Lomesh

RefuFest na statku pokračuje v osvědčené koncepci multikulturního happeningu RefuFest pořádaného v Praze a přenáší tradici mezikulturního porozumění do jižních Čech. Festival je součástí akcí pořádaných v rámci multikulturního komunitního centra v Rakovicích, které má občanské sdružení InBáze Berkat dlouhodobě pronajaté od pana Karla Schwarzenberga. Realizují se zde zejména aktivity dětských programů, jako například tematické víkendy a letní tábory pro děti. Dále zde InBáze Berkat pořádá oslavy různých multikulturních svátků, mezi které patří Ramadán, masopust, Velikonoce apod. Veškerý program v Rakovicích je koncipován tak, aby se do něj mohli zapojit také místní obyvatelé, kteří jsou vždy vítanými hosty.
RefuFest na statku 2010 se uskuteční pod záštitou obce Rakovice.

Vstupné dobrovolné.

www.inbaze.cz
www.facebook.com/refufest

Program >>

Hudba a tanec:
Terne Čhave (rom’n’roll), Allstar Refjúdží Band (world music), Ekvator (orientální taneční rytmy), Origami (fusion), Ziriab (tradiční arabská hudba), La Magia Del Flamenco (tanec, zpěv, kytara), Orchestr posledního dne (acoustic funk),
Zukunft und die Lichter (acoustic pop-jazz), Joao Black Bboy (break dance), Častuška Blues (ruský folk)

Divadlo a film:
Divadlo Líšeň (Jezevec na borovici), Barevný děti (Čekárna – pohybově poetické představení), Kladenské divadlo, promítání dokumentů z festivalu Jeden svět

Dětské programy, infostánky cizokrajných zemí, Bazarety Berkatu, pochoutky z Ethnocateringu, rodinný flašinet Bondra a synové, výstavy, workshopy, výtvarná dílna

Ochutnávka národních jídel z různých koutů světa

Mediální partneři:
MF DNES, Český rozhlas České Budějovice, vsechnyfestivaly.cz, freemusic.cz, alternativatv.cz, jahmusic.net

Kontakty:
Josef Šmíd
Koordinátor festivalu RefuFest na statku
tel: 605 831 813
e-mail: josefsmid@yahoo.com

Jaromír Telenský
PR festivalu RefuFest na statku
tel: 739 676 500
e-mail: refufestnastatku@inbaze.cz

Italové vtrhli od Etiopie v roce 1935 a Haile Selassie proti nim vedl tvrdý odpor. Přesto ale nakonec musel v květnu 1936 odjet do exilu. O měsíc později, v červnu 1936 se objevil ve švýcarské Ženevě, kde na půdě OSN, apeloval na Spojené národy ve svém nejznámnějším projevu, z kterého později Bob Marley udělal písničku „War“. Přestože dnes jej někteří nazívají diktátorem, Haile Selassie si stál za svým a byl advokátem proti rasismu, chudobě, nevzdělanosti, násilí a nespravedlnosti. V lednu 1941 se nakonec přes mnohé technické nevýhody etiopské armády podařilo za podpory Velké Británie vyhnat Italy ze země. Když se pak zpátky dobyli i hlavní město Addis Abeba, Selassie byl znovu dosazen na trůn jako Etiopský císař, kterým byl až do roku 1974. Jeho význam je pro afroameričany zásadním z mnoha důvodů. Byl to jediný rastafarián v podobné funkci, navíc měl již zmiňovaný královský rodokmen, který je vnímán jako spojení esence křesťanství a židovství. V neposlední řadě dokázal úspěšně vést odpor proti bílým utlačovatelům a navíc pro něj bylo zásadní vzdělaní národa, které považoval za hlavní pramen života země a ochránce její budoucnosti. A to se netýká jen Etiopie nebo Jamajky, ale kterékoliv země na světě.

* Lomesh

další odkazy:
korunovace Haile Selassie I
The speech of Haile Selassie I. to the United Nations from 1963 (english)
Haile Selassie I @ wikipedia
http://go.to/rastafari
Etiopské ikony
Cyber Ethiopia

Velkou závěrečnou novinkou v programu a zároveň velkou lahůdkou celé letní festivalové sezóny bude jamajský zpěvák Max Romeo, který přiletí do Čech exkluzivně jen na tento festival. Tento autor již dnes klasických hitů „Chase the Devil“ (známého také z remixu od The Prodigy), „War inna Babylon“ nebo „One Step Forward“ je bez debat jednou z největších osobností reggae historie. Do republiky se vrátí po vyprodané premiéře před třemi lety v pražském Lucerna Music baru. Všichni, kdo jej tehdy slyšeli, vědí, že jeho koncert je životním zážitkem…

Velkým jamajským lákadlem měli být původně jamajští dědové z The Skatalites, kteří ale nečekaně zrušili své srpnové evropské turné. Pořadatelé ale obratem přišli s náhradní a více než adekvátní náhradou. Do Vroutku přijede jamajská zpěvačka Doreen Shaffer, která od 60. let jezdila právě z The Skatalites. Právě ona je také hlasem v legendárním originálu skladby „Still in Love“, kterou o mnoho let později předělal Sean Paul. Miss Shaffer je jednou z mála žen, které se v jamajském reggae prosadily a je opravdu kouzelnou zpívající babičkou. Do Čech se letos vrátí s doprovodnou kapelou The Moon Invaders z Belgie.

Z Velké Británie přiletí kultovní kapela Stereo MCs, která má na kontě přes milion prodaných alb a několik ocenění Mercury Prize i Brit Awards. Základní trio spolu funguje už 24 let a s jejich zatím nejnovějším albem “Double Bubble” se vrátili ke kořenům, které jsou pro ně typické. Vzpomeňte si na jejich velké hity „Connected“, „Black Gold“ či „Step It Up“. Není pochyb, že společně s novinkami zazní ve Vroutku!

Nesmíme také zapomenout, že v programu jsou i britští průkopníci propojení taneční a etnické hudby Transglobal Underground. Zajímavostí určitě bude i vystoupení Ecstasy of St Theresa, kteří si pro svůj letošní comeback exkluzivně vybrali právě tento festival! Vedle nich vystoupí ve Vroutku i takřka kompletní první liga domácí scény. Od Tata Bojs, Skyline, Wohnout či 100 Zvířat až k Skyline, Prago Union nebo Navigators (Obě posledně jmenované kapely přijedou s novým albem!). Kompletní seznam kapel najdete na festivalovém webu www.rfch.cz

Závěrem se ještě podíváme na druhou Represent DJ Stage, kde vystoupí vedle britských d´n´b hrdinů Drumsound & Bassline Smith i belgický mixmaster Raggamuffin Whiteman, který hraje luxusní mix dancehallu, coupe decalé, bassline i afrického kuduro. Z Německa přijede čínský DJ Zhao, zkušený specialista na styly jako afro-electro, zulu-house, kwaito, kuduro nebo rumbu. Máme taky slíbený reggae set od gambijský Jah Luv Sound, které s karibskou muzikou podpoří i JahMusic Lightaz a Babylon Rocker, který to pro změnu opepří i trochou dubstepu a tropicalu. Nesmíme zapomenout na oblíbené T2B Crew, kteří rozpálí drum´n´bass massive v plné sestavě Pixie & Suki. Na této stage vás taky čeká premiéra nového projektu Pressure House ve složení Lucky Dub, Major Pirate, Missy M & Sasha. A k tomu Ross The Boss se svým obrovským archívem tanečního afrobeatu, soca, soukous a zouk, a v neposlední řadě Shopsky Sound s nadílkou balkánské party! Už tušíte, proč je tento festival jedním z nejoblíbenějších open-air mejdanů léta?

Předprodej probíhá v sítích Ticketportal a na všech terminálech Sazka za luxusních 490Kč + poplatky. Bez poplatků můžete nakupovat exkluzivně na pokladně pražského kluba Lucerna Music bar. Vstupenky na místě budou stát 650Kč na celý víkend nebo 400Kč za jeden festivalový den.
Více informací a další potvrzené kapely najdete na www.rfch.cz.

Koukněte se na program níže a možná vám taky (jako nám) spadne čelist. Máme pro vás 2x 2 lístky od pořadatelů, které můžete vyhrát v losování, když nám do 7.7. pošlete na soutez@jahmusic.net správnou odpověď na otázku níže. Belgie je vedle tohoto festivalu známá nejen díky svým pralinkám a waffles, ale ta také tím, že se dělí na vlámský a valonský region. Dokážete vyjmenovat všech 10 belgických provincíí?

AKTUALITA: Pro velký zájem jsme se s pořadateli domluvili na rozšíření počtu vstupenek do naší soutěže!

PROGRAM:

Čtvrtek 15.7. 2010
Faith No More . Hadouken! . Netsky . The Count & Sinden . Peter Digital Orchestra . Murdock . Moderat [(Modeselektor + Apparat) & VJ Pfadfinderei] . Schlachthofbronx . DJ Hype [feat. Daddy Earl] . DevilDriver . Jesse Rose . Black Sun Empire . Dj Marky [& Stamina Mc] . Wax Tailor . Gui Boratto . Dj Hazard . The Maccabees . Simian Mobile Disco [live] . Eiffel . Dj Zinc . Baroness . Get Well Soon . Todd . Beast * . Borgore * . Captain Ahab feat. Sickboy * . Chapelier Fou * . Drumcorps * . Hermanos Inglesos * . HighBloo * . Wild Beasts *. KomaH * . Le Bal des Enragés * [feat. members of Tagada Jones, Lofofora, Parabellum, Damny de La Phaze, Vx de Punish Yourself, ....] . New-York Ska-Jazz Ensemble * . Piano Club * . Playboy’s Bend * . Showstar * . Superamazoo * . Wovenhand [& Muzsikas] * . Hoods*.   …
*
Pátek 16.7. 2010
Otto Von Schirach [live] . The Subways . High Tone . Agoria . Chris Cunningham . Atari Teenage Riot . Dave Clarke . Paul Kalkbrenner [live] . Gwar . Été 67 . Los Campesinos! . Absynthe Minded . A-Trak . General Elektriks . Sharko . Dub Pistols . Fun Lovin’ Criminals . Dan Le Sac vs Scroobius Pip . Chromeo . Owen Pallett [(Final Fantasy)] . Daedelus . Caliban . Peter Pan Speedrock . Douster . Carl Craig [feat. Mad Mike Banks] . Chrome Hoof . Zenzile . Java . La Ruda . Aba Shanti vs The Disciples * . AKS * [feat. Selah Sue] . Bacon Caravan Creek * . Dark Sensation * . Black Heart Procession * . Dog Eat Dog * . Forma.T All Stars * . High & Irie Soundsystem * . Hypnotic Brass Ensemble * . Jimmy Edgar * [live] . La Squadra Umoja * [feat. Volt Selector, Omar Perry, Brother Culture, Ashanti 3000, Dynamic, Sophie Demeyer, Saule & Baloji] . MLCD * [[My Little Cheap Dictaphone]] . New Young Pony Club * . Pandit G + Mc Navigator * . Serena Maneesh * . The Antlers * . The Futureheads *   . …
*
Sobota 17.7. 2010
Uffie [live] . Benga [feat. Sgt Pokes] . Raggasonic . dÉbruit . Pony Pony Run Run . Skream [feat. Sgt Pokes] . BunZer0 . Chinese Man . The Subs [live] . Os Mutantes . De La Soul [& Rhythm Roots All Stars] . Mass Hysteria . Emalkay . Arkangel . The Spudmonsters . Das Pop . Etienne de Crécy [live (Beats'N'Cubes)] . Noob . Brodinski . Inna de Yard All Stars [feat. Earl "Chinna" Smith, Cedric "Congo" Myton, Kiddus I, Matthew McAnuff, Derajah] . Poulycroc . Fucked Up . Black Mountain . Bilal [& band] . Renaissance Man . Mayer Hawthorne & The County . Third World . Crown City Rockers . Lower Than Atlantis . Les Blérots de R.A.V.E.L. . Lee Fields & The Expressions . Spoon . The Very Best . Chokebore . The Middle East . Death Before Dishonor . Breakbot * . Chali 2na * (of Jurassic 5) & Breakestra . Frank Shinobi * . Gentleman * [& The Evolution] . Jr Reid * . Kissy Sell Out * . Les Sales Majestés * . Omar Perry * . Rainbow Arabia * . Resistance * . Starkey * . The Mahones * . The Van Jets * . Vismets * . Jeremy Ellis vs Exile* .
LeFtO*.   …
*
Neděle 18.7. 2010
Balkan Beat Box . Dum Dum Girls . Monotonix . The Raveonettes . Dj Kentaro . Sexy Sushi . Buraka Som Sistema . Capleton [& David House Crew] . Bushman . Ghinzu . Calvin Harris [live] . Danakil . Brother Ali [feat. Bk One] . The Sonics . Air Guitar Belgium . Mr. Vegas [& 4 Eva Bless Band] . Shining . Anti-Pop Consortium . Archie Bronson Outfit . Medine + Collectif Din Records . Errors . Steve Von Till/Harvestman [of Neurosis] . Clues . Giant Sand . Baddies . Alonzo * . Devendra Banhart * . Fagget Fairys * . Family Jammin * . Gandhi * . Isola * . Lee Perry + Max Romeo + Congos * . Nessbeal * . …

Pražský festival Respekt, exkluzivní  a průkopnická přehlídka world music s 12letou tradicí, přináší  i letos hudbu z dosud nezmapovaných oblastí: pohanské rituály z Jižní Itálie v čistě dámském podání skupiny Assurd, sibiřský punk s tuvinsko-britskými Yat-Kha, voodoo funk z Trinidadu, virtuozní arabské loutny oud z Palestiny, i objevy z bouřlivé hudební scény Etiopie, země, jejíž hudbu jsme u nás dosud neslyšeli. Vrcholem festivalu budou světoví klasikové senegalské hudby Orchestra Baobab, veteráni dakarských klubů i světových megafestivalů.

Pátek

Anthony Joseph & Spasm Band featuring Joe Bowie (Trinidad, UK, USA)

Kolize hip-hopu s africkou magií, free-jazz z Trinidadu, černošská rebelie na univerzitní půdě, voodoo funk, to vše dohromady charakterizuje hudbu Anthony Josepha a jeho Spasm Bandu. Termíny jako mluvené slovo či slam poetry tvorbu tohoto kosmického básníka z Trinidadu nevystihují, přesnější je „hudební recitace“. Anthony Joseph je hudebník, novelista i rapper a nabízí skvělé koncerty, poháněné masivním funkem a spoustou free jazzové improvizace, kterou řídí karibské voodoo.

Anthony Joseph & Spasm Band jsou naživo unikátní zážitek, v jejich tvorbě se protínají  Sun Ra, Mystic Revelation of Rastafari a  Last Poets. Joseph je uznáván jako „vůdce černošské avantgardy ve Velké Británii“. Na podium ho přivedla snaha převést svůj rozepsaný román The African Origins of UFOs do koncertní podoby. Během pouhých dvou let pronikl na tak významné festivaly jako North Sea Jazz, Belfort, Roskilde či Blue Note Jazz Festival v Paříži.

Joseph se narodil na Trinidadu, v Británii žije od roku 1989. Napsal tři sbírky básní a oficiálně  byl zařazen do seznamu 50 nejlepších černošských autorů, kteří přispěli k rozvoji britské literatury. Na jeho nahrávkách i na pražském koncertu se jako „special guest“ podílí legendární trombonista Joe Bowie, zakladatel průkopnické skupiny Defunkt.

Trio Kazanchis (Etiopie, Francie, Holandsko)

Co mají  společného bubeník z Francie, hráč na klávesy a saxofony z Holandska, a virtuoz na tradiční etiopskou lyru krar? Před rokem se několikrát setkali v těch nejlepších klubech bouřlivě expandující hudební scény v Addis Abebě. Jejich hudba vychází jak z moderního, rytmicky unikátního etiopského funku i groove, tak i z tradičních melodií, které spojuje s myšlením evropských avantgardistů-improvizátorů. Krar, menší bratr nejstaršího hudebního nástroje lidské historie, Davidovy harfy, zní v rukou etiopského virtuoza Mesele Asmamawa jako kytara Jimiho Hendrixe.

Etiopskou hudbu už řadu let mapuje v Evropě vydávaná série Ethiopiques, k níž se jako fanoušek otevřeně hlásí například Robert Plant z Led Zeppelin. Loni objevila hudbu této africké země i tak renomovaná značka jako Real World. Ta vydala album A Town Called Addis, které s etiopskými hudebníky natočil Nick Page, ex-člen Transglobal Underground. Doménou Tria Kazanchis je na rozdíl od tohoto studiově orientovaného projektu naopak živé hraní. Bubeník skupiny Fabien Duscombs má dlouholetou praxi z etiopského projektu Tigre des Platanes.  Holanďan Jeroen Vissen, hráč na klávesy a saxofon, hraje též s bubeníkem Chrisem Cutlerem a americkou experimentální muzikantkou Amy Denio a navíc je znalcem filmů Jana Švankmajera, k nimž natočil sérii alternativních soundtracků. Trio nese název čtvrti Kazantchis, v níž leží vynikající klub Fendika označovaný za „hudební srdce Addis Abeby“, jehož undergroundová vizáž harmonicky splývá s okolními slumy. Vissen je také častým spolupracovníkem holandské skupiny The Ex, která do Evropy pravidelně přiváží hostující etiopské muzikanty.

Longital (SR)

Tato dvojčlenná sestava se zvukem plné kapely se letos na jaře probojovala z Bratislavy až  na největší přehlídku světové alternativy, festival SXSW v Austinu, Texasu, a její poslední album Gloria, které pokřtila na koncertě v New Yorku,  proniklo do americké distribuce. Světová média Longitalu přezdívají „kosmopolitní zvukoví designéři,“ ve vlivném britském časopise  Rock n’Reel získala Gloria pět hvězdiček a přiměla jednoho z redaktorů, aby vyjel na koncert skupiny až do Vídně. Příběh dvojice je zároveň manifestem tvrdohlavé nezávislosti: na šňůrách cestují vlakem, svá debutová alba vypalovali na PC a prodávali s obaly z domácí laserové tiskárny. Chválou nešetří ani Gerald Seligman, ředitel evropského veletrhu Womex: „Pořídil jsem si dvě z jejich alb, je to úžasné duo.“

Sobota:

Orchestra Baobab (Senegal)

Legenda západoafrické  hudby, která se může chlubit kořeny ještě  hlubšími nežli velikáni Ali Farka Toure  či Youssou N’Dour. Jejich počátky – podobně jako u skupin Bembeya Jazz či Rail Band – sahají do zlaté éry prvních let africké nezávislosti. Dakarský klub Baobab vznikl roku 1970 z popudu vlády tehdy čerstvě samostatného Senegalu, a Orchestra Baobab se stala jeho domácí kapelou. Během sedmnácti let jejich styl vyzrál do unikátní a sofistikované hudební esence, která jako barevné spektrum propojila senegalský feeling s melodiemi ze sousedních Kapverd i s afrokubánskými rytmy. Po rozpadu se  původní nahrávky Orchestra Baobab staly ceněnými sběratelskými artikly.  O obnovení skupiny se zasloužil roku 2001 britský producent Nick Gold, který podobně inicioval vznik Buena Vista Social Clubu či spolupráci Ali Farky Toureho s Ry Cooderem.

Obnovená sestava debutovala v londýnském Barbicanu, její album s hostujícím Ibrahimem Ferrérem produkoval Youssou N’Dour.

V Senegalu i Kongu měla kubánská  hudba srovnatelný vliv s Beatles, po několik dekád se prolínala s africkými styly. Esence afrokubánské hudby, kterou hrály skupiny jako Orquesta Aragon, se tak vrátila na africkou půdu. K bohatosti stylu Orchestra Baobab přispělo i to, že jednotliví členové pocházeli z kulturně odlišných regionů: z jižního pohraničního kraje Casamance, ze severního etnika Toucouleur, a dokonce i z Mali. Vedle pravidelných koncertů v domovském klubu hrála skupina i na slavnostních příležitostech a vládních akcích, a na sklonku své dráhy získala pověst nejlepšího ansámblu svého druhu nejen v Senegalu, ale celé Západní Africe. V té době například získala pozvání do Paříže, kde vystoupila poblíž Vítězného oblouku na svatbě dcery francouzského návrháře Pierre Cardina, a stala se tak první africkou skupinou, která pronikla do světa evropských celebrit. Brzy poté ale došlo ke střídání generací a ke změně hudebního vkusu: na scénu nastupuje Yousou N’Dour, jeho živelný rytmus mbalax hraný na obrovité bubny  sabar je pravým opakem sofistikovaného a lehce nostalgického stylu Orchestra Baobab, a skupina se roku 1987 rozchází. Další generace posluchačů ale jejich hudbu znovuobjevuje prostřednictvím archivních nahrávek, a vzkříšení Orchestra Baobab roku 2001 se stává světovou hudební senzací.

Yat-Kha (Tuva, UK)

Tuvinský  hrdelní zpěv, khöömei, syrově  autentická předloha západního „alikvotního zpěvu“, má v kontextu etnických vokálních technik unikátní roli, srovnatelnou se zvukově drásavými experimenty. Hudební potenciál této paralely  objevil jako první Albert Kuvezin se skupinou Yat-Kha na albu Yenisei Punk.  Spoluzakladatelem a hudebním architektem sestavy je londýnský punkrockový vizionář Lu Edmonds, který prošel tak významnými kapelami jako Mekons, Damned, 3 Mustaphas 3, a v současné době hraje navíc s písničkářem Billy Braggem i reformovanou punkrockovou legendou PiL.

Yat-Kha obratně balancují  mezi staletými tradicemi, punkrockem a elektronikou, díky čemuž  si vysloužili označení “punk dálného Východu“. Když Yat-kha vydali album cover-verzí  Led Zeppelin a Black Sabbath, původní zpěv Ozzieho Osborna v tomto srovnání obstál jako příslovečné mlčení jehňátek. Na pražském koncertě představí skupina i nový repertoár z alba  Poets and Lighthouses, které Albert Kuvezin natočil jako svoji sólovou desku na skotském ostrově Jura, kam se například uchýlil anglický spisovatel George Orwell při psaní světově proslulého románu 1984.

Trio Joubran (Palestina-Izrael)

Loutna oud je pilířem arabské klasické hudby, Trio Joubran ovšem k tomuto nástroji přistupuje zcela novátorským způsobem. Kombinace tří špičkových sólistů připomíná legendární střetnutí Al DiMeoly, Johna McLaughlina a Paco de Lucii. Sestavu tvoří bratři Samir, Adnan a Wissam Joubran, původem z biblického palestinského města Nazaret. Pocházejí z rodu hudebníků a nástrojářů, jejich koncerty oslňují tempem, energií i virtuozitou.

Mají za sebou koncerty v newyorské  Carnegie Hall, televizní kanál Arte o nich natočil hodinový  film. Prostřední z bratří, Wissam, absolvoval jako vůbec první  hráč na oud na prestižním Stradivari Institute v metropoli evropských houslařů, italském městě Cremona.

Zatímco matka bratří Joubranů  vynikala ve zpívané poezii muwachahat, která má kořeny v maurské Andalusii, jejich otec je renomovaným nástrojářem a stavitelem louten, jehož zná celý arabský hudební svět. Trio absolvovalo svůj první koncert roku 2004 v pařížských Lucemburských zahradách. Další rok bratři natočili svůj debut pro světově proslulou značku Harmonia Mundi. Skupina byla nominována v hudebních cenách Django d’Or, pronikla do přísně vybíraného programu festivalů Womex a Strictly Mundial, koncertovala v exkluzivním prostředí newyorské Carnegie Hall. Respekt, jaký získala v hudebních kruzích potvrzuje i pozvání izraelského dirigenta Daniela Barenboima na koncert ve Španělsku. V londýnské hale Brixton Academy skupina vystoupila společně s Massive Attack.

Assurd (Itálie)

Svoji transovní  hudbu mají i regiony jižní  Itálie. Historie syrových rytmů  jako pizzica či tarantella, které  léčí pavoučí kousnutí  zběsilým tancem, sahají do pohanské  éry a jejich síla je srovnatelná  s berberskými rituály z pohoří Atlas. Sestava ASSURD je jihoitalským all-star-bandem, tvoří ji tři zpěvačky s divokým vzezřením a drsnými hlasy, které se na koncertech doprovázejí na perkuse i akordeon.

Každá z nich je silná  osobnost: majestátní Italka Lorella Monti i Enza Prestia, původem z Argentiny, zpívají a hrají na velké tamburíny, nejvíce energie má ale dáma s akordeonem stojící mezi nimi, bohémsky rozevlátá Cristina Vetrone, žena s hlasem Toma Waitse, která střídavě působí jako skřítek a démon. Koncert má neuvěřitelné napětí, a je to právě ona, kdo se nejčastěji ujímá sólové role.

„Pizzica má hodně  silný rytmus, a když ten rytmus slyšíte hodinu či déle, nakonec vás ovládne, jako na diskotéce. Když jdeme na nějakou domácí party, tam celou noc hrajeme a tancujeme, vůbec nás to neunaví, asi na tom transu něco bude,“ říká Cristina Vetrone. Poslední rituály pizzica zaznamenal v Salentu ještě před půl stoletím dokumentarista, který se v téže době podílel jako kameraman na Felliniho Sladkém životě.  Díky současným skupinám jako Zoe (host festivalu Respect 2001) a každoročnímu festivalu La Notte della Taranta se pizzica stala podobnou součástí jihoitalské identity jako flamenco v jižním Španělsku.

Mário Bihári (ČR)

Slovenský romský zpěvák, akordeonista a klavírista žijící v Česku. Byl členem skupiny KOA. Vystoupení Mária Biháriho je skloubením romské linie a písničkářské tvorby. Během jeho koncertu zní autorské staré i nové skladby, z nichž některé již téměř zlidověly, a tradiční romské čardáše. Výsledkem je náladově pestrá hudební fantazie. K tomu Mário přimíchává ohnivé koření tradičního cikánského temperamentu, k čemuž si někdy zve také hosty z řad vynikajících romských muzikantů.

Další potěšení na Respectu:

Čajovna, kavárna, pivo a masa na grilu, ochutnávka maďarských vín, africké občerstvení, vegetariánské občerstvení Góvinda, etnocatering, vietnamská kuchyně, maďarské klobásy, prodej hudebních nosičů a tiskovin, prezentace nevládních neziskových aktivit, výrobky rukodělných dílen a další…

Speciální  program pro děti. Agentura Hospodyňky zajišťuje na festivalu Respect aktivity pro děti od 2 let. Program pro děti zahrnuje výtvarné a sportovní aktivity, ke kterým se mohou připojit i jejich rodiče. Skákání v pytli, malování vlastních triček a další. Novinkou letos bude skákací hrad.

Pro děti ve věku do dvou let lze ve stanu, který je pro tyto účely na festivalu zajištěn, přebalit svou ratolest na přebalovacím stole, nebo ji ohřát v mikrovlnné troubě přesnídávku.

Děti do 15 let vstup zdarma.

Hudební ukázky a videa na www.respectmusic.cz

Předprodej: Ticketpro

Ceny:

Předprodej: jednodenní 400,- Kč dvoudenní 500,- Kč

Na místě: 500,-/600,- Kč

Držitelům  karet ISTC poskytujeme slevu 50 Kč v rámci sítě Ticketpro

Nahrávka navíc vznikala v daleko delším časovém rozmezí než debutová SINGALANA, kterou dámy vydali po vítězství v soutěži Česká spořitelna Colours Talents. Navíc se nahrávala i na netradičních místech. Což si pochvalují sami zpěvačky z Yellow Sisters. „Nahrávaly jsme venku na zahradě, potom také v nádherném barokním kostele ve Skokách u Žlutic a samozřejmě i ve studiu. Byla to moc hezká zkušenost. V některých písních nám zpívají ptáci.“ Celkově tak vznikla nahrávka, která je neobyčejně inspirativní a hýří nápady, zaroveň si udržuje vlastní rytmus a řád. To byl nepochybně těžký úkol, udržet nahrávku ve výsledném kompaktním stavu. „To opravdu jednoduché nebylo. Měly jsme štěstí, že jsme na desce pracovaly s Jaroslavem Pachým, který měl s námi velkou trpělivost, vycházel nám maximálně vstříc a vše velice citlivě nakonec smíchal.“

Yellow Sisters vytvořili nahrávku, při které kráčejí svou cestou a nehodlají se nechat omezovat žádnými pravidly žánru ani zpívaní. Jejich cesta je plná barev a kouzel a rozhodně stojí za to se po ní alespoň chvilku projít. Pokud vás taková hudba zajímá, nenechte si ujít i křest nového alba, který proběhne v den vydání 15. 6. 2010 od 19:30 v pražském prostoru La Fabrika nebo první letní den 21. 6. od 20h na nadvoří Staré radnice v Brně.

Více informací o albu:
Yellow Sisters – Tubab Woman
datum vydání 15.6.2010
MAM464-2, 2010 Indies Scope
Cena: MP3 149Kč, CD 299Kč

www.yellowsisters.com
www.indies.eu

Tedy ne že by se ze mě stal univerzální milovník tohoto formátu, avšak jsem ochoten přiznat, že i pod slovem muzikál se může ukrývat cosi velmi hodnotného. Jen nevím, zda-li toto prozřeni přičíst kouzlu Broadwaye anebo hlavnímu hrdinovi (a zároveň autorovi většiny hudby). A o kom že to vlastně mluvím? Řeč jde o muzikálu jménem Fela!, takže tím hrdinou nemůže být nikdo jiný, než král afrobeatu, geniální muzikant, neústupný bojovník proti zkorumpovaným politikum a generalům a taktéž nad jiné výkonný obdivovatel ženské krásy Fela Kuti.

Již první dojmy po usazení v hledišti dávají tušit nevšední zážitek. Velkorysá výprava, scéna se neomezuje toliko na jeviště a naopak organicky přechází do hlediště a do stěn původně takřka fellnero-helmerovského interiéru. To vše jakoby samo od sebe sdělovalo ‘hej, dnes večer nebudeme na Manhattanu, nýbrž v Lagosu konce sedmdesátych let’. Na podiu si mezitím hudebnici připravuji nástroje a provádí cosi, co vypadá jako zvukovka, ale zvolna přechází v několikaminutový jam. Podle hodinek by se mělo dávno začít, ale na podiu a v hledišti se stále pohybují lidé jaksi bez ladu a skladu a jen kapela a jedna pozapomenutá tanečnice kroutící se do rytmu udržují diváky v napjatém očekávání. A v tom to přijde – mezi diváky projde chlapík v modrém, bohatě zdobeném obleku, který namísto na sedadlo v první řadě vyskočí na podium, světla zhasnou a náhle je se jasno – Fela je tu! A ti, které jsem považoval za opožděné návštěvníky jsou herci! První kladný bod za režisérský nápad. Felu dnes ztvárňuje kanadský herec Kevin Mambo. Typově přesná volba, Mambo se Kutimu podobá nejen fyzicky, nýbrž si osvojil i jeho gesta a smysl pro pichlavý sarkasmus. Navíc mu atmosféra představení propůjčila i Felovo charizma. Mambo-Kuti od začátku hodně komunikuje s publikem, snaží se nám vsugerovat, že jsme účastni poslední Kutiho noci v klubu Shrine v Lagosu před odletem z Nigérie. Než se iluze zatne drápkem, diváci se bezděčně usmívají nad některými větami, zejména když Fela hovoří o nebezpečném okolí klubu a policejním státě. Hořký sarkasmus sálá z vět o lásce k Nigérii, přirovnané k lásce k dortům. ‘Když budete jíst hodně dortů, zkazí se vám zuby. Příliš Nigérie vede ke zlomeným kostem a vypáleným domům…‘

A ironie se záhy změní v pláč, když Kuti vzpomíná na svou matku Funmilayo, jejíž smrt připisuje vojenské diktatuře. S jejím portrétem, zprvu promítaným na stěně a později zhmotněným do podoby živé osoby (úžasný pěvecký výkon v této roli podává Lilias White), bude Fela komunikovat po zbytek představení, během něhož mu právě matka bude sloužit jako morální zrcadlo v rozhodnutí opustit svou rodnou zem. Sled událostí, které k tomuto rozhodnutí vedly, pak tvoří scénář, který nás krátce zavádí do Felova dětství, uvádí nás do jeho rodinného prostředí a do prostředí postkoloniální Nigérie. Kutiho hlášky na adresu  bělochů v Africe jsou hořkovtipné: ‘Nejdřív jste nám připadali jako docela sympatičtí troubové… Ale pak jsme si všimnuli, že nám po vašich návštěvách začínají  mizet věci. Popelníky, ručníky, ropa, diamanty, lidi…‘ Vzpomíná na své lékařské studium v Londýně, kde se ovšem namísto medicíně  věnoval hudbě. A hlavně zmiňuje svůj návrat do Nigérie, kde se z něj pomalu stala rozhlasová celebrita a autor hitparádových hitů.

Střípky Felova politického uvědomění pak získají homogenní podobu při návštěvě Ameriky. I zde je při setkání s Černými Pantery zprvu poněkud nedůvěřivý: ‘Oh, you funny black people in America‘, ale záhy se pod vlivem své přítelkyně Sandry Smith (ztvárněná pohlednou Saycon Sengbloh) se pouští do četby amerických černošských myslitelů, zejména Malcolma X.

Po návratu do Afriky pak zakládá Republiku Kalakata, specifickou komunitu prakticky nezávislou na centrální vládě, která podporuje všechny originální africké kultury. Kuti ještě přitvrdí ve svém tažení proti zkorumpovaným domácím politikům, čímž si vyslouží jejich zvýšenou pozornost a násilný útlak. Napětí vyvrcholí, když Fela natočí song Zoombie, v němž přirovnává vojenský režim k oživlým mrtvolám. Razie za účasti armády následuje vzápětí. Felovy partnerky (v té době měl 12 neoficiálních manželek) jsou znásilněny, přítomní členové doprovodné skupiny a přátelé zbiti, Republika Kalakata vypálena. Režie je v tomto emocionálním momentě skvělá. Na scéně se promítají portréty obětí s lékařskými zprávami, které zachycují neuvěřitelnou brutalitu útočníků. Fela sám byl málem ubit k smrti, ovšem více než fyzické rány jej zasáhla smrt matky. Funmilayo Ransome-Kuti, bojovnici za práva žen, nositelku medailí za zásluhy a čestnou doktorku práv, vojáci vyhodili z okna. Při dopadu utrpěla fatální poranění, kterým později podlehla. Bylo jí 78 let. 

Tento okamžik je samozřejmě neuralgickým bodem celého představení, na chvíli se doslova zastaví čas. A pak, tak jako v reálu, Fela zareaguje pro sebe typickým způsobem – písní Coffin For Head Of State. Jakkoli to zní bláznivě, předlohu ve skutečnosti má i Felovo mimořádné gesto – rakev s ostatky své matky dopravil před rezidenci generála Obasanjo, aby hlava státu viděla důsledky své politiky. V muzikálu je pak k hlavní rakvi přidáno několik menších, které pohřbívají dobré vlastnosti. V tomto momentě se představení zároveň vrací na svůj počátek. Fela, ačkoli rozhodnut opustit Nigérii, změní svůj názor po rozhovoru s duchem své zemřelé matky a rozhodne se zůstat ve vlasti a bojovat s místními nešvary. Za zvuku hudby se pak na plátně promítá jeho stručný životopis a představení končí.

V hledišti se mezitím vzpamatovávám z uplynulých dvou hodin a v hlavě se mi pomalu usazuje prach zvířený tancem, hudbou a revolucí. Lze Felovi na Broadwayi vůbec něco vytknout? Snad jen drobnosti. Mambo se hlasem Felovi podobá, má podobně charismatický, nestrojený projev. Oproti tomu Lilias White jako Funmilayo má klasický, trénovaný vokál a ve vzájemných duetech Mamba výrazně ‘přezpívá‘. A snad ještě jedna připomínka. Kromě Kutiho a jeho matky je jedinou postavou Sandra Smith, všichni ostatní herci splývají do amorfní masy ansáblu. Dějovou linku tak musí Fela ‘odvyprávět‘, nikoli odehrát. Po většinu představení to nevadí, ovšem zejména v druhé polovině by pár dávek konzervativních divadelních postupů muzikál nezabilo.

Klady ovšem výrazně převyšují. Taneční a pěvecké výkony jsou excelentní. Choreografie je strhující (Bill T.Jones si za ní právem odnesl mnohá ocenění), kostýmy úchvatné (oko mužského diváka se zalíbením ocení, že se na nich materiálem šetřilo:) Největší sílu ovšem propůjčuje muzikálu jeho námět. Felova hudba je nesmrtelná a hudebníci (členové Antibalas Afrobeat Orchestra) ji reprodukují s citem i umem.  Stěží si lze představit lepší pomník pro Kutiho odkaz.

Tuaregové v historii vynikali jako obchodníci i zdatní válečníci, a jako vůdcové karavan zajišťovali obchod mezi subsaharskou a severní Afrikou. Vlastí těchto nomádů kočujících v extrémních podmínkách byl tedy obrovský prostor, vymezený městy jako Marrakeš, Timbuktu a dalšími „pouštními“ terminály či oazami. Když byla v 60. letech Sahara rozdělena mezi nově vzniklé nezávislé státy Mali, Alžír, Niger, Libyi a Burkinu Faso, Tuaregové se stali cizinci na svém vlastním historickém území, a v době ozbrojených konfliktů s malijskou armádou se nedobrovolně ocitali v uprchlických táborech. Právě v tomto traumatizujícím prostředí vznikli Tartit i Tinariwen. V případě Tartit měl ale nedobrovolný pobyt v táboře pozitivní efekt – umožnil setkání mezi geograficky značně vzdálenými větvemi. Tato inspirativní zkušenost se promítla i do názvu původně dvacetičlenné skupiny: slovo tartit znamená svazek, shledání, pouto. Podobně jako Tinariwen se i ženy z Tartit rozhodly zviditelňovat svoji kulturu hudbou, a založili asociaci podpořenou OSN.

Podle hudby obě skupiny snadno rozeznáte: na rozdíl od „pouštních bluesmanů“ Tinariwen používají Tartit strunné nástroje daleko méně, ve zvuku převažuje zpěv, tichá a gradující ženská zvolání a odpovědi, které vytvářejí magický, k transu směřující zvukové cykly. Výkřiky střídá rytmicky sofistikované tleskání a perkuse. Většina nástrojů je typická právě pro Tuaregy a souvisí s jejich kočovným životem.

Číši připomínající buben tinde, na který hrají výlučně ženy, je vlastně dřevěný hmoždíř na výrobu mouky, potažený kozí kůží, jednostrunné housle imzad jsou z vysušené tykve. Většinu nástrojů lze snadno změnit zpět na kuchyňské náčiní, takže nároky na transport – pro poutní nomády životně důležité – jsou minimální.

Pokud se v některých novějších skladbách objeví elektrická kytara, dochází k tomu ve velmi střídmé, přitom silně působivé formě. Kytarista Mohamed Issa Ag Oumar s nástrojem zachází podobně, jako dnes už nežijící Ali Farka Toure. Ten se ostatně nikdy netajil tím, že jeho úsečné, ostře řezané kytarové fráze mají původ v lakonických melodiích louten Tuaregů.

Vstupenky
Cena: stání 350,- Kč, sezení 400,- Kč
Na místě: 400,- / 450,- Kč

Nneka, Ayo

Nneka se narodila v Nigérii na Štědrý večer roku 1981. Její otec pochází ze západní části země a její maminka je z Německa, kam se celá rodina přestěhovala, když jí bylo 18 let. V roce 2003 začala spolupracovat v Hamburku s hiphopovým beatmekerem jménem DJ Farhot a už o rok později už předskakovala na tamním koncertu Seana Paula. Na začátku roku 2005 Nneka vydala své první EP THE UNCOMFORTABLE TRUTH (Nepohodlná pravda) a vyrazila na turné po Německu, Rakousku a Švýcarsku s Patricem, který je hudebně na podobné vlně reggae a soulu s kytarou na krku. Ještě tentýž podzim na to navázala celým albem VICTIM OF TRUTH (Oběť pravdy), které se dočkalo vydání nejen v Německu, ale i v Británii, Francii, Holandsku, Nigérii i Japonsku. Díky tomu se jí dostalo zasloužené pozornosti a např. britský Sunday Times tuto desku později přirovnávali k platinovému THE MISSEDUCATION OF LAURYN HILL.

Následovalo mnoho koncertů po celé Evropě (žel stále kromě ČR), některé do konce po boku hvězd, jako jsou Femi Kuti, Bilal, Seeed nebo Gnarks Barkley. V únoru 2008 vyšlo druhé album LO LONGER AT EASE, jehož jméno odkazuje na stejnojmennou novelu Chinua Achebe a odráží texty této nahrávky. Většina songů je politicky orientována a otevřeně komentuje korupci v Nigérii. Její texty jsou tak trochu paralelou třeba ke Karlu Krylovi, ale samozřejmě to je celé po africku. Níže taky najdete videoklip k songu „Heartbeat“, který se jako její první track dostal do German Top 50 a v Británii vyšplhal až na # 20 UK Singles Chart. V roce 2009 jí vzal Lenny Kravitz jako hosta na své francouzské turné a tak má teď Nneka našláplo do vyšší ligy. Loni také byla nominována ve třech kategoriích Channel O Music Video Awards a vyhrála cenu za Best African Act 2009 v rámci britských MOBO Awards. V listopadu se poprvé vydala koncertovat za oceán, kde byla vzácným hostem The Roots jam session. Její nové album CONCRETE JUNGLE vychází 2. Února 2010 u amerického labelu Decon. Doporučujeme k poslechu!

Lomesh

Who is Nneka?

Nneka: „Heartbeat“ (2008)

Nneka: „Africans“ (2007)

Lomesh

http://knaanmusic.ning.com
www.myspace.com/knaanmusic

K´Naan: „Wavin´ Flag“ (unplugged preview!)

K´Naan: „Wavin´ Flag“ (TV version!)

K´Naan: „Somalia“ (2008)

Damian Marley & K´Naan live:

K´Naan interview:

Pro více informací neváhejte kontaktovat:
Radomír Špinka, ředitel nadace ADRA 737 077 482
Anna Voňavková, Public Relations, Anna.vonavkova@adra.cz 731 157 468

DMS na pomoc Haiti lze poslat i dalším charitativním organizacím:
Člověk v tísni: „DMS SOSHAITI“, číslo 877 77
Charita: „DMS HAITI“, číslo 877 77

Rachid Taha

Rachid Taha je ve Francii známý už svou proslulou revoltující naléhavostí proti konformismu, rasismu a vyloučení ze společnosti již od začátku 80. let. Tehdy vystupoval s již dnes kultovní skupinou Carte de Séjour, která míchala arabské vlivy a punk rock. Na svém nejnovějším albu BONJOUR tento proslulý hudebník a průkopník kulturního propojování znovu otvírá mnoho osobních i společenských ran. Stačí se zaposlouchat do písně „This is an arabian song“ nebo „Mabrouk Aalik“, která vypráví o poutu mezi různými komunitami. Hudba Rachida Tahy nás zároveň jako vždy opět nutí k tanci. Dobrým příkladem je skladba „Mindjey“, která je mixem hiphopu a jeel musíc, v které navíc uslyšíte i most k electro music, jehož autorem je Rachidův syn Lyes. To vytváří naprosto jedinečné spojení taneční, rockové a orientální hudby a naprosto bourá omezující škatulky hudebních kritiků. Na tomto albu se mísí všechny kultury a Taha tu znovu propojuje svá různá vlastní já. A pokud se někdo někdy ptal sám sebe, jestli je z Orientu nebo dezorientovaný, tato rozmanitá podívaná nám podává jednoznačnou odpověď…

Předprodej probíhá všech obvyklých předprodejích v cenách od 530Kč do 800Kč + poplatky (vždy až do vyprodání určitého počtu). Aktuální cena do konce měsíce ledna je 700Kč + poplatky prodejce.  Předprodej bez poplatků je pouze  na  pokladně  Lucerna Music Baru, nejlevnější vstupné za 640Kč můžete pořídit online na www.moveticket.cz. K dispozici je také 70ks VIP vstupenek k sezení na balkon za 1100,- + poplatky. Od 18. Ledna proběhne na portálu www.moveticket.cz akční nabídka 50% slevy pro prvních patnáct návštěvníků, kteří si koupí online lístek na koncert Rachida Tahy!

Koncert pro vás připravuje Move Association ve spolupráci s klubem Lucerna Music bar.
Podporuje: Francouzský institut v Praze a Hlavní město Praha.
Hlavní mediální partner: Radio 1

www.rachidtaha.fr | www.moveticket.cz | www.movefestival.eu | www.musicbar.cz

Odkazy na další videa:
“Bonjour” – http://www.youtube.com/watch?v=QxIJEZ5gYiE
“Ida” – http://www.youtube.com/watch?v=kE6lJBBEOPw
Ya Rayah Dahman El Harrachi” – http://www.youtube.com/watch?v=nubhj-F7VCc
“Ya Rayah Dahman El Harrachi” live – http://www.youtube.com/watch?v=DuPhCmmfKiE&feature=related

Jahmusic.net je server informující především o reggae. Hraje tento styl hudby v tvé kariéře nějakou roli?
V současné době ne, protože mé nové album na sobě žádné stopy reggae nenese. Ale na začátku 90. let, v počátcích mé kariéry, jsem spolupracovala se skladatelem a dubovým baskytaristou jménem Jah Wobble.

Četla jsem o tvém tatínkovi, že je milovníkem klasické hudby. Ovlivnila klasika nějak tvé hudební vyjádření?
Určitě. Miluji klasickou hudbu, ať již evropskou nebo orientální. Mám dokonce ráda i čínskou nebo japonskou klasiku. Myslím si, že klasická hudba je základ. Hodně lidí se nejdříve učí klasické hudbě a teprve potom začnou tvořit svoji vlastní.

Tvé poslední album ANA HINA (2008) je ještě více tradiční než tvá předchozí alba. Je to posun v tvé kariéře nebo jen odbočka od dosavadní práce?
Řekla bych, že je to jen odbočka. Nikdy se nevážu k žádnému hudebnímu stylu. Jdu vždy tím směrem, kterým mě moje inspirace vede.

Potřebuješ speciální hlasové dovednosti ke zpěvu arabských tradičních písní?
Absolutně ano. Je zapotřebí mít speciální dovednosti, aby člověk mohl zpívat cokoli v arabském stylu.

Díky tvé spolupráci s Transglobal Underground jsi velmi populární také mezi fanoušky taneční hudby. Jaký je tvůj vztah k tomuto hudebnímu žánru?
Tento žánr má místo v mé hudební historii a stále k němu mám blízko. Právě jsme dokončili album, které se jmenuje Bollywood Belly Dance, které by se dalo nazvat tanečním. Ne ve stejném smyslu jako Transglobal Underground, ale tančit se na něj dá.. (smích)

Bollywood Belly Dance? Díky názvu předpokládám, že to má hodně společného s indickou hudbou.
Ano. V podstatě to je indická hudba. Indický pop. Ještě to není vydané, protože jsme nenašli pro tento produkt ten správný label, ale je to zmixované a dokončené, tak uvidíme, kterou cestou se vydáme.

Můj manžel je Ind, takže mě tento projekt opravdu zajímá…
Wow, to je skvělé! Já jsem s tím albem opravdu spokojená. Také jsme udělali pár cover verzí, které tvůj manžel určitě pozná. Jen musí přijít ten správný moment na vydání.

Jak bys pojmenovala styl hudby, který děláš? Jsi spokojená s termínem „world music“?
No… Termín world music se používá vždy tehdy, když máme v úmyslu pojmenovat něco, co nemá nic společného s rockem, popem nebo country hudbou. Upozorňuje na to, že hudba může mít spojení s určitým etnikem, takže v tomto směru je to pojmenování užitečné. Ale samozřejmě toto označení má i své nevýhody, protože je velmi nejednoznačné.

Tvé texty často apelují na šíření lásky a tolerance. Je to hlavní poselství, které chceš svojí hudbou šířit?
Ano. Je to tolerance a láska.

Ráda bych teď od hudby trochu odbočila. Je sufismus, který praktikuješ, pro muslima podobné východisko jako kabala pro žida? Jak jsi se k této mystické formě islámu dostala?
Ano, sufismus by se opravdu dal připodobnit ke kabale. Myslím, že tak se tento směr dá nejlépe vysvětlit. O esoterickou složku náboženství, obzvláště islámu, se zajímám již od dětství. Moji rodiče se zajímali o různé druhy esoterismu, ať již sufismus či jiná východní náboženství. Moje matka se například zajímala i o Krišnovo učení. Takže esoterická stránka věcí byla přítomna v mém životě již od dětství.

V jedné své písni zpíváš, že židé a muslimové jsou bratři. Moji příbuzní v Izraeli mají mezi muslimy mnoho přátel a říkají, že celý blízkovýchodní konflikt je spíše politickou záležitostí nežli osobním nepřátelstvím. Co si o tom myslíš a kde bys hledala řešení?
Ano, co říkáš je pravda. Je to politický konflikt a velký problém z finančního hlediska. Izrael má na své straně mnoho světových vlád a Amerika ovládá média, která prezentují konflikt jednostranně a nesprávně a používají jazyk, kterému je velmi zatěžko porozumět. Jde o mnohem více než jen o okupovaná území. Jde o ilegální uvěznění Palestinců. Takže ano, jde o politickou a finanční hru.

Věříš, že Barack Obama může v této věci pomoci a přinese světu slibovanou změnu?
Myslím si, že by rád. Ale bohužel je také kontrolován velkými společnostmi, které vedou svoji vlastní agendu, která nemá nic společného s veřejným zájmem, ale pouze plní přání několika zámožných jednotlivců. Řeknu jeden výrok, ve který věřím. Opravdový terorista není ten, který zvolá Allahu Akbar. Opravdový terorista je muž v obleku za 5000 $, kterého nikdo nevidí, protože pracuje za zavřenými dvěřmi nejvyššího finančního či obchodního institutu.

Tvé názory jsou velmi uvědomělé. Co tě formovalo do člověka, kterým jsi dnes?
Myslím, že jsem měla štěstí na lidi kolem sebe, kteří mi vždy pomáhali a dávali mi dostatek lásky.

V Praze jsi byla již několikrát. Těšíš se, že ji znovu navštívíš? Chtěla bys něco vzkázat svým českým fanouškům?
Praha je překrásné město, do kterého se ráda vracím kdykoli mám příležitost, a ještě raději, když zde mohu vystupovat. Je zde vždy výborné publikum. Lidé jsou velmi milí a vřelí, takže se na blížící koncert u vás velmi těším.

Klára Kappala

***
Natacha Atlas vystoupí spolu s Mazeeka Ensemble 22. října 2009 v pražském klubu Lucerna Music Bar.

Od 9. do 12. srpna

Mamadi Keita & Sewa Kan z Guineje čili další – tentokráte bubenický – superorchestr mistrů západoafrické hudby, kteří to táhnou již půl století. Pan Keita řečený „Ďábel z Balandugu“ byl jedním z hlavních bubeníků legendárního národního Djoliba Balletu již od roku 1964 a o dvacet let později založil vlastní kapelu “Zvuk radosti“ složenou z takových es jako djembefolové Bobara Bangoura, Souleymane Camara či Baba Toure, kteří slibují u nás vskutku neslýchané rytmické orgie. A těšit se můžete i na velmistra koristu Prince Diabate a balafonistického velekněze Djelimady Kouyaté.

A do třetice Johnny Clegg z Jihoafrické republiky, kde je nazýván “white zulu” a kde je dodnes respektován a milován nejen pro svůj více než třicetiletý odvážný a neúnavný boj proti apartheidu, ale i hudební přínos mísící tradiční jihoafrické styly s rockem a popem.

A jestli vám ještě tohle vše nestačí vězte, že v “zeleném srdci moravskoslezské metropole” toho na vás čeká mnohem a mnohem víc, a že možná nejde jen o hudbu a radost, ale o jakýsi stav mysli…

jOVAnes více samozřejmě najdete na www.colours.cz

V roce 1997 nahrál Bocoum se svými muzikanty výbornou desku ALIKBAR – a to hned pro respektované vydavatelství World Circuit proslulého hledače talentů a manažera Nicka Golda – tentokrát však v dosti improvizovaném studiu v polorozpadlé zemědělské usedlosti na kraji zapadlé vsi Niafunke (kde o dva roky později natočil své stejnojmenné album i Ali Farka), která leží na břehu oné „velké řeky“. Té je ostatně věnována i nejnovější nahrávka NIGER. Na rozdíl od svého učitele a „tontona“ (strýčka) Ali Farky je pan Bocoum spíše příznivcem co možná nejvíce tradiční hudby. Sám hraje na akustickou kytaru a v jeho kapele uslyšíte tradiční postupy a nástroje jako jsou jednostrunné housle njarka a dvoustrunná kytara njurkle (na něž prý mistrovsky vrzal Afelův otec) či buben z kalebasy. Filozofické, náboženské a sociální písně zpívá v rodné songhajštině a fulbštině nebo v tuarežském jazyce tamashek.

Afel Bocoum jde ve stopách Ali Farky Toura i co se týká politické angažovanosti a práce pro rozvoj regionu. Na druhou stranu se však nebrání ani jisté globalizaci, jak ukázala například spolupráce z Damonem Albanem z Blur či pódiové šoumenství na velkých evropských festivalech – buďme však za to rádi, protože jinak by jsme si tuhle úžasnou hudbu a poselství velké řeky asi jen těžko mohli poslechnout.

Proto neváhejte a ve středu 28. června se v devět vydejte ocenit mistrovství Ali Farkova nástupce, vyslechnout jeho poselství velké řeky a vychutnat nefalšované africké vibrace kapely Alikbar do Lucerna Music Baru

* Johanes

Diskografie:
ALIKBAR (World Circuit 1997)
NIGER (Contre Jour 2006)
+ účast na kompilacích FESTIVAL IN THE DESERT (Wrass 2003 aj.)

Odkazy:
Profil Ali Farka Touré @ JahMusic
více na http://www.pjmusic.cz/index.php?part=detail&char=150
nebo francouzsky na http://mali-music.com/Cat/CatA/AfelBocoum.htm
další info na www.contrejour.com a www.worldcircuit.co.uk
článek o Ali Farka Tourém >>