Zion“ (posledně jmenovaný song dal i podtitul americké edici – pozn. překladatele). Album je na tom opravdu dobře v Evropě i v zámoří a je aktuálně na 3. místě americké reggae chart, takže si nemůžu stěžovat…

Co připravuješ do budoucnosti?
Baví mně nahrávat a připravovat nové desky, koncerty a turné, takže pořád to samé co dosud.

Musíme už končit, tak alespoň poslední otázka: Česká reggae scéna není moc velká a nemá tím pádem moc lidí, kteří by makali na tom, aby se tu reggae dostalo do vyššího levelu. Co bys doporučil mladým lidem, kteří mají ambice zpívat či produkovat vlastní věci?
Důvěřujte si a následujte svůj sen, protože ten vás dostane výš a dál. Prostě dělej to a věř, že tě nikdo nemůže zastavit. A samozřejmě hodně a pravidelně trénuj!

Bookmark It

Hide Sites

Admiral

Interview with T.O.K. by JahMusic Audiopool

Bookmark It

Hide Sites

Interview with Axum by JahMusic Audiopool

Bookmark It

Hide Sites

Ras Zacharri

Úspěšně vystupoval nejen po celé Evropě, ale i v USA, Japonsku, Karibiku a v mnoha dalších zemích. V roce 2009 přinesl novou melodii „Greetings Tenastelin“ vydanou na kompilaci ROOTS GARDEN SHOWCASE VOL. 2 u stejnojmenného labelu a taky 7´ singl „No Violence“ /“Pagan Eyes“ feat. Tiwony na riddimu „No Violence“ od Shem Ha Boreh Records. Nesmíme taky zapomenout na jeho dubpstep track „Jah Rule“, který vyšel u King Dubbist Records, a jehož video najdete níže společně s exkluzivním rozhovorem pro JahMusic.net po koncertu na Slovensku na podzim 2010.

Více info:
http://www.myspace.com/raszachari
http://pilsenragga.cz/
http://www.facebook.com/event.php?eid=190264824325888

Bookmark It

Hide Sites

Pravě jsi vydal nové album. O čem SHOTTA CULTURE vůbec je? S kým jsi na něm spolupracoval?

SHOTTA CULTURE je můj dar hudebního portrétu našich zkušeností z Jamajky. Bylo vytvořeno a nahrávano víc jak dekádu a je věnováno dancehallu za vše dobré, co přinesl Jamajce a celému světu. Je myšleno k posílení oslabeného počtu jeho příznivců a také jako jiskra k obrození v orignalitě kreativní hudby a produkčních technik velikánů jako jsou Scientist, King Tubby, Lee Scratch Perry, Coxone a dalších základních „kamenů“…. Skrz geniální mysl Salaama Remiho uřadujícího na produkci alba, s flow a podáním Spragga Benze. Album obsahuje kolaborace s lidma, jako jsou Stephen Marley, Marcia Griffiths, Jazmine Sullivan, Swizz Beatz, Kardinal Official, Queen Ifrica, Sizzla Kalonji, Jah Cure, Titty Boi a Shabba Ranks. Jsou zde zapojeny i jinačí hudební žánry a styly, abych se vyhnul monotónosti. Produkce vám přinesli BoomTunes/Red Square Production a může te ho sehnat na iTunes nebo na www.shottaculture.com.

Jak to vypadá s DVD, které chystáš, a o čem vůbec bude?

DVD – SHOTTA CULTURE HD – je pohled na Spragga Benze a mladá léta jeho života, rodinu a výchovu. Skrze politické dění, seznámení s hudbou a hraním ve filmu, tragédie, víru v Boha a mnoho dalších věcí. Mělo by vyjít v prvním čtvrtletí roku 2011.

V 90. letech jsi na Jamaice založil program Stay In School a poté, co jsi ztratil syna, jsi založil The Carlyle Foundation na poctu jeho památky. Jak tato nadace funguje a pomahá lidem?

Stay in School program a nadace The Carlyle Foundation byli sloučeny v jeden subjekt s posláním asistovat trpícím, tvrdě pracujícím, ambiciózním, avšak nešťastným studentům ve všech ročnících, ale hlavně ve druhém a třetím… Naše moto zní: „Preserve The Youth, presereve The Future“ (Chraňte mladé, chrantě budoucnost)… Pomáháme sponzorováním stipendií nebo sdílení školních nákladů za různá ocenění, darováním softwaru, školním nábytkem, a dalšími způsoby.

Za celou svou kariéru jsi měl možnost spolupracovat s různými umělci. S kým z nich se ti nejlépe spolupracovalo a s kým to pro tebe byla největší pocta?

Ve své kariéře jsem spolupracoval s mnoha umělci, včetně jmen, jako jsou Ben E. King, The Marley Brothers, Wyclef Jean, Kelis, Red Square Crew, I-Octane, Foxy Brown, Cham, Mr. Cheeks, Snoop Dogg, Maino, Chevelle Franklyn, Bounty Killer, Tanya Stephens, Kevin Lyttle a mnoha dalšími. Z producentů poté Rookie Produciton, Dave Kelly, Danny Browne, Steelie and Cleevie, Big Ship Production, Arrow Production, Bobby Digital, John John, Jahn Snowcone, Penthouse Records, Boomtunes, Red Square Productions a dalších… Je mi velkou ctí a potěšením pracovat s každým z nich…

Jaký máš názor na jamajskou a světovou scénu? V kom je podle tebe největší naděje?

Scéna právě teď na Jamajce a ve světě je pouze odhalovaním proroctví Rastafariho, kdy přísné systémy Babylonu utahují sevření smrti kolem nic netušících nebo manipulovaných myslí, neviných mas skrz vládu, terorismus, ovládání mysli, lži a špatnáou výchovu a další početné metody. Největší nadějí je Haile Selassie První a všichni Rasta-myslící, po volnosti toužící, milující, vychované a trestané duše celosvětově…

Myslíš, že reggae a hip hop mají stejné kořeny?

Hip Hop byl stvořen Kool DJ Hercem, který se narodil a vyrostl na Jamajce, kde trávil čas se soundsystemy a v hudebních arénách. Migroval z Jamajky do Bronxu a v jeho touze slyšet jeho vlastní ostrovní hudbu míchal karibskou a americkou hudbu. Zkoumal ji a přeměnil v jeho vlastní jamajský styl. Z čehož posléze vzešli rapové styly dnešních dní, takže bych řekl že odtud pocházejí i stejné kořeny.

Právě teď projíždíš USA s novým albem, plánuješ s ním přijet i do Evropy?

Plánuji přijet do Evropy v nasledujících měsících a letech..

Díky za rozhovor!

Malik

Nejnovější video k albu:

Spragga Benz představuje nové album:

Tracky věnované vzpomínce na Carltona „Carlyle“ Granta Jr. (syna Spragga Benze):

Bookmark It

Hide Sites

Na tvém předchozím albu JAH IS MY NAVIGATOR si hodně zpíval o tvém vztahu s Bohem. Na tvém novém albu se zabýváš hlavně aktuálním děním vě světě. Proč jsi se rozhodl právě pro toto téma?

Myslím, že musím svým fanouškům ukázat, co všechno se dnes ve světě děje. Nezpíváme jen o tom, jak se dostaneme do nebe. Nezpíváme jen o Zionu a všech těchto nádherných snech. Musíme se také zabývat otázkami, které ovlivňují lidi, jejich mysl a věchny ty věci, které se toho týkají. Musíme mluvit o recesi, která se děje, o teroristických útocích a všech těchto věcech. Sociální komentáře, víte? Protože toto jsou věci, které se dotýkají nás všech.

Proč přišel právě teď čas na album, jehož titulní skladba se zaměřuje na Afriku?

No upřímně proto, že se na světě mluví o jednom uspořádání světa a máte jednu Evropu a všechny tyto podobné věci. Myslím si, že potřeba o tom informovat není jen na mé straně, ale také na straně producenta, kterým je brother Frenchie (track „United States Of Africa“ je jeho nejoblíbenějším peckou na albu) a také všech lidí z VP Records. Například v poslední době proběhlo Mistrovství světa ve fotbale v Africe a tak je světové vědomí opravdu zaměřeno na tento kontinent. Myslím si, že i toto jsou imposly, proč jsme se rozhodli tuto skladbu použít jako titulní.

Co tě přimělo  ke spolupráci s Frenchiem na tomto konkrétním albu?

Brother Frenchie a já  spolupracujeme už mnoho let, dělali jsme spolu tracky na vinylové singly. Dokonce písně„A No Like We No Like Them“ a „Be Aware“ jsme dělali před nějakým časem společně. Jeho produkce je skvělá, tak jsem si jej vybral za producenta. On je ten typ, ke kterému si můžete jen tak přijít, cokoliv zazpívat a zase si jen tak odejít. A on vám klidně řekne: „Tohle se mi nelíbí Luci. Proč nezpíváš tu melodii trochu více procítěně? Zkus to…“ Rozumíte? Právě takový producent to je, a tak ho nemůžete odbít něčím starým.

I přesto, že Dean Fraser tentokrát nic neprodukoval, stále hraje na saxofon. Co je nejlepší na spolupráci s Deanem?

Mr. Dean Fraser tady byl od počátku, od samého počátku mé kariéry. Byl tu již od dnů u Philipa „Fatis“ Burrella (label X-Terminator – pozn.př.). Protože od dob co jsem byl s Fatisem, byl Dean jako hudební režisér. Mr. Fraser měl vždy veliké hudební porozumění a znal různé hudební směry. Není proto pochyb o tom, že mezi námi existuje velký respekt.

Během skladby „Be Aware“ mluvíte o vampírech a „backbiters“ (těch, co vás kousnou zezadu). Tedy těch, kteří se přiživují na spravedlivých lidech. Jsou tyto texty založené na tvém osobním životě?

Ano, je to z mé vlastní životní zkušenosti. Je to zkušenost z počátku loňského roku, kdy se za mnou připlížil člověk a udeřil mě do hlavy železnou tyčí. Presně toto inspirovalo tento track.

Pomyslel si někdy na odchod z Jamajky? Třeba do Afriky, jako například Sizzla, když se věci tak zhoršily?

Jsem určitě u procesu vytvoření základny v Africe, protože musím. A i když za sebou Jamajku nenechám a neodejdu, věřím, že mám tam někde propojení s Afrikou a že moje „pupeční šňůra“ byla přestřihnuta právě tam. Nemůžu ale jen tak opustit Jamajku, ale zároveň si musím vytvořit pevnou základnu v Africe. Protože já jsem ten, kdo přišel a zpívá „One Way Ticket to Africa“ a zpívá tolik o Africe. Bylo by velmi smutné, kdyby moje cesta skončila v Babylonu a ne v „mé vlasti.“

Píseň „King Of Kings“ je kritická k náboženství a chování některých lidí. Co tě inspirovalo napsat text k této písni?

Když jsem studoval lidské povahy a chovaní, zdálo se, jako by lidé četli některé části Bible, byli s nimi spokojeni a používali si je ke svému výkladu. Já upřímně věřím, že ze základů, které byly stanoveny, existují určité zásady, které bychom se měli snažit dodržovat. Myslím si, že lidstvo se ve skutečnosti nesnaží dodržovat zásady, které pro nás Bůh připravil. Například, pokud se zaregistrujete na internetové stránky, tak byste se měli ujistit, že vše, co tam píšete je pravda a celé internetové stránky jsou pravdivé. A pak tu není žádný rozdíl mezi duchovním šifrováním Všemohoucího. Spiritualita musí být v rovnováze. Je to jako způsob, kterým mne hudba naučila tolik o harmonii a souladu. Když  jsou v rovnováze a zajišťují, že jsem stále v správném rytmu, když zpívám. S duchem Boha Všemohoucího a lidskou duší je to stejné. U nás je zakotvení v duchu schopné fungovat efektivně, jako duchovní bytost, a musíme dodržovat šifrování, které nám Všemohoucí dal. Myslím si, že člověk má právo si zvolit určitou náboženskou ideologii a filozofii, která je pro něj pohodlná a nebo vyhovuje jeho životním cílům. To je to, co si myslím já. A věřím, že tato píseň řeší tuto záležitost. Místo toho, abychom odešli s vlastní interpretací a vlastním přesvědčením, jak by Bůh asi mohl chtít abychom žili, bychom měli sledovat duchovní šifrování, duchovní Bibli a skutečné duchovní znění.

Na tomto albu je slyšet ústup od moderní produkce a má výborně vybrané riddimy, které zní, jako by pocházely ze 70. let. Skladba „Moving On“ je na starém riddimu od Paragons, „Hossana“ je zase na na starém riddimu z produkce Bunny Lee. Jak důležité je vrátit se ke kořenům?

Toto je opravdu jedna z věcí, kterými na mne brother Frenchie hodně zapůsobil. On je právě ten muž, který přišel s některýmy riddimy a zaryl mi je přímo do žíly. Jedná se o hudbu, kterou miluju. Vyrůstal sem na tomto druhu vibrací. Miluji takové riddimy a upřímně si myslím, že právě to mne propojuje s kořeny. Je příjemné zpívat na up-tempo beaty a zároveň na těchto opravdu rooots reggae riddimech. To také podporuje zachování našeho kulturního dědictví a houpavých „roots rockin“ riddimů v uších našich lidí. Protože, když jsem viděl, co provedl Bitty McLean s písní „Walk Away“, poznal jsem sílu hudby. Když byly skladby o lásce nazpívány na původních foundation riddimech, byly i divácky mnohem úspěšnejší. Cítím velikého ducha v roots-rock reggae music. To není jen ve způsobu nahrávání a počítačové digitalizaci, ale také to, že lidé stále chodí do studia se skutečnými živými nástroji a nahrávají. Ve dnech, kdy se nahrávalo jen takto, nikdy nebylo tolik nahrávek. mohli jste tak cítit ducha, který tyto lidi spojoval, a oni mohli hrát s naprostou přesností.

Na téma živých nástrojů: Nedávno jsi dělal s americkým violoncelistou Davem Egarrem na jeho album KINGSTON MORNING. Jak k té spolupráci došlo?

Yes Man, ten chlap je génius! Setkal jsem se s ním přostřednictvím Handela Tuckera, což je producent, který na jeho projektu pracoval a pozval mně. On spolupracoval s Egarrem, a když jsem tohoto člověka viděl při práci se svým nástrojem, tak jsem cítil velké propojení mezi ním a mojí kytarou. Myslím, že když se lidé spojí se svým nástrojem, tak se tím nástrojem stanou a mají potom mnohem víc co říct svým posluchačům, kteří si  najdou čas a naslouchají jim. Když jsem se s Davem setkal, tak jsem byl velice ohromen, už jak se ke mě blížil. Cítil jsem vibrace a energii a poznal jsem, že toto byl posel od Boha. Ten muž je posel, takže když jsme spolupracovali, tak to bylo od jednoho poselství k druhému, Cítil jsem se při tom opravdu skvěle.

Haile Selassie by letos oslavil své 118. narozeniny. Jak jsi oslavil tuto událost?

Byl jsem na turné v Itálii a na oslavu jsme měli speciální večer, kde jsme Jeho narozeniny zmínili a měli jsme i připravený speciální song, který jsme složili, abychom této noci vyjádřili sílu Jeho Veličenstva. Byla to pro mne obrovská čest. Zpívali jsme o lásce, o Jeho Veličenstvu a uctívali jej. A nemohl být lepší den, jak toto výročí oslavit.

Nedávno proběhl na Jamajce pokus o zlepšení obrazu tamní hudby prostřednictvím mediálních kampaní, a vládní intervence. Jak to cítíš jako někdo, kdo se zavazuje ke spravedlivým textům?

Myslím, že vládě trvalo příliž dlouho, než s tím začala. Toto mělo proběhnout už dávno. Jak se ale říká, nikdy není příliš pozdě a díky za to, že mají tento přístup k hudbě. Reggae – a ne jen reggae, ale hudba sama o sobě – je tak velkým a důležitým aspektem v naší zemi, že vláda – a to nejen na Jamajce – tomu musí věnovat pozornost. Myslím si, že by bylo dobré mít nějakou formu právních předpisů a také vládu, kolem které lidé nechodí a nezpívají stále dokola ty stejné staré „braky“. Musíme mít nějakou formu morálního standartu, podle kterého se budeme řídit my.

Měli jste tour po Evropě a teď vystupujete v Londýně na festivalu One Love 2010. Jaký je to pocit být headlinerem na prvním reggae festivalu v Londýně od té doby, co jsi zde hrál na festivalu Peace & Love před deseti lety?

Musím vzdát díky, protože pro mě cokoliv se jménem One Love mluví samo za sebe. Vidíte také, že když jsem byl pozván, tak jsem vůbec neváhal. Rastafariánství mluvilo o One Love ještě dřív, než všichni znali bratra Boba Marleyho, a ten jen proslavil celý tento slang, když se zmiňujeme o „One Love“. Vždy, když se dva rastové potkají, tak si vždy říkají “One Love, iyah, One Love“ – toť z mé znalosti rastafariánství. Jsem velice rád, že jsem součástí toho, co přinese lidem One Love. Jako muzikant jsem šťastný za tuto příležitost přijít a prezentovat se lidem. Zjistil jsem, že na festivalech po celém světě, ať už v Evropě, Anglii, Velké Británii nebo Americe, lídé velmi tíhnou k roots reggae. A jsem rád, že je toho součástí Boží posel. Občas, když hovoříme o festivalech, které nedávají prostor opravdovému roots a neumožní vystupovat umělcům, kteří jsou věrni svému poslání, se často nedostane takového uznání. Jsme tak velice rádi, že se tady obrátili na nás, a děkujeme že nás sem povolali.

Originální rozhovor pořídil Angus Taylor / UnitedReggae.com
Se svolením autora přeložil a upravil Kol-ler.

Anglický originál byl publikován zde:

Bookmark It

Hide Sites

Chtěla bych si popovídat o vaší nové desce (Flip and Twist pozn.red).  Pustil jste ji na internet předtím, než se objevila v obchodech.

Jo, jsem rád, že se na to lidi můžou kouknout online a dozvědět se tak něco o desce, poslechnout si ji. Chtěli jsme udělat pre-release, aby si to lidi mohli dřív poslechnout.

Vše se změnilo od té doby, co jste začal dělat muziku, dávno před tím, než jsem se narodila. Změnilo se všechno- jak se k hudbě dostáváme, jak ji posloucháme, jak ji sdímíme.

Jo, všechno se změnilo, ale já se snažím neměnit. Snažím se neměnit svou hudbu, svůj styl. Můžu zazpívat každý hudební styl. Zpívám R´n´B, zpívám Reggae, zpívám Gospel, zpívám Blues i Country. Takže hudba se mění, ale mnoho dalších věcí nikoli. Dělám to správně. Zůstávám pozitivní.

Změnilo vás nějak Reggae?

Ne. Ale lidé můžou udělat nějakou pitomou písničku a nazvat ji Reggae. Ale není to Reggae. Reggae musí mít nějaké sdělení a pozitivní slova. Dneska je tolik nekvalitní hudby. Jestli chcete dělat Hip Hop, R´n´B, Soul anebo Reggae, měli byste ho dělat pozitivní, nikoli negativní.

Řekl jste, že vaše tělo je váš chrám. Co jste tím myslel?

Ano, ano, ano. Všechno, co si dáte do těla, vás ovlivní. Nemůžete si říct, že prostě zajdete do kostela a tam budete oukej. Vy jste ten kostel, ten chrám. Měli byste konat dobro a konat nábožně. Neměli byste říkat ošklivé věci o svých přátelích, sousedech. Všichni by se měli dát dohromady.

Můžete hrát Reggae a nevěřit přitom v Boha?

Můžete, ale nedává to moc smyslu. Hodně lidí to tak dělá. Hodně lidí říká, že je Rasta, ale nevzývají Boha. Bůh je otcem všech, je otcem stvoření. Ať je černý anebo bílý. Myslím, že je čistý. Že je černý a bílý. Řekl bych, že jsem svým chrámem proto, že když je něco špatného, proberu to. Je-li něco špatného se mnou, pošlu svou zlobu k šípku. Jsem součástí chrámu. Jsem zodpovědný za svůj chrám. Neměl bych se zaplétat do špatných věcí. Nezpívám o nich.

Myslíte si, že jste posel?

Ano, myslím si to. Tam, odkud pocházím, si lidé užívají to, co dělám, a já mám energii to dělat. Je to těžká práce, ale Bůh ji dělá hodně. Měli by jsme udělat něco, abychom jej potěšili. Vystupuji, abych potěšil lidi a Bůh se mohl usmívat. Můj talent je od Boha. Musím zpívat o pozitivních věcech. Musím zpívat Gospel a Gospel je zpěv s dobrým, pozitivním textem. Láskyplná píseň, to je Gospel – písnička o lásce a nemyslím sex. (Zpívá) Bůh tě sleduje, modlím se, aby si žil na vždy.

Já též… Je hudba láska? Nejsou všechny dobré příběhy založeny na Lásce s velkým L? Lásce k zemi? Lásce k člověku? Lásce k válce?

Ano. Láska je vše, láska přichází od Stvoření. Opravdová láska tvoří svět. Když Bůh stvořil pár lidí a ten samý pár měl děti, svět rostl a rostl. Je to boží invence. Moje děti jsou děti Boží. Stvořil jsem skrze lásku Nejvyššího. Když máte děti, vypadají jako vy a jako Otec.

Je pro vás zvláštní mít je ve vlastní skupině?

Ano, můj syn a moje dcera jsou ve skupině. Ale je to těžké, musím je každý den učit. Mají talent, aby to dělali.

Jsou vašimi posli?

Jasně. Pochází z mojí podoby. Dal jsem jim, co mám. A já to mám od svého táty a mámy a ti to mají od Boha.

Bojujete někdy se svými dětmi?

Ne, to nemůžeme (směje se). Nabančil bych jim.

Kde je zaslíbená země? Myslíte si, že je Jamajka jako místo, kde se zrodilo Reggae, zemí zaslíbenou?

Země zaslíbená je všude. Bůh stvořil Zemi. To pouze lidé rebelují. Neznají sami sebe. Neznají Boha. Když znáte Boha, nemůžete dělat špatné věci. Snažím se poznat Boha a najít ho svým svědomím.

Co můžeme očekávat od téhle nové desky a co přijde dál?

Bude to velký. Udělal jsem přesně to, co jsem udělat chtěl. Vím, že se to bude lidem líbit, protože jsme se vrátili k roots a ke Gospelu, je tam od všeho trochu. Očekávám dobrou zpětnou vazbu od svého obecenstva.

´Fool For You´ je super pecka. Dneska jsem si na ni ve svém pokoji zatancovala.

Ah, vám se tenhle vál líbí? To je dobrý. Je dobrý, když do vás někdo může být ´Blázen´. Je to o opravdové lásce. Je to o… skromnosti.

Můžete něco říct o DVD, které vyrábí BBC o vašem životě?

Mluvím na něm trochu o svém životě. Jen trochu. Můj život je dlouhá cesta do minulosti. Není jednoduché o něm mluvit během dvou hodin. Mohlo by mi trvat roky si na všechno vzpomenout a zaznamenat to. DVD zabírá něco z mého velmi, velmi dlouhého života.

Jaké to je umístit váš život na jedno místo, do jednoho filmu?

Nemůže se to podařit, ale snažíme se.

Angel Baker *

* se svolením Unitedreggae.com přeložil Ferro

Bookmark It

Hide Sites

Můžete se na úvod našim čtenářům představit? Kdo jste a kde jste se tu vzali?

Lukáš: K produkci větších reggae akcí jsem se dostal v roce 2000 díky prvnímu Time to Seed v Roxy, kam se mi povedlo pozvat Jah Free a Vibronics, kteří tehdy hráli jako Universal Egg soundsystem. Ten večírek byl zároveň mou maturitní prací ze scénografie, takže jsem připravoval dekorace obřích semínek visích ze stropu a papírovou maketu klubu. Následujícího roku jsem na civilce potkal Sukiho a padli jsme si do noty. Oba jsme tehdy měli živé vzpomínky z free tekkno festivalu ve Staré Huti a hodně nás inspirovala ta atmosféra svobodného hudebního setkání. Akorát jsme to chtěli posunout blíž k hudbě, kterou máme rádi, a tak jsme v srpnu 2001 uspořádali první Reggae Meeting…

Suki: Já se na hudební scéně pohybuju asi 12 let jako DJ a promotér. V druhy polovině 90. let jsem začal objevovat jinou muziku, než se hrála tehdy na všech radiích a jak jsem postupně objevoval další a další styly a interprety, tak jsem zjistil, že je to to, čemu se chci věnovat naplno. Po skončení civilní služby jsem byl chvíli zaměstnaný a to mě otrávilo natolik, že jsem si řekl, že se pokusím živit sám muzikou a věcma okolo ní.

Jak jste se dostali k reggae a proč se mu věnujete? Očividně to tady není nijak výdělečná záležitost.

L: Jasně, reggae tady nikdy nebylo a asi ani nebude mainstream, ale na rozdíl od mnoha jiných stylů se mnou fyzicky hýbe (znáte ten bas v břiše?) a hlavně nese důležité poselství pro dnešní dobu. Jamajka je plná skvělých zpěváků a muzikantů, kteří strádají životem v ghettech třetího světa a možná právě proto je jejich hudba tak silná, že zapůsobí i na kluky a holky z Evropy, kteří tak třeba začnou přemýšlet o souvislostech. I pro mě to je od konce 90. let osudová přitažlivost, které nešlo odolat. Čím víc se v této hudbě orientuji, tím víc jí propadám. Jak jednou nastoupíš do tohoto vlaku…

S: K reggae jsem se dostal přes kamarády se kterými jsem tehdy dost hulil a ty mi pustili nejspíš Boba Marleyho nebo něco podobného s tím, že to je ta pravá pohodička. Jak jsem postupně poznával víc, tak jsem si Jamajskou hudbu zamiloval natolik, že i když mě to za ty léta, co pořádáme reggae akce, stálo spoustu energie a ještě více peněz, tak se toho nemůžu vzdát.

Proč jste vlastně začali dělat po Reggae Meetingu ještě druhý festival a v čem je pro vás rozdíl mezi konceptem Meetingu a značkou RealBeat?
L: Jak už jsem vysvětloval předtím, Reggae Meeting vzniknul jako free festival pro komunitu lidí, kteří mají rádi tuto muziku. I když se z toho časem stala mezinárodní akce pro skoro 4000 návštěvníků, nikdy v rámci free festivalu, který je bez plotů a s dobrovolným vstupným, nepřivezeš žádné pořádné hvězdy. Jenže my jsme snili o tom, že sem dostaneme konečně i jamajské hvězdy jako jsou Luciano, Morgan Heritage, Buju Banton, Sizzla nebo třeba Anthony B. Právě proto vzniknul RealBeat, aby nám všem tady konečně dal možnost vidět a slyšet na vlastní uši opravdovej a autentickej karibskej beat.

S: Jak říkal Lukáš, tak Meeting je setkání český party lidí, co se pohybuje na reggae scéně, čímž sám sebe vlastně limituje. RealBeat byl vymyšlený jako plnohodnotný festival s ambicema vozit do Čech zahraniční a hlavně jamajské umělce.

Jak jste se vlastně dostali ke spolupráci s Reggae Ethnic Session?
S: Tuším, že v roce 2004 nás oslovili tehdejší organizátoři z agentury R.E.C., jakožto jedné z mála, kteří v Čechách pořádali nějaké reggae akce, jestli by jsme pro ně nechtěli zajišťovat druhou scénu, na které hrají DJs. Pro nás to byla příležitost dělat něco nového a přivést na tehdy největší reggae festival nejlepší selektory české scény.

Proč jste spojili Reggae Ethnic Session a RealBeat v jeden festival?
S: To spojení spontánně vyplynulo. V roce, kdy jsme začali dělat RealBeat, nás kluci z R.E.C. oslovili jestli bychom nechtěli dělat víc společně na jejich festivalu. Jelikož RB tehdy byl už plně rozjetý, tak jsme se soustředili na něj. V dalším roce nám organizátoři Reggae Ethnic Session řekli, že po těch 9 letech toho mají už celkem dost, že mají svoje rodiny a zájmy, a že by festival někomu rádi předali. To je samozřejmě nabídka, která se neodmítá, a tak jsme s nimi v roce 2008 připravili celý festival společně. R.E.S. nemělo mezi reggae komunitou moc dobrou pověst, protože na něm hrály kapely jako Šum Svistu a YoYo band, a vlastně nikdy na něm nebyla žádná opravdová jamajská kapela. Proto jsme pokračovali zároveň i s RealBeatem, což byl náš vysněný festival založený na tom, že vozí hlavně dobré zahraniční reggae kapely. Bohužel se ukázalo, že samotná reggae komunita je v Čechách hodně malá a lidí, co mají přehled a zájem o soudobou karibskou muziku je tak poskrovnu, že první dva ročníky RealBeatu skončili mínusem asi 1,5 milionu korun. V dalším roce bylo logickým krokem oba festivaly spojit, aby si navzájem nekonkurovali a využilo se jednak našich zkušeností a taky návštěvnické základny R.E.S.

Někteří lidé vám vytýkají, že jste do původně undergroundové scény vnesli komerci, jak to vidíte vy?
L: Mám velký respekt k undergroundovým subkulturám, protože tam vždy vzniká tvrdé jádro komunity. Chápu, že tu jsou lidi, kteří by rádi, aby reggae bylo dál jen záležitostí pár vyvolených. Jenže také vidím, jak je na tom reggae scéna za hranicemi a že tady přešlapujeme na místě jako spící panny. Je snadné vidět věci černobíle a odsuzovat druhé, protože to vnímají jinak než já. Reggae na Jamajce ale nemá a nikdy němelo nic společného s hippies a vlastně to tam ani ve světě už dávno není underground, ale mainstream v rámci kterého jsou pro mnohé peníze na prvním místě. Svým způsobem je tento problém nahlížení na věc opět českou specialitou. Jak už jsem řekl – vážím si lidí, co to dělají strictly undergroundově, ale zároveň se nechci bránit rozvoji, aby tu scéna rostla a poslouchalo jí víc lidí. Nesmíme být líní tvořit a zdokonalovat se, ne jen kecat a kritizovat druhé, že se o něco snaží. Dobrým příklad nám může být třeba obrovská scéna v Polsku.

S: Řekl bych, že jsou dva typy lidí. První se snaží něco dělat a ti druzí jen řeší, co ti druzí dělají. Myslím, že celá naše crew patří do té první skupiny a tu druhou raději nebudu komentovat.

Na festivalovém guestbooku se hodně řeší míchaní stylů, jak to vidíte vy?
L: Mám rád muziku ze všech koutů světa a místní omezenost dávám za vinu historii, malému rozhledu a neochotě se učit něco nového. Ta žánrová diskuze je horká specielně v kontextu reggae vs hip hop a je to velká škoda pro všechny zúčastněné. Je na čase si uvědomit, že v dnešním globálním světě je všechno propojené a klapky na očích nám nijak nepomůžou. Chápu, že ortodoxní posluchač reggae nemůže vystát pózy v českém hiphopu a upřímně se jim ani nedivím. I u nás ale je vícero lidí v hiphopu, kteří mají skvělé texty i flow a je škoda si je neposlechnout, jen protože to není můj šálek kávy. Na druhou stranu ortodoxní hiphoper by si mohl nastudovat, že první soundsystem, první DJ i první rapper pocházejí z Jamajky a ve světě black music se oba styly už dávno propojili a stále se vzájemně inspirují. Koukněte třeba, co dělá už léta KRS 1. Dobrým příkladem je taky blížící se společné album Damian Marley & Nas.

S: To je asi nejčastější téma na festivalovém guestbooku. Osobně jsem pro co největší pestrost i na subkulturním festivalu, jakým RealBeat určitě pořád je. Samozřejmě se ale snažíme vyjít co nejvíc vstříc našim návštěvníkům. Proto letos bude na festivalu 5 scén, které přinesou všechny styly s reggae spojené nebo příbuzné – dub, roots, dancehall  i latino. Neplánujeme žádné čistě elektronické DJs, ale myslím styly jako dubstep a jungle nad ránem na festivalu zazní.

Jak vnímáte vývoj reggae v Čechách? Můžete to porovnat se zahraniční scénou?
L: Živě si pamatuju koncerty původních Hypnotix na Cibulce a podobné zjevení v druhé půlce 90. Let. Proto vidím, že za posledních deset let jsme všichni hodně vyrostli. Přál bych si jen, aby tu bylo méně ortodoxní kritiky a raději více nadhledu, konstruktivní spolupráce a kreativity.

S: Bohužel podle mého názoru se se zahraničím nemůžeme vůbec srovnávat. Stačí se podívat na okolní země, jako jsou Polsko nebo Německo a člověk hned uvidí ten propastný rozdíl. V Čechách chybí zaklad zdravé scény a to jsou vlastní umělci. Nejsou zde až na vyjímky žádní zpěváci a těch pár kapel, co tu hraje reggae, většinou nemá evropskou úroveň. Máme tu sice partu dobrých selektorů, ale to samo nestačí. Někdy v letech 2006/7, když jsme začali s RealBeatem, jsem měl pocit, že se věci dávají do pohybu, začínají se objevovat nové tváře, scéna se někam posune, ale ukázalo se že tomu tak nebylo a všechno se vrátilo do starých kolejí. Cítím, že v poslední době se scéna čím dál tím víc uzavírá do sebe a stává se nedostupnější pro lidi z venku, což je rozhodně chyba.

Máte už něco konkretního pro 2010, jak bude festival vypadat?
S: Oproti loňskému roku jsme se posunuli o týden později, z čehož vyplynulo, že místo festivalové neděle, která by se kryje s Rock for People, budeme mít festivalový čtvrtek, který je hned den po vysvědčení. Ve čtvrtek budou hrát 3 soundsystémy – dancehall, dubstation a roots reggae stage. V pátek a v sobotu se k nim připojí kapelová scéna a latino stage.

L: Povedlo se nám konečně pozvat legendární Toots and the Maytals, kapelu díky které reggae dostalo své jméno. Vedle nich ale nezapomínáme ani na současnou scénu a tak dorazí se svou kapelou i populární jamajské vokální kvarteto T.O.K., které nám předvede současný karibská dancehall. Hodně zajímavých lidí také dorazí z Británie – konkrétně Top Cat, General Levy, Deadly Hunta a v neposlední řadě Mungo´s Hi-Fi se svým vlastním soundsystémem.

Jak si představuje budoucnost festivalu?
L: Z Žizníkova je blízko do Německa i do Polska, takže bych byl moc rád, kdyby to byla více mezinárodní událost i v rámci festivalového publika. Rád bych také pozval desítky dalších hvězd, které tu nikdy nebyly. Rozpočet je ale klíčovým tématem pro rozhodování o tom, koho si můžeme dovolit pozvat. Žel sponzoři se do reggae nijak nehrnou a ekonomická krize to ještě zhoršila, takže dost záleží na tom, kolik lidí letos dorazí. Díky všem, kdo nás podpoří a nenechají padnout!

S: Popravdě je pro mě tenhle ročník hodně zlomový. Pokud opět nevyjdeme finančně, tak budeme muset s pořádáním festivalu skončit. Jak jsem již řekl na začátku, mám reggae hodně rád a bylo by mi to opravdu líto, ale realita je taková. Reggae scéna by se tím vrátila o mnoho let zpátky a nezbyl by tu žádný festival na mezinárodní úrovni. Pokud skončíme na nule, což je můj cíl, protože mě tenhle festival neživí, tak budeme pokračovat dál a doufám, že se nám každým rokem podaří přivést o něco více zajímavých kapel a posunout festival v jeho kvalitě a propojení s návštěvníky dál.

Bookmark It

Hide Sites

Zion Squad před dvěma a půl lety vydal svoje debutové album. Co se během té doby v kapele změnilo?

Hodně, předně jsme změnili složení. Taky je nás víc… a hudebně jsme se taky rozrostli. A vyrostli jsme:)     

Nejvýznamnější změna je určitě na postu zpěváka. Proč k ní došlo?

Šlo hlavně o soukromý postoj našeho zpěváka k vedení kapely v Prostějově, když sám bydlí v Brně, s jeho prací…..a kariérou sólového reggae zpěváka.

Jak probíhalo hledání náhrady?

Poměrně jednoduše – překvapení, že? V kapele máme dost šikovných zpěváků a Kája (Kayaman), bývalý bubeník, byl zkrátka jasným nástupcem. Přesvědčil nás hlavně pohyb jeho pánve při dancehallovém rytmu – a uznej to je pro kapelu, která stojí za zpěvákem, zásadní.

To je:)  Bude se s novým hlasem měnit i styl a sdělení skupiny?

Styl jsme obohatili – hlavně jsme zpomalili.Velký vliv na to mají i 2 nový členové – Turek na bicí a Tony na kytaru – oba dva se silným jazzovým a funkovým základem. A co se týče sdělení – nemění se. Zpíváme o lásce, odpovědnosti, jednotě, ale i skvělých párty a pěknejch holkách – prostě zpíváme o životě.

Tony je ze spřátelené formace Modrá Opice, že?

Jo je to tak – stejně jako Turek. Hlavně jsme to nechtěli prozrazovat…je to tajemství. Znáš Modrou Opici?

No znám jejich profil na bandzone, jinak toho o nich mnoho nevím…

Moc dobře se známe. Společně děláme koncerty, navzájem si přetahujeme členy a fanoušky:)

Taky jste spolu vyrazili do Holandska. Jak se dostanou mladí reggae hudebníci z Prostějova do Země Tulipánů?

Úplnou náhodou, díky právě zmiňované Modré Opici. Ale samozřejmě také díky naší hudbě:) Byli jsme tam díky programu partnerských měst s městem Hranice na Moravě, kde Modrá Opice působí.

Jak na vás reagovali místní?

Kladně, někdy je zaujala čeština a jindy hudba. Ale na 100% jsme si to nejvíc užili my. Všechny mlýny, tulipány, mlýny a tak….

Navázali jste tam kontakt s nějakou místní reggae skupinou?

Ne to ne – v podstatě jsme se ani s žádnou místní kapelou na stagei nepotkali. Koncerty jsme měli dohromady s Opicí a se zbytkem celé české výpravy – takový cirkusáci:D

Občas pověsíte na net novou písničku, neplánujete nové album?

No, popravdě věšet semtam nějakou pecku na net je pro nás asi mnohem jednodušší a leckdy přínosnější než nahrávat album. Ví se o nás častěji a finančně je to pro nás přijatelnější, ale chápeme fanoušky. Album, pro každou kapelu znamená ukázat, kam se za tu dobu dostala. Je to vždycky nenahraditelná zkušenost – album plánujeme vydat zhruba v půlce roku 2011. A už teď dáváme songy dohromady.

A co vydat nějaký singl na vinylu? Lákalo by vás to?

Určitě! Ale zatím nemáme vydavatele/sponzora – sami to utáhnout nedokážem – aspoň zatím. Rozhodně máme jasno o prvním singlu, kterej bysme vydali.

Prozradíte který, anebo je to tajemství?

Prozradíme jen část, abysme to nezakřikli. Představujeme si riddim One Time, z naší produkce, jako oslavu českého reggae s kupou featuringů a úžasným klipem. A už jenom odpálit si a usrkávat mojito…

To zní dobře:) Přemýšleli jste nad možností udělat vlastní riddim a nahrát na něj vokály od místních zpěváků a DJs?

Určitě, ale všechno zatím řešíme jen přes featuringy. Ale na větší producentské alotrie přijde určitě jednou čas. 

Na kterých festivalech se chystáte letos vystoupit?

V plánu jich pár máme, ale hodně koncertů jsme museli odříct, kvůli přeskupování kapely. Co se týče přímo léta a konkrétních akcí, tak první koncert Zion Squad bude na Reggae Meetingu a na Prostějovsku to bude festival PlumLove. V jednání máme dalších 9 koncertů po celé České republice, takže sleduj web.:)

Oukej, určitě budu:) Díky moc za čas a trpělivost!

Není zač, naopak my děkujeme. Hodně úspěchů a ať ti Nejvyšší žehná.

Bookmark It

Hide Sites

Jsi oslavován selektory i fanoušky za svou důslednost a kontrolu kvality. Snažíš se ve své tvorbě vyhýbat kompromisům?
(Smích) Abych řekl pravdu, prostě rád dělám a mám rád svůj job. Snažím se vytvářet sound, který je můj vlastní. Pořizuju si spoustu hudebních nástrojů – zejména klasický z poloviny 70. let a tak. Mám hodně nástrojů z té doby.

Jsi zjevně velký fanoušek Sly & Robbie. Kdo další tě ještě hudebně inspiruje?
Jo, tahle škola, víš rub-a-dub škola. Obecně mám rád black music. Ale v reggae hlavně Black Uhuru, Bob Marley, Burning Spear, Abyssinians… Mám rád dobrou, inteligentní hudbu. Všechno kvalitní. Pokud je v hudbě kvalita, tak je moje oblíbená!

Kdy vyjde tvoje album?
Už je připravený. Mělo by vyjít během měsíce. Mezinárodně – v Evropě i Americe. Doufám, že se mu bude dařit!

Bude to kolekce singlů nebo tam bude nějaký překvapení?
Hele, ne všichni znají singly! Bude tam sedm nebo osm věcí, co už vyšly a deset nebo jedenáct úplně nových věcí. Musel jsem tam dát nějaký starší vály, abych oslavil to, čemu říkám… svůj skromný úspěch. Hudebně oslavuju to, co že se mi v roce 2007 dařilo a ty songy jsou toho součástí.

Žiješ na Jamajce sedm let – jak by jsi srovnal život na Jamajce s životem v Itálii a na Sicílii?
Teď už je to skoro osm let. Je to svým způsobem podobný Sicílii, má to stejný vibes, svým způsobem stejný kořeny. Jamajka je nádherný místo, ale zároveň hodně násilný. Musíš se naučit pohybovat tak, aby si nenarušil něčí prostor. Vnímám Jamajku jako školu. Jamajka tě opravdu naučí drsnýmu životu, jak žít určitým způsobem. Je to škola taky proto, že se učím svý věci, jsem student hudby. Mám opravdu rád místní lidi, takže se do toho dostávám přirozeně a tím se učím.

Takže když se naučíš žít na Jamajce, tak už můžeš žít kdekoli?
Je to tak. Když se naučíš vydělávat peníze na Jamajce, tak už je můžeš vydělávat kdekoli!

Měl si svou kariéru v Itálii s Reggae International Tickets ještě před tím, než si se dostal do centra mezinárodní pozornosti. Řekni nám něco o tý době.
Začínal jsem velmi mladý, bylo mi čtrnáct. Svůj první kontrakt s BMG jsem dostal v sedmnácti, podepsal ho můj otec. Koncertovali jsme deset let. Byli jsme podepsaný většinou velkých labelů a udělali jsme asi osm desek. V Itálii jsme byli opravdu populární. Tehdy mě to začalo unavovat, protože jsem začal tak mladý, příliš tlaku a tak jsem řekl: ‘poslouchejte, chci změnit svůj život, začít od začátku, dělat něco jinýho. Chci mluvit k většímu obecenstvu. Chci jít na Jamajku‘. Jezdíval jsem tam jako turista, ale teď jsem tam chtěl žít.

Jak vzniklo tvoje jméno?
To se těžko vysvětluje. Dříve mi říkali Borosie. Jak to vysvětlit. Moje první zkušenosti na Jamajce… nebyly pěkný. Říkali mi Borosie a mělo to negativní význam. Tak jsem řekl: ‘Budu používat tohle jméno a změním negativní v pozitivní!‘

Jako Yellowman?
Jo. V podstatě se jmenuju Albert, tak jsem přidal to Al – Al-Borosie. Ale neřeknu ti, co znamená Borosie! (Smích)

Spolupracoval jsi s těmi největšími jmény jamajské hudby, s kým si chtěl dělat nejvíc?
Zrovna včera jsem dělal vál s úžasným zpěvákem, který už není mezi námi. (Odmlčí se). Udělal jsem song s Dennisem Brownem a chystám se ho vydat někdy během týdne. Takže můžu říct, že jsem udělal song s Princem (Korunní Princ-přezdívka D.Browna pozn.red.), což je vostrý!

Kingston Town je asi Alborosieho nejhranější singl. Ačkoli ne vždy se jeho tvorba obejde bez kontroverzí. Kupříkladu video k singlu Herbalist jamajské autority zakázaly vysílat…

Abychom zamezili spekulacím – nazpíval jsi ten jakoby sample v Kingston Town?
Jo, to jsem já. Když si kupuju svoje klasický nástroje, tak jsem s to obnovit ten klasický sound, chápeš? Dubwise sound. Takže to jsem já, ne sample. Používám profesionální náčiní, ale moje klávesy jsou Whirlitzer z roku 1965. Používám starý nástroje, zejména když jde o takový doplňky. Mám reverb Spring z roku 1967. Nádobíčko z tý doby.

Kdy se začal zajímat o tenhle klasický sound?
V den Jedna. Motown, to bylo moje!

Tvůj úspěch ukazuje, že se počítá to, jak to děláš spíš než to, odkud pocházíš. Jaká je tvoje rada pro toho, kdo by se chtěl stát zpěvákem nebo producentem?
Moje rada je – dělejte to, co máte rádi. Býval jsem zajatcem svýho soundu. Lidi mi říkali, co mám dělat a já to dělal. Ale pak jsem se rozhod‘ dělat to podle sebe – to je moje vítězná formule. A nyní těžím ze svýho skromnýho úspěchu, protože dělám to, co mám rád.

Kdy tě zase uvidí tvoji fanoušci v Evropě?
Máme velký, opravdu velký turné po celý Evropě od června do srpna. Pojedeme všude, takže můj táta bude mít zase příležitost mě vidět hrát. V prosinci jsem hrál v Londýně z propagačních důvodů, ale v Anglii se hraje složitě, zvlášť v Londýně. Ale pozvali mě, abych tam udělal tři nebo čtyři show, takže na tom pracuju.

Dík moc, že jsi s náma hovořil.

Taky moc děkuju.

Angus Taylor
přeložil Ferro

Bookmark It

Hide Sites

Jaké jste měl hudební základy? Měl jste nějaké zkušenosti v hudebním businessu, než jste se stal součástí Tetrack?

Měl jsem jen velmi málo formálního hudebního vzdělání. Měl jsem pár hodin na střední škole. Většina z nás tam chodila jenom proto, že jsme museli. Nicméně pořád jsem se pohyboval kolem muziky anebo muzika byla kolem mě. Poprvé mě do hudby jako do tvořivého procesu uvedl můj otec. Psával totiž písničky a pak je zpíval po celém domě. Jednu z jím napsaných písniček pak nahráli v Americe, v Nashvillu.  Mohlo mi být tehdy tak 5 či 6 let.

Jak jste poznal své kolegy (z Tetracku) Paula Mangaroo a Dave Harveyho?

Všichni jsme vyrůstali ve stejném sousedství.

Producentem hudby Tetracku byl Augustus Pablo. Jak by jste popsal jeho přínos? Dával vám Riddimy, anebo byl jenom aranžér?

Předně, Augustus Pablo je můj hudební mentor. On byl první osobou, která mi řekla, že jsem talentovaný autor. Pablo mi dal mou první kytaru a řekl mi, že mi pomůže při psaní songů. Byla to jediná kytara, kterou jsem vlastnil až do Vánoc 2009, kdy mi děti koupili jinou. Pablo miloval původní tvorbu, následkem čehož drtivá většina songů Tetracku, které produkoval, jsou originály. Instinktivně věděl, jak dostat z mých songů to nejlepší. Byl to bezesporu výborný producent a muzikant.

Co si myslíte o Lee ‘Scratch‘ Perrym? Jak se vám s ním spolupracovalo?

Spolupráce s Lee Perrym byla něco neuvěřitelnýho. Měli jsme ho v úctě kvůli jeho pověsti a byli jsme takřka ochromení už z toho důvodu, že jsme  byli ve studiu a nahrávali desku. Pamatuji se, jak jsem se ho ptal na něco ohledně songu  ‘LET’S GET TOGETHER‘, který jsme právě nahrávali. Řekl: ‘don’t worry bout dat youteman….we will take care of dat inna di mix‘ (Nedělej si z toho hlavu, mladej… O to se postarám při mixu)

V sedmdesátých a osmdesátých letech (v době okolo vydání LP ‘LET’S GET STARTED‘) získalo mnoho jamajských skupin kontrakt od Island Rcs a Virgin Rcs. Dostali jste tehdy nějakou nabídku od velkého labelu?

Tetrack v té době neobdržel žádnou nabídku. Nejsem si jistý, jak by jsme reagovali, kdyby nám někdo nabídnul smlouvu. Chápej, v Tetracku jsme nehledali kariéru v hudbě. Všichni jsme měli dobrá zaměstnání a byl to pro nás prostě koníček.

Také jste nahrávali pro Gussieho Clarkea a jeho label Music Works. O Clarkovi se říká, že je jiný, než ostatní jamajští producenti. Soudě podle vaší zkušenosti, je to tak? A jak?

Gussie Clarke a label Music Works se rozhodně liší od většiny jamajských producentů. Gussie je především obchodník, který shodou okolností miluje hudbu  a  má pro ni to správné ucho. Ke svému labelu přistupuje a vede ho jako  business. Vždy by použil ty nejlepší muzikanty, studio a inženýry, kteří byli k dispozici. Měl také vizi a vnímal spojení mezi ´dobrými songy a dobrými umělci´. V důsledku toho jsme měli s Gussiem velmi úspěšný vztah. Psal jsem songy, dával společně s muzikanty dohromady riddimy a dělal demo vokály. Také jsem byl výrazně zapojen do nahrávání zpěvů, aranžování harmonií a společně s Tetrackem do zpívání doprovodů. Ve skutečnosti to byl úspěch, který jsme já a Gussie měli, jenž mu vydláždil pozici k tomu, aby se dnes stal jedním z, ne-li tím největším a nejrespektovanějším hudebním vydavatelem na Jamajce. Když se podíváš na jeho největší alba a songy, které Gussie produkoval ve svém vrcholném období, najdeš moje jméno CARLTON HINES úplně všude.

Pokoušel jste se o sólovou dráhu, když se Tetrack rozpadl?

Nikdy jsem se nepokoušel o sólovou kariéru a ani mě nikdy nezajímalo ji mít. Udělal jsem jednu sólovou nahrávku ´She Loves Me´. Pablo měl riddim, já jsem napsal písničku a on mě požádal, abych ji nazpíval. V tu dobu se Tetrack jako skupina rozpadl.

Hodně jste spolupracoval s Gregory Isaacsem, psal pro něj písničky a produkoval jeho alba. Je to váš oblíbený zpěvák?

Gregory Isaacs je bezesporu jeden z mých nejoblíbenějších umělců. Má unikátní styl a typický  sound. Udělali jsme spolu tolik práce, protože byl v té době nejdostupnější.

Jak těžké je provozovat na Jamajce svůj vlastní label? Jaká je umělecká politika Artistic Production?

Nejtěžší na provozování vlastního labelu ARTISTIC PRODUCTION jsou náklady. Nicméně myslím, že to platí obecně. Naše politika (moje a mého bratra Jimiho Hinese) je hlavně pokračovat v práci zejména s novými umělci a pomáhat jim v rozvoji. Business může přežít jedině, když budou přicházet noví umělci. Chceme pokračovat v příspěvku k růstu a rozvoji reggae nejen lokálně, ale i mezinárodně. Věříme, že jsme k tomu nad jiné vybaveni. Rozumíme businessu, máme pěkné malé studio přímo v srdci DREWSLANDU a vždycky máme po ruce dost výborných songů.

Kde se vzala myšlenka na návrat Tetracku? Jak se na to tvářili ostatní členové?

Myšlenka na znovusjednocení Tetracku vysela ve vzduchu nějakou dobu. Hlavní lidé za tou myšlenkou byli můj bratr Jimi Hines a moje sestra Bunny Brissett, která zpívá s Israel Vibration. Jak Paul tak i Dave byli mimo hudební business po mnoho let. Paul rozhodně neměl zájem. Dave zpočátku zájem projevoval, ale pak se rozhodl, že se nezapojí. Byl jsem jediný člen skupiny, který byl zapojený v hudebním businessu po celou dobu. Skupina dnes sestává z Carltona Hinese a Norrise Reida. Co se má stát, to se stane. Jen shodou okolností se Norris nestal členem Tetracku ještě předtím, než se stal členem Viceroys.

Byla to velká radost být zpátky ve studiu a nahrávat. Fakt, že idren Norris je součástí Tetracku a že jsme byli ve studiu po více než 25 letech byl prostě speciální.

UNFINISHED BUSINESS je pro mě unikátní album v tom, že se snaží shrnout a přemostit mezeru v čase, kdy Tetrack přestal nahrávat. To se odráží v písničkách, které jsou na albu. Opravdu jsme se pokusili dokončit UNFINISHED BUSINESS Tetracku. Navíc,myslím že album ukazuje světu, že i po tak dlouhé době jsou songy, sound a vibes Tetracku tak sladké, jako byly vždycky.

Jaké jsou vaše plány do budoucna – nahrávání, turné atd?

Album vyjde tohle jaro u BOXGITZ RECORDS (distributora pro ARTISTIC PRODUCTION). Kontroluj      www.myspace.com/tetrack pro novinky a detaily. Tetrack se těší, že udělá víc nahrávek. Hlavní prioritou je vyrazit na turné. Zejména bychom rádi vyrazili do Evropy, kde to vypadá, že hlad po klasických roots umělcích je poměrně silný.

Chceme, aby promotéři a agentury věděli, že TETRACK JE PŘIPRAVENÝ, DOSAŽITELNÝ, DOSTUPNÝ A ČERSTVÝÝÝ!

* Ferro

Bookmark It

Hide Sites