Hned poté, co nás shuttle bus vysypal na zastávce nedaleko hlavní brány festivalu, mě pohltila atmosféra, na kterou jsem se tolik těšila. Ze všech koutů znějící reggae, usmívající se návštěvníci, pendlující cestu od jezera až po brány festivalu a příroda kolem mě jedním rázem odnesli na následující čtyři dny daleko od reality. I přesto anebo právě proto, že oficiální program začínal v pátek, těžko jsme hledali volná místa pro stan. Stanovalo se naprosto všude. Na pláži, v lese, na břehu, vedle areálu, na svazích, i vedle kadibudek… Zkrátka všude! Pro všechny nedočkavce, kteří dorazili dříve, byl už v předvečer hlavního programu připraven zastřešený soundsystem. Ten všechny bavil nejen peckama v duchu festivalového programu až do brzkého rána.

Probuzení ve čtyřicetistupňové sauně není nejpříjemnější, a tak většina škvařících se lidí využila s nadšením možnosti zchladit se v jezeře či ledové sprše, ze které se mnohým zastavoval dech i srdce (rozhodně ne kvůli tomu, že sprchy byly společné). V první festivalový den nadšení z otevření bran festivalu poněkud spaluje žhnoucí Slunce, ale i tak tisíce škvarečků (seškvařených návštěvníků) zaplní areál, aby sledovali skvělé odpolední show, které předvedou bobo dreadi Lutan Fyah, kterému poprvé v životě spadne turban při vystoupení, a taky Jah Mason, při jehož vystoupení návalem vší energie vypadne proud.

Královskou trojici pak uzavře úžasný Fantan Mojah, jehož lví řev a lion paw mi zní v uších ještě teď. Kvůli nabitému programu je takřka nemožné vidět všechna vystoupení, i tak se mi ale ještě poštěstí zastihnout křehkou zpěvačkou jménem Nekka, a večer díky přeplněné ploše před hlavním podiem, na kterém v tu chvíli vystupuje domácí Gentleman, vezmu zavděk Inner Circle, jednou z prvních reggae kapel, které jsem jako dítko slyšela, a bavím se. Jejich show je toho dne poslední, a tak se vyhnu přeplněné dancehall areně i sound systému a zamířím rovnou do stanu. Vzhledem k tomu, že sobotní program má být tím nejnabitějším ze všech tří dní, chci načerpat kapku energie.

Po polední koupačce v jezírku sbalíme slunkem ohřátou místní jablečnou limonádu, nektarinky, a vyrážíme vstříc sobotnímu slunečnému dni číslo 2. Hned na začátek nás uvítá loňský moderátor a majitel nejhlubšího hlasu Německa D-Flame. Po jeho looow show nás ovšem horké paprsky zaženou do stínnějších koutů. Během pauzy se k nám během pár minut přižene hodinová bouřka, hromy a blesky lítají těsně kolem a mojí pláštěnce je ve stanu opravdu dobře. Turbulence i Luciano vystoupili na hlavním podiu už zase za sucha, takže jsem měla možnost je vidět. Po koncertech se pak můžu odebrat na konferenci s T.O.K., kde se mimo jiné od kluků dozvídám, že se jim v Česku líbilo, a vystoupení v Žízníkově si užili, a tak se spokojeně odeberu k zelené stagi, kde zanedlouho vypukne dancehallové šílenství, které způsobí Flexx, Alex, Bay-C a Craig T naživo.

Souběžně s T.O.K. ale vystupuje Julian Marley a já tím pádem přijdu o možnost vidět naživo “Violence in street” v podání obou Marleyovic bratrů (Junior Gong je na programu později). T.O.K. odění v německých národních dresech mi to ale vynahradí, předvedou skvělou energickou show, kterou sleduje několikatisícový jásající dav, který se i přes protesty po více než hodinovém představení přídavku nedovolá. Nezastavujeme, máme zpoždění! Trošku vyšťavená z T.O.K. se ještě zúčastním poslední sobotní konference s Juju Marleym. Otázky typu “jaké máš vzpomínky na Boba Marleyho” musel Julian stejně jako jeho sourozenci slyšet nesčetněkrát, ochotně ale odpovídá na všechny dotazy. Nejspíš se mu uleví, když konference končí a on může zpátky do zákulisí za Juniorem.. Poslední bod sobotního programu a zároveń největší lákadlo celého festivalu je Nas a Damian Marley, čemuž taky odpovídá množství lidí shluklých před hlavním podiem. Jakmile selektor rozehřeje všechny přítomné, rozjede se koncert ve stylu hip hop vs reggae, New York vs Kingston. Nasir a Jr. Gong začínají jak jinak než s “As We Enter”, oba aktéři během koncertu dávají i nejznámější ze svých hitů jako „Welcome to Jamrock“ či „If I Ruled the World“, a i když už při společné “Road to Zion” poslouchám jenom z povzdálí, jde mi mráz po zádech. Třešnička na sobotním dni…

V neděli do nás Slunce opět pere 30° ve stínu, ale když Machel Montano rozpoutá svou šílenou karnevalovou show, roztančí všechny do jednoho, včetně mě. Šílení tanečníci, šílený Machel, vzduchem lítá prach zvýřený dusotem tancujícího davu a atmosféru Karibiku dotváří všudypřítomné vlajky Trinidadu a Tobaga. Poslední den si užívám, po Montanovi si dáme na čas a zastavíme se ve všech stáncích, abychom obkouknuli, co všechno se tu vlastně nabízí (a že toho není málo). Vinyly, CDs, naušnice, popelníky, bonga, papírky, zapalovače, oblečení všeho druhu, od rasta tkaničky, přes turbany, po šály dovezené z Etiopie, roztodivné klobouky, helmy na motorku ve stylu Luis Vuttona, ale také možnost nechat si udělat copánky či dready, nebo se najíst v jednom z mnoha stánků s karibskými nebo africkými pokrmy. Ještě pozdravím u Rase Kennetha, kterého tu ve stánku s rasta oblečním potkávám už třetím rokem a jdu si užít poslední dva koncerty. Midnite mě zaujme svým klidným, ale poutavým projevem, pořídím pár fotek a spěchám na setkání se soca šílencem Machelem Montanou.

Pak už zbývá jenom poslední, leč jeden z těch nejlepších koncertů, které jsem na Summer Jamu mohla vidět. Legendární Toots Hibbert & the Maytals přivedou všechny do varu, a i když ne všichni znají texty jejich písní, řev a jásot povzbudí Tootse k téměř dvouhodinovému vystoupení, které zakončí tradiční ohňostroj. Tečku za ročníkem s pořadovým číslem 25 napíše “Redemption Song” v podání Andrewa Murphyho, který hlavní stage uvádí už pěknou řádku let, a který si za své sympatické vystupování zaslouží nemalý potlesk a poděkování od pořadatelů.

To byl Summer Jam 2010. Plný zážitků, slunce, smíchu, tance, skvělých koncertů a nových přátel. Let the spirit rise…

Exkluzivní fotoreport najdeš v galerii >>

Meggie

Celý článek vyprovokovala buď trefná otázka nějakého novináře na téma „ska v novém miléniu“ nebo úspěšné turné americké skupiny Slightly Stoopid. „Představte, že to je ska parta z Kalifornie a prvně jsem je potkal před mnoha lety, když byli součástí North American Reggae Sunsplash tour, kterou pořádal zesnulý Tony Johnson, známý z projektu Synergy. Tehdy se mi svěřili, že jsou ovlivněni The Skatalites – ska kapelou od nás z Jamajky. Dnes jsou největší koncertní atrakcí ve světě ska, i když se ska narodilo a rozvinulo tady na Jamajce. Jamajka má nejlepší katalog ska nahrávek na světě a přesto dnes nemáme na Jamajce ani jednu skupinu, která by přenášela poselství hudebních pionýrů jako Tommy McCook, Roland Alphonso, Don Drummond, Johnny Moore, Jah Jerry, Lloyd Brevett, Lloyd Knibbs, Lester Sterling, Jackie Mittoo (seznam by mohl pokračovat), kteří v podstatě odstartovali ska revoluci v šedesátých letech! Pouze dva z původních členů jsou dosud aktivní a hrají ska ve Skatalites – jsou to bubeník Lloyd Knibbs a saxofonista Lester Sterling, který je zároveň vedoucí kapely. Slightly Stoopid dnes vyprodávají největší koncertní areály po USA během své současné severoamerické šňůry, větší něž kterákoli z našich současných reggae hvězd, a my stále nemáme jamajskou ska skupina, která by patřičně reprezentovala, co jsme vytvořili před více než 45 lety.

Bůh žehnej Skatalites, kteří se dvěma původními členy stále nesou pochodeň ska a udržují spojení jména Jamajky s něčím, co jsme kdysi sami svořili. Nebýt starých dobrých Skatalites, mladí fanoušci, kteří ska nejvíce sledují a podporují, by mohli podlehnout dojmu, že ska vzniklo ve Spojených Státech. Všichni bychom měli poděkovat Toots & The Maytals, který přitahuje široké spektrum posluchačů a na jehož koncerty dodnes chodí více fanoušků, zejména mladých lidí kolem dvacítky, než na kteréhokoli jiného reggae umělce. Toots udržuje plamen ska hudby žhavý a proto pořád vypadá, jako by byl teenager, jenž dává vysoce energickou show kdekoli vystupuje a nikdo nedokáže uhádnout jeho skutečný věk! Ať žije Toots & The Maytals, Bůh vám žehnej!

Pow Pow

Více info o soundclashi: http://www.myspace.com/warinaeast

Lomesh

Tedy ne že by se ze mě stal univerzální milovník tohoto formátu, avšak jsem ochoten přiznat, že i pod slovem muzikál se může ukrývat cosi velmi hodnotného. Jen nevím, zda-li toto prozřeni přičíst kouzlu Broadwaye anebo hlavnímu hrdinovi (a zároveň autorovi většiny hudby). A o kom že to vlastně mluvím? Řeč jde o muzikálu jménem Fela!, takže tím hrdinou nemůže být nikdo jiný, než král afrobeatu, geniální muzikant, neústupný bojovník proti zkorumpovaným politikum a generalům a taktéž nad jiné výkonný obdivovatel ženské krásy Fela Kuti.

Již první dojmy po usazení v hledišti dávají tušit nevšední zážitek. Velkorysá výprava, scéna se neomezuje toliko na jeviště a naopak organicky přechází do hlediště a do stěn původně takřka fellnero-helmerovského interiéru. To vše jakoby samo od sebe sdělovalo ‘hej, dnes večer nebudeme na Manhattanu, nýbrž v Lagosu konce sedmdesátych let’. Na podiu si mezitím hudebnici připravuji nástroje a provádí cosi, co vypadá jako zvukovka, ale zvolna přechází v několikaminutový jam. Podle hodinek by se mělo dávno začít, ale na podiu a v hledišti se stále pohybují lidé jaksi bez ladu a skladu a jen kapela a jedna pozapomenutá tanečnice kroutící se do rytmu udržují diváky v napjatém očekávání. A v tom to přijde – mezi diváky projde chlapík v modrém, bohatě zdobeném obleku, který namísto na sedadlo v první řadě vyskočí na podium, světla zhasnou a náhle je se jasno – Fela je tu! A ti, které jsem považoval za opožděné návštěvníky jsou herci! První kladný bod za režisérský nápad. Felu dnes ztvárňuje kanadský herec Kevin Mambo. Typově přesná volba, Mambo se Kutimu podobá nejen fyzicky, nýbrž si osvojil i jeho gesta a smysl pro pichlavý sarkasmus. Navíc mu atmosféra představení propůjčila i Felovo charizma. Mambo-Kuti od začátku hodně komunikuje s publikem, snaží se nám vsugerovat, že jsme účastni poslední Kutiho noci v klubu Shrine v Lagosu před odletem z Nigérie. Než se iluze zatne drápkem, diváci se bezděčně usmívají nad některými větami, zejména když Fela hovoří o nebezpečném okolí klubu a policejním státě. Hořký sarkasmus sálá z vět o lásce k Nigérii, přirovnané k lásce k dortům. ‘Když budete jíst hodně dortů, zkazí se vám zuby. Příliš Nigérie vede ke zlomeným kostem a vypáleným domům…‘

A ironie se záhy změní v pláč, když Kuti vzpomíná na svou matku Funmilayo, jejíž smrt připisuje vojenské diktatuře. S jejím portrétem, zprvu promítaným na stěně a později zhmotněným do podoby živé osoby (úžasný pěvecký výkon v této roli podává Lilias White), bude Fela komunikovat po zbytek představení, během něhož mu právě matka bude sloužit jako morální zrcadlo v rozhodnutí opustit svou rodnou zem. Sled událostí, které k tomuto rozhodnutí vedly, pak tvoří scénář, který nás krátce zavádí do Felova dětství, uvádí nás do jeho rodinného prostředí a do prostředí postkoloniální Nigérie. Kutiho hlášky na adresu  bělochů v Africe jsou hořkovtipné: ‘Nejdřív jste nám připadali jako docela sympatičtí troubové… Ale pak jsme si všimnuli, že nám po vašich návštěvách začínají  mizet věci. Popelníky, ručníky, ropa, diamanty, lidi…‘ Vzpomíná na své lékařské studium v Londýně, kde se ovšem namísto medicíně  věnoval hudbě. A hlavně zmiňuje svůj návrat do Nigérie, kde se z něj pomalu stala rozhlasová celebrita a autor hitparádových hitů.

Střípky Felova politického uvědomění pak získají homogenní podobu při návštěvě Ameriky. I zde je při setkání s Černými Pantery zprvu poněkud nedůvěřivý: ‘Oh, you funny black people in America‘, ale záhy se pod vlivem své přítelkyně Sandry Smith (ztvárněná pohlednou Saycon Sengbloh) se pouští do četby amerických černošských myslitelů, zejména Malcolma X.

Po návratu do Afriky pak zakládá Republiku Kalakata, specifickou komunitu prakticky nezávislou na centrální vládě, která podporuje všechny originální africké kultury. Kuti ještě přitvrdí ve svém tažení proti zkorumpovaným domácím politikům, čímž si vyslouží jejich zvýšenou pozornost a násilný útlak. Napětí vyvrcholí, když Fela natočí song Zoombie, v němž přirovnává vojenský režim k oživlým mrtvolám. Razie za účasti armády následuje vzápětí. Felovy partnerky (v té době měl 12 neoficiálních manželek) jsou znásilněny, přítomní členové doprovodné skupiny a přátelé zbiti, Republika Kalakata vypálena. Režie je v tomto emocionálním momentě skvělá. Na scéně se promítají portréty obětí s lékařskými zprávami, které zachycují neuvěřitelnou brutalitu útočníků. Fela sám byl málem ubit k smrti, ovšem více než fyzické rány jej zasáhla smrt matky. Funmilayo Ransome-Kuti, bojovnici za práva žen, nositelku medailí za zásluhy a čestnou doktorku práv, vojáci vyhodili z okna. Při dopadu utrpěla fatální poranění, kterým později podlehla. Bylo jí 78 let. 

Tento okamžik je samozřejmě neuralgickým bodem celého představení, na chvíli se doslova zastaví čas. A pak, tak jako v reálu, Fela zareaguje pro sebe typickým způsobem – písní Coffin For Head Of State. Jakkoli to zní bláznivě, předlohu ve skutečnosti má i Felovo mimořádné gesto – rakev s ostatky své matky dopravil před rezidenci generála Obasanjo, aby hlava státu viděla důsledky své politiky. V muzikálu je pak k hlavní rakvi přidáno několik menších, které pohřbívají dobré vlastnosti. V tomto momentě se představení zároveň vrací na svůj počátek. Fela, ačkoli rozhodnut opustit Nigérii, změní svůj názor po rozhovoru s duchem své zemřelé matky a rozhodne se zůstat ve vlasti a bojovat s místními nešvary. Za zvuku hudby se pak na plátně promítá jeho stručný životopis a představení končí.

V hledišti se mezitím vzpamatovávám z uplynulých dvou hodin a v hlavě se mi pomalu usazuje prach zvířený tancem, hudbou a revolucí. Lze Felovi na Broadwayi vůbec něco vytknout? Snad jen drobnosti. Mambo se hlasem Felovi podobá, má podobně charismatický, nestrojený projev. Oproti tomu Lilias White jako Funmilayo má klasický, trénovaný vokál a ve vzájemných duetech Mamba výrazně ‘přezpívá‘. A snad ještě jedna připomínka. Kromě Kutiho a jeho matky je jedinou postavou Sandra Smith, všichni ostatní herci splývají do amorfní masy ansáblu. Dějovou linku tak musí Fela ‘odvyprávět‘, nikoli odehrát. Po většinu představení to nevadí, ovšem zejména v druhé polovině by pár dávek konzervativních divadelních postupů muzikál nezabilo.

Klady ovšem výrazně převyšují. Taneční a pěvecké výkony jsou excelentní. Choreografie je strhující (Bill T.Jones si za ní právem odnesl mnohá ocenění), kostýmy úchvatné (oko mužského diváka se zalíbením ocení, že se na nich materiálem šetřilo:) Největší sílu ovšem propůjčuje muzikálu jeho námět. Felova hudba je nesmrtelná a hudebníci (členové Antibalas Afrobeat Orchestra) ji reprodukují s citem i umem.  Stěží si lze představit lepší pomník pro Kutiho odkaz.

Vše odstartovaly události z 12. ledna 2010, když ničivé zemětřesení téměř srovnalo se zemí Port-au-Prince, hlavní město ostrova. „We are the world“ má opět stejný hudební podklad, a natáčelo se i ve stejném studiu jako tenkrát, opět pod taktovkou Quincyho Jonese a Lionela Richieho. V písni i samotném videu se v původních záběrech objeví i Michael Jackson. Ve videu, které bylo natáčeno během třídenního nahrávání ve studiu, pak můžete vidět všechny, kteří se na něm podíleli.

http://wearetheworldfoundation.org

Původní verze „We Are The World“

Meggie

#10 Alborosie – ESCAPE FROM BABYLON
Mastering tohoto alba je příšerný (pravděpodobně ve snaze, aby měl „heavy“ zvuk i na nejhorších aparátech) a Alborosieho postoj „nikdo mi nerozumí“ už je trochu opotřebovaný. Přesto toto album drží mnohem víc pohromadě než jeho debut SOULD PIRATE, kde každý track doplňoval ten následující..

#9 Lutan Fyah – JUSTICE
Něco pro dub-heads! Spolupráce Lutana a americkými producenty z Philadub sice nevyniká rafinovaností nebo bohatými melodiemi, ale starý dobrý Lutan Fyah je zpátky.

#8 Soothsayers Meet The Red Earth Collective – ONE MORE REASON
Toto není strictly reggae deska, ale kluci a holky z této kapely mají nejraději právě roots a dub a to je slyšet. Skvělé songy a výborne vokály specielně v podání Mellow Baku (na desce dále hostují třeba Johnny Clarke, Michael Prophet, Linval Thompson a Bob Skeng – pozn. překladatele). A k tomu parádní mix, který měl na starosti Manasseh, dal dohromady pozoruhodnou nahrávku, která zaznamenala briliantní live show v podání Soothsayers.

#7 Buju Banton – RASTA GOT SOUL
Rok 2009 byl pro Buju Bantona plný velký zvratů nahoru i dolů. Velkým úspěchem bylo hlavně toto roots reggae album (díky kterému Buju získal i svou první nominaci na Grammy pozn. př.). Nekompaktní produkce a možná trochu přílíš mnoho tracků z něj sice nedělají totální klenot, ale z nominovaných desek na Grammy to je jediné album, které si tuto cenu zaslouží.

#6 Chezidek + Sly & Robbie – I GRADE
Vokály v podání Chezideka nejsou pro každého, ale ve spolupráci s duem Sly & Robbie to bude vždy něco speciálního. Toto moderní roots n culture album je podobné jako jeho INNA DI ROAD z roku 2007, ale najdete na něm lepší love songy. Co se vám na tom nelíbí?

#5 Tarrus Riley – CONTAGIOUS
Někteří lidí si myslí, že toto album je moc popové, ale to byl viditelně jeho záměr. Tarrus a Dean Fraser vytvořili album, která má blíž k lidem, jako jsou Quincy Jones, Stevie Wonder nebo Bob Marley. Jamaské roots reggae žije dál!

#4 Lloyd Brown – FOR YOUR CONCIDERATION
Po experimentlní a introspektivní desce BROWNIE POINTS se živá síla britského reggae vrátila z deskou, která by měla spolehlivě uspojit davy. Najdete na ní archeologickou vykopávku starých riddimů v nových úpravách, která může být navždy nejlepším albem Lloyda Browna, kdyby jen všichni ostatní nebyli tak dobrý!

#3 Perfect – FRENCH CONNECTION
Už deska BORN DEAD WITH LIFE patřila k deskám roku 2008. Tentokráte je konkurence ještě silnější, ale přesto toto album hodnotím vysoko. Ke konci sice trochu ztrácí, ale přesto nejlepší songy na této desce jsou mnohem silnější než mnohé v roce 2009.

#2 Pressure - COMING BACK FOR YOU
I rockové základy dávají smysl na tomto totálně harmonickém pozdním příspěvku do nejlepších alb roku. Deska byla financována Pressurem a producentem jménem Dean Pond, což zajistilo to, že textově a hudebně potvrdila kvality předchozí LOVE & AFFECTION, ale není celá postavená na riddimech v produkci jamajského studia Don Corleon.

#1 Queen Ifrica - MONTEGO BAY
Tomuto přehledu dominují muži, ale nejvyší místo potvrzuje aktuální trend. Je lákavé, dát tomuto albu nejvyšší místo kvůli těm, kdo míjejí kvalitní jamajské roots reggae, nebo kvůli rovnováze pohlaví. Ale tato deska má mnohem více kvalit, přirozenou volbu riddimu (od různých producentů, přesto logicky poskládané). Žádný ústupek pro evropské představy o ortodoxnosti, ani nezodpovězenou zbožnost pro one drop riddimy. Všichni vzdejme slávu Královně!

* Angus Tylor
přeložil Lomesh

A vítězem se stává…

1) DEEJAY ROKU
Vybz Kartel
Beenie Man
Elephant Man
Busy Signal
Assasin
Buju Banton

2) DEEJAYKA ROKU
Macka Diamond
Stacious
Tifa
Lady Saw
Spice
Timberlee

3) ZPĚVÁK ROKU
Beres Hammond
Cocoa Tea
Terry Linnen
Tarrus Riley
Richie Spice
George Nooks
Courtney John

4) ZPĚVAČKA ROKU
Etana
Jodi-Ann Pantry
Tessanne Chin
Cherine Anderson
Barbee
Miss Triniti

5) DANCEHALL PRODUCENT ROKU (nejvíc hitů songů v žebříčcích)
S & A Locke Truck Back aka Stephen McGregor
D. & C. Harrinsingh & C. Marsh aka Daseca
Linton ‘TJ’ White aka TJ Records
Sean Reid aka Seanizzle
Donovan Bennett aka Don Corleon
Trevor James aka Baby G
Lloyd James Jr. aka Jam II

6) REGGAE PRODUCENT ROKU (nejvíc hitů songů v žebříčcích)
Kemar ’DJ Flava’ Mc Gregor – NO DOUBT REC
Delmar ‘Della’ Drummond – DANGER ZONE
Damion Allen – UPLIFTING MUSIC INT’L.
Donovan Bennett – DON CORLEON LABEL
Kurt Riley – AMG RECORDS
Lloyd & Michelle Campbell - JOE FRASER

7) NEJVETŠÍ OBJEV ROKU
Black Rhyno
Konshens
Bragga
Deva Brat
Charly Black
Laden
D – Major

8 ) NEJLĚTŠÍ OBJEV ROKU (ŽENA)
Stacious
Tifa
Alibra
Sophia Brown
KK Alese
Pumpatee
Natalee Storm

9) DUO / SKUPINA ROKU (cena za vokální performance duetu nebo skupiny)
Monster Empire
RDX
LUST
Morgan Heritage
Andrew & Wada Blood
Black Judah
Voicemail

10) NEJVĚTŠÍ COMEBACK ROKU (autor velkého hitu, který měl delší přestávku)
Hopeton Lindo
Leroy Smart
Mykal Rose
Harry Toddler
Courtney Melody
Jimmy Riley

11) DANCEHALL PECKA ROKU (největší pecka v žebříčcích za uplynulou sezónu)
Mavado – „On The Rock“
Elephant Man – „Gully Creepa“
Damian & Steven Marley – „The Mission“
Beenie Man – „Gimmi Likkle“
Beenie Man – „Wine Gyal“
Mavado – „I´Am So Special„
Vybz Kartel – „Trailer Load of Money“
Konshens – „Winner„

12) REGGAE PECKA ROKU (největší pecka v žebříčcích za uplynulou sezónu)
LUST – „Just As I Am„
Terry Linnen – „Mood for Love“
Richie Spice – „Di Plane Land“
I-Octane – „Different Page“
Morgan Heritage – „Nothing to Smile About“
Cocoa Tea – „Barack Obama“
Etana – „Warrior Love“

13) ALBUM ROKU
Morgan Heritage – MISSION IN PROGRESS
Etana – THE STRONG ONE
Shaggy – INTOXICATION
Elephant Man – LET’S GET PHYSICAL
George Nooks – DIAMOND SERIES ‘GOLD’
Busy Signal – LOADED

14) UMĚLEC ROKU (autor nejvíce hitů sezóny)

Vybz Kartel
Mavado
Beenie Man
Elephant Man
Etana
Assassin
Serani

15) KULTURNÍ A POZITIVNÍ UMĚLEC ROKU
Tarrus Riley
Queen Ifrica
Richie Spice
Morgan Heritage
I – Octane
Konshens
Etana

16) PRŮLOM ROKU (cena pro nového umělce, který prorazil na zahraniční trh)
Erup
I – Octane
Shane-O
Patriot
Flippa Mafia
Serani
D’Angel

17) NEJLEPŠÍ AUTOR TEXTŮ
Vybz Kartel
Buju Banton
Busy Signal
Flippa Mafia
Mavado
Bugle
Konshens

18) SINGJAY ROKU (s nejlepším umístěním v hitparádách v této sezóně)
Mavado
Mr Vegas
Serani
Bugle
Demarco
I – Octane
19) SINGJAYKA ROKU (s nejlepším umístěním v hitparádách v této sezóně)
D’Angel
Queen Ifrica
MBC
Natalee Storn
20) KOLABORACE ROKU (DANCEHALL)
„The Mission“ – Damian & Stephen Marley
„Burnin Burnin“ – Miss Triniti & Beenie Man
„Shake That Body“ – P.I. feat. Elephant Man
„Doh“ – Serani & Bugle
„Real Jamaicans“ – Mykal Rose & Busy Signal

21) KOLABORACE ROKU (REGGAE)
(vokální kolaborace umělců, kteří spolu normálně nevystupují)
„Bed of Roses“ – Noddy & Joddi-Ann Pantry
„Pain“ – Capleton, Bobo Zarro & Contractor
„Mercy Please“ – Black Judah & Warrior King
„Want Tek Life“ – Junior Reid, Andrew & Wada Blood
„Pull Up Selecta“ – Tarrus & Jimmy Riley

22) REGGAE RIDDIM ROKU (cena pro producenty)
RUB-A-DUB
JOURNEY
CHI CHI BUD
GOLDEN GATE
CHEMISTRY
SECRETS
23) DANCEHALL RIDDIM ROKU (cena pro producenty)
UNFINISHED BIZNIZ
LOOK GAL
CHINEY – K
MISSION
SHOOT OUT
WORK OUT
GEAR BOX
24) REGGAE / DANCEHALL KOMPILACE ROKU (cena pro distributory)
REGGAE GOLD 2008
THE ULTIMATE REGGAE / DANCEHALL X-PERIENCE
JAMROCK CLASSICS
RIDDIM RULER – DROP IT
GREATEST REGGAE ONE DROP ANTHEMS (2008)

25) NEJVĚTŠÍ UPGRADE ROKU
D’angel
I-Octane
Andrew & Wada Blood
Noddy Virtue
Christopher Martin
Bugle
Flippa Mafia

26) GOSPELOVÝ ZPĚVÁK ROKU
Goddy Goddy
Prodigal Son
DJ Nicholas
Omari
Judith Gayle
Moses
Ryan Mark

27) REGGAE VIDEO ROKU
„Bad Man Don´t Cry“ – Shaggy / Jay Will

28) DANCEHALL VIDEO ROKU
„Tic Toc“ – Busy Signal / Ras Kassa

29) PERFORMANCE ROKU
Beenie Man @ Reggae Sumfest ‘08

30) GOSPELOVÝ SONG ROKU
„Chaka Chi Chi“

31) NEJLÉPE OBLÉKANÝ UMĚLEC
Moses ‘Beenie Man’ Davis

32) SHOW ROKU
A Moment In Time

33) TREND ROKU NASTAVILI
Flippa Mafia

34) TANEC ROKU
„Gully Creeper“ – Elephant Man / Ice

35) SPECIALNI CENA PRO SPOLEČENSKÝ VZOR

Sonia Pottinger
Freddie McGregor
Lloyd ‘King Jammy’ James

36) MEZINÁRODNÍ REGGAE SUPPORTER

Missy Elliot
Jasmin Sullivan
John Legend
Estelle


* Lomesh

Samozřejmostí je, že podněcování k agresivitě, nesnášenlivosti nebo zabíjení jsou špatné. Otázkou ale zůstává, jestli si, stejně jako i v minulosti u reggae, jamajská vláda nesnaží jen vybít nechuť a vztek proti konkrétním interpretům, kteří nesouhlasí s politikou na ostrově a jsou příliš slyšet. K čemu tato cenzura povede se teprve ukáže. Ale už mnohokrát v minulosti se potvrdilo, že zakázané ovoce chutná nejvíc. Zřejmě bude jenom otázkou času, kdy ono násilí a sex v dancheallu dostanou do nového rozměru. Jamajská realita je pro tisíce mladých, kteří tam žijí, velmi frustrující a je otázkou, co se stane když jim vláda zakáže hudbu a taneční polohy, které mají rádi…

Co si o této cenzuře myslí sami interpreti?

Super Cat
„První destrukce v moderní době reggae má jméno Sting. Na festivalu Stingu je to jak v ringu. Vemte si takové umělce jako Maxi Priest a Bunny Wailer. Zdá se to být vzorem, protože clashe jsou teď v popředí. Clashe by měly být pro mladé a nové umělce, kteří se potřebují nějak zviditelnit a ukázat svůj talent. Zavedení umělci by ale do této kategorie patřit neměli. V muzice je vždycky nějaké stigma. Zakáží teď kanály s pornem? Proč by se muž měl přestat vyjadřovat o tom, co si myslí o sexu a co cítí k ženě?“

Gramps Morgan (Morgan Heritage)
„Sprostota je sprostota, a na každého působí jinak. Všichni v podstatě děláme sprosťárny, jenže někteří se to rozhodli ventilovat mimo své ložnice. Všechno má své místo…“

Donovan Germaine (Penthouse Records)

„Myslím si, že je to nezbytné, a žádné rodině, která uvažuje normálně, to nemůže vadit…“

Marcia Griffiths
„Nejsem pro nemravnost. Vždycky budu ta, kdo cituje bibli, protože jsme jako zpěváci a muzikanti byli povolání a můžeme předávat Boží učení našemu národu. Proto nevím, proč bychom měli dál krmit tento hárod, a obzvlášť tuto generaci čímkoliv negativním.“

Mr. Perfect
„Myslím si, že to byl dobrý tah. Potřebujeme určitou morálku v naší společnosti a taky potřebujeme mít kontrolu nad tím, co naše děti poslouchají a na co se dívají. Nemůžeme kontrolovat všechno, ale někde začít musíme. Vím, že něco objeví díky magazínům, hrám a podobně, ale aspoň se to tak snažíme limitovat.
Je potřeba vrátit dancehall tam, kde byl dříve. Pamatuju si, když Little Lenny přišel s „Gun inna Baggie“, musel udělat udělat cenzurovanou verzi pro rozhlas, nazvanou „Healthy Body“. Kdyby lidi chtěli slyšet „Gun inna Baggie“, šli by k soudu. Myslím, že toto rozhodnutí nepostihne dancehall, jenom myslím, že se soud zaměří víc na lidi, kteří nebudou moct slyšet jejich oblíbenou hudbu v rádiu. Potřebují si uvědomit, že dancehall se jenom vrátí do původních kolejí díky umělcům, kteří budou dál dělat dobrou hudbu.“

Lady G

„Sprostota není sama o sobě špatná, jen vše má svůj čas a místo. Myslím si, že ten zákaz měl přijít už dávno. Jsou to ale rádia, které potřebujou být „pročištěna“.

Dr. Dre

„Podle Komise pro vysílání mají být veškeré písně obsahující „daggering“ cenzurovány ve všech žánrech a nesmí být hrány ani v rádiích. Tak proč pořád slyším hrát soca, R&B a hiphop songy se sexuálním obsahem? Proč se zaměřili jenom na dancehall? Jsou určité songy, které by neměly být hrány v rádiích. Nicméně, „daggering“ songy budou vznikat pořád. A pokud jde o naše děti, budou pořád poslouchat tyhle písně na CDs a budou se učit daggeringu… Všechny rádia na celém světě cenzurují hudbu, kterou hrají, bez ohledu na žánr, tak proč si Komise pro vysílání věří, že songy, které chtějí cenzurovat, by měly být zakázány? Potřebovali by se zamyslet sami nad sebou.“

Tony ‘Mentally ILL’ Matterhorn
„V mém songu „Dutty Wine“ říkám, „fuck inna di water, fuck inna di sea“ a ten song se stal # 1 na celém světě. Komise pro vysílání může zakázat daggering songy na Jamajce, ale nemůžou je zastavit mezinárodně. Zrovna jsem přijel z Evropy a daggering tam jede. A nemůžeme říkat DJs, že nemůžou hrát daggering po setmění… Jak může Komise pro vysílání dát zákaz na písničky, které mají sexuální podtext? Poslanci říkají, že sex je reprodukce, ale proč neuvalí zákaz i na „gun songs“, které jsou o zabíjení? Členové komise pro vysílání jsou nejspíš nezpůsobilí a nemůžou š…t své ženy, protože kdyby mohli, tak by to dělali a nestarali by se o daggering music…“

Twin of Twins
„No, je to dobře, protože ne všechno je vhodné pro rozhlasové vysílání. Myslíme si ale, že jsou nadmíru kritičtí vůči jednomu stylu, protože zákaz se netýká ostatních žánrů.“

Bugle
„Myslím, že je vůbec to jedno z nejhorších rozhodnotí co se týče muziky. Komise pro vysílání nejenom, že zakáže všechny daggering songy, ale zakáže i všechny ty, které mají být cenzurovány. To znamená, že všechny mé dobré písničky s pár špatnýma slovama se odteď nemůžou hrát. Proč zakazují daggering songy, když lidi z města mají ty dětské karnevaly?
Jakmile vláda nemá nad něčím kontrolu, tak se toho snaží zbavit. Neradi vidí chudé lidi za něco bojovat. Naši hudbu akceptují po celém světě, je to ta stejná, která zviditelnila naši zemi na mapě. Jak dlouho už je Bob Marley po smrti, a stal se umělcem století? Je to kvůli jeho hudbě.“
Mikey Spice

„Měli to udělat už dávno. Jestli všecno v těch slovech jsou lži, tak je nepotřebujeme číst.“

* přeložila Meggie

Black Ryno:

Laden:

Konshens:

Queen Ifrica:

Tarrus Riley:

Busy Signal:

Assasin:

Bugle:

Serani:

Na předávání cen RAA nečekal na VIP obligátní červený koberec, ale stylově černý. Všude kolem zářily světla kamer a blesky fotoaparátů, aby zachytily hvězdy, které si přišly pro ocenění nebo předvést své vystoupení. V průběhu večera zazpívala například Cherine Anderson svůj song „Kingston State of Mind“ a Shaggy dal naživo hit „Church Heathen“. Mezi dalšími vystoupili Katalys Crew a Prodigal Son, kteří do večera vnesli trochu gospelu. Na pódiu se objevila i Etana, asi největší aktuální objev mezi jamajskými zpěvačkami, která zazpívala svou skladbu „Roots“. Morgan Heritage živě předvedli svůj hit „Down by the River“, Tarrus Riley se poklonil ženám se svým #1 songem „She’s Royal“ a Queen Ifrica zazpívala „Below the Waist“. V neposlední řadě tam byl i Demarco, který vzdal se svou peckou „Fallen Soldiers“ hold všem, kteří už nejsou mezi námi. Aby toho nebylo málo, během večera ještě vystoupili Assassin, Ce’Cile, Wayne Marshall, Voicemail, Harry Toddler, Elephant Man, Diana King, Toots Hibberts, a jako poslední, Ziggy Marley a Marcia Griffiths, kteří celou ceremonii zakončili.

Moderátorem večera byl Owen ‘Blacka’ Ellis, který měl rukávy plné vtipných bonmotů. Vítězové cen prý ale většinou začínali starým známým: „Nejprve bych chtěl poděkovat Bohu..“ Zrovna v případě afro-amerických umělců se ale není co divit, tam je víra naprosto přirozenou součástí života. Během večera bylo také předáno několik výjimečných ocenění, které získali Bob Marley, jeho manažer a majitel Island Records Chris Blackwell a kytarista Ernie Ranglin, který dostal cenu uznání Reggae Legend. Za Boba Marleyho převzala Reggae Icon Award samozřejmě jeho manželka Rita Marley, která cenu přijala přímo od jamajského premiéra Bruce Goldinga. Ten to komentoval slovy: „Reggae hudba a její zástupci jsou dnes po celém světě a proto my vzdáváme čest tomu našemu.“ Chris Blackwell dostal Reggae Trailblazer Award za svůj výjimečný přínos pro reggae, který mu předala jamajská ministryně kultury Olivia ‘Babsy’ Grange. Chris Blackwell je ale po pravdě velmi rozporuplná postava v historii jamajské kultury. V 70. Letech totiž objevil pro západní svět Boba Marleyho, ale zároveň způsobil rozpad původního tria The Wailers (Bob Marley, Peter Tosh & Bunny Wailer) a svou politikou odrovnal většinu potenciálních konkurentů Boba Marleyho (více o tom najdete např. v rozhovoru s Maxem Romeem).

Každopádně, když to shrneme, první předávání cen Reggae Academy Awards byl velmi úspěšný počin. Žádný jiný ostrov pravděpodobně nemá tolik hudebních hvězd a tak živá vystoupení tam jsou opravdu na mega úrovni. Hvězdy tak zazářily na pódiu, tvrdě pracující osoby zábavního průmyslu byly oceněny a všichni zúčastnění domů odcházeli s pocitem, že Jamajka má konečně své vlastní Grammy. Příští rok tu máme už 50 let existence reggae musí a tak je co oslavovat.

překlad: DJ Hev & Lomesh
fotky: www.yardflex.com
links: www.reggaeacademy.com
www.myspace.com/reggaeacademy

Kompletní seznam ocenění:

Best Reggae Song – She’s Royal Omar ‘Tarrus’ Riley (Songwriter’s Award)

Best Solo Male Vocal Performance – She’s Royal, Tarrus Riley

Best Solo Female Reggae Vocal Performance – Roots, Etana

Best Reggae Album – MIND CONTROL, Stephen Marley

Best Instrumental Recording/Album – MAKING NOTES, Robbie Lyn

Best Solo Male Dancehall Vocal Performance – Nah Go A Jail, Busy Signal

Best Female Dancehall Vocal Performance – Chat To Me Back, Lady Saw

Best Dancehall Vocal (Performance by duo or group) – Love Is Wicked, Brick and Lace

Best Dancehall Album – INTOXICATION, Shaggy

Best Dancehall Video – Church Heathen Remix, Jay Will

Breakthrough Reggae Artiste - Tarrus Riley

Best Dancehall Riddim – Tremor, Stephen McGregor

Best Gospel Album – PRODIGAL SON, Prodigal Son

Best Gospel Song – Can’t Stop Now, Kemoy Rowe, William Barclay, Courick Clarke (Songwriter’s Award)

Best Music Producer – Stephen Marley

Best International Reggae/Dancehall Artiste – Collie Budz

Best Reggae Compilation Album – JAMDOWN RIDDIM DRIVEN, Delmar Drummond Dangerzone

(Executive Producer’s Award)

Best Reggae Video – She’s Royal Rupert Campbell (Video Director’s Award)

Best Reggae Recording – She’s Royal, Romel Marshall (Engineer’s Award)

Best Reggae Vocal Performance (Duo, Group, Collaboration) - On My Mind, Da’Ville & Sean Paul

Best Dub Recording or Album – Live As One, Zion Train

Breakthrough Dancehall Artiste – Munga Honourable

Best Reggae Riddim – Guardian Angel, Arif Cooper/Fresh Ear (Producer’s Award)

Best Dancehall Song – Nah Go A Jail Again, Reanno ‘Busy Signal’ Gordon (Songwriters’ Award)

Best Dancehall Compilation – TREMOR RIDDIM DRIVEN, Stephen McGregor / Big Ship Music

Best Dancehall Recording - One Loaf a Bread, Damian Marley (Engineer’s Award)

Best Solo Male Vocal Gospel – This Place, Prodigal Son
Best Performaces:

Best Solo Female Gospel Performance – Pray For Peace, Chevelle Franklyn

Best Vocal Gospel Perform. (group, duo or collaboration) – Ketch A Fyah, Prodigal Son & Jason Mighty

Best Gospel Music Video – Gully People Supen, Andrew Grey (Video Director’s Award)

Most Popular Song – She’s Royal, Tarrus Riley (People’s Choice Award)

Most Popular Artiste – Beenie Man
Special Awardees:

Reggae Trailblazer Award – Chris Blackwell

Reggae Legend Award – Ernie Ranglin

Reggae Icon Award – Bob Marley

Druhé kolo začal Papa Pot reakcí: „Cože, já že sem upocenej fotr? To teda ne, já sem reggae kmotr!“ a rozjel klasiku – Stalag riddim včetně Ring the Alarmnebo třeba „Bam Bam“ od Sister Nancy. Admirál Kolíbal začal druhé kolo acapella verzí od Marcii Griffiths do které překvapivě namíchal instrumentálku riddimu Real Iron z produkce Blacker Dread a na závěr pak přišla série clashových pecek na Real Rock riddimu – No Ice Cream Sound od Johnny Osbourna, My Sound a Murder (Tony Curtis & Jigsy King) a Armagideon Times od Willie Williamse ve verzi s Michiganem.

Oba DJs se do sebe příležitostně opírali – Papa Pot měl zpočátku možná trochu navrch, postarala se o to asi i kvalitní selekce foundation tunes (Studio One, Dennis Brown…) v kombinaci s vysokou úrovní mixu. Admirál se ale po chvíli očividně probral z potových drtivých ran a ještě sem tam vytáhl z krabice nějakou tu novou placku, resp. desku kterou od něj předtím nikdo neslyšel, a to stačilo k tomu aby se jejich šance vyrovnaly. Papa Pot měl celé třetí kolo a dub-fi-dub na to, aby s tím něco provedl. Nepřišel ale s žádnou změnu strategie a Admirál se tvářil čím dál sebevědoměji, navíc selekce ve finále dub-fi-dub mluvila jasně v jeho prospěch, posuďte sami:

Papa Pot:
Morgan Heritage – Blackman´s Paradise
Barrington Levy & Beenie Man - Under me Sensi
Lady G – Nuff Respect
Lee Perry - Cook book
TOK – Murderer

Admirál Kolíbal:
Cocoa T – Party People
Pincers - Grow More riddim
Nardo Ranks & Wayne Wonder - What´s happen Soundbwoy?
Beres Hammond & Flourgon - I Love JAH
Dawn Penn, Ken Boothe & Bounty Killer – No No No

Takže po finální, obligátní a nevyhnutelné otázce rozhodčího dalo přítomné publikum poměrně jasně najevo větší podporu Admirálovy. Ten postupuje dál směrem k semifinále a pro Papa Pota zůstává respekt za účast v nejkrvavější a nejkontroverznější tuzemské soutěži reggae selektorů a cena útěchy – trenýrky značky Represent.

B-Rocka

Ninja Man začal svůj set hodně z vysoka a publikum jej odměnilo mnoha forwards za jeho vtipnou imitaci Davida Rodigana, který se na pódiu objevil v červenobílém převleku á la Elvis Presley. Rodigan se tím ale nenechal vyvést z míry, přece jen to je veterán, který sbírá desky už přes 30 let. Do dalšího segmentu přišel v dalším obleku a na Ninju zaútočil mj. dubplate specials, které mu kdysi nazpíval sám Ninja Man. Rodigan předvedl parádní set, po kterém i Ninja musel uznat jeho kvality, i když opět po svém: „Přestat být deejay a stanu se selektorem, aby zabil Rodigana!“ Možná vám to zní drsně, ale jamajská sound systémová kultura je prostě taková a clash byl přes výhrůžky v přátelském duchu. Vzrušení v klubu Amazura poté vystoupalo do další úrovně, když se Beenie Man utkal s Tonym Matterhornem. Tento segment prý byl velmi napínavý, specielně když Matterhorn vytáhl na Bennieho několik dubplates od jeho vlastní ženy D´Angel, s kterou se s největší pravděpodobností po roce bude rozvádět (to je ale téma na samostatný článek). Každopádně i Beenie je profík a naživo super performer, takže i on dostal hlasitou odezvu publika. Prý to bylo nerozhodně, ale tady asi šlo hlavně o tu prvoligovou show než o vítěze a poražené. Amazura byla po strop plná a promotéři akce Irish & Chin si bez pochyb spokojeně mnuli ruce. Udělali si totiž super promo na World clash 2008, kde se prý budou dít ještě větší věci než letos. Jak už zároveň organizátoři předem avizovali, bude to desátý a poslední ročník. Zároveň ale je třeba zmínit kritické hlasy návštěvníků, především zpochybňují vítězství Mighty Crown nad Bass Odyssey. Segment dub-di-dub prý nebyl až tak úplně fér, proto níže najdete původní znění tohoto názoru. A mnohé prý taky nasralo, že za vstupné 60$ si představovali mnohem lepší organizaci a zábavnější program. Clash byl velmi krátký (v prvním kole 5 minut, v druhém 10 minut a pak už dub-di-dub) a mezi střídajícími se soundy bylo místo zábavy hrobové ticho…

* Lomesh

links:

www.irishandchin.com
rozhovor s Mighty Crown pro Germaica.net

Z REAKCÍ PUBLIKA:

Posted by: Saint on November 26, 2007 11:42 AM
I was at the clash and this was what transpired:
Bass Odyssey „killed“ all the other sounds in the second to last round, before the „Dub-Fe-Dub“ section.
A total of ten songs must be played in the „Dub-Fe-Dub“ section and only Bass Odyssey and Mighty Crown were left in the competition. So Bass Odyssey would play one song, then Mighty Crown would play a song.
In the „Dub-Fe-Dub“ section Bass Odyssey won the clash after the first six songs. After five songs the announcer said that Bass Odyssey was leading by 5 love and they had only five songs to go.
At song number six most of the persons around me said that they were going to give Mighty Crown a chance because the clash will be over too soon if Bass Odyssey won, so they gave number six to Mighty Crown even though Bass Odyssey also won number six. I can only guess that what happened after that was frustration as Bass Odyssey just didn’t play good songs anymore, they must have felt cheated. After song number ten they were tied at 5 all. Then they decided to only make them play one more song to decide a winner. They could have decided on two or five more songs but the patrons said that the clash was taking too long (ironic isn’t it). Suffice to say Mighty Crown won. Mighty Crown played some extremely old dub-plates (oh God), it must have been an old hits session.
My opinion is that Bass Odyssey won 6 and Mighty Crown won 5 in the „Dub-Fe-Dub“ session.
Tony Matterhorn completely destroyed Beenie Man. The Devil’(Vain) Angel did two dub plates to counteract Beenie Man and they were SSSOOOOO HOTTTTT. She counteracted Beenie Man’s song about „since she gave away the ting he gave away the buddy“. She had a line in her song that said „is not she alone cheated and had a man, Beenie Man also cheated and had a MAN and he is a transvestite“. That dub-plate was so funny LOL and LMAO!!!

Anywaaayyyyy!!!
Alliance PhE LyPhE!!!

Posted by: Bashment Gal on November 28, 2007 11:53 AM
Truth be told…Bass Odyssey win the clash hands downs…The only reason Mighty Crown did get a win in round 6 in the dub fi dub, was cause they beg fi di chance and di crowd say okay. In my opinion, and from my year to year experience in the Clash world, Mighty Crown tried to do a Black Kat move and win off of the old tunes…Big up Panther all di time. Anyway, Mighty Crown mash up di plan wid di change of outfit, it was not a mockery in anyway, please!! Its just Bad mind people take it in that form of way.
Being that the was suppose to be the Last Clash, yes it should have been better…and how come all the sounds from the previous year did not clash as was advertised…mmmm Chin don’t think people didn’t realize that. I must admit I walked out before it was over because when Beenie and Matterhorn started DJ’ing it was a turn off, I paid $60 for a clash and wanted to see a clash. and yes maggie beat up on Beenie and him deserve it bout him a call bounty gal clown…him a di biggest gal clown nung….Beenie did only have kartel Dubs…dat was hilarious…poor thing..Anyway, I don’t believe it is the last clash and I encourage all people to continue to support the clash industry because it is an important part of our musical culture. Big up to all the Sounds: Kilimanjaro, 4×4, Earth Ruler, Bass Oddyssey, Black Kat, Addies, LP, Mighty Crown,

Posted by: rasmalice on November 28, 2007 03:41 PM

THE WORST! ABSOLUTE WORST CLASH OR EVENT I’VE EVER BEEN TO. PERIOD! SAMMY T WARDROBE CHANGE WAS DISRESPECTFUL LIKE WEARING BLACKFACE… RODIGANS ELVIS OUTFIT TURNED HIM INTO A POPPYSHOW HE’S A RESPECTABLE SOUNDMAN BUT HE LOSE A STRIPE FOR THAT. NINJAMAN WAS SO HIGH! MATTERHORNS DUBS WERE NOT FUNNY THAT SHIT WAS DOWN RIGHT DISRESPECTFUL PERSONAL ATTACKS ON BEENIE. BASS ODDYSSEY GOT ROBBED. CHIN IS A FUCKRY. THE CELEBRITIES SHOULD HAVE GONE FIRST AND ONLY PLAYED TUNE FOR TUNE. THOSE CLASHES WERE DRAWN THE HELL OUT. DEAFENING SILENCE IN BETWEEN ROUNDS AS IT WAS SO APPALLING HOW WACK ALL THE SOUNDS PLAYED. THE SOUNDSYSTEM WAS ON THE SIDE OF THE STAGE ON A LITTLE PICNIC TABLE MAKING EVERYONES SOUND SEEM FEEBLE AND OFF TO THE SIDE. HOW MANY GERMANS DOES IT TAKE TO PLAY SENTINEL? SELECTORS NEED TO GO BACK BEHIND THE SOUND WHERE THEY BELONG AND STOP KINNING TEETH IN FRONT OF THE STAGE LIKE THEYRE PERFORMING A CONCERT. WE CAME TO HEAR DUBS AND SOME COMMENTARY. YOU ARE NOT AN ARTIST. GET BACK AND GO SELECT SOME TUNES. WORST EVER. WORST.

Lákavý program nabízela rovněž menší sound systemová scéna, jež byla zpočátku plně v polské režii – jako první ji totiž ovládli Masala Soundsystem a Singledread Sound. Po ochutnávce polské reggae a dancehallové selekce pak naprosto výbornou show postupně předvedli světoví clashoví šampioni Sentinel Sound (DE) a Pow Pow Movement (DE) – wicked bashment! Dosti zajímavé bylo rovněž vystoupení The Bug feat. Queen Warrior, díky kterému si přišli na své příznivci dubstepu. Naprostými vrcholy One Love Festivalu 2007 však pro mnohé byly dj sety Iration Steppas a dubového krále Jah Shaky, jejichž vystoupení jsou na středoevropské poměry bezmála nebývalou událostí.

Krom uvedeného měli návštěvníci One Love Festivalu možné shlédnout řadu filmových projekcí (Roots Time, Awake Zion, King at the Controls, Rastafari či dokument českého režiséra Petra Zahrádky One Love), výstavu fotografií či se zůčastnit některého z festivalovách workshopů. Programově se tedy jednalo o skvělý festival. Nicméně pokud budeme posuzovat organizační stránku festivalu, nezbývá než konstatovat, že pro pořadatele stále zůstává co zlepšovat – cizinci (kteří na festivalu takovéhoto formátu přirozeně tvořili nezanedbatelnou část publika) mnohdy nemile pocítili nedostatek jakýchkoli informací v angličtině. Za naprosto zásadní chybu lze rovněž označit absenci programů. Při vstupu si sice bylo možné vyzvednout malý line-up, nicméně ten se v průběhu festivalu měnil a aktualizovaný (ani původní) program, bohužel, nebyl nikde vyvěšen. Sympaticky vypadající slečny z informačního stanu pak navíc o změnách v programu neměly ani potuchy. A že se jedná o nedostatek, který může dosti negativním způsobem ovlivnit celkový dojem z festivalu, není těžké odtušit. O fatálních důsledcích, které tyto nedostatky mohli některým z návštěvníků přinést (a také přinesly), raději pomlčme.

* MK
foto (c) Glaver

kompletní fotoreport >>

www.onelove.pl

Ale nejprve ve stručnosti k historii a současnosti Panenských Ostrovů. Pro Evropany je objevil Kryštof Kolumbus a posléze se v jejich držení vystřídalo několik mocností od Španělska přes Velkou Británii po Dánsko. Během První světové války je zakoupily Spojené Státy v obavě, že by se jinak mohly dostat do rukou Němcům, kteří by na nich mohli zřídit ponorkovou základnu. Prodej potvrdilo referendum mezi místními obyvateli. Z dob kolonialismu si uchovaly Panenské Ostrovy jednu zvláštnost. Jako na jediném místě v USA se v nich jezdí vlevo.

Geograficky se nacházejí asi osmdesát kilometrů východně od Portorika. Sestávají ze tří hlavních ostrovů-St.Thomas, St.John a St.Croix a mnoha dalších, menších ostrůvků. Etnické složení odráží neradostnou karibskou historii. Původní obyvatele zde již nenajdeme, více než tři čtvrtiny obyvatel jsou potomky afrických otroků, zbytku dominují běloši a míšenci. Populace Panenských ostrovů je relativně mladá, avšak zhruba třetina obyvatel žije pod hranicí chudoby. To vše podporuje dva negativní fenomény-vysokou kriminalitu a migraci. Neradostné životní podmínky kontrastují s blahobytem turistů, kteří Panenské Ostrovy hojně navštěvují. Jak vidno, prostředí ne nepodobné tomu, kde se reggae zrodilo…

Abja: (Jaleel Saleem) Zpěvák a chanter (místní výraz pro deejaye) ze St,Croix, se poprvé objevil na ompilaci WEEP NOT od I-Grade Records. Stejné nakladatelství vydalo i jeho dvě desky INNA RED I HOUR (2003) a MAHAGONY ROAD (2006). K jeho přednostem patří až bluesově naléhavý vokál a uvolněný toasting. Je často oceňován pro své textařské kvality.

Ancient King: (známý též jako Willow) Čistokrevný chanter s drsným hlasem. Poprvé se objevil na kompilaci WEEP NOT od I-Grade Records. Tamtéž vyšlo jeho dosud jediné album CONQUERING SOUND (2005), které má blízko k dancehallu.

Army: (Frizmaurice Williams) Zkušený zpěvák ze St.Croix debutoval albem YESTERDAY’S NEWS na DubRise Records (2002). Na stejném labelu vyšlo jeho druhé album STRUGGLER (2003). I-Grade Records vydali v roce 2005 album RASTA AWAKE, na kterém se významně podílel kytarista Tuff Lion. Army má jemný vokál, ne nepodobný Maxi Priest. Jeho hudba se často vyznačuje meditativní hloubkou. Střihl si s ním duet i Luciano – Calling Jah Army z roku 2003.

Batch: (Julien Cumberbatch) Zpěvák, chanter, multi-instrumentalista a producent ze St.Croix. Má na kontě pět alb, které vyšly na jeho labelu Sound VI Zion. Na svých deskách hraje na prakticky všechny nástroje sám. Často spolupracuje se zpěvákem Ras Attitude. Svůj výrazný, nazální vokál používá nejčastěji s doprovodem mid-tempo riddimů.

Bambú Station: Skupina založená v roce 1996 zpěvákem Jalani Hortonem ze St.Thomas. Výrazným členem je kytarista Tuff Lion. V roce 1999 vydali svou první desku CONGO MOON na High Rotation Rcs. Poté členové skupiny založili label Mt.Nebo Records a zde vydávají svou tvorbu. Bambú Station vystupují jako autonomní i doprovodná skupina. Sólové desky ONE DAY (2003) a BREAK THE SOIL (2006) těží z nenapodobitelného vokálu Jalani Hortona a jeho přemýšlivých textů. Obě jsou považovány za jedny z nejoriginálnějších a nejkvalitnějších počinů v žánru v novém tisíciletí. Bambú Station působí též jako doprovodná skupina pro zpěváky Ras Iba, Black Culture a Ickarus. V roce 2002 vydali kompilaci TALKIN ROOTS s výběrem méně známých umělců z Panenských Ostrovů, na kterou navázali druhým dílem v roce 2005 a nově i kompilací CHANTS OF THE LIONS z roku 2007. Všechna tři alba patří k absolutní špičce v soudobém roots reggae.

Binghi Ghost: (Cody Schrey) Zpěvák a chanter ze St.Croix. V roce 2004 vydal label School Scholars jeho zatím jediné album STREET HITS s velmi profesionálním soundem. Binghi Ghost volně přechází z reggae do dancehallu a do hiphopu.

Black Culture: (Troy D.Bond) Zpěvák, který pochází z Virginie ve Spojených Státech. V roce 2006 vyšlo u Mt.Nebo jeho první album Lion’s Den Adversity, na němž jej doprovází Bambú Station. Black Culture má soulově procítěný hlas a jemné poetické texty.

De Apostle-(známý též jako Heartless) Chanter ze St.Croix. Vydal několik alb na LP Rcs.
Narozdíl od většiny scény se podobá spíše jamajským bashment hvězdám.

Dezarie: Zpěvačka ze St.Croix. Jedna z nejvýraznějších postav VI reggae. Má na kontě dvě alba. Debut FYA vyšel na I-Grade Records v roce 2002 a o rok později následovalo album GRACIOUS MAMA AFRICA na labelu Afrikan Roots. Často vystupuje společně s Midnite (kteří ji na obou albech doprovází) a zpěvákem Ikakhbou. Vládne jedním z nejsilnějších a nejoriginálnějších vokálů v žánru a její texty odrážejí jak radikální socio-politické vize, tak hluboce náboženské postoje. Nejlépe ji lze snad přirovnat k dubové legendě Empress Rasheeda.

Donny Dread: (Donnol Connor) Zpěvák, chanter a producent. Zakladatel Groundbreaking Records. Poprvé se objevil na kompilaci WEEP NOT od I-Grade Rcs. V roce 2004 vydal album SET DE PACE.

Groundbreaking Records: Label ze St.Croix založený Donny Dreadem a jeho bratrem Dale Melody. Dosud vydal čtyři alba – SET DE PACE od Donny Dreada, BAPTISED IN THE GHETTO od Xkaliby, NAH GO LIKE ME od Nubian Natty a ANEED od Midnite. Tvorba vydávaná Groundbreaking Records často přesahuje z klasického roots do dancehallu a do hiphopu.

I-Grade Records: Label a studio ze St.Croix založený Laurentem ‘Tippy’ Alfredem a Kenyatta Itolou v roce 2001. Nejznámější nakladatelství z Panenských ostrovů. Pravidelně vydává alba Midnite, své debutové počiny zde vydali mj. Abja, Niyorah, Ancient King a Dezarie. I-Grade Rcs jsou celosvětově oceňováni pro živou instrumentalizaci a ochotu k hudebním experimentům. Reggae z jejich dílny je často obohaceno o vlivy jazzu, soulu nebo hip-hopu. I-Grade Rcs stojí mj.i v pozadí fungování serveru www.viroots.com zaměřeném na reggae z Panenských ostrovů.

Iba: (Charles Encarnacion) Zpěvák ze St.Croix, někdy zvaný Ras Iba. Poprvé se objevil na kompilaci TALKIN ROOTS vol.1, posléze vydal dvě alba u Mt.Nebo Records. Často vystupuje společně s Bambú Station. Má procítěný, soulový vokál.

Ickarus: Chanter z ostrova St.Thomas, původně člen Star Lion Family. Na podzim 2007 vydal u Mt.Nebo svou sólovou debutovky MIND OF THE ICTIONARY.

Ikahba: (Ariel Peterson) Zpěvák ze St.Croix. V roce 2004 vydal u labelu Afrikan Roots své debutové album TRODDING TO ZION, které sdílí mnoho riddimů s alby Dezarie a Midnite, které zde taktéž vyšly. Ikahba často vystupuje společně právě s Dezarie.

Inner Vision: Skupina pocházející z ostrova St.John. Veteráni VI scény, mají na kontě čtyři alba vydaná na vlastním labelu Blue Bitch Music. Často vystupují pro turisty, jejich styl se dá nejlépe přirovnat k tvorbě Third World nebo Chalice.

Jahman: (J.Carrington) Zpěvák a chanter ze St.Thomas. Zapsal si dvě sólová alba POVERTY STRUGGLE (2000) a REGGAE INTERNATIONAL (2004), obě vydaná Splatter House Music. Ve své tvorbě vychází často z dancehallu a hip-hopu.

Mada Nile: Zpěvačka a chanter ze St.Croix. Objevila se na několika lokálních kompilací a má i dvě sólová alba vydaná u Sound VI Zion Records, RISE TODAY (2004) a MANY ROADS (2007).

Midnite: Nejznámější interpret VI reggae, skupina ze St.Croix zformovaná koncem 80. let minulého století. Hlavní tvůrčí silou Midnite je zpěvák Vaughn Benjamin a jeho bratr Ronnie. Midnite svá první alba natočili ve Spojených státech, na St.Croix se vrátili na přelomu milénia. Od rané tvorby, která se nesla v duchu striktního roots reggae, se jejich hudba postupně radikalizovala do dnešní, žánrově obtížně zařaditelné podoby. Midnite jsou velmi produktivní a vydávají 2-3 alba ročně. K nejvýznamnějším patrně patří UNPOLISHED (Rastafaria 2001, původně vydáno 1997), RAS MEK PEACE (Wild Child 1999), JUBILEES PF ZION (Afrikan Roots 2000), NEMOZIAN RASTA (I-Grade Rcs 2001), SEEK KNOWLEDGE BEFORE VENGEANCE (Afrikan Roots 2002), AINSHANT MAPS (Afrikan Roots 2004),LET LIVE (I-Grade Rcs 2004), RULE THE TIME (I-Grade Rcs 2007) a BLESS GO ROUND (Higher Bound Production 2007). Na podzim 2007 vydali album INFINITE QUALITY, své první na jamajském labelu (Lustre Kings). Některá silně experimentální alba vyšla pod značkou Midnite Branch. Vaughn Benjamin je považován ze jednoho z nejoriginálnějších textařů a zpěváků v žánru. Vydal dokonce sbírku básní KOLL PEKUDE.

Mt.Nebo: Label založený členy Bambú Station. Vycházejí na něm jak alba Bambú Station, tak i sólové desky Iby, Black Culture, Ickaruse a kompilace TALKIN ROOTS a CHANTS OF THE LIONS.

Niyorah: (Nigel Olivacce) Zpěvák a chanter z Dominkánské Republiky, jenž však vyrůstal na St.Thomas. Původně člen Star Lion Family vydal své debutové album A DIFFERENT AGE u I-Grade Rcs v roce 2005, o rok později následovala deska PURIFICATION SESSION. Niyorah preferuje roots reggae s občasným přesahem do dancehallu a hiphopu. Je považován ze jednoho z nejslibnějších umělců na VI scéně.

Nubian Natty: Chanter původem z Antigua, od dětství žijící na St.Croix. V roce 2007 vyšlo u Groundbreaking Records její debutové album NAH GO LIKE ME, míchající vlivy reggae, dancehallu a hiphopu.

Positively Nelsons: Sesterské pěvecké duo ze St.Croix. Positively Nelsons mají na kontě dvě alba NO MORE TUMBLY WEED a WAIT A MINUTE. Obě patří k tomu nejhoršímu, na co lze během poslechu VI reggae narazit.

Pressure: (Delyno Brown) Chanter ze St.Thomas. Původně člen Star Lion Family vydal své debutové album PRESSURE IS ON v roce 2005 u Tsuni Records. Svým stylem se nijak neliší od soudobých bobo interpretů z Jamajky. Tam taktéž již uspěl s několika singly a song „Love And Affection“ v produkci Don Corleon si dokonce našel cestu na prestižní výběr REGGAE GOLD 2007.

Ras Attitude: Zpěvák a chanter ze St.Croix. Jeden z produktivnějších umělců na scéně vydal již pět alb. Často spolupracuje s Batchem a Sound VI Zion. Mladšími umělci je často zmiňován jako vzor.

Ronnie Benjamin: Zpěvák ze St.Croix, otec sourozenců Benjaminových z Midnite. Narozdíl od svých potomků se soustředí spíše na milostné náměty. V současností bydlí na ostrově Antigua.

Sabbatical Ahdah: Chanter ze St.Croix. Objevil se na několika lokálních kompilacích a má na kontě povedené album HEAT AH JOY z roku 2000 (Iyah Ites Production). Loni vyšel na singlu jeho více než zdařilý duet s Anthony B „Set Dem Free“ (Kingdom Croix).

Sistah Joyce: (Jocelyn Searles) Zpěvačka ze St.Croix. Nahrála dvě alba: HYPOCRISY v roce 2004 (SPM Records) a FREEDOM SITEE v roce 2006 (Natural Vibes). Má příjemný hlas a její produkce připomíná tvorbu Marcii Griffiths v 70.letech minulého století.

Sound VI Zion: Label a studio, které založil Batch. Vydává sólové desky Batche, Mada Nile, Ras Attitude a kompilaci CULTURELENNIUM. Striktně uvědomělá produkce.

Star Lion Family: Skupina sedmi mladých zpěváků a chanterů. Na Panenských ostrovech velmi populární. Členy skupiny jsou Niyorah, Ickarus, Rafijah, Pressure, Siras, Kimbe a Jahgon. Nahráli jednu dlouhohrající desku FROM THE HEART (Black Juice Records 2002) a několik singlů. Dnes vystupují již zřídka, neboť mnozí členové mají sólové projekty.

Tuff Lion: Zpěvák a kytarista. Ostřílený veterán mající zkušenosti s hraním prakticky po celém světě. Jeho kytaru lze zaslechnout na velkém množství reggae alb z Panenských Ostrovů. Člen Bambú Station. Jeho song „Good Work“ z kompilace TALKIN ROTOS vol.2 je neoficiální hymnou Mt.Nebo. V roce 2007 vydal debutové sólové album UTTERANCE, nesoucí se v silně meditativním duchu.

Volcano: Chanter ze St.Croix. Jeden z nejnovějších přírůstků na VI scéně vydal dvě alba: MO FYAH CHANT (Natural Vibes 2006) a RISE (True Vibez Muzik 2007). Preferuje dancehallové riddimy.

Xkaliba: (Michael Lionel) Zpěvák a chanter ze St.Croix. Objevil se na několika kompilacích a má i dvě dlouhohrající desky: FOR THE PEOPLE shrnující většinu singlových počinů a BAPTIZED IN THE GHETTO (Groundbreaking Records 2007). Ve své tvorbě kombinuje roots s dancehallem a hiphopem.

Yahadanai: (K.Teixeira) Zpěvák a chanter původem z Guyany. V roce 2004 vydal své zatím jediné album ONE ATONEMENT u I-Grade Records. Hlasem i stylem velmi připomíná Lutan Fyah.
* Ferro

links:
původní rozhovor s Abja
www.igraderecords.com
www.dezarie.com
www.midniteband.com
velká diskografie hudby ze St.Croix

* Ras Mariňák

links:

Black Phantom @ myspace
Cali P @ myspace
Raggamuffin Whiteman @ myspace
www.lionbeatzfoundation.org

fotoreport ze Zlína
fotoreport z Prahy
fotoreport z Jihlavy

* Wak Alesh

fotoreport Wak Aleshe
www.irie-revoltes.com
www.skaconspiracy.cz
Dub in da Trip
www.mightysounds.cz

Dvacet tisíc návštěvníků se postaralo o rekordní návštěvnost, kterou údajně nečekali ani sami pořadatelé. Přes počáteční přeháňky se nakonec vyjasnilo a krom návštěvnosti padl i rekord teplotní. Sami pořadatelé hodnotí festival jako nejpovedenější v jeho celé historii, já osobně bych měl pár, myslím, že zásadních výhrad, ale to je na samostatný článek. Snad jen ve zkratce: projevila se i temná stránka takzvané world music, a sice když se muzika, kterou hrály kapely z celého světa shodovala. Ať už z Kuby nebo z Irska, pořád jste slyšeli ten jeden rytmus, tu funky kytaru, ta bonga a tak dále. Což trochu popírá smysl označení coby world music. Jako lék pak na mě zapůsobilo vystoupení prý nejpopulárnější kapely v Indickém oceánu Otentikk Street Brothers. Ti se na jedničku předvedli posledního dne zrovna v době, kdy na hlavní stagei vrcholil bohatý program, čili zrovna když hráli Mando Diao a zpěvačka Marianne Faithfull.

Áha. Jejich vystoupení si s ničím nezadalo ve vztahu s ostatními umělci. Profesionální show, nacvičená choreografie, čtyři chlápci – zpěváci, toasteři i rappeři – hiphopového vzhledu míchající šťastné reggae sedmdesátých let s moderním dancehallem a s autentickým mauritijským stylem sega, ostřílená živá kapela na pódiu, zatímco před ním několik stovek rozjásaných lidí tančící z posledních sil. Jejich projev zněl přirozeně, doslova z nich přímo vyzařovalo štěstí, že můžou lidi bavit. Po evropském turné, kdy mimo jiné vystoupili u nás v Českém Brodě na Rock For People, to byl jejich poslední koncert. Patrně si ho chtěli užít jak jen nejvíc by to šlo. Což taky dělali a svou energií a nasazením uchvátili pomalu již usínající publikum. Jaman. Podle slov OSB hráli především nové věci z aktuální desky, se kterou se údajně na podzim opět do Česka vrátí. Pakliže budete mít možnost, určitě si na jejich koncert zajděte. To stojí za to vidět!
* Raveňák / s laskavým svolením www.metancity.com

links: Otentikk Street Brothers @ myspace.com
Kompletní report z festivalu najdete na Metancity:
den první / den druhý / den třetí / den čtvrtý
www.colours.cz

Sestava pro Roxy:

Aston Francis Barett - bass
Marie – Dominique Luce – backing vocalist
Albert Anderson – guitar
Pascale Kameni Kamga – background vocals
Christian Cowlin - organ
Ernest Myron Williams – drums
Ernest Keith McLeod - keyboards
Donald Hanson Marvin Kerr – lead vocal, guitar
The Wailers (JAM)
8. listopadu 2006, 19:30 / Roxy, Praha
Vstupenky: 870,- Kč včetně poplatků / na místě: 999,- Kč.

Links:

www.wailers.com
www.roxy.cz

vyjádření pořadatele k technickým problémům

Aston „Familyman“ Barrett:

http://en.wikipedia.org/wiki/Aston_Barrett
www.manikus.com/bobmarley/people/aston_barret/index.html
www.marleysite.com/interview/barret.htm

Junior Marvin:

www.juniormarvin.com
http://en.wikipedia.org/wiki/Junior_Marvin
http://incolor.inetnebr.com/cvanpelt/wailersband.html
http://niceup.com/artists/junior_marvin

Al Anderson:

http://en.wikipedia.org/wiki/Al_Anderson
www.bobmarley.com/life/wailers/al.page2.html

Drummie Zeb:

www.reggae.com/artists/bob_marley/drummie_zeb_feature.htm
www.collegiatetimes.com/archive/2006-4/3/7031.html

Videa: live / live 2

Z našeho archívu:

profil The Wailers
profil Boba Marleyho
pozvánka na The Wailers do Trutnova 2005