Novinka KINGS BELL je také první spoluprácí s uznávaným jamajským producentem Adrew “Bassie“ Campbellem a podstatná část byla nahraná s muzikantskými esy jako Earl “Chinna” Smith, Leroy “Horsemouth” Wallace, Squidley Cole, Mikey “Boo” Richards a Uziah “Sticky“ Thompson – v legendárním kingstonském studiu Tuff Gong. Overduby, vokály a mix se potom dělaly ve studiu I Grade a Aqua Sounds ve Frederikstedu na St. Croix. Sami Midnite to okomentovali takto: „Šlo nejen o zachycení esence klasického roots – a to přímo z rukou některých jedinců, kteří doslova pomáhali utvářet celý tento styl, ale také o naléhavost, inovaci a současné poselství přítomnosti“.

Výsledkem je možná jeden z posluchačsky nejpřístupnějších počinů v historii kapely – riddimy jsou více upbeatové a, dá se říci, mnohem vstřícnější než pro mnohé leckdy těžko uchopitelné midnitovské downbeatové, offbeatové a „no-beatové“ experimenty,najdeme zde i zdánlivě „veselejší“ kousky, dokonce i ska. Možná chybí více opravdu silných a syrově mrazivých momentů tak typických pro ranější Midnite. Rozhodně však nelze ani v tomto případě hovořit o nějaké poplatnosti či popovosti zavánějící tuctovostí. Benjamin rozhodně neslevuje ze svých orthodoxně rastafariánských zvěstí, nábožensko-filosofických básní, ale i sociálních a politických vhledů zpívaných svérázným a nenapodobitelným stylem někde mezi klášterními inkantacemi, apokalyptickými nářky, zaříkáním afrického medicinmana a až sufijsky oddanou poezií.

* Ihannes

více na www.midniteband.com
poslech většiny alb na www.vireggae.com
ukázky z nové desky zatím jen na www.youtube.com
dubová verze Mongst I&I na http://soundcloud.com/reggaeville/midnite-mongstii-igrade-dubmix-freedownload/s-H49qz
texty a další info na http://www.midnite-culture.com/?page_id=1353

Bookmark It

Hide Sites

Už výše jsem psal o konceptu alba, který je už podle názvu desky pořádně barevný. A tak jednotlivé texty reflektují Katovy asociace na jednotlivé barvy (zelená, fialová, bílá, červená…), ale jdou dál i k evokacím na „černobílou“, „matnou“ nebo třeba „tónovací“. Pokud vás zajímá, jak se dají barvy zhudebnit, rozhodně si to celý poslechněte na vlastní uši! A zapomeňte na rapový klišé, protože na to si Prago nehrajou, tohle je real hip hop…

Lomesh

Bookmark It

Hide Sites

* Lomesh

Tématické odkazy z archívu JahMusic:

Encyklopedie reggae z Panenských Ostrovů

Toussaint: Černé zlato z Virgin Islands

Abja: Exkluzivní rozhovor z Virgin Islands!

Dezarie vydala nové album THE FOURTH BOOK

Midnite & Youssoupha Sidibe: Jak panenské reggae potkalo africkou koru

Co poslouchá super-hrdina z Dread & Alive?

Bookmark It

Hide Sites

Nicméně na desce najdete i hymnu „Serious Woman“ na riddimu „Nylon“, který produkoval Shane Brown z Jukeboxx (mohli jej potkat v Praze v listopadu 2010 s Busy Signalem) a taky jednu instrumentálku od Lenky Marsdena (ten byl v Čechách pro změnu jako klávesák Buju Bantona), s kterým dal Richie Spice dohromady pecku „Yap Yap“ na téma oblíbeného jamajského „passa passa“. Za pozornost a poslech ale rozhodně stojí všech 12 tracků alba, které se převážně zabývají vztahem k Bohu, ženám a každodennímu životu. Sice to podle některých recenzí není tak luxusní počin jako předchozí IN THE STREETS OF AFRICA, ale pořád to je velmi nadprůmě zmáklá deska, co nenásleduje vokodérový hype, ale poctivě pokračuje v Richieho new roots směru. Vlastně už i název alba odkazuje k biblickému příběhu o Jobovi a jeho víře v Boha, která mu pomáhá překonat útrapy života a následovat svou cestu. A Spice ji následuje poctivě, takže rozhodně doporučujeme k poslechu a vlastnímu hodnocení. Těšíme se na vaše reakce pod článkem!

* Donovan Germaine je producent a majitel labelu Penthouse Records, u kterého v 90. letech nahrávaly snad všechny velké jamajské hvězdy od Garnett Silka přes Berese Hammonda až po Buju Bantona, kterého tam tehdy přitáhl Wayne Wonder. Toto vydavatelství bylo tehdy naprosto zásadním a máme velkou radost, že v posledních letech slaví zasloužený comeback! Vaší pozornosti doporučujeme hlavně hvězdně obsazené riddimy „Big Stage“ a „Duck“, které vyšli v roce 2010, nebo zbrusu nový „O.M.G.“ riddim, na kterém natočily duet hned dvě první dámy Jamajky – Marcia Griffiths a Queen Ifrica! Z dlouhohrajících alb poslední doby Germaine produkoval i desky BUSHMAN SINGS PETER TOSH nebo obrovský nový talent Jamajky, který se jmenuje Romain Virgo.
Více o Penthouse Records @ http://penthouserecords.free.fr

Admiral

Bookmark It

Hide Sites

Etana se svým druhým albem pod VP Records otevřela širšímu publiku a zdá se, že to funguje. Deska se v USA těsně po vydání vyšplhala až na 11. místo Billboard Reggae Chart a dá se předpokládat, že půjde ještě nahoru, protože Etana právě intenzivně koncertuje po celých Spojených státech a propaguje nové album, které si můžete objednat přes Amazon, I-Tunes, vpreggae.com nebo přímo od Etany na adrese etanathestrongone.com. Do Evropy se chystá v létě, dostali jsme už nabídku na její koncert s Chezidekem, ale upřímně si nejsme jistí, jak by na to reagovala místní publikum. Budeme rádi za vaše comments pod článkem…

Bookmark It

Hide Sites

Adele vyrůstala v Leedsu a od svých pěti let hraje na flétnu, kytaru, piano i housle. S prahem dospělosti si pak do životopisu připsala štace v nejrůznějších klubech včetně tříročního stálého angažmá v prestižním The Underground v Leedsu. Ovšem láska k reggae ji nutila hledat uplatnění v tomto žánru. Úspěch se nerodil lehce, ale už po pár singlech nahraných ve spolupráci s bratry Heywoodovými, čili rytmickými ´dvojčata´ Mafia & Fluxy se její jméno objevilo na přebalech nejrůznějších kompilací a brabci na střeše si špitali o zajímavém talentu. Adele svým vokálem připomíná nejlepší dny JC Lodge, to ještě připepřené frázováním ala Marcia Griffiths a přisolené sexappealem vzor Janet Kay. Ovšem Harley je mnohem víc, než pouhý kompilát a její styl skvěle pasuje k romantickým námětům, které se vyhýbají banalitám a zaběhnutým klišé.

COME INTO MY LIFE je trestí všech jejích kladů. Když se k tomu připojí řemeslně perfektní hudební doprovod (kromě Mafia & Fluxyho namátkou třeba Dean Fraser či Robbie Lynn), máte v ruce album na víc, než jeden poslech. Tahle deska má onu speciální auru, o kterou usiluje každý umělec. Come Into My Life si v hodnocení prostě zaslouží pět hvězdiček. Najdete na něm několik velmi dobře udělaných předělávek r´n´b fláků do reggae, ať už to je výlet do devadesátek s překopávkou Love´s Taken Over od Chante Moore, revitalizace šlágru Alicie Keys No One, či na druhou dobu posunutý pohled na aktuální pecku Bonnie Raitt I Can´t Make You Love Me. Adele ovšem nezapomíná ani na jamajské klasiky a nový život vdechla i méně známé písničce Live Good od Burning Speara.

Většinu alba ovšem okupují originální kompozice. Adele si stejným sebevědomým potyká s foundation riddimy i s moderními steppery. Zaposlouchejte se do Only For A Day na riddimu Season či Reach Out na Everyday Is Holiday. Pokud si chcete dopřát příjemný valentýnský dárek, je právě Come Into My Life tou nejlepší volbou. Věřte nám, že s Adele Harley se nebudete nudit!

links:

Adele Harley homepage

@myspace

*Ferro

Bookmark It

Hide Sites

V pasu má napsáné jméno Valentin Nakrumah Fraser a datum narození 7. září 1978 v jamajském (!) Hanoveru. Vyrůstal ale v severozápadním regionu ostrova St. James u Montego Bay a v ´94 se odstěhoval do Central Village, Spanish Town. Brzy si naplno uvědomil, že i pro něj platí heslo ’Music is mi life’ a tak na sobě začal makat. První studio session zažil už v 17-ti letech a nebylo to nikde jinde, než u věhlasných King Jammy´s.  V roce 1999 si jej všimnul sám Beres Hammond považovaný obecně za jamajského krále lover´s rocku. A právě  on si oblíbil jeho výrazně kořeněný hlas nanatolik, že mu o rok později dal podporu a zázemí svého labelu Harmony House, a také mu vymyslel umělecké jméno Ginjah odvozený od slova „ginger“ tedy zázvor. Valentin prý naprosto miluje zázvorové pivo…

U labelu Harmony House začal nahrávat v roce 2000 a hned následující rok vyrazil na velké s turné, kde vystupoval jako předskokan Berese, který tehdy vydal přelomové album MUSIC IS LIFE.  „Nikdy nebylo lehké otevírat pro takovou legendu jako je Mr. Hammond,“ přiznává dnes Ginjah a dodává: „I přesto jsem vylezl na stage a vydal ze sebe to nejlepší. Popral se tak se svou šancí v plné síle…“ A nutno říct, že většinou za sebou nechal spokojené publikum! Ukázku z jeho tehdejší show najdete ve videozáznamu z koncertu v New Yorku o pár řádek níže. S Beresem se Ginjah proletěl doslova po celém světě včetně Evropy, Kanady a USA nebo Japonska. Synonymem této úspěšné spolupráce s touto reggae legendou je společný úspěšný singl „Rise Above„ nebo pecky „War in the City“ a „Responsibilites“.

I slibný začátek kariéry si můžete později snadno pokazit, ale s odstupem těch 10 let od koncertu v New Yorku (to je to video výše) se dá říct, že Ginjah potvrdil své kvality. V roce 2004 založil nový label I Land Music. „Dělám teď na vlastních věcech,“ vysvětluje Ginjah. „Právě teď je to o nahrávaní čím dál více muziky, více uvědomělé muziky!“ Jmenovitě můžeme doporučit třeba pecky „“I Land Music vznikla roku 2004 a tak hodně nahrávám. Udělal jsem songy jako „Tieves Says“ nebo „Manners A Go Thy Way“, což se později stal i titulní song debutového alba, o kterém se ještě rozpovídáme níže.  Své první samostatné turné Ginjah popisuje jako obrovskou zkušenost. „To bylo vůbec poprvé, co jsem jel sám hrát za oceán. První show byla v Berlíně a to nahodilo laťku pro zbylá vystoupení. A ty dopadli dobře, velice dobře,“ chlubil se po Jamajsku: „Víš jak, Ginjah je dobrý pro vše.“

V Evropě se mu podařilo spolupracovat s vícero zásadními producenty. Mezi mnoha musíme zmínit alespoň italské One Love Hi-Powa, německé nahrávací značky Pow Pow Movement a Rootdown nebo rakouskou kapelu Fireman Crew, s kterými se letos v létě dostal i na slovenský festival Uprising a nebo na (teď už) španělský Rototom Sunspash. První album, z něhož jsme mohli slyšet skvělou ukázku jménem „Music Alone“ mělo vyjít v roce 2007. Bohužel ale nikdy nespatřilo světlo světa. „Nevydal jsem tu desku, protože člověk, co to měl na starosti, prostě podal výpověď,“ vysvětluje Ginjah. „Ale chci to album stále vydat, jen pod jiným jménem. Beru to s úsměvem.“ Oficiální debut tak vyšel až v polovině září 2010 ve spolupráci I Land Music a No Doubt Records. To mu ale vůbec neubírá na kráse, spíš naopak – není to žádná rychlokvaška, ale výsledek dlouhých příprav a perné práce, který se opravdu skvěle poslouchá. Skoro 15-ti minutovou ochutnávku si můžete v megamixu poslechnout hned na konci této řádky. Osobně nás to inspirovalo ke shánění celé desky v plné verzi – stojí to za to!

Jak už jste se dočetli výše, album se jmenuje NEVER LOST MY WAY, a hned jako první vás do děje vtáhne stejnojmenný singl, který vyšel už o rok dříve na riddimu „Rub-A-Dub“. V tomto výborném songu nás Ginjah upamatovává, abychom nikdy neztráceli cestu a naději ve víru. Pecku produkoval ‘Flava’ McGregor, jeden z nejlepších mladých producentů jamajské scény, který na tomto albu stojí i za peckama, jako jsou „Prayer“ (Sweet Riddim) nebo „Day Dreamer“ (83 Riddim). To ale neznamená, že by si ty songy byli podobné. Každý track je originál, zvedá úroveň alba, a tvoří tak neodmyslitelnou část celého konceptu. Velkým momentem desky je pro nás taky song „No Regrets“, kde Ginjah rozjímá nad osobní životní cestou. Nesmíme taky zapomenout na „Music Alone“, což byl jeho první hit, který se dostal až na špičku jamajské hitparády, nebo track oslavující sílu ženy „One Of A Kind“.

I když jste možná dosud jméno Ginjah neslyšeli, nemusíte se obávat nezkušeného a zmateného mladíka. Ginjah má za sebou víc jak dekádu zkoušení, nahrávání a zdokonalování svého jedinečného talentu. Poslech jeho debutového alba NEVER LOST MY WAY je tak skvělou potravou pro uši lidí, co mají rádi moderní reggae, i těch co mají zálibu spíš v klasickém roots. Každopádně, poslech a koupi této inspirativní desky můžeme vřele doporučit! Album si můžete legálně stáhnout @  iTunes nebo třeba na stránkách Flava McGregora. Více aktuálních informací o Ginjah najdete taky na jeho MySpace a Facebook profilech.

Malik & Lomesh

Bookmark It

Hide Sites

V minulosti Turbulence vydával dvě, tři i čtyři desky do roka, takže jste si možná ani nevšimli, že od roku 2007 o něm v podobě dlouhohrajícího alba nebylo slyšet. Už jen proto bude určitě zajímavé si poslechnout, jestli se tento dříve hodně oblíbený bobo dread rozvinul pěvecky a dal dohromady podoné hity, jako byl třeba „Notorious“. Nová deska dostala název THE JOURNEY a vyšla jako velké překvapení v produkci britských Sajay Productions. Recenze zahraničních kolegů píšou, že album překvapivě obsahuje velký talent, ale Turbulence na něm bohužel není příliš pozorný a tak má jen decentní formu. V porovnání s některým nepovedenými kousky minulých let to je ale ve srovnání pořád lepší práce. Na cestě albem jej pak doprovází v jednom tracku stylově přibuzný Perfect. talentovaný mladík z labelu Sejay jménem Rox Wayn, a v neposlední řadě Lenn Hammond, který je synovcem Berese. Tato zbrusu nová deska je k mání digitálně přes  Zojak Worldwide, ale jestli jí někde potkáte na vinylu nebo CD, tak doporučujeme pořídit – může být jednou raritní.

L

Bookmark It

Hide Sites

Tedy ne že by se ze mě stal univerzální milovník tohoto formátu, avšak jsem ochoten přiznat, že i pod slovem muzikál se může ukrývat cosi velmi hodnotného. Jen nevím, zda-li toto prozřeni přičíst kouzlu Broadwaye anebo hlavnímu hrdinovi (a zároveň autorovi většiny hudby). A o kom že to vlastně mluvím? Řeč jde o muzikálu jménem Fela!, takže tím hrdinou nemůže být nikdo jiný, než král afrobeatu, geniální muzikant, neústupný bojovník proti zkorumpovaným politikum a generalům a taktéž nad jiné výkonný obdivovatel ženské krásy Fela Kuti.

Již první dojmy po usazení v hledišti dávají tušit nevšední zážitek. Velkorysá výprava, scéna se neomezuje toliko na jeviště a naopak organicky přechází do hlediště a do stěn původně takřka fellnero-helmerovského interiéru. To vše jakoby samo od sebe sdělovalo ‘hej, dnes večer nebudeme na Manhattanu, nýbrž v Lagosu konce sedmdesátych let’. Na podiu si mezitím hudebnici připravuji nástroje a provádí cosi, co vypadá jako zvukovka, ale zvolna přechází v několikaminutový jam. Podle hodinek by se mělo dávno začít, ale na podiu a v hledišti se stále pohybují lidé jaksi bez ladu a skladu a jen kapela a jedna pozapomenutá tanečnice kroutící se do rytmu udržují diváky v napjatém očekávání. A v tom to přijde – mezi diváky projde chlapík v modrém, bohatě zdobeném obleku, který namísto na sedadlo v první řadě vyskočí na podium, světla zhasnou a náhle je se jasno – Fela je tu! A ti, které jsem považoval za opožděné návštěvníky jsou herci! První kladný bod za režisérský nápad. Felu dnes ztvárňuje kanadský herec Kevin Mambo. Typově přesná volba, Mambo se Kutimu podobá nejen fyzicky, nýbrž si osvojil i jeho gesta a smysl pro pichlavý sarkasmus. Navíc mu atmosféra představení propůjčila i Felovo charizma. Mambo-Kuti od začátku hodně komunikuje s publikem, snaží se nám vsugerovat, že jsme účastni poslední Kutiho noci v klubu Shrine v Lagosu před odletem z Nigérie. Než se iluze zatne drápkem, diváci se bezděčně usmívají nad některými větami, zejména když Fela hovoří o nebezpečném okolí klubu a policejním státě. Hořký sarkasmus sálá z vět o lásce k Nigérii, přirovnané k lásce k dortům. ‘Když budete jíst hodně dortů, zkazí se vám zuby. Příliš Nigérie vede ke zlomeným kostem a vypáleným domům…‘

A ironie se záhy změní v pláč, když Kuti vzpomíná na svou matku Funmilayo, jejíž smrt připisuje vojenské diktatuře. S jejím portrétem, zprvu promítaným na stěně a později zhmotněným do podoby živé osoby (úžasný pěvecký výkon v této roli podává Lilias White), bude Fela komunikovat po zbytek představení, během něhož mu právě matka bude sloužit jako morální zrcadlo v rozhodnutí opustit svou rodnou zem. Sled událostí, které k tomuto rozhodnutí vedly, pak tvoří scénář, který nás krátce zavádí do Felova dětství, uvádí nás do jeho rodinného prostředí a do prostředí postkoloniální Nigérie. Kutiho hlášky na adresu  bělochů v Africe jsou hořkovtipné: ‘Nejdřív jste nám připadali jako docela sympatičtí troubové… Ale pak jsme si všimnuli, že nám po vašich návštěvách začínají  mizet věci. Popelníky, ručníky, ropa, diamanty, lidi…‘ Vzpomíná na své lékařské studium v Londýně, kde se ovšem namísto medicíně  věnoval hudbě. A hlavně zmiňuje svůj návrat do Nigérie, kde se z něj pomalu stala rozhlasová celebrita a autor hitparádových hitů.

Střípky Felova politického uvědomění pak získají homogenní podobu při návštěvě Ameriky. I zde je při setkání s Černými Pantery zprvu poněkud nedůvěřivý: ‘Oh, you funny black people in America‘, ale záhy se pod vlivem své přítelkyně Sandry Smith (ztvárněná pohlednou Saycon Sengbloh) se pouští do četby amerických černošských myslitelů, zejména Malcolma X.

Po návratu do Afriky pak zakládá Republiku Kalakata, specifickou komunitu prakticky nezávislou na centrální vládě, která podporuje všechny originální africké kultury. Kuti ještě přitvrdí ve svém tažení proti zkorumpovaným domácím politikům, čímž si vyslouží jejich zvýšenou pozornost a násilný útlak. Napětí vyvrcholí, když Fela natočí song Zoombie, v němž přirovnává vojenský režim k oživlým mrtvolám. Razie za účasti armády následuje vzápětí. Felovy partnerky (v té době měl 12 neoficiálních manželek) jsou znásilněny, přítomní členové doprovodné skupiny a přátelé zbiti, Republika Kalakata vypálena. Režie je v tomto emocionálním momentě skvělá. Na scéně se promítají portréty obětí s lékařskými zprávami, které zachycují neuvěřitelnou brutalitu útočníků. Fela sám byl málem ubit k smrti, ovšem více než fyzické rány jej zasáhla smrt matky. Funmilayo Ransome-Kuti, bojovnici za práva žen, nositelku medailí za zásluhy a čestnou doktorku práv, vojáci vyhodili z okna. Při dopadu utrpěla fatální poranění, kterým později podlehla. Bylo jí 78 let. 

Tento okamžik je samozřejmě neuralgickým bodem celého představení, na chvíli se doslova zastaví čas. A pak, tak jako v reálu, Fela zareaguje pro sebe typickým způsobem – písní Coffin For Head Of State. Jakkoli to zní bláznivě, předlohu ve skutečnosti má i Felovo mimořádné gesto – rakev s ostatky své matky dopravil před rezidenci generála Obasanjo, aby hlava státu viděla důsledky své politiky. V muzikálu je pak k hlavní rakvi přidáno několik menších, které pohřbívají dobré vlastnosti. V tomto momentě se představení zároveň vrací na svůj počátek. Fela, ačkoli rozhodnut opustit Nigérii, změní svůj názor po rozhovoru s duchem své zemřelé matky a rozhodne se zůstat ve vlasti a bojovat s místními nešvary. Za zvuku hudby se pak na plátně promítá jeho stručný životopis a představení končí.

V hledišti se mezitím vzpamatovávám z uplynulých dvou hodin a v hlavě se mi pomalu usazuje prach zvířený tancem, hudbou a revolucí. Lze Felovi na Broadwayi vůbec něco vytknout? Snad jen drobnosti. Mambo se hlasem Felovi podobá, má podobně charismatický, nestrojený projev. Oproti tomu Lilias White jako Funmilayo má klasický, trénovaný vokál a ve vzájemných duetech Mamba výrazně ‘přezpívá‘. A snad ještě jedna připomínka. Kromě Kutiho a jeho matky je jedinou postavou Sandra Smith, všichni ostatní herci splývají do amorfní masy ansáblu. Dějovou linku tak musí Fela ‘odvyprávět‘, nikoli odehrát. Po většinu představení to nevadí, ovšem zejména v druhé polovině by pár dávek konzervativních divadelních postupů muzikál nezabilo.

Klady ovšem výrazně převyšují. Taneční a pěvecké výkony jsou excelentní. Choreografie je strhující (Bill T.Jones si za ní právem odnesl mnohá ocenění), kostýmy úchvatné (oko mužského diváka se zalíbením ocení, že se na nich materiálem šetřilo:) Největší sílu ovšem propůjčuje muzikálu jeho námět. Felova hudba je nesmrtelná a hudebníci (členové Antibalas Afrobeat Orchestra) ji reprodukují s citem i umem.  Stěží si lze představit lepší pomník pro Kutiho odkaz.

Bookmark It

Hide Sites

TO NEJLEPŠÍ Z MINULÉHO DESETILETÍ
Reggae Artist desetiletí je podle čtenářů Riddimu Sizzla Kalonji, který získal celkem 22,1% hlasů všech čtenářů! Následují Gentleman s 6,4%, Vybz Kartel s 5,1%, Buju Banton s 5,08% a kupodivu až poté Damian Marley, které se musel podělit o páté místo s Anthony B (shodně s 4,5% hlasů). Damian to dohnal alespoň v rámci kategorie Hit desetiletí, kde bezkonkurenčně zvítězil s trackem „Welcome to Jamrock“ (18,8%). Daleko za ním je na druhém místě Sizzla s „Just One of those Days“ (7%), Buju Banton – „Hills and Valleys“ (3,8%), Capleton - „Jah Jah City“ (3,7%) a Sean Paul s jeho vynervenou „Get Busy“ (3,3%). Co je pro německé publikum album desetiletí? 1) je opět Sizzla s deskou DA REAL THING (19,3%), 2) Damian Marley – WELCOME TO JAMROCK (9,3%), 3) Gentleman - JOURNEY TO JAH (8,2%), 4) Bitty McLean – ON BOND STREET (3,2%) a 5) Anthony B – STREET KNOWLEDGE (2,3%). A v rámci kategorie riddim desetiletí mají taky dost zajedno:  Lenkyho „Diwali“ vydané na labelu 40/40 získalo 20,5% hlasů! Daleko poté se na druhém místě umístil rock´n´rollový „Wipe Out“ od Danger Zone (4,4%), „Hard Times“ od Gibbo (3,7%), „Doctor´s Darling“ od Germaican (3 6%) a „Buy Out“ od K-Licious s 2,8% hlasů.

HIT, ALBUM & RIDDIM ROKU 2009
Nejlepší hit roku 2009 je podle německých čtenářů disco-dancehall track „Never Believe You“, kterým skóroval Mavado. Na druhém místě se umístil náš favorit „Good Girl Gone Bad“ od dua Tarrus Riley & Konshens a pak explicitní „Ramping Shop“ Vybz Kartela na riddimu od Ne-Yo, „I Am Blessed“ od Mr. Vegase a hit „Lioness on the Rise“, který nazpívala Queen Ifrica. Ta se umístila s WELCOME TO MONTEGO BAY i v kategorii Nejlepší mezinárodní album roku, ale až na třetím místě. Německé publikum o trochu víc cení Alborosieho novinku ESCAPE FROM BABYLON, která se v českých online fórech kupodivu setkala s odsouzením, že tam nejsou žádné hity. Každopádně totálním favoritem je shodně s námi CONTAGIOUS od Tarruse Rileyho, jehož geniální živý koncert jsme měli možnost vidět tento Únor v Praze. Čtvrté místo této kategorie obsadil smolař Buju Banton s RASTA GOT SOUL a těsně za ním Mavado s deskou A BETTER TOMORROW. Nejlepší německé album jsou podle čtenářů Riddimu Nosliw - HEISS & LAUT, 2) Peter Fox – STADTAFFE, 3) Dellé - BEFORE I GROW OLD, 4) Uwe Banton – RIGHTFUL PLACE a konečně 5) Raymond Wright s MANY AS ONE (Raymond je sice Jamajčan, ale desku mu produkovali Pow Pow Movement). Nejlepší riddim loňského roku je podle Němců „Baddaz“ od jamajského labelu Birchill, „Go Go Club“ (Russian), Movie Star (Chimney), Good Life (Live Up) a „Stress Free“ (Starr Kutt). Nejpovedenější německý riddim je podle čtenářů „Tek A Train“ od Rootdown, „Surfer“ (Pow Pow), „Gwaan East“ (Big Era), „Aspire“ (Silly Walks) a „Here I Am“ (Sound Quake).

PRODUCENTI ROKU 2009
Podobně si něměčtí čtenáři nejvíce váží práce domácích producentů: 1) Teka / Rootdown (24% hlasů), 2) Ingo Rheinbay / Pow Pow (16,1%), 3) Luke R.I.C.H. / Bassrunner (8,8%), 4) Sam Gilly / House of Riddim a 5) Heckert Empire (6,2%). Nejlepším zahraničním producentem loňského roku je dle této ankety Stephen McGregor a jeho label Big Ship (31,6%), Daseca (7,7%), Don Corleon (5,9%), Bobby Konders / Massive B (3,2%) a Dean Fraser / Cannonball (2,8%), který produkoval Rileyho album CONTAGIOUS. A tušíte, kdo je podle německého publika producentem desetiletí? Bezkonkurenčně Don Corleon (22,9% hlasů), poté Stephen McGregor (12,5%), Bobby Digital / Digital B (7,3%), Teka / Rootdown (6,4%) a Ingo Rheinbay / Pow Pow (5,2%), který mimochodem přijede s Pow Pow 5. Května poprvé do Prahy!

SOUNDSYSTEM ROKU A DESETILETÍ
Pow Pow Movement opět získal první místo jako Nejlepší německý soundsystem, následovaný soundy Sentinel, Supersonic, City Lock a Deebuz. V rámci zahraničních soundsystémů roku to je opět britský veterán David Rodigan, za ním japonská parta Mighty Crown, jamajští Bass Odyssey, belgičtí Civilizee a Herb-A-Lize It z Holandska. Rogigan získal i titul Soundsystém desetiletí (15,8%), následovaný těsně Pow Pow Movement (14,7%), Sentinel (9,6%), Mighty Crown (7%) a Bass Odyssey (6,4%).

OBJEVY A NĚMECKÉ HITY ROKU 2009
Relativně těsné výsledky panují i v kategorii Nejlepší mezinárodní objev roku: 1) Laden (9%), 2) Chino (6,4%), 3) Romain Virgo (5,7%), Jah Vinci (4,9%) a Raymond Wright (3,6%). V rámci německé scény to je hlavně již zmíněný Cornadoor a poté jména Ranking Smo, Dellé ze Seeed, Rojah Phat Full a Boone Chatta. Největší německé hity podle ankety jsou 1) Ronny Trettmann & Ranking Smo – „Sie Kann´s Night Erwarten“, 2) Nosliw - Heiss & Laut, 3) Boone Chatta – Berlin Yaard, 4) Gentleman - „Changes“ a 5) Dr. Ring Ding - „Put It Dung“.

NEJHORŠÍ TRACK A ALBUM ROKU 2009
Zároveň se taky hlasovalo o nejhorší desku roku, kde to bezkonkurenčně „vyhráli“ Culcha Candela, pro které hlasovalo zdrcujících 36,7% čtenářů! Druhé největší zklamání je podle nich IMPERIAL BLAZE od Seana Paula následované HEISS & LAUT od Nosliwa, PON DI GAZA od Vybz Kartela, OUR WORLD od jinak oblíbených T.O.K. a A BETTER TOMORROW od Mavada. Culcha Candela to prohráli i v rámci singlů – svou cestou do popového mainstreamu si vydlážili cestu k hned dvěma nejhorším trackům roku „Monsta“ a „Schöne Neue Welt“. Část německého publika taky nepřijalo Kartelův pannenský tune „Virginity“, „I am Blessed“ od Mr. Vegase a duet Trettmana &  Ranking Smo „Sie Kann´s Nicht Erwarten“. Ano to je ten, co zároveň 16% čtenářů považuje za nejlepší německý track roku.  Podobných paradoxů tu můžete najít více.

NEJLEPŠÍ LIVE SHOW A FESTIVAL ROKU 2009
Evropským festivalem roku je dle čtenářů Riddimu tradičně Reggae Jam v Bernebrücku. Za ním se umístil kolínský gigant Summerjam, Ruhr Reggae Summer, italský Rototom Sunsplash a Chiemsee Regae Summer. A konečně nejlepší live show loňského roku – 1) Sizzla Kalonji (21,7%), 2) Anthony B (6,5%), 3) Buju Banton (3,8%), Busy Signal (3,5%) a němečtí Mono & Nikitaman (3%). Zajímavé výsledky, co říkáte?

Lomesh

Bookmark It

Hide Sites

Congos přichází osvobodit lidi hudbou! Opravdová hudba Congos přichází osvobodit lidi. Nyní slyšte: skvělá reggae hudba přichází osvobodit lidi, hudba Congos přichází osvobodit lidi! (z písně National Heroes)

Tak tedy již za pár dní se díky Opravdovému tlukotu a Boží hudbě stane neuvěřitelné skutečností a legendární veterání roots reggae historie – rasta stařešinové The Congos nám zapějí své písně svobody a vykoupení a jejich band snad pozvedne naše duše i zadky. Hou! Před pár týdny mi dal brácha Lomesh jejich poslední (byť tři roky starou) desku SWINGING BRIDGE s prosbou o nějakou recenzi, takže – pozdě, ale přece – spíše jen pár poznámek o té parádní muzice a pokusů o překlad těch důležitých poselství.

Především, na nahrávání SWINGING BRIDGE se po třiceti letech od legendární spolupráce s Lee „Scratch“ Perrym ve studiu Black Ark, alba THE HEART OF THE CONGOS opět sešlo neopakovatené vokální trio v čele s originálním falsetem Cedrica Mytona, sametovým altem Roydela „Ashanti“ Johnsona po pravici a hlubokým barytonem Dericka „Watty“ Burnetta po levici, plus dalším kvalitním back-vocalistou Kenroyem Fyffem. Všichni pěvci jsou krásně vyladění a jednotní a kongeniálně se povzbuzují, střídají a doplňují, z jejich hlasů cítíte velikou hloubku a pokoru, opravdovou víru a oddanost.

A dále: samotný výčet muzikantů, kteří se sešli k nahrání těch prostých, ale úžasně silných písní hovoří, myslím, sám za sebe. Je jako stručný přehled celé té slavné reggae historie, ale i současnosti. Sešli se zde například fenomenální basák Robbie Shakespeare, klíčový kytarista Earl „China“ Smith a zásadní klávesák Ansel Collins, kteří spolu jako „The Aggrovators“ nahrávali už v polovině 70.let nesmrtelné fláky ve studiu Bunny „Striker“ Leeho. Střídají se zde dvě nepřekonatelné rytmické sekce: taxi-gangsteři Sly & Robbie a roots-radikalové Style Scott & Flabba Holt, a několik dalších vinikajících bubeníků např. Leroy „Horsemouth“ Wallace, kytarista Dwight Pickney, basy a kytary se navíc občas chápe i sám Roydel Johnson.

Dechové sekce Studio One Crew se ujal samotný Headly „Deadly“ Bennet, který již půlstoletí kraluje (ska a) reggae saxofonu (ovšemže spolu s Cedricem Brooksem!). Stejně tak za perkuse usedli v první řadě ostřílení a povolaní binghi-mani Scully Simms a Sticky Thompson (který mj. zpíval v pol. 70.let s Cedricem Mytonem v polozapomenuté kapele Royal Rasses). Nahrávalo se ve slavných studiích Channel One, Lego, Tuff Gong, Lions Den, Harry J a Mixing Lab a nic nebylo ponecháno náhodě ani ve výběru zvukových inženýrů a mix-manů. Zvuku a vůbec celé nahrávce se prostě nedá nic vytknout!

Samotné songy se mi snad ani nechce nějak rozebírat a popisovat, natož hodnotit. Snad jen podotknu, že úvodní singl Revolution je fakt burcující pecka a titulní píseň Swinging Bridge jakbysmet, ale nijak pozadu nezůstávají ani antiglobalizační one-drop Spiritual Organization, real-rockovka National Heroes nebo starozákoní one-way Ten Milion Charriots, ještě radši mám ale lamentaci Lost Sheep a geniální taxikovku Fraud System a samozřejmě dva nyahbingi opusy Concrete Zone a Hills & Walleys na závěr. Zkrátka, toto album je opravdu vyjmečně nabité a vyvážené, téměř vlastně nemá slabých mist – a proto je jeho poslech nutností!

A to ani nemluvím o mocném poselství, které celý tenhle reggae vehikl veze k vašim uším a srdcím! Je zde vlastně nenásilně a nedogmaticky předložena celá rasta doktrína (ovšem jedinkrát zde není zmiňováno jméno žádného etiopského despoty či nějaká bezobsažná klišé a zvolání někdy tak únavné u jiných) a výběr afrických, jamajských lidové a biblických přísloví a moudrosti a zkušenosti duchovních bojovníků a následovníků učení všech těch vnitřních pravd a nejvyšších skutečností. Čirá srdcovka, brácho – ber nebo nech bejt. Dovi v LMB…

* Johanes

Nech se zasáhnout hudbou, nech se oslovit hudbou…ta sladká reggae muzika – Ať vás reggae učí a lekci vám dá, ať vám duchovně požehná! … Tam u zdí Jericha hrála dcera Mariam na cymbály, a ještě dnes můžeme slyšet Jordánu ozvěny… Tak jako hrál Gabriel na trumpetu a David na svou harfu a Michael pěl písně svý a doprovázely ho dítka izraelský… Nech se zasáhnout hudbou…sladkou reggae muzikou… (z písně La Le Bella/ Music)

Revoluce
Cedric Myton & Roydel Johnson

Revoluce, revoluce!
Revoluce – nastal čas!
Revoluce – boj, který má smysl
zas a zas.

Přišli jsme zlomit útlak, ó jé!
A osvobodit porobené!
Spravedlnost volá po míru, Pane,
musíme zastavit zlovolné, ó jé!

Kmenová válka to nevyřeší,
jedině spravedlnost to řeší.

Boháč s jeho majetkem,
půjdou rovnou do pekel.
Myslí, že je mír a bezpečí,
ty však dojdou zničení.

Pravím, ohlašte to celé generaci:
bez spravedlnosti máte válku a destrukci.

A nyní volám: Revoluce, ó Pane!
Každý den se modlím, a pravím, ó jé:
Máme ducha a správnou vibraci,
máme hudbu, jenž nás vzhůru obrací.

Kmenová válka to nevyřeší,
jedině spravedlnost to řeší.

Revoluce, revoluce!
Revoluce – nastal čas!
Revoluce – boj, který má smysl
zas a zas.

Duchovní společenství
Cedric & Y. Myton

Je to nadnárodní společnost, a ta dnes hýbe světem.
Je to nadnárodní společnost a lidé, co tahají provázkem.
S počítačem – jejich pomocníkem, který dnes vládne světem.
Spolu s technologickým pokrokem, padá národ stále hlouběji do pekel.
Moderní technologie mění historii, a vytváří fantazii,
která přináší lidstvu pouze bídu, utrpení a hysterii.

Je to duchovní společenství, jež udržuje lidi pohromadě.
Je to duchovní meditace, jež vede lidskou mysl, ó jé jé je.

Viděl jsem křesťanské reformy, křesťanské reformy,
Viděl jsem, jak byli rastové zrozeni, jak byli rastové zrozeni.
Viděl jsem jak byli bobové haněni, jak byli bobové haněni.
Nyní ti, kteří nesou Jeho jméno jsou po světě rozprostraněni.

Je to tajný spolek, jenž bojuje za lidká práva.
Je to tajný spolek, jenž bojuje za rovná práva.

Viděl jsem křesťanské reformy, křesťanské reformy,
Viděl jsem, jak jsou teď rastové zrozeni, jak jsou teď zrozeni.
A viděl jsem jak jsou nyní rastové haněni.
Ti, kteří nesou Jeho jméno jsou po světě rozprostraněni.

Moderní technologie mění historii, a vytváří fantazii,
která přináší lidstvu pouze bídu, utrpení a hysterii.
Je to nadnárodní společnost, a ta dnes hýbe světem.

Ztracené ovečky
Cedric Myton

Kdož ví, kdož ví…?
Kterak jsem putoval cizími zeměmi, tekutými písky, řekami.
Na mé misii je v plánu dílo Boží.
Máme ještě práci, kterouž je třeba vykonat, já a mí bratří.
Hledat ztracené ovečky, kteréž nebdí, nýbrž spí.
Hledat ztracené ovečky, kteréž pláčou a úpí.
Synu člověka, z tvého vlastního srdce, pojďmež pospolu v jediném akordu.
Nyní slyšte: měli bychom všickni zpívati stejnou písní.
Nyní slyšte: měli bychom všickni hovořiti stejnou řečí.
Nyní slyšte: měli bychom všickni kráčeti stejnou chůzí.
Raději nezapomínej, odkud jsi přišel
a kam nyní kráčeti budeš.
Nyní slyš, ó Pane!
Raději vzpomni, že je čas opustiti Babylon!
Nyní je čas navrátiti se nazpět domů (- na Sion)!

Neboť oheň, oheň, oheň se rozhoří!
A horká, horká, horká láva se povalí!
A Gideon, Gideon se rozběsní!
A horký, horký, horký oheň se rozhoří!

A Babylon bude lapen do pasti krysí.
Pravím, že ten mazaný starý lišák
se chová jako klaun, hrajíc blázna, by obelstil moudrého.
Raději se ho proto střez!

Ó Pane, neboť horký, horký oheň, oheň, oheň se rozhoří!
A horká, horká, horká láva se povalí!
A Gideon, Gideon se rozběsní!
A horký, horký oheň, oheň, oheň se rozhoří!

Rozhoupanej most
Cedric Myton & Roydel Johnson

Rozhoupanej most -
Víš, že se kejvá sem a tam – jak v rock’n'rollu,
tam na hraně by ses však měl mít na pozoru -
Pozor dej:
nežli ztratíš svý bohatství – pozor dej,
nežli přijdeš o svou duši – hej hej!

Život je totiž převelice vážná věc -
někdy prohráváš a někdy vyhraješ.

Nezahazuj svoji hůl nežli řeku přeskočíš.
Nepal mosty, i když je překročíš.

Někdy musíš svou roli rozehrát,
než se na tě může štěstí pousmát.

Někdy by ses měl trochu víc pomodlit,
našemu božímu otci se svěřit.

Někdy je třeba, abys krapet zabral,
abys to potom až do konce dohrál.

Ten, kdož žil nejdéle nejvíce uviděl -
i když od nevidím do nevidím životem šel.

Zase ale až tak moc netlač na káru,
ani to však neber na lehkou váhu.

Tam na tom provazovým mostě
se budeš kejvat nahoru a dolu,
ale tam na hraně bys to měl vzít pod kontrolu -
v tomhletom swingujícím rock’n'rollu -
tam na vrcholu by ses však měl mít na pozoru,
dříve než příjdeš o svý zlato -
měj se na pozoru,
dřív nežli ztratíš svoje nitro…

* přeložil Johannes (2009)

Bookmark It

Hide Sites

Sixteen Riddim

Za tímto brutálním riddimem, který vznikl zhruba v květnu 2009, stojí slavná Daseca Productions. Je to, jak ostatně sami můžete po kliknutí na odkaz slyšet, tvrdý dancehallový riddim pojmenovaný podle pecky, kterou na něm má Mavado, tedy Sixteen. Název se odvolává na vzor americké automatické zbraně M-16, kterou US Army používá od války ve Vietnamu a která se díky nelegálnímu obchodu se zbraněmi dostala i na Jamajku. Čili je jasné, že všechny songy na tomhle riddimu nějakým způsobem komentují, ne-li dokonce oslavují (bohužel) neutěšenou situaci v kingstonských ghettech, kde jsou přestřelky mezi znepřátelenými gangy na denním pořádku. Každopádně na tomhle riddimu vzniklo pět vynikajících věcí. Krom již zmíněného Mavado můžete na následujícím odkazu slyšet pecky od všech ostatních umělců. Jsou to tři těžké váhy a jeden nováček: Aidonia - „When We Buss It“, Serani & Bugle – „Daseca For Life“, Bounty Killer - „Just Mek A Duppy“, Kibaki - „Any Time Me Buss Me Own“.

Fitness Riddim

Tento, pro změnu čistě taneční riddim má na svědomí Stephen ‘Di Genius’ McGregor, který, ač teprve sotva dvacetiletý, již má za sebou produkci vícera hitů. Nejinak je tomu i v případě Fitness Riddimu, na kterém více než tucet interpretů stvořilo několik opravdu výborných letních záležitostí. Krom naprosté elity, jako je neúnavný Mavado, Vybz Kartel, Beenie Man, Elephant Man, Aidonia nebo tria Voicemail, se můžete seznámit i s novými jmény, o kterých v budoucnu ještě možná uslyšíme. Jen pro pořádek, tento riddim spatřil světlo světa v červnu.

Movie Star Riddim

Movie Star odkazuje na klasický roots reggae riddim, který proslavil znovu začátkem 90. let Wayne Wonder a Buju Banton s peckou „Bonafide Love“. Tento nový riddim mi ale nezní, že by s tím původním měl něco společného Každopádně je taktéž hezky svižně taneční a jeho autory jsou Jordan McClure a David ‘Hizzle’ Hayle z Chimney Records. Tento poměrně mladý label vznikl na Jamajce v roce 2002. Mládí jim ale nebrání v tom, aby za sebou měli už několik velice povedených věcí. Počet songů, které na téhle instrumentálce byl dosud nazpíván, dosahuje úctyhodného čísla 18. Všechny si je opět můžete poslechnout na linku níže, ale upozornil bych na tyto bomby: Mavado - „Dem A Talk“, Serani - „Give Me“ a Elephant Man – „Walk Out“.

Indiscretion Riddim

Nyní pro změnu něco trochu víc roots… Příjemný „indiskrétní“ riddim pochází z dílny Juke Boxx Productions, produkoval jej konkrétně Shane C. Brown. Objevil se na přelomu července a srpna a musím říct, že pro mne bylo opravdu příjemným překvapením, co na něm vytvořil třeba takový Busy Signal, Capleton nebo Assassin. Celkově je na riddimu nahráno dvanáct pecek a kromě již zmíněných mně osobně nejvíc baví věci, co nahráli Lutan Fyah, Richie Spice a Konshens.

School Bell Riddim

Z konce července pochází taktéž tato záležitost. V podstatě jde o „znovuzrození“ Ting-a-ling / Bogle riddimu, který vzniknul už z roku 1991 a dnes již klasickou vypalovačku (Ting-a-Ling na něm nazpíval veterán Shabba Ranks). To svou peckou „Gaza Tin A Ling“ koneckonců dokazuje Vybz Kartel. Produkci obstarali Keepleft Records. Opět celý tucet parádních dancehallových tunes si můžete poslechnout na odkazu níže.

World Domination Riddim

Nejnovějším počinem legendárního labelu Massive B je právě tento opravdu masivní riddim. Jde opravdu o žhavou novinku, do „rodného listu“ si může zapsat konec srpna. Mezi jinými na něm nazpíval skvělou věc „No Time To Play“ i u nás oblíbený soused z Kolína nad Rýnem, Gentleman. A také, jako už několikrát v minulosti na riddimu od Massive B, můžeme i na World Domination riddimu ve skladbě „Energy Banton“ slyšet (nerad nadužívám slova „legendární“, ale v tomto případě to platí beze zbytku) Burro Banton.

Star 9 Riddim

Úplně nejžhavější novinkou je pro mně právě tento riddim. Dokazuje to i počet skladeb, které na něm doposud vznikly. Je jich pět, ale je myslím celkem jisté, že toto číslo poroste. Zatím si můžete vychutnat, jak s touto instrumentálkou naložili Kiprich, Lutan Fyah nebo Turbulence. Ještě je třeba dodat, že produkční stránka věci je záležitostí Armz House Productions.

Toto samozřejmě není zcela úplný výčet všech riddimů a pecek, které na Jamajce za toto léto vznikly. Jamajští zpěváci a producenti jsou, jak známo, neúnavní a pak vznikají i zvěrstva jako „Poker Face Riddim“ a Vybz Kartel nelení a stvoří veledílo s názvem „Pussy Face“. Nepovažujeme ale za nutné Vás o těchto tak trochu druhořadých počinech informovat. Zatím si poslechněte, co jsme pro Vás připravili dnes a těšte se další žhavé novinky příště!

* DJ Hev

Bookmark It

Hide Sites

Netradiční hudební spojení napříč kontinenty

Oba umělci si poté naplánovali další spolupráci a Youssoupha vyrazil na ostrov St.Croix v americké části Panenských Ostrovů, který je domovem Midnite. Pak během celého prosince roku 2007 dávali dohromady songy pro album FOR ALL. Co činí tenhle projekt tak speciálním? Je to poprvé, co spolupracuje hudebník ze sféry tradiční africké hudby a zpěvák moderního reggae na dlouhohrající desce, která je veřejně dostupná širokému publiku. Jak Youssoupha poznamenal: „Přijel jsem na St.Croix, abych tradici vrátil zpět.“ A evokativní povaha tohoto setu je i zaznamenána. „Když jsem sem přijel, probudilo to ve mně pocit, že dělám něco důležitého, vysvětluje autor. „Neměl jsem žádné rozpaky, jako bych byl doma a toto byli moji lidé.“ Jak Youssoupha a Vaughn rozvíjeli svou spolupráci, oba umělce ovládlo vzájemné porozumění, takže Vaughnův vokální styl za doprovodu kory získal autenticitu stylu zpěváka zvyklého zpívat s tímto zvukově spletitým nástrojem. Když Youssoupha vzpomínal na nahrávání, řekl: „Není snadné zpívat s korou, ale on neměl problém, protože zpívá, jako by patřil ke kmenu Fulani. Kora je mystický nástroj, její sound tě odnáší do jiných dimenzí.“

Zvukovým inženýrem během této session byl Keyronie Allembert a písničky byly nahrány v jeho studiu Make Moves. Keyronie sehrál v projektu nedílnou roli a přispěl při psaní songů i v závěrečných aranžmá. Během posledních let udělal s Vaughnem mnoho nahrávek a projektů. Youssoupha popisuje vzájemnou interakci během nahrávání jako velmi silnou a vysvětluje: „Byli jsme velmi rozrušení, když jsme to dělali. Jako bychom vytvářeli historii.“

Youssoupha nehraje jen na koru, ale přidal i zpěvy v „Selassie Bring It On“. Vaughn zde zpívá ‘as the culture is reborn’ a zmiňuje ostrov Goree ležící poblíž dnešního Senegalu. Dříve byl ostrov znám jako místo, z nějž nebylo návratu. Právě zde byli drženi otroci před odplutím. Youssoupha Sidibe na Goree dříve pracoval jako průvodce a také tu sledoval emocionální reakce afroamerických turistů při návštěvě tohoto místa. Postupně v něm uzrál koncept – jeho hudba se stala nástrojem léčby. Uvědomil si, že jeho hudba by se pro mnohé mohla stát zdrojem síly a způsobem návratu ke slavné kultuře dávných předků. Text songu to popisuje Vaughnovými slovy, že hudba může ‘přinést inspiraci a slitování v hudební deklaraci.’
Ta část „Selassie Bring It On“, kterou zpívá Youssoupha, je v jazyce lidu Wolof z jeho rodného Senegalu. Hovoří v ní o tradici a vzývá předky slovy: ‘Our tradition, Black people, wherever you are…today we are going to praise your ancestors, because our tradition is one, we share it, and we are entitled to it. Today we come to put our hearts together to create an opening. Amazing! Whoever hears this song, will know that we went back to our roots. We brought back the Diaspora with us.’ (Naše tradice, černí lidé, ať jste kdekoli… Dnes budeme vzývat našet předky, jelikož naše tradice je jedinečná, sdílíme ji a máme na ni právo. Dnes spojíme svá srdce a vytvoříme průlom. Úžasné! Kdokoli slyší tuto píseň, bude vědět, že se vracíme ke svým kořenům. Bereme si s sebou zpět Diasporu).

V „Babe Suckling“ nám zase Vaughn s Youssouphou připomínají, že máme ‘vyluzovat radostné zvuky, dělat rámus, jako děti Země.’ Objevují ‘tradici dávných dnů v dnešku’a stále hledají cestu jak si hrát, což ti, kteří jsou mladšího věku chápají instinktivně ‘čtyřletí ty cesty znají, tříletí ty cesty znají.’ Připomínají nám, že ‘kultura uhlazuje naše divoká srdce’ a že bychom měli ‘během života udělat něco dobrého.’
„Jali“ se drží tradičnějšího senegalského formátu kory a začíná Youssouphovým dlouhým a pozoruhodným sólem, zatímco Vaughn vzývá hráče nástrojů a léčivou sílu hudby. Jeho poselství ‘každý má své potřeby’ a ‘každý krvácí’ je výzvou, aby se ‘utrpení ztišilo lidskostí’. A Youssouphova vokální porce v překladu zní: ‘Bůh stvořil Jali (griota)stejně jako stvořil lidské bytí a hudbu. A to nás rozveseluje a sytí naše duše, to nás drží v pospolitosti. Jali je jako pastevec či hlídač, on je ten, kdo zušlechťuje naší tradici a proto chválime Jali.’
* Ferro & Lomesh

www.midniteband.com
www.myspace.com/youssouphasidibe

profily Midnite & Youssoupha Sidibe @ JahMusic

Video / Audio links:
Midnite feat. Youssoupha: „Strong Will“
Yousoupha Sidibe live solo
Spearhead feat. Yousoupha live

Tracklist desky FOR ALL:
1.Midnite – Strong Will (feat. Youssoupha Sidibe)
2.Midnite – Selassie Bring It On (feat. Youssoupha Sidibe)
3.Midnite – Know (feat. Youssoupha Sidibe)
4.Midnite – Living Drum (feat. Youssoupha Sidibe)
5.Midnite – Lamb That Lion For All (feat. Youssoupha Sidibe)
6.Midnite – Babe Suckling (feat. Youssoupha Sidibe)
7.Youssoupha Sidibe – Jali (feat. Midnite)
8.Youssoupha Sidibe – Keep Your Pride (feat. Midnite)
9.Youssoupha Sidibe – Jesse David (feat. Midnite)
10.Youssoupha Sidibe – Mercy Seat (feat. Midnite)
11.Youssoupha Sidibe – If They Want (feat. Midnite)

Bookmark It

Hide Sites

Na této konkrétní desce, která dostala jméno AFRICAN FYAH, najdete celkem sedm songů, které uvádí česky zpívaná písnička „Tady a teď“. I když riddim vychází z jamajského originálu, pecka s textem, v kterém se objeví Mojžíš i Králů král hezky plyne a mnozí budou zírat na zpěvákovu flow, který si to dělá hezky po svém a zároveň to má hlavu i patu. Vnímám to jako dobrý signál pro nás ostatní v, že stojí za to psát pecky hezky česky, a předávat tak všem srozumitelně své zprávy. Obsah textu je nejen na Jamajce, kde na jednom riddimu často vzniká několik desítek verzí, minimálně polovinou síly každého songu. A to, co ty verze odlišuje je právě obsah a skills autora. Zpěvák Zion Squad, který si říká Mr. Witch Docta má čím zaujmout i co říct, takže velký palec nahoru!

Pojďme ale dále, vytáčí se telefon a je tu druhá pecka „How many nights“.. Jak už z toho vyplívá, je to anglicky a i když jsem jí zpočátku odsoudil, při dalším poslechu mně zaujala možná nejvíc z celého alba! Song plný fanfár dechařů a hlavně excelující Mr. Docta, který si to dává skvěle ve zpěvu, ragga toustování i jako sing-jay. V první verzi recenze jsem si stěžoval na trochu středoškolské provedení riddimu, ale pak jsem musel zvážit svůj metr. Máme tu víc jak půlku každého roku pěknou zimu, a bílých muzikantů, kteří hrají reggae tak přesně a uvolněně jako sami Jamajčani tu fakt moc není. Toto je teprve první demo a kluci už asi tuší, jak to posunout do dalšího levelu. V podstatě jde o to, že stejně jako všechny domácí kapely se musí pořádně vyhrát, aby beat šlapal a zařezával tak jak má. Druhá věc je zvuk, poměry nástrojů a zpěvu by mohly znít líp. Možná to je ale spíš věc masteringu a beden, z kterých to poslouchám.

Následuje houpavé „Štěstí“, které zní jako naléhavá zamilovaná balada: „Radost mám, když na tebe se koukám, jeden pohled a už se propadám. Kolik jich právě s tebou do nebe stoupá? A já už vím, že neodolám. Je chladný večer a jen my dva jak Adam s Evou v ráji.. Odbyla půlnoc a jen my dva, vůně srdce svádí…“ Z textu vzápětí vyplyne že vedle ženy tu jde hlavně o lásku k zelené Bylině.. Je to dobře vymyšlený, ganja má v různých tradicích odkaz na ženskou energii, ale ta paralela v textu o ženě a marihuaně mně občas příjde trochu nesrozumitelná. Hlavně jsem se zasekl na hlášce“Jsi moje štěstí“ a nejsem si jistý, koho má autor vlastně na mysli. Každopádně ganja tune po česku tu bude mít vždycky úspěch, vzpomeňte na příbuzný „Zelený list“ od Švihadla.

Vráťme se ale k AFRICAN FYAH, protože nás čeká stejnojmenná hymna kapely, ke které vznikl i docela luxusní „jamajsko-moravský“ videoklip. Pecka je to slušná a Dr. Witch má celou dobu napilno, ale žel mu moc není rozumět. Částečně to možná je vokálním flow songu, ale myslím, by to hlavně chtělo líp zmasterovat, aby to znělo fakt jako „faaat singl“. Videopklip k songu najdete tady >>

Nesmíme ještě zapomenout na autobiografický reality tune „Nemám čas“m, který mně hodně pobavil textem, sólujícíma hammondkama a vtipnou funky mezihrou, která by zapadla i k Monkey Business. A blížíme se do finále v podobě dvou remixů: Nejprve „African Fyah“ v pulzujícím breakbeatovém „Obe Usi Lave & Kayaman remix“ a poté překvapivý skok do snově-tanečního chill outu, kde se potkávají „How Many Nights“ a britští Orbital. Ve skutečnosti je ale autorem týpek jménem Splitter, zajímává práce a nový rozměr! Album vám vřele doporučuji k poslechu a kluků posílám velký respekt za jejich práci, rozvoj prostějovské scény a nadšení pro afro-karibskou muziku. Po pravdě jsem se zpočátku zasekával na stylizaci kapely, která mi nepřišla dostatečně autentická a důvěryhodná. To mi ale nepřísluší soudit. Jen vím, že bobo dreadi jsou dnes na Jamajce ti nejradikálnější rastové a importovat jejich štýlo do Čech a na Moravu je minimálně kontroverzní záležitost. Nepochopte mně špatně – kapele to hraje pěkně a mají dobré aranže. Jen bych ocenil, kdyby to dělali víc po svém než podle jamajských vzorů – bude to mít větší sílu a kapela najde, co je ten její vlastní přirozený styl. Potenciál tu rozhodně hoří!

* Lomesh

Links:
www.zionsquad.com

Videa:
videoklip „African Fyah“
dokument z natáčení >>

Bookmark It

Hide Sites

Na třetí album jsem se těšil už dlouho.. Od poslední geniální studiovky The Diary of Alicia Keys uběhly dlouhé čtyři roky. Pravda je, že mezitím ještě vyšel dech beroucí záznam koncertu UNPLUGGED (2005), kde se vedle kouzelné atmosféry v závěru objevili i rapper Mos Def a dokonce i Damian Marley . Právě proto jsem se ale nemohl dočkat, co bude následovat. Alicia slibně navnadila návštěvou Kingstonu, kde s ní natáčel Baby Cham video k remixu na svůj megahit „Ghetto Story“. Toto spojení s Jamajkou mnohé slibovalo a ukázalo, že pro Ms. Keys není potíž ani seberychlejší dancehall. Od rok avízované třetí desky jsem proto čekal další kroky vstříc karibské muzice, jenže to jsem se přepočítal.

Jaká tedy vlastně je Alicia Keys tentokrát? V první řadě skvělá zpěvačka, skladatelka a klavíristka. Její hlas má obrovský rozsah a i tady umí být něžná i naléhavě intenzivní. Od své druhé desky se stala doma v Americe i ve světě superstar nejvyššího kalibru a tak se svým velkým týmem připravila desku pro ten nejširší proud posluchačů. Jenže to je žel pro mnohé zároveň synonymem středního proudu. Deska tak postrádá nejen očekávané reggae, ale i pro ní charakteristické spojení s hiphopem, v jehož prostředí v Harlemu vyrůstala. Někomu se proto toto album bude zdát na první poslech příliš popové, ale mějte strpení a zaposlouchejte se vedle kompozic i do textů. Kdyby takhle hluboké zprávy v bezkonkurenčním podání byly popovým standardem, asi by byl ráj na zemi a rádiových frekvencích… Dlouho jsem přemýšlel, co o tomto albu napsat, ale po desátém poslechu jsem si náhodou pustil album ve správný čas až od druhé poloviny a najednou mně úplně pohltilo. Alicia umí pracovat s emocemi a chytnout za srdce. Její písničky, v kterých je slyšet i přes prožité utrpení velká láska a naděje, dokážou pohladit a podpořit, když to člověk potřebuje. Stačí se naladit na klíčovou vlnu… Mezi mé favority dnes už patří nejen první singl „No One“, ale i „úvodní „Go Ahead“, rozbouřená „Wreckless Love“, dospěle zamilovaná „Like You Never See Me Again“, naopak studentská sága „Teenage Love Affair“ nebo hymna „Where Do We Go From Here“, která mi ze záhadných důvodů připomíná „Everything is Everything“ od Lauryn Hill. Alicia Keys nám nabídla dospělé album plné doteků, které si říká o nic nerušený domácí poslech, ideálně ve dvou.

Já specielně obdivuji druhou sedmičku čtrnácti-trackového alba, které se mi každým dalším poslechem odkrývá jako autobiografický opus. Otevřel mi dveře do jiných hudebních světů, než obvykle poslouchám a rozšířil mi mé obzory. Alicia a její hlas s klavírem v kombinaci se špičkovým doprovodem, stoprocentním zvukovým zázemím a zkušeným produkčním týmem jsou blízko technické dokonalosti. I přes absenci reggae a hiphopu tak jsou nové zprávy od slečny Keys pořád jedním z mých nejposlouchanějších alb nového roku. I když Alicia by se nemusela bát ani více experimentovat.

Závěrem ale je třeba zmínit, že se tak už děje mimo album. První singl „No One“ se ještě před vydáním desky objevil na internetu v remixu, v kterém hostuje stále oblíbenější Junior Reid. Ten se mihnul s Aliciou i na pódiu slavnostního předávání cen BET. Ve velkolepém medley jí tam navíc podpořili i Beenie Man a Chaka Demus & Pliers, takže to vnímám tak, že výsledná podoba alba je pravděpodobně spíše dílem vážených produkčních profesionálů, kteří pečlivě zvažují komerční dopady, než samotné krásky s úžasným hlasem, která zpívá bez omezení.
.

* Lomesh

Links:

profil @ JahMusic.net >>

www.aliciakeys.com
www.alicia-keys.net
www.atlanticrecords.com/cham

Videa:
Live @ Grammy 2002
dokument MTV (2002)
Ghetto Story (+ Baby Cham)
Ghetto Story (live 2006)
Unbreakable (2005)
No One
You Don´t Know My Name
If I Ain´t Got You
If I Ain´t Got You (live unplugged)
A Woman´s Worth
Girlfriend
Karma
Fallin´

Bookmark It

Hide Sites

TALENT K POHLEDÁNÍ
Jill se narodila 4. dubna ’72 v severní Philadelphii ve státě Pennsylvania a vyrůstala jen se svou matkou a babičkou v nevábných podmínkách místního ghetta. Již odmalička byla velmi nadaná, což potvrzují slova její matky, která se v minulosti nechala slyšet, že v osmi měsících začala mluvit a ve čtyřech letech už četla. Mírný náskok, kterým oproti svým vrstevníkům disponovala, způsobil, že byla vždy centrem pozornosti a třeba ředitel na základní škole ji popisoval jako malého motýla mezi mouchami. Se svou babičkou měla velmi blízký vztah, a dokonce až do svých osmnácti let s ní údajně spávala v jedné posteli. Po tvrdém dětství a krušném období dospívání se pak konečně blýsklo na lepší časy, neboť ji přijali na Temple University, kde začala se svým středoškolským vzděláním. Jejím snem totiž bylo stát se učitelkou anglického jazyka. Když na škole vykonávala praxi ještě jako studentka posledního ročníku, ostatní profesoři nesouhlasili s její unikátní metodou vyučování dětí, která spočívala v tom, že při výkladu často užívala zpěv a melodii, které podle ní vedly ke snadnějšímu zapamatování si učiva. Spousta záporných komentářů ale vedla k tomu, že nakonec dobrovolně odešla. Krátce potom se díky svému příteli uchytila v lokálním divadelním sboru, z něhož si odskakovala do známé October Gallery, kde proslula svou četbou poezie.

PRVNÍ KROKY K RESPEKTU
Jednoho letního dne roku ´99 si jí tam při svých pravidelných toulkách za kulturou všimli Jazzy Jeff (Jazzy Jeff & Fresh Prince) a Ahmir „?uestlove“ Thompson (The Roots), kterého její charisma zaujalo natolik, že si ji se Scottem Storchem hned pozval do studia, aby předvedla svůj um. Během chvíle prý napsala text You Got Me, k němuž dodala i melodii, a k jejímu velkému překvapení ji hned následující den volal ?uestlove, že z písně bude pilotní singl jejich očekávaného alba THINGS FALL APART. The Roots si za něj nakonec odnesli cenu Grammy, a i přesto, že vokály byly nakonec svěřeny do rukou zkušenější Erykah Badu, Jill pracovala neúnavně dál. O několik měsíců později vypálil Jazzy Jeff 100 ks jejího demo CD a rozeslal ho svým známým z různých labelů. Jako první se hozené rukavice chytlo Hidden Beach Records s návazností na Epic, kteří ji bez váhání podepsali pod svá křídla. Jill se na rozjezd rozhodla otestovat formu v podobě hostování na albech svých přátel Willa Smithe (skladba The Rain z jeho alba WILLENIUM), Commona (účast na LP Like WATER FOR CHOCOLATE) či Erica Beneta (remix tracku When You Think Of Me) a také se objevila na soundtracích k filmům Down To Earth, Wild Wild West a In Too Deep.

DEBUT JAK MÁ BÝT
18. července 2000 se konečně dočkala. Tehdy totiž vyšlo její debutové album s názvem WHO IS JILL SCOTT?: WORDS AND SOUNDS, Vol. 1, které díky své dostatečné věrohodnosti dokázalo zaujmout jak mladší, tak i dříve narozenou generaci. Důkaz, že její tvůrčí potenciál byl opravdu obrovský, podává fakt, že až do poslední chvíle vybírala z 52 nahraných písní – počet minimálně úctyhodný. Mezi nejvýraznější skladby patřily Gettin’ In The Way, A Long Walk a také závěrečný skrytý track, v němž se blýskl Mos Def. Produkční stránku věci jí šéfovala jména jako DJ Jazzy Jeff, Jay Dee či A Touch Of Jazz a jejich práce šla se zpěvaččinou osobitou lyrikou ruku v ruce, což poté dokázala náležitě ocenit i celá scéna včetně kritiky. Vždyť jen málokomu se do té doby podařilo ohromit tak fungující směsicí jazzu, hiphopu, R&B a mluveného slova. Jill, mezi jejíž oblíbené interprety patří kupříkladu Angie Stone, D´Angelo a Maxwell, byla rázem přirovnávána ke svým současnicím Lauryn Hill a Macy Gray a některými byla pasována za novou vůdkyni neo-soulu. Jen dodám, že prodeje se vyšplhaly až k platině a 3 nominace na Grammy nebo Soul Train Awards ji samozřejmě neminuly.

RISK A ZASLOUŽENÁ DOVOLENÁ
Na Lady Of Soul Awards, přibližně o rok později, přijala z rukou legendární Arethy Franklin titul „Entertainer Of The Year“, což pro ni byla pocta jako hrom. V listopadu ´01 vyšlo Jill živé album EXPERIENCE: JILL SCOTT 826+, jehož nahrávka pocházela z jejího washingtonského koncertu (proto ta číslovka v názvu), který se uskutečnil 26. srpna téhož roku. Na planetě Zemi není mnoho umělců, kteří by si troufli po jedné studiové dlouhohrajce ucházet o přízeň posluchačů s live deskou, nicméně Jill to riskla a rozhodně nezklamala. Navíc představila i některé nové tracky ze šuplíku. Po tomto projektu se Jill (která na sebe v jednom interview práskla, že pro relax je nejlepší ticho, ale prý by nepohrdla poslechem Rachell Ferrell, Sarah Vaughan, Minnie Ripperton či Dead Prez.) na chvíli odmlčela z důvodu nabrání nových sil a věnovala se svému muži Lyzelu Williamsovi (jemuž mimochodem na své prvotině věnovala song He Loves Me (Lyzel In E Flat)), který se živí jako grafik (dělal cover jejího alba, navrhoval trika atd) a příležitostný deejay…

Na začátku roku se pak Jill znovu zavřela do studia, kde začala nahrávat své druhé řadové LP, jež pak světu pod názvem BEAUTIFULLY HUMAN: WORDS AND SOUNDS, Vol. 2 představila 31. srpna 2004. O tom, jestli se jí podařilo navázat na úspěšnou předchůdkyni, či nikoliv, si povíme o pár řádek níže. Ať už bude výsledek jakýkoliv, krásným hlasem, elegantním projevem, osobitou lyrikou a čistým poetickým stylem nás patrně bude Jill Scott okouzlovat dál. Je pěkné, že v době Britney, N Sync či O-Zone jsou venku stále lidé, kteří se věnují skutečné hudbě.

* * * RECENZE * * *

Jill Scott: BEAUTIFULLY HUMAN: WORDS AND SOUNDS, Vol. 2
Hidden Beach (2004) 62:07 / 9 z 10

Po čtyřech letech se tedy Jill Scott vrátila do hry s deskou numero duo a pozici neměla vůbec snadnou, jelikož tou první nasadila laťku hodně vysoko. Proto jsem byl nejen já zvědav, zdalipak se jí podaří naplnit velká očekávání, která do ní fans vkládají. Přeci jenom, ne nadarmo se říká, že teprve druhé album určuje další umělecký potenciál interpreta.
Kolekce sedmnácti silně emotivních písní, které fungují jako defenzivní činnost londýnské Chelsea v letošní sezóně Premiere League, však veškeré případné pochyby smetává ze stolu. Máme tu čest se suverénní zpěvačkou, jejíž desce, která je načichlá prvky jazzu, R&B, funku, hiphopu a blues, lze stěží něco vytknout. Na rozdíl od nové generace stejný žánr vyznávajících umělců boduje originalitou a její láska k umění je tu cítit na míle daleko. Velkým, skoro až nečekaným plusem je bezesporu produkce. Na ní se vedle Andre Harrise, Jay-Deeho a dalších beatmakerů, kteří již dohlíželi na její debut, podepsali také jazzman Nicholas Payton, pianista Peter Kuzma, Ant Bell, P-nut či Raphael Saadiq a nutno říci, že odvedli skvělou práci. Tak kompaktní a vyvážené LP jsem naposledy slyšel snad u Masta Aceovy rozlučky z loňského léta. Vzhledem ke kvalitě uvedeného materiálu by bylo vypichování nejzdařilejších momentů ztrátou času, nicméně dvě výjimky si přesto neodpustím. Energií nabitá Golden a krásným podkladem opatřená čistota a opravdovost Family Reunion do učebnic!
Precizní práce. Zaručuji Vám, že tlačítko skip si tentokráte odpočine a naopak spíše budete řešit problém, kterak nezavařit replay. Jestliže jste ještě BEAUTIFULLY HUMAN neslyšeli, pak nevím, na co čekáte, protože lepší počin se v R&B vodách za celý loňský rok patrně neurodil.

* Os10, Bbarák

Diskografie:
BEAUTIFULLY HUMAN: WORDS AND SOUNDS, Vol. 2 (2004)
EXPERIENCE: JILL SCOTT 826+ (2001)
WHO IS JILL SCOTT?: WORDS AND SOUNDS, Vol. 1 (2000)

Osobní TOP Jill Scott:
Kniha: Wild Seed
Spisovatelé: Zora Hurston, Octavia Hitler
Filmy: The Best Man, Star Wars, Arlington Road
Interpreti: Prince, Sting, Sade, Miles Davis
Magazín: Untold
Místo: Amsterdam
Restaurace: Keurdye (N.Y.C.), Lowry´s (L.A.)

Odkazy:
www.jillscott.com
www.myspace.com/theofficialjill
www.myspace.com/whoisjillscott

Videa:
videoklip k písničce Gimme
videoklip k písničce Gold
Golden (live)
Jill Scott & Lupe Fiasco:Daydreamin
Jill Scott & George Benson: Summertime
Jill Scott @ Dave Chapelle´s Block Party

Bookmark It

Hide Sites

V jeho rapu tak nenajdete nadávky nebo spory west coast / east coast, ale povzbuzení pro ducha a mysl. „Slova mají proudit přímo ze srdce, stejně jako se čte židovská tóra,“ vysvětluje Matisyahu, který má svým poselstvím mnohem blíž k roots reggae, jehož rastafariánské kořeny v podstatě vychází z esence židovské a křesťanské víry. Zajímavostí je taky skutečnost, že spolupracuje s arabským beatboxerem jménem Kenny Mohammed, takže bez problémů překračuje ještě další hranice zbytečně obehnané betonovou zdí. Zpátky ale k samotné desce, která je po undergroundovém debutu SHAKE OFF THE DUST… Arise (2004) a živáku LIVE AT STUBB´S prvním počinem pro major label. Díky tomu má výborný zvuk (desku produkoval zvukový kouzelník Bill Laswell) a nevídanou reklamu i v českých médiích. Zpočátku jsem se na to díval nedůvěřivě (další židovská lobby?), ale pak mi došlo, že mnoho novinářů prostě jen honí senzace. Každopádně po vlastním poslechu jsem si Matisyahův zbožný rap a zpěv hodně oblíbil a YOUTH cenim čtyřma hvězdičkama z pěti, protože mně dva tracky tahají za uši svým zbytečně rockovým akcentem. Jinak vřele doporučuju, je to chytrý, dobře promyšlený a udělaný a v neposlední řadě to fakt zvedá ze špatných nálad.

odkazy: www.matisyahuworld.com / www.matismusic.com
Matisyahu: YOUTH
Sony BMG 2006 / 46:48
4/5

Bookmark It

Hide Sites

La4, Indy a Wich jejich jména jsou, už dlouho je znaj nejen ti, co malujou. Historie graffiti není v Čechách moc dlouhá, dnes už ale maluje každej jouda. Ti veteráni, co to tu začali, ale pořád žijou, a doufám, že se hře na šéfy a toye už dávno smějou. Velký respekt za to, že říkáte bez přetvářky, co je pravda a co mediální pohádky. Mým nápadem tu nebylo rýmovat, ale když to album slyším, musím se fakt radovat. Už jsem sice z doby kalhot ke kolenům a řetězů u pasu dávno vyrostl, přesto si rád poslechnu dobrou muziku bez velkýho protestu.

Hip hop je hudba ulice, něco jako vzácná silice. Uprostřed násilí a špíny se objevují rytmy a kreativní síly. Jsem opravdu moc rád, že kluci zpívaj vážně, ale nutí mě to se smát. O tvrdý realitě rýmujou s nadhledem a vtipem, a vůbec nevadí že s počítačovým beatem. Celé album je skvěle smíchaný koktejl s mezinárodníma hostama, který myslej mozkem. Rapovat polsky, česky, slovensky i holandsky není problém, téma dobrý komunikace slyším tu jako hlavní emblém. Tady neuslyšíte kopii amerických gangstazz, ale původní czech made hip hop mastazz.

Album My3 je vedle repertoáru Penerů strýčka Homeboye tím nejpovedenějším domácím hip hopem, který jsem kdy slyšel. Doporučuju jednomu každýmu z vás, koupit si ty desky i když je mráz. Novej kožich není potřeba, u týhle desky se rozpálíš do běla. Jestli jsi ten protrefenej, zkus se poučit, co se tě mladý kluci z ulice snažej naučit. Respekt k sobě navzájem je tím srdce otevírajícím sezamem.

Lomesh

www.indyawich.cz

Bookmark It

Hide Sites

Babylon station je pozoruhodná karlovarsko-pražská partička kolem Rastaskina za samplerem a u mikrofonu, andělské zpěvačky Léni, koncentrovaně vibrující basistky Jany, skankujícího klávesisty BenJahmínka, perkusionisty Rase Mlhy, který bubnuje také s reggae kapelou Ilam, a v neposlední řadě zvukového inženýra Martina Valáška.

Úvodní skladba alba se jménem The Train je lístkem na vlak, který s klidem sobě vlastním míří přímo na orbitální stanici Zion. Nádherně sladké vokály o zvláštnostech Babylonu a rytmický drum´n´bass jsou opravdu pěkným pozváním k pozornému poslouchání celé desky. Poté CD plynule proletí k následující Stand up, která aktualizuje výzvu Boba Marleyho, abychom se dokázali postavit za svá práva a svobodu. Znovu jako v úvodu si v této skladbě můžete poslechnout super Rastaskinův toasting, který zní tajemně a je skvěle rytmický a dobře srozumitelný, což není pro nás rodilé neangličany a samouky vůbec samozřejmé. Skvělá práce Alexandře!-) Album ORIGINAL RECORDINGS je vůbec skvěle precizně odvedenou lahůdkou. Od celkové koncepce, seřazení skladeb, hudebních kompozic až k náladě a osobitosti zvuku Babylon Station.

Další na řadě je opět jemný breakbeat Slumber o dřímání a snění. V tuto chvíli, kdy se mi už oči samočinně zavírají díky noční hodině v které sepisuji své postřehy z poslechu, zjišťuji, že to je velmi dobře vystižné. Basová linka bublá s rytmikou a vokály společně s klávesami mi připomínají medovou plynulost, kterou možná znáte dobře právě ze snů. Lenia tu zní opravdu étericky a její zpěv je uvolněný a hodně chytlavý. Myslím si, že to je velmi potentní rádiový hit. Kéž by jen už konečně začali programový šéfové rozhlasových stanic poslouchat ušima a ne žebříčky vydavatelů. Následující skladba Jah loves ya je další skvělou peckou nejspíš určenou těm všem, kdo ještě pochybují o smyslu svého života. Bůh nás miluje i když se zbytečně trápíme a trpíme, a o tom není třeba šeptat. Vidí všechno co děláme a jsme-li proto opravdu ze srdce zapálení, tak nám pomůže ve zdaru našeho plánu. Tento track je toho zářným příkladem. Skvělá, postupně se rozjíždějící pecka! Pátou skladbou alba je Good & bad, opus na staré známé téma s ambientními skřítky, kteří jakoby utekli ze znělky jednoho starého seriálu o dějinách kriminalistiky. Tím nemyslím nic špatného, jen mi jej připomněla ta melodie. Ha.. navíc mi došla i tématická souvislost, protože boj dobra a zla je vděčným tématem nejen filmových detektivek, ale i této reality. Každý příběh ale jednou končí, a tak jsme se i my dostali k poslední skladbě ORIGINAL RECORDINGS (snad ne i konci Světa). Závěrečná jízda Creation opět hladí skvělými vokály, pořádně zaoblenou basou a gradující rytmikou. Bravo! Nejsem moc velký příznivce rovných beatů, ale tato pecka mně příjemně dostává. Skvěle se poslouchá a může být hitem v příjemném klubu s tanečním parketem. Ta skladba roste jako fraktálový obraz a právě v ní slyším blahodárný vliv pana domácího ze Studia Bubny.

Závěrem bych vám rád doporučil, ať si toto album poslechnete, ideálně ne jen jednou, aby jste našli vlastní klíč, který vám otevře uši pro celou bohatost této desky. Bez debat to pro mě je CD, které patří k tomu nejzajímavějšímu, co jsem slyšel nahrané z české produkce roku 2002. Recenze se mi totiž zatoulala a tak tu mám roční zpoždění. Omlouvám se tímto kapele a s radostí vás zvu k návštěvě některého z jejich koncertů, které jsou stále lepší a lepší. Myslím si, že čas na další aktuální album se blíží. Udělám všechno proto, aby tu informace o tom byli co nejdříve. Pro novinky o kapele a GunJah Records můžete navštívit www.gunjah.cz

Lomesh

Links:
GunJah Records
Valášek sound
system
Hypnotix

Bookmark It

Hide Sites

Mnoho domorodých obyvatel všech světadílů používá hudbu a tanec ke komunikaci s Bohem a vyjádření duchovního přesvědčení. Například Křováci z pouště Kalahari v jižní Africe tancem přivolávají sílu pro léčivé rituály. Kmen Hopiů původem z jihozápadní části USA každoročně provádí ceremonie, při kterých zpívá a kouzlí, aby přivolal déšť v období sucha a pomohl Slunci na jeho pouti. Šamani kmene Yanomamiů z Brazílie zpívají a tančí, aby získali radu od léčivých duchů, jak vyléčit různé nemoci. Většina tradic se shoduje v důležitosti spojení rytmu bubnu a zpěvu.

Kompilace Tribal Futures oslavuje důležitost kmenových komunit a jejich hudby právě na počátku 21. století. Je spojením tradičních rytmů a nových postupů, které přináší trance, ambient a dub. Album je první z chystané série remixů, koncertů a živých nahrávek labelu Yombo, který je součástí Survival International. Slovo „yombo“ znamená v jazyce Yaka severokonžských Pygmejů život.

Je velmi důležité, aby bylo umožněno kmenům přežít, protože jsou velmi významným hlasem na této Zemi. Je možné se od nich mnoho naučit, když na ně nebudeme pohlížet jako na primitivní bytosti odkázané k záhubě na cestě pokroku. Proto existuje Survival a Yombo, aby daly původním obyvatelům možnost šířit své poselství a hudbu. Je to skvělá příležitost, jak získat zdroje na podporu těchto chudých ale přirozeně žijících kmenů. Z Bangladeše například přišlo před třemi lety poselství, že jen díky zájmu nadace získali paprsek naděje, že přežijí začátek nového tisíciletí. Úkolem projektu Tribal Futures je pomoci získat více peněz na podporu těchto lidí.

Všichni umělci podílející se na kompilaci prý byli nadšeni z možnosti spolupráce. Ve svém vývoji byli ovlivněni tradiční hudbou a cítili, že to je možnost jak mohou pomoci zase oni. Na přání hudebníků vzniklo i video o podrobnostech této kampaně. Úkolem umělců bylo zaměřit svou pozornost na kmeny, které jsou jim blízké, a vyjít z jejich hudby při práci pro “kmenovou budoucnost“.

Na stránkách nadace Survival si můžete poslechnout ukázky i objednat desku. Zároveň zde vybízejí ke spolupráci všechny, kteří mohou nějak přispět k prodeji tohoto alba. Pokud vlastníte třeba obchůdek anebo víte o jiné možnosti jak podpořit tento projekt, napište prosím Liberty Bollen na adresu lb@survival-international.org.

Objednejte si CD nebo přispějte, máte-li jak.

přeložil Lukáš Kolíbal CD cover photos © Salome/Survival

Bookmark It

Hide Sites