Winston byl z neznámých důvodů napaden loni hned několikrát. Nejprve mu někdo v roce 2008 vypálil studio, v srpnu 2011 jej někdo postřelil, v září ho někdo pětkrát bodl nožem a v listopadu jej někdo osudově postřelil zezadu do hlavy. Jeho syn Kurt Riley, který je uznávaný radio selektor přezdívaný Party Animal, řekl novinářům, že celá rodina nemá tušení kdo a proč na jeho otce opakovaně útočil. „Bohužel se táta už neprobudil z komatu, takže jsme se ho nemohli zeptat, jestli nám předtím něco zatajit. Byl to muž, který mluvil na rovinu a který byl alergický na pokrytectví.“  Buď s Pánem Bohem Winstone a velký díky za tu hromadu skvělý muziky, kterou si stvořil!

Admiral

Bookmark It

Hide Sites

Více info @ na www.rachot.cz
Další hudební ukázky a videa >>

Bookmark It

Hide Sites

Záda mu na prvním pražským Boomboxu nového roku bude krýt pýcha Motor city – Guilty Simpson, který taky vyrůstal s detroitskou smetánkou, jako jsou J. Dilla, Slum Village, Eminem & D12, Obie Trice, Proof, Phat Kat nebo Black Milk. První skladba – „Strapped“ na společném albu Madlib/J.Dilla – JAYLIB, je vážně seriózní začátek kariéry. Debutové album ODE TO THE GHETTO pak jen potvrdilo, že naděje do Guiltyho vkládané, byly na místě. Pouhé tři roky a na kontě má další album – OJ SIMPSON, účast v all-stars projektu Random Axe (Guilty Simpson, Sean Price a Black Milk). Bacha na toho Guiltyho a taky celej tenhle Boombox seriál, ty mejdany končí pravidelně až nad ránem…

Cali To Detroit BOOMBOX
M.E.D. /Stones Throw, USA/
Guilty Simpson /Stones Throw, USA/
DJs: Pufaz, Peca One, C.Monts

Bookmark It

Hide Sites

Exclusive preview! Sizzla & G-Mac: „Questions“ by JahMusic Audiopool

Jeho největším vzorem je pro svou kreativitu a obrovský záběr právě Sizzla Kalonji, který G-Maca po návratu z jeho tříletého pobytu v New Yorku pozval do svého studia v August Town a postupně se stal i jeho mentorem. „Vysvětlil mi intriky businessu a dokonce mi ukázal, jak psát, strukturovat písničky, a dal mi knížky na čtení. Respektuju Sizzlu, protože je tak verzatilní. Dělá kulturu, lover´s rock, hip hop, jazz i rockovou muziku. Je to můj idol,“ přiznává G-Mac, který už pro Kalonjiho label natočil songy „Life is Priceless“. Z dalších novějších hitů stojí za zmínku „Nothing More Nothing Less“ a duet s Alozadem „Any Means Any How“. Vedle studiové práce musel samozřejmě naostřit svý skills na pódiích, z čehož jsou největší high-lights Sting v roce 2009 a stejného roku Reggae Sumfest, kam si ho pozvali i o rok později. Zbrusu nová pecka „Questions“, kterou si tady můžete exkluzivně poslechnout, je druhým duetem se Sizzlou po tracku „Conspiracy, který vyšel před třemi lety. I k novince „Questions“ se ještě tento měsíc objeví i videoklip, který tu pak samozřejmě taky najdete.

Admiral K

Bookmark It

Hide Sites

Phillip „Fattis“ Burrell zemřel v sobotu 3. prosince, hospitalizován byl ale po malé mrtvici v Kingstonu už od 17. listopadu. Jeho stav se průběžně zhoršoval a poslední dva dny svého života strávil na jednotce intenzivní péče. Po několika zavažných oněmocnení, které zahrnovaly selhání ledvin, mrtvice, zápal plic, plicní embolie a další komplikace zemřel ve věku 57 let. Tolik informací k parte, teď už ale k muzice, kterou žil prakticky celý svůj život. Jméno Phillip Burrell možná mnoho lidí nezná, ale když vstoupil do místnosti, nemohli jste jednodušše ignorovat jeho obrovskou postavu. Pamatujete si koncert Sizzly v Lucerně? Ten pán na pódiu, který z boku pozorně sledoval celý koncert, to byl on. Při podrobnějším poslechu jeho tvorby můžete rozpoznat charakteristickou studiovou práci, riddimy i melodie. Co mají společné hity „I Could Beat Myself“ od Berese Hammonda, „Where There is Life“ od Luciana nebo „Praise Ye Jah“ od Sizzly? Právě produkci labelu X-terminator!

Fattis byl nedílnou součástí hudebního průmyslu od počátku devadesátých let 20. století. Stejně jako Bob Marley se narodil se ve kingstonském ghettu Trenchtown, ale narozdíl od Boba odjel do Velké Británie, kde strávil většinu svého dospívání. Po návratu na Jamajku se později dostal do hudebního průmyslu.“Pláču nad mým starým přítelem z Birminghamu. Tolik vzpomínek a spousta důvodů, proč mu být vděčný. Hodně pro mě udělal a já nikdy nezapomenu,“ říká John Masuri, novinář z kultovních britského časopisu Echoes a Fattisův blízký přítel. „On byl poslední velký jamajský producent,“ pokračuje. „Základna umělců a hudebníků, kterou měl Fattis kolem sebe během 90. let mohla klidně soupeřit s mistry jako dřívě byli Sir Coxsone Dodd nebo Duke Reid. Stejně jako oni měl i Burrell okamžitě rozpoznatelný zvuk a udělal jakýsi druh nadčasové hudby, kterou si reggae fans pouštět a inspirovat se jí ještě mnoho let do budoucnosti. Byl také nejlepší a nejskvělejší hudební exportér v Birminghamu, ale ne mnoho lidí to ví.“

Pod hlavičkou X-terminator dokázal úspěšně vést kariéru Luciana, Sizzly, Diany Rutherford a mnoha dalších. A právě Fattis produkoval Lucianova dvě nejzásadnější alba WHERE THERE IS LIFE a MESSENGER, kde najdete takové klasiky, jako jsou „Lord Give Me Strength“, „Over The Hills“, „How Can You“ nebo „Guess What’s Happening“. Vedle toho ale tvořil hity i pro řadu dalších zpěváků, jako jsou třeba Cocoa Tea, Beres Hammond, Half Pint, Ini Kamoze, Frankie Paul, Sanchez, Prince Malachi nebo Turbulence,. „Svět reggae ztratil velkou osobnost a producenta,“ říká známý a úspěšný jamajský umělec, který si přeje zustat v anonymitě. „Byl skutečně oddaný hudbě a také velký přispěvatel bratrství a lidskosti. Bude mi velmi chybět a cítím upřímnou soustrast k jeho rodině, “ říká Luciano, kteří měl příležitost navštívit Burrella v nemocnici a u jeho lůžka mu hrál s kytarou „Sweep Over My Soul“.

Po několikaleté přestávce začal být label X-terminator opět aktivní v roce 2011 a opět se zaměřil na 100% new roots produkci. Vedení společnosti přezval Fattisův syn Kareem Burrell. „Byl velmi vlivnou osobou, skvělým otcem a producentem velkého jména,“ vysvětluje jeho Kareem, který byl po boku svého otce až do jeho posledních hodin. Jen čas ukáže, jestli se mu povede návazat na úspěch svého otce, který produkoval i takové klenoty, jako dnes jsou desky FULL ATTENTION od Berese Hammonda (zkuste si najít alespoň hity „Freedom“, „Full Attention“, „Empty Inside“, „No More Pain“ nebo „Love Means Never to Say I’m Sorry“) nebo PRAISE YA JAH, kde jsou pecky jako „Babylon Ah Listen“, „No White God“ nebo „Dem Ah Try a Thing“. Vzpomeňme taky jméno Ini Kamoze a jeho celosvětový hit „Here Comes the Hot Stepper“. Ve filmu Prêt-A-Porter (!) zazní přepracovaná verze původního tracku „Hot Stepper“, kterou produkoval právě Phillip „Fattis“ Burrell. Ten seznam by mohl pokračovat dál a dál, ale snad to byl dostatečný impuls, abyste začali aktivně hledat vinyly z produkce X-terminator. Nebudete litovat! Snad jen toho, že Fattis už nic nového nenahraje. Odpočívej v pokoji…

Bookmark It

Hide Sites

Díky svému hlasu byla Cesária často srovnávána s Billie Holiday. S touto jazzovou zpěvačkou ji spojovala i vášeň k návykovým substancím – v tomto případě cigaretám a alkoholu. Deník Le Monde v roce 1991 napsal, že pod jejím hlasem roztává duše a že patří do extraligy „barových zpěvaček“. „Cesária znamená pro mornu to, co znamenají pro jazz Duke Ellington a Louis Armstrong,“ napsal o ní newyorský měsíčník Global Rhythm. „V naší hudbě je spousta věcí,“ řekla sama zpěvačka v roce 2000 v rozhovoru pro AP. „Někdo říká, že je jako blues nebo jazz. Jiní v ní slyší brazilskou nebo africkou hudbu. Ale nikdo neví, co přesně v ní je – ani ti nejstarší.“

Narodila se v roce 1941 na zmíněném ostrůvku v Kapverdském souostroví ležícím poblíž afrických břehů, bývalé portugalské kolonii, která získala nezávislost v roce 1975. K hudbě ji přivedl její otec, který hrál na housle. Po jeho smrti ji matka jako sedmiletou odložila do sirotčince. Od šestnácti let Évora zpívala po tři desetiletí po barech v kosmopolitním přístavním městě Mindelo na ostrově São Vicente, kam přijížděli námořníci všech národností. První desku LA DIVA AUX PIEDS NUS (Bosonohá diva) však nahrála až v roce 1988 v Paříži. Tam ji v čase vzrůstajícího zájmu o world music pozval Francouz s kapverdskými kořeny.

Světový průlom nastal se třetím albem MISS PERFUMADO v roce 1992. Prodalo se ho přes 300 000 kopií a zpěvačka s ním absolvovala několik koncertních šňůr. Deska CESARIA z roku 1995 jí pak přinesla první z pěti nominací na Grammy, turné ve velkých halách a milionové prodeje. Évora vydala celkem deset studiových alb; titul VOZ D’AMOR z roku 2003 získal Grammy za world music album roku. Do rodného města se často vracela i v dobách největší slávy; nechala tu přebudovat dům z dětsví, kde s ní bydlela rodina i přátelé. Bez jejího hlasu nám tu bude smutno…

Volně převzato z Aktualne.cz
link: http://www.cesaria-evora.com/

Bookmark It

Hide Sites

Tenor Fly

Neúnavným cestováním po celé Anglii, v podstatě sedm dní v týdnu, a díky originálnímu vokálnímu stylu se Tena brzo vypracoval ve známou veličinu UK reggae scény. Hned první singl „Roughneck Fashion“ (Blacker Dread Records, 1989) slavil obrovský úspěch, pecka se okamžitě stala hitem, což oficiálně potvrdily i první příčky reggae žebříčků. Následující deska vydaná u Ghetto Clappers s peckou „Inner City“  navázala na úspěch předchozího singlu vysokým umístěním v UK reggae charts. Po té dostal Tenor Fly možnost vydávat na Fashion Records a díky hitům, z nichž tři se dostaly do Reggae Top 10, se z něj stal jeden z nejúspěšnějších britských reggae MCs vůbec. Další významný mezník v kariéře znamenalo přátelství s producentem a deejay legendou Top Catem. Na jeho labelu 9 Lives Records nahrál Tena „Bump & Grind“ a „I get my kicks“ a opět prorazil na vrchol hitparády.

Svoje schopnosti Tenor Fly neomezil jen na reggae ale i se významně zapsal do historie raggajunglu spoluprací s kultovními Congo Natty. Nebo v roce 1998 kdy společně s Freestylers zabodovali breakbeatovým  hitem „B-Boy Stance“, který se vyšplhal do TOP20 nadžánrové britské hitparády. Momentálně je Tenor Fly k vidění po celém světě. Nejčastěji ho potkáte na turné se znovuzrozenými  Congo Natty nebo jako headlinera různých elektronických festivalů. Nenechte si ujít vzácnou příležitost vidět a slyšet Tenu  po boku UFD „sázet“ reggae a dub v nefalšovaném soundsystém stylu.

UNITED FORCES OF DUB
4th RELEASE PARTY
8.12.2011 Praha, Cross Club

Bookmark It

Hide Sites

BACK TO THE ROOTS

Beenie Man se narodil 22. srpna 1973 v kingstonském Waterhouse a od rodičů dostal prorocké jméno Moses Davis. Kultura na Jamajce všude přítomných soundsystémů jej oslovila už v předškolním věku. Umožnil mu to jeho strejda Sydney Wolf, který vedle bubnování pro Jimmy Cliffa (hvězdu filmu Harder They Come) pouštěl desky u soundsystému Master Blaster. Asi pomohla i skutečnost, že mezi blízkými přáteli rodiny byl např. Duckie Simpson z kapely Black Uhuru. A tak Beenie zpíval poprvé u soundsystému už když mu bylo pět, a první pecku ve studiu nahrál už v osmi letech! Dětské hvězdy většinou brzy vyhasnou a v dospělosti marně hledají dávno zašlou slávu, jak je vám už ale asi podle nadpisu jasné, že tohleto je jasná výjimka! Už o tři roky později Beenie Man (beenie v angličtině znamená „fazolka“, v patois to je výraz pro „malý“ nebo „drobný“) vyhrál národní soutěž mladých talentů a díky tomu se seznámil s klíčovým jamajským producentem jménem Henry „Junjo“ Lawes, u kterého natočil debutový singl „Too Fancy“. Z této doby zároveň existuje živá nahrávka JUNJO PRESENTS TWO BIG SOUNDS, kde se Beenie objevil po boku Dillingera a Fatheada. Poté se jej ujal Bunny Lee, který jej angažoval u svého Unlimited soundsystem, kde zpívali i Papa San a Burro Banton. Šéf Unlimited vytušil Beenieho potenciál a tak dal dohromady materiál na jeho první album, které dostálo název THE INVINCIBLE BEENIE MAN: TEN YEAR-OLD BOY WONDER. Stojí za to také zmínit fakt, že tou dobou už Moses chodil zpíval i k tehdy hodně populárním soundsystémům Prince Jammy´s, Volcano a STAX soundsystem. Posledně jmenovaný sound šéfoval Patrick Roberts, budoucí zakladatel labelu Shockin Vibes, kde Beenie vydává singly dodnes (připomínáme, že čtete profil z roku 2005). V roce 1984 si Mojžíše pozval na společné nahrávání Barrington Levy, z čehož se dvě pecky „Under Me Sensi“ a „Two Sounds“ stali absolutní klasikou. Tomu pomohl i remix z 90. let, takže tyto dva hity můžete slyšet od mnoha selektorů často i dnes. Vraťme se ale zpátky k původnímu datu vzniku, protože tehdy musel jedenáctiletý Beenie Man pověsit kariéru zpěváka na pomyslný hřebík a věnovat se škole…

Netrvalo to ale dlouho a Beenie Man se vrátil s plnou parádou začátkem 90. let. Společně se svým (samozřejmě taky zpívajícím) bráchou, který se jmenuje Little Kirk začali spolupracovat s již zmíněným Patrickem Robertsem aka Shockin Vibes, který je dodnes jejich manažerem. V roce 1993 Beenie Man s velkým úspěchem vystoupil na festivalu Reggae Sunsplash, což mu přineslo tisíce nadšených fanynek a otevřelo mu to zajímavé obzory do světa a první smlouvu s mezinárodním vydavatelstvím. V tu chvíli si tak mohl dovolit reagovat na výzvu ke clashi (tj. ekvivalent battle) od ragga zabijáka Bounty Killa, který mu navíc ukradl hlášku „people dead“. Tím odstartovala bitka, která mezi těmito dvěma deejays pokračuje průběžně až dodnes. Nejde tu ale ani tak o tu jednu frázi, ale o přístup k tématům a hlavně o to, kdo je na Jamajce skutečný Král dancehallu…

BEENIE MAN VS BOUNTY KILLA

Rok 1993 byl poznamenán první válkou v Iráku, což se promítlo i v náladě na Jamajce. USA tam není díky své politice příliš populární a tak se válka promítla z televizních obrazovek i do místních dancehallů, kde začali být opět populární tzv. gun tunes, pecky v kterých se opěvují zbraně a militantní přístup k životu. Není se proto čemu divit, že tamní publikum vyloženě vzrušovali souboje mezi deejays a duel Beenie Man VS Bounty Killa byl právě tím, co chtěl každý vidět na vlastní oči. První střet proběhl na podzim 1993 u příležitosti 21. narozenin soundsystému Stone Love v Kingstonu, kde Bounty Killa našeho mladíka poprvé veřejně provokoval. Beenie Man prý byl zaskočený z vývoje událostí, ale dav se nemilosrdně rozhodl, že chce vidět krev. Clash pokračoval v prosinci na festivalu Sting, na který se už Beenie Man stihnul připravit, aby svého soka smetl z pódia. Pomohlo mu k tomu i publikum, které v zápalu nadšení udělalo z Bountyho živý terč pro smršť plastových lahví. Beenie Man se tak stal nekorunovaným králem, i když se clash ještě několikrát opakoval s různými výsledky. V rozhovorech oba dodnes nešetří kritikou na toho druhého, ale zároveň se proslýchá, že v soukromí to jsou dobří kámoši, kteří spolu oslavují narozeniny. Potvrzuje to i fakt, že hned v roce 1997 vyšlo jejich společné split album GUNS OUT.

STRAIGHT TO THE TOP

Ve stejném roce Beenie Man spolupracoval s geniálním duem Sly & Robbie, s kterým nazpíval dvě variace hitů od Boba Marleyho. Z balady „No Woman No Cry“ udělal našlápnutou verzi o drsném životě jamajského ghetta „No Mama No Cry“ věnovanou zpívajícímu kámošovi jménem Pan Head, kterého zrovna ten rok někdo oddělal. Ta druhá písnička není o moc veselejší duet „Crazy Baldhead,“ v které odzpíval Marleyho vokály Luciano. Rok 1994 byl také ve znamení Beenieho konvertování k rastafariánům, alba Blessed pro jamajskou pobočku Island Records a turné po Velké Británii, kde jej na pódiu doprovodil Shabba Ranks, do té doby asi nejpopulárnější jamajský ragga deejay v Anglii. Za zmínku také stojí, že v rámci této cesty vznikla breakbeatová verze pecky „Under Mi Sensi“, díky které se Barrington Levy i Beenie Man provařili v britské oficiální hitparádě a hlavně mezi milovníky jungle music, což podpořilo rozmach nového propojení stylů zvaného raggajungle.

DANCEHALL QUEEN

Tou dobou už bylo většině Jamajky jasné, že pomyslnou korunu krále dancehallu už nemá na hlavě Buju Banton ani Bounty Killa, ale právě Beenie Man. Ten na důkaz této skutečnosti pojmenoval své nové album Maestro a jeho křest v New Yorku se tak rozjel, že jej museli předčasně ukončit místní hasiči. Každopádně vedle vydařených duetů roku 1995 (např. Lady Saw, Dennis Brown, Third World, Triston Palma, Mad Cobra, Lt. Stitchie) zabraly i Beenieho vlastní hity „Matey“, „Modeling“ a hlavně „Slam“ vysvětlující, že holky z downtownu jsou lepší milenky, než ty z lepších čtvrtí („Man if you bawl fi get funeral, you haffi get a slam from real ghetto gal…“). Tyto pecky upevnily Beenieho pozici všehoschopného zpěváka. Tehdy navíc měl poměr s Carlene, toho roku jamajskou Dancehall Queen, takže si tento fotogenický pár vysloužil pozornost médií srovnatelnou s romancí v britské královské rodině. Zajímavostí je také fakt, že tou dobou rádio DJ Richard Burgess uskutečnil zdánlivě nemožné: Beenie Man a Bounty Killa uzavřeli (dočasné) příměří.
Tato kapitola se ale jmenuje Dancehall Queen i proto, že v roce 1996 vzniknul film téhož jména, pro který Beenie Man nazpíval spolu s Chevellyn Franklin stejnojmennou titulní skladbu a dokonce v něm hraje jednu z nejvýraznějších vedlejších rolí, resp. sám sebe Lehce uvěřitelný příběh vypraví o svobodné matce, kterou začne vydírat hodně divnej padouch, který v úvodu zabodne jejího kámoše a teď hledá jejího syna, který toho byl svědkem, aby mu udělal to samé. Hrdinka filmu je tak nucená hrát dvojí hru, v rámci čehož se dostane do prostředí místního dancehallu, kde zkusí přes nepřízeň okolností vyhrát titul Dancehall Queen, aby mohla zaopatřit své děti…

MANY MOODS OF MOSES

V roce 1997 proběhlo v rámci vydání alba MANY MOODS OF MOSES (nominovaného na Grammy) velké turné Shocking Vibes crew. Velkou pozornost si zároveň získal i následující singl „Who Am I“, který v březnu 1998 Beenieho poprvé katapultoval do britské Top 10 bez toho, aby za ním stál velký label nebo podpora médií. Jméno písničky vám asi moc neřekne, ale co když vám zanotuju: „Zimm-zimma, who got a key from my Bimma?“ To je refrén tohoto zásadního hitu konce 90. let, který produkoval nováček v oboru Jeremy Harding. Ten se pro zajímavost dal na základě tohoto prvního úspěchu dohromady s dosud neznámým mladíkem jménem Sean Paul, aby ho také vzápětí poté vystřelil do hitparád s peckou „Infiltrate“. Jamajce ale tehdy i dnes kraluje Beenie Man a roku 98 to byl právě on, kdo se stal hlavní hvězdou tradičního jamajského festivalu Reggae Sunsplash a vycházela mu jedna nahrávka za druhou. Ještě před koncem milénia vyšly hned dvě alba – DOCTOR u VP Records a Y2K u Artists Only. Vzápětí ale Beenie získal luxusní kontrakt od americké základny Virgin Records, a to pro jistotu hned na pět alb.

DANCEHALL MEETS HIPHOP

Šéfem labelu Virgin je dodnes jeho zakladatel Chris Blackwell, který právě zopakoval svůj obchodní manévr ze spolupráce s Bobem Marleym a koupil si výhradní práva na další jamajskou star #1. Samozřejmě dobře věděl, co dělá, protože hned první Beenieho album ART& LIFE u Virgin získalo v roce 2000 Grammy. Vedle úvodního hitu „Haters and Fools“ vás asi bude zajímat fakt, že právě na této desce se konečně pořádně propojil dancehall a hiphop. Najdete tu singl „Love Me Now“ v kterém se objevuje Beenieho dlouholetý kámoš Wyclef Jean (perličkou je, že společně produkovali album herce Stevena Seagala z Aljašky v plamenech!) a hlavně hit „Girls Dem Sugar“, který zremixovali Neptunes a vokály tu vedle Beenieho zpívá sladce čokoládová kráska jménem Mya. Trend propojování obou příbuzných stylů najdete i na dalším albu TROPICAL STORM, které u Virgin vyšlo v roce 2002 a najdete tam mimo jiné rozkošný duet s Janet Jackson „Feel it Boy“, „Miss L.A.P.“ s Lil´ Kim a v neposlední řadě hustě atmosferickou pecku „Bossman“, kde má svůj part Lady Saw a Sean Paul.

BEENIE MAN VS CAPLETON

Vraťme se ale ještě v čase do roku 2001, kdy Beenie nahrál album YOUTH QUAKE, jako už svou druhou bokovku pro label Artists Only. Najdete tam hned v úvodu písničku „Selassie“ v které zpívá o velkém zmatení a podivných prorocích v řadách Bobo Shanti, ortodoxních rastafariánů, které poznáte podle toho, že mají dready zabalené v turbanu (mezi nejznámějšími zpěváky této linie jsou např. Capleton nebo Sizzla). Důvodem zmíněné písničky je velká nevraživost ze strany Bobo Shanti, která se táhne až do roku 98. Tehdy se objevil na posledním koncertu Beenieho turné – festivalu Culturama v New Yorku Capleton, který do mikrofonu zahlásil „Zimm-Zimma a man got the key to Beenie Man´s Bimma!“ čímž nepřímo řekl, že Beenie je gay. Jamajčané jsou na toto téma hodně citliví, takže se Beenie Man vzápětí mnohatisícového davu diváků zeptal: „Na koho jste sem přišli a zaplatili vstup?“ Dav odpověděl, že na Beenieho, takže ten jen dodal: „Ok, tak vyveďte toho chlápka pryč ze scény,“ po čemž následovala palba lahví, která Capletona spěšně vyprovodila z pódia. Následující den se ale Beenie Man vracel sám letadlem do Kingstonu a tam už na něj čekal Sizzla a parta asi 40 Bobo dreadů, kteří přímo na místě vytáhli mačety, dali mu tečku a vyhrožovali, že ho zabijou. Podobná situace se ještě několikrát opakovala, takže je jasný, že tady jde o střet zájmů, výkladu rastafariánské víry a možná opět jednoduše o to, kdo je na Jamajce nejvlivnější zpěvák. O podobných pirátských manýrech jsem už psal ve své reportáži z Jamajky, tato historka mi ale přesto vyrazila dech.

BACK TO BASICS

Beenie Man se přesto stále drží na vrcholu, což potvrzuje fakt, že v prosinci 2003 zachránil festival Sting před totálním šílenstvím diváků, kteří byli svědky, jak Vybz Cartel dal přímo na pódiu pěstí Ninja Manovi. Jen o měsíc později skoro zázrakem přežil těžkou havárii ve svém Hummeru, což se žel nepovedlo jeho road manažerovi Shockin Vibes Paulu Tyrellovi, kterého v Kingstonu o pět týdnu později zabil neznámý střelec. Není asi proto náhodou, že se nejnovější Beenieho album jmenuje BACK TO BASICS. Aktuální singly „Dude“ a „King of the Dancehall“ právě šéfují reggae hitparády po celém světě a ten návrat pravděpodobně znamená cestu zpátky k základním hodnotám života a také návrat koncentrovaného ragga dancehallu ve své nejčistější podobě, který ale zároveň reflektuje vývoj 21. století (můžete se proto těšit i na DVD , které vyjde v únoru). Máte zájem? Beenie Man vám to rád vysvětlí: „Dancehall je forma reggae, ale je to už jeho třetí generace, takže je mnohem víc našlápnutá! Je to podobný jako R&B a hiphop – první má low groove a druhý high groove. Proto byste měli vědět, že dancehall je v první řadě hudba z Jamajky,
hodně silná hudba z Jamajky…“

Lomesh (2005)

Bookmark It

Hide Sites

Heptones vydali mnoho zásadních písní u jamajského Studio One. Jedním z prvním průlomových hitů byla bez pochyb „Fattie Fattie“   nebo „Pretty Looks isn’t All“ v roce 1966. Skupina poté během své dlouhé kariéry dala světu ještě mnoho a mnoho dalších velkých pecek. Ne nadarmo byli označování jako jedni z největších pěceckých hvězd éry rocksteady. Seznam singlů a alb najdete pod příspěvkem a výčet to není rozhodně malý. Během své kariéry spolupracovali s velkým množstvím umělců a producentů. Jmenovat můžeme například Joe Gibbse , Lee Perryho, I Roye Altona Ellise, Dennise Browna a mnoho dalších. Za jeden z vrcholů je určitě povážováno i turné po Anglii s další, ještě žijící, legendou Tootsem a jeho The Maytals.  Bohužel skupinu už nikdy kompletní neuvidíme a nezbývá než si přát, aby se Barry měl tam nahoře co nejlépe.

kol-ler

Seznam singlů:

• „Fattie Fattie“ (1966)
• „I’ve Got a Feeling“ (1966)
• „Get In the Groove“ (1967)
• „Equal Rights“ (1968)
• „Ain’t Nobody Else“ (1968)
• „Party Time“ (1966 – Studio One 1977 – Lee Perry)
• „Pretty Looks“ (1969)
• „Our Day Will Come“ (1972)
• „Book of Rules“ (Island WIP 6179, 1973)
• „Mistry Babylon“ (1977)
• „Sufferers’ Time“ (1978)

Seznam alb:

• The Heptones (aka Fattie Fattie) (1967)
• On Top (1968)
• Black is Black (aka Ting a Ling) (1970)
• Freedom Line (1971)
• Book of Rules (1973)
• The Original Heptones (1976)
• Cool Rasta (1976)
• Night Food (1976)
• Party Time (1977)
• Better Days (1978)
• Good Life (1979)
• Mr. Skabeana (with Alton Ellis) (1980)
• Swing Low (1985)
• Changing Times (1986)
• Pressure! (1995)
• Deep in the Roots (2004)
• Rainbow Valley (2007)

Bookmark It

Hide Sites

V únoru 2006 vydal Ziggi své debutové album SO MUCH REASONS, s kterým se proslavil nejen v Nizozemí, ale i po celé Evropě. Podařilo se mu dokonce získat nejedno ocenění jako „Nejlepší album“, „Nejlepší umělec“ a „Nejlepší živé vystoupení“. O rok později pak Ziggi a jeho Rennaissance Band jeli jako předkapela Gentlemanova Another Intensity Tour 2007, což bylo tehdy asi největší reggae turné roku. Gentleman si taky se Ziggim střihl duet „A Better Way“ a vyjádřil se nám v rozhovoru, že Ziggi je takový talent, že bude brzy potřebovat sluneční brýle vzhledem popularitě, která ho zcela jistě čeká. Na druhém albu IN TRANSIT už Ziggi spolupracoval s gigantem VP records/Greensleeves, čímž se Ziggi stal prvním holandským umělcem, který pracuje s největším reggae labelem planety. Ještě ve stejném roce pak vyšlo EP SAME DIFFERENCE, kde si nahrál mj. song s žijící královnou roots reggae Marciou Griffits a poprvé se představil světu celým jménem jako Ziggi Recado. Zároveň se také rozhodl změnit management a v dubnu 2011 pak vydal nové album, které nese jednoduchý název ZIGGI RECADO.  Ve střední Evropě jsme jej měli možnost vidět už na festivalu Uprising v Bratislavě před třemi lety. 22. listopadu 2011 se konečně podívá i do Prahy, kde vystoupí v rámci 10. narozenin Jahmusic. Uvidíme se tam?

* Mic-key D

Bookmark It

Hide Sites

Výčet cen, které Zakir Hussain obdržel, by zaplnil několik stran – od desítek ocenění z Indie přes dvě americké Grammy až po akademický řád francouzské vlády. Předloni absolvoval 4 vyprodané koncerty v newyorské Carnegie Hall, jeho kompozice „Concerto for Four Soloists“ se hrála s velkým ohlasem v Kennedyho Centru ve Washingtonu.

Zakir Hussain strávil celý svůj život uvnitř prolínání západu s Orientem. Jeho otec Alla Rakha ho učil hrát na tabla od tří let a souběžně koncertoval s Ravi Shankarem na rockových festivalech včetně Woodstocku. Zakir vzpomíná:

„Když se vrátil z vystoupení ve dvě v noci, tak mě vzbudil, zpíval mi rytmy a učil mě. Ano, někdy jsem ve škole spal, někdy jsem bubnoval na školní lavici a procvičoval si, co jsem se naučil v noci. Když mi bylo dvanáct, na tabla jsem už hrál dobře, ale svými myšlenkami jsem byl ještě dál, předběhl jsem to, co dokázaly moje ruce. Když mi bylo šestnáct, otec se vrátil z Ameriky, přivezl spoustu nahrávek. Byl jsem zřejmě prvním Indem, který chodil po ulici s walkmanem a poslouchal Grateful Dead a Doors. Otec tam se všemi hrál, se všemi mluvil. Když do Indie přijeli Beatles, přišli k nám domů na oběd. Byla to velká událost; jel jsem do hotelu pro George Harrisona autem.“

Koncert se uskuteční 6. listopadu od 19:30 v novém koncertním sále Pražské konzervatoře. Výtečná akustika místa konání ještě umocní zážitek jedinečného koncertu!

Masters of Percussion – aktuální sestava:
Zakir Hussain, Tabla
Rakesh Chaurasia, Bansuri
Niladri Kumar, Sitar
Sridar Parthasarathy, Mridangam & Kanjira
Navin Sharma, Dholak
T.H.V. Umashankar, Ghatam

dle materialů pořadatele

upozorňujeme i na další listopadové koncerty agentury Rachot:

The Pyramids (USA) - 4.11 v Paláci Akropolis
The Mekons (UK) – 9.11 v Jazz Time (Krakovská 19)
JUJU (Justin Adams & Juldah Camara & Band) IN TRANCE (Gambie/UK)
+ Delia/Alacam (CZ) – 16.11 v Paláci Akropolis
Mahala Rai Banda (Rumunsko) – 24.11 v Paláci Akropolis

více na www.respectmusic.cz

Bookmark It

Hide Sites

Na svém prvním albu SALT RAIN pracovala 3 roky společně s kytaristou Samem Millsem, producentem prestižní značky Real World, který se stal jejím kapelníkem i manželem. I když album bylo nominováno na britskou cenu Mercury a zpěvačka zvítězila v cenách BBC World Music,získanou popularitu odmítla využít k tomu, aby upevnila svoji pozici v západním mainstreamu. Naopak, ještě víc se otevřela mimoevropským inspiracím. Zvuk dalšího alba, LOVE TRAP, obohacují hrdelní zpěvy z Tuvy, cello, řecký klarinet i indické perkuse, ale a vedle skladeb z Indie, Ethiopie, je tu i překvapivá cover verze Joan Armatrading. Tvůrčím a originálním balancováním mezi Západem a Východem získala Susheela Raman světové renomé. Spolupracovala například s rajastánskými qawwali, tuvinskými hrdelními zpěváky Yat-Kha nebo světoznámým afrobeatovým bubeníkem Tony Allenem.

Album MUSIC FOR CROCODILES inspirovaly cesty do jižní Indie, k jeho majestátnímu zvuku přispěl mix geniálního Islanďana žijícího v Los Angeles, Husky Huskvolda, který pracoval s Tomem Waitsem, Sheryl Crow či zvukovými experimentátory Fantomas. Do Evropy přijíždí letos Susheela Raman v rámci světového turné, které sahá od Bombaje přes Singapur, New York až po operu v Sydney. V Praze zpěvačka představí písně ze svého posledního, zatím nejlépe hodnoceného alba VEL, které vychází souběžně v Indii v partnerství renomovaného časopisu Rolling Stone. V jejím novém repertoáru se prolínají spirituální písně z Indie s vlastními, pomalými a hypnotickými baladami zpěvačky.

„Když slyšíte jihoindickou hudbu s bluesovým feelingem, anebo klasiku Lou Reeda s příchutí Madrásu, tak jste v krajině jménem Susheela,“ píše o zpěvačce indický tisk. A ta k tomu jakoby dodává: „Kultura musí být neustále v procesu transformace. Držím se hudby mých předků, ale nejsem posedlá myšlenkou autenticity. Pracuji se starými poklady, ale používám nástroje a zvuky dnešní doby.“

dle materiálů pořadatele upravil Jayhanes

více info @ http://www.respectmusic.cz/cz/events/2011/susheela-raman-support-su
recenze alba Vel: http://www.world-music.cz/recenze/detail/id/365
http://www.youtube.com/user/susheelaramanchannel
www.myspace.com/susheela.raman

Bookmark It

Hide Sites

Us3 jsou projektem v Londýně žijícího producenta Geoffa Wilkinsona. Vznikli v roce 1992 ve spolupráci s druhým producentem Melem Simpsonem. Us3 vznikli vlastně napotřetí. Poprvé se v roce 1990 objevil maxisingl se skladbou “Where Will We Be In The 21st Century” , který nahráli rapper MC Honey B a jazzová pianistka Jessica Lauren. Hned je zaznamenal nezávislý label Ninja Tune a výsledkem byl další maxisingl NW1 z roku 1991 s názvem ” “The Band Played The Boogie”. Samplingem nejznámější dancefloorové melodie jazzově taneční scény Geoff vyvolal řetězovou reakci. Nasamploval totiž melodii Granta Greena “Sookie Sookie”, která původně vyšla na Blue Note Records.

Londýnské rádio Kiss FM hrálo “The Band Played The Boogie” a Geoffa pozvali do kanceláře firmy EMI. Přestože sampl nebyl vyclearovaný a Geoff se bál soudního postihu, prezident Blue Note Bruce Lundvall ale místo toho umožnil Geoffovi přístup do rozsáhlého katalogu Blue Note! V roce 1992 tak spatřila světlo světa skladba “Cantaloop (Flip Fantasia)” a v US top ten bodovala přesně o dva roky později. Album “Hand on the Torch” se vzápětí stalo světovým fenoménem. Bylo to vůbec první album labelu Blue Note, které dostalo platinu. V USA se ho prodalo milión kusů.

Geoff o tom říká: “Vždycky jsem věděl, že jazz má velký potenciál mezi mladými lidmi a chtěl jsem jim přístup k jazzu přes Us3 umožnit. Samplováním klasické jazzové skladby a smícháním s beaty a rapem, navíc s dalšími špičkovými mladými jazzovými muzikanty, jsem uznával minulost, zůstal kořeny v přítomnosti a těšil se na budoucnost, a to všechno zároveň.”

Po několika světových turné odešel Mel a Geoff se v roce 1996 rozhodl natočit pokračování. “Mým záměrem bylo mít na každé nové desce nové zpěváky,”říká Geoff, “ je to zábavnější a svěžejší i pro mě.” Rappeři z New Yorku KCB a Shabaam Sahdeeq nahradili dřívější trojici Rahsaan Kelly, Kobie Powell & Tukka Yoot a výsledkem bylo album z roku 1997 BROADWAY & 52nd. V roce 2001 pak vyšlo třetí album jménem AN ORDINARY DAY IN AN UNUSUAL PLACE (v Japonsku přes Toshiba EMI a v Evropě pod hlavičkou Universal). Byl to velký skok kupředu, co se soundu Us3 týče. V hudbě rezonoval soul, drum’n’bass, latinskoamerická i indická hudba. Odezva publika na takovou různorodost ale překvapivě byla fantastická.

Čtvrté album QUESTIONS vyšlo v Japonsku v roce 2003 a zase to bylo něco jiného. Bylo to úplně bez samplů a Geoff vytvořil desku, na které se odráží jeho láska k latinskoamerické hudbě a k neo-soulovému hnutí – to prostřednictvím vokalistů Reggi Wynse, rappera z Brooklynu a Londýňanky Mpho Skeef. Další album, které bylo zase svižnější a mělo charakter živé nahrávky se nazývalo SCHIZOPHONIC. Hráli na něm živí hudebníci – trumpetista Chris Storr, saxofonista Ed Jones, hráč na dvojitou baskytaru “Level” Neville Malcolm a úžasný DJ First Rate. Na SCHIZOPHONIC  se také objevili dva noví rappeři Akil Dasan a Gaston, které Geof objevil v kultovním newyorském Nuyorican Poets Café.

V roce 2007 vychází album SAY WHAT!?” a na něm se objevují znovu rappeři Akil Dasan & Gaston, v roce 2009 deska STOP.THINK.RUN s dvěma novými americkými rappery – třiadvacetiletým Seneou a dvacetiletým Brookem Yungem a plejádou muzikantů, kteří již v projektu Us3 účinkovali. No a konečně 3.října 2011 Us3 vydávají zcela nové album, které dostalo název LIE, CHEAT & STEAL a rapuje na něm Oveous Maximus z NYC a londýnský Akala. Do Prahy se v rámci světového turné tentokráte podívá s kapelou Oveous, který je mimochodem opravdu pozoruhodný raper a básník.

Nenechte si ujít pražskou zastávku 20.10. v pražském Lucerna Music Baru.
Vstupenky jsou k dostání za 500Kč a poplatky v sítích Ticketpro, Ticketstream a Ticketportal.
Na pokladně LMB klasicky bez poplatku.

Více info @ www.us3.com
www.musicbar.cz / www.dsmacku.com

Bookmark It

Hide Sites

Album je plné nadupaných basů, rastafariánské filosofie a kvalit, na kterých je roots reggae postaveno. Deska připomíná dobu, která zplodila nejslavnější roots reggae ikony, jako byli Bob Marley, Peter Tosh nebo Culture. TELL ME HOW ME SOUND  si dává za cíl dokázat reggae fanouškům, že dobrá hudba stále existuje. „Mnoho lidí cití, že reggae upadá a že začíná být problémem dát dohromady kloudnou melodii. Jde o to rychle vydat pecku a dostat za ní prachy, co nejrychleji to jde…“ vysvětluje Mark ‘Warrior King’ Dyer. „Chtěl jsem vytvořit něco, co bude postaveno na kvalitách, které světu ukázali umělci jako Bob Marley, Burning Spear, Toots, Jimmy Cliff a všichni další hudebníci, co dali reggae nálepku mezinárodní hudby – něco, co budou hudební fanoušci hrát roky a roky.“

„Nemyslím si, že v dnešní době hudebníci a producenti tráví moc času a dávají dostatek energie do tvorby hudby – to má poměrně negativní vliv na zvuk,“ vysvětluje Bulby York z labelu Fat Eyes. „Když lidé poslouchají TELL ME HOW ME SOUND chci, aby si uvědomili, že tohle je ono, že takhle by mělo reggae znít pořád.“

„Tohle je náš první projekt s Warriorem Kingem a jsme opravdu nadšeni tou energií a vášní, kterou dává do své hudby,“ vyjádřil se k počinu Tad Dawkins (majitel Tad´s Records).„Hodně se těšíme na vydání tohoto alba – tohle je rozhodně tzv. „musím to mít“ pro lidi, kteří milují kvalitní muziku.“

Warrior King se dostal poprvé do mezinárodního povědomí díky top singlu „Virtuous Woman“ v roce 2001. Pecka se objevila na jeho první desce stejného názvu, která vyšla stejného roku a sklidila nadšenou kritiku. „Virtuous Woman“ a další singly jako „Never go Where the Pagans Go“ a „Power to Chant“ pomohly oživit roots reggae na začátku nového milénia. Následovala deska HOLD THE FAITH (2005) a LOVE IN THE AIR (2009). Za zmínku taky stojí, že Warior King je oblíbeným reggae zpěvákem lidí, jako jsou Barrack Obama nebo britský závodník Formule 1 Lewis Hamilton! Co na to říká český massive?

Luiggi Puccato

Bookmark It

Hide Sites

Harouna Dembélé

V roce 1991 je přibrán do skupiny Djolem, se kterou jede poprvé do Francie a kde působí jako druhý sólista. V roce 1994 se stává vedoucím bubeníkem skupiny Yelemba d’Abidjan a začíná důležitou zkušenost s “africkými balety” (národní hudebně-taneční soubory), kde jsou hudba a tanec neodmyslitelně spojeny. Od roku 1995 nechybí na žádném mezinárodním turné skupiny “Yelemba d’Abidjan”, kde jako hlavní sólista využívá každé příležitosti jako jsou koncerty a stáže k tomu aby se podělil o svoji lásku k djembe a balafonu. Od tradice po modernost, Yelemba využívá multi-etnického bohatství Pobřeží Slonoviny a představuje ho na mezinárodních scénách. Se souborem Yelemba nahrává album “Hommage: Percussions et Chants de Côte d’Ivoire”.

V Nantes se spolu s dalšími západoafrickými muzikanty přidává ke skupině Akeikoi, kterou obohacuje o tradiční rytmy a zpěvy (Senufo, Djula), balafony, djembe a posvátné zřídka používané nástroje, jakými jsou například boloyes. Po několika letech vzájemné hudební výměny vychází v roce 2002 na labelu “Hors-Normes Production” první album skupiny Akeikoi BINKAFO, se kterým skupina uskuteční francouzské turné. Album “Binkafo” je setkáním dvou velmi odlišných světů rocku a africké etnické hudby.

V současné době žije v Bobo Dioulasso, kde v roce 2004 založil skupinu Parissi, což v překladu z jazyka Bwaba znamená “vzájemná pomoc, solidarita”. V roce 2005 s “Parissi” nahrál album LANDA. Tato skupina představuje novou generaci afrických umělců, pocházejících z různých etnik žijících v Bobo Dioulasso, je opětovným vzplanutím africké hudby, živené rytmy dávných předků, mozaikou hudebních stylů této kulturní křižovatky, jakou je Bobo Dioulasso.

Nenechte si ujít koncert Harouna Dembelé & Parissi 13. Října 2011 od 20h v pražské Baráčnické Rychtě. Více info @ www.pjmusic.cz

Bookmark It

Hide Sites

S The Ethiopians pokračoval Dillon v práci pro Studio One, kde se stal pionýrem uvědomělých textů. Po průlomových singlech ´Owe Me No Pay Me´ či ´Praise Far I´ se skupina rozhodla spojit síly s dalšími producenty éry jako Derrick Harriot či Lloyd Daley. Nejplodnější ovšem byla spolupráce se ´Sir JJ Johnsonem´, ze které vzešly například ultimátní hity ´Everything Crash´ a ´Gun Man´. Nešťastná nehoda, kdy dodávka srazila Stephena Taylora, přivedla v roce 1975 Leonarda Dillona na sólovou dráhu. V druhé polovině sedmdesátých let nahrál dvě solidní roots reggae desky SLAVE CALL a OPEN THE GATE OF ZION.

Následovala umělecky méně intenzivní dekáda, jejímž vrcholem je patrně showcase album DREAD PROPHECY, na kterém Dillona doprovází The Gladiators. Nicméně v devadesátých letech se Leonardova kariéra vrátila do obvyklého tempa. Zpěvák nahrál několik nových alb (mimo jiné se vrátil do Studio One a z obnovené spolupráce se zrodila deska MYSTIC MAN) a procestoval celý svět. V osobě Leonarda Dillona přišla jamajská hudba o jednu ze svých nejoriginálnějších a nejinspirativnějších tváří. Čest jeho památce.

Ferro

PS. Velmi zajímavý a rozsáhlý rozhovor s Leonardem Dillonem udělal v roce 2005 Peter I z portálu reggavibes.com
a najdete jej přeložený do češtiny v archívu stránek Generala Kryshpeena přímo tady >>>>

Bookmark It

Hide Sites

Sebastian Sturm – Get up & Get going (Album 2011) by Rootdown Records

Sebastian Sturm je zpěvák narozený v německém Aachenu, ale kořeny má nejen německé, ale také indonézské. V roce 2006 vydal své debutové album THIS CHANGE IS NICE, a toto album se stalo velkým překvapením pro příznivce i kritiky klasického roots reggae, a hned se stal žádaným a uznávaným evropským umělcem. Sebastian se rychle stal hvězdou a tento úspěch se připisuje i velice zkušené kapele Jin-Jin, se kterou v té době hrál. Společně se staly nedílnou součástí festivalů, jako jsou například Reggaejam, Summerjam, Zenith festival v Paříži, Reggae Sun Ska v Bordeax nebo známý Rototom festival. O dva roky později vydává Sebastian své druhe řadové LP, tentokrát s názvem  ONE MOMENT IN PEACE a objevuje se na stránkách největšího evropského reggae magazínu Riddim, kde ho popisují jako moderního umělce a vycházející hvězdu roots reggae. V té době už zpěvák s kapelou vyráží na turné a objevuje se i ve Francii, kde zahrál i pro 5000 fanoušků jako předskokan Gentlemana. Jako vrchol tohoto roku Sebastian označuje vystupování na Reggae Sun Ska festivalu, kde si zahrál po boku Jahcoustixe a hlavně Kiddus I, kterého počítá mezi jednoho ze svých největších vzorů. Když se s ním Kiddusem i osobně setkal, vedlo to k přátelství i spolupráci na nadcházejícím albu.

A to už je ta deska, kterou si zanedlouho budeme moci pořídit! Práce na albu prý byla mnohem obtížnější než u předchozích. Výsledkem je spolupráce s již zmiňovanou novou kapelou Exile Airline, která výrazně formuje zvuk alba. Ještě by bylo dobré dodat, že album vydá label Rootdown Records. Takže se je určitě na co těšit a napište nám svoje ohlasy, až si album také poslechtete.

Kol-ler

Bookmark It

Hide Sites

Příběh hudební kariéry této talentované zpěvačky a tanečnice, dcery známého ivorijského bubeníka Boni Gnahoré (mj. vedoucího perkusionisty světoznámého tanečně-divadelního souboru Ki-Yi Mbock Company) začíná láskou s francouzským kytaristou Coline Laroche de Féline, který v roce 1996 přijel do Abidjanu studovat africkou hudbu. Založili spolu duo Ano Neko (Tvořme spolu), s nímž procestovali celou Afriku. V roce 1999 se však kvůli občanské válce v Pobřeží slonoviny a narození dcery usadili v Evropě, i když oba zůstali s Afrikou blízce svázáni, a to nejen hudebně. Dobet Gnahoré, přestože žije ve Francii, zpívá nejen ve své mateřštině, ale i několika dalších afrických jazycích a v i hudebně se inspiruje bohatou tradicí hudebních stylů jako třeba konžská rumba, kamerunské bikutsi, ivoorijské ziglibiti, ghanský high-life, zulských vokálů a medinských melodií. Kromě řady afrických hvězd jako jsou například Habib Koité či Ba Cissoko spolupracovala třeba i se superstar India Arie. Afro-pop? Ano, ale rozhodně nikoli evropskému uchu prvoplánově poplatný kýč. Přijďte si to poslechnout sami, a rozhodně si můžete rovnou i zatančit!

johanes

links:
www.myspace.com/dobetgnahore

http://contrejour.com/artists/Dobet/index2_uk.php?page=news

http://www.respectmusic.cz/cz/events/2011/dobet-gnahore

Bookmark It

Hide Sites