|
…Pověsti o Tafariho sporech s kněžími, o jeho znalostech okultních
věd a nadpřirozených schopnostech se šířily ve 30. letech po Etiopii
rychlostí blesku. V té době vrcholily přípravy na princovu korunovaci
v listopadu 1930, která, jak bylo předem ohlášeno, měla být nejslavnější
a největší událostí v africké historii.
Bylo nepsaným zákonem, že každý lev skolený v Etiopii se automaticky
stával majetkem krále, Vítězného Lva kmene Judejského. Stohy lvích
kůží byly už měsíce před korunovací zaslány krejčím na londýnské
Bond Street, kteří z nich měli ušít slavnostní roucha. Tafariho
vyslanci dovezli z Evropy zlato a klenoty v ceně jednoho miliónu
dolarů, které pak dopravili opět do Anglie, aby tam z nich vyrobili
dvě císařské koruny s Šalamounovou pečetí a křížem Lva Judejského.
(Koruny musely být dokončeny a osobně dopraveny do Addis Abeby včas,
aby koptští kněží nad nimi mohli pronášet své modlitby předepsaných
jednadvacet dnů před korunovací.) Kočár pro krále a královnu byl
zakoupen od německého císaře Viléma II., k němu spřežení sněhobílých
habsburských hřebců, které měl řídit najatý kočí, dříve zaměstnaný
u dvora císaře Franze Josefa. (Čech Konvalinka - viz. článek
"Ňegušova korunovace".)
V Addis Adebě se stavěly nové silnice, ty staré se rozšiřovaly a
na paměť velké události plánované na 2. listopad bylo dokonce vztyčeno
mnoho nových budov, pomníků, bran a soch. Na slavnost bylo sezváno
mnoho osobností z celého světa a hosté se začali sjíždět již v polovině
října. Cestovali parníkem do přístavu Džibuti v Adenském zálivu,
který byl součástí francouzského Somálska, a odtud pak 780 mil do
hornatého etiopského vnitrozemí po železnici, jež byla pro tak dlouhý
výlet speciálně upravena. Mezi těmi, kdo koncem měsíce přijeli do
Etiopie byli například Isaburo Yoshida z Japonska, maršál Franchet
d'Esperey z Francie, admirál Udine z Itálie, řecký hrabě Metaxas,
baron H.K.C. Bildt ze Švédska, Muhammad Tawfiq Nasim Paša z Egypta
a za Velkou Británii vévoda z Gloucesteru…
…Těsně před Tafariho korunovací v roce 1930 prý došlo k významné
události, kterou předpověděl i Marcus Garvey, osvícený a statečný
syn Jamajky. Vévoda z Gloucesteru, jenž byl na korunovaci rovněž
pozván, při té příležitosti vrátil zlaté žezlo z dómu Judejského,
které z Etiopie v dávnověku odvezl Julius Caesar a s jeho pomocí
pak vybudoval Říši římskou. Vzápětí po korunovaci se vévoda opil
a zašel do buše, kde pojedl plody jistého zázračného keře. Tak se
rozplynulo jeho pozemské maskování a král pak snadno s pomocí zlatého
žezla rozeznal jeho pravou totožnost: byl to převtělený Nabuchodonozor,
pekelný král, poslední z králů babylónských.
Selassie pak zosnoval plán, který uspíšil biblické proroctví. Vypravil
vévodu na cestu do Anglie s falešnou medailí pro krále Jiřího V.,
která byla ve skutečnosti tajemnou pečetí pomsty. Když prý britský
panovník tu pečeť spatřil, jeho tělo ztuhlo stejně jako tělo Lotovy
ženy, a brzy na to zemřel. Trůn připadl vévodovi, ale ten se ho
vzdal ve prospěch Jiřího VI., protože si byl jistý svým skutečným
cílem: vrátí se převtělen jako poslední vládce Zla za strašných
Posledních dnů. (- že by se nakonec převtělil do pana Křovínka???)
…K významným událostem před korunovací patřilo například odhalení
pomníku Menelika II. Před katedrálou sv. Jiří a celonoční bohoslužba
v předvečer samotné korunovace. Negus Ras Tafari a jeho žena Woyzaro
Menen pronášeli modlitby spolu se skvostně oděnými kněžími a jáhny
(tzv. debtery) , kteří tančili, zpívali, tloukli na bubny
a ťukali modlitebními hůlkami za doprovodu harf, lyr, tamburín,
cimbálů a jednostrunného masanka . Čas od času se v kadidlem
zakouřené svatyni rozezněl procítěný zpěv ženského sboru a rytmické
tleskání. Venku na schodech před katedrálou stáli šlechtici a diplomaté
se zapálenými svícemi v rukou.
V neděli 2. listopadu 1930 nastal klidný a jasný den, a již v sedm
hodin ráno zaujalo všech sedm set oficiálních hostů svá místa v
přepychově vyzdobené západní chrámové lodi. Kmenoví náčelníci zahalení
do lví hřívy usedli po boku uniformovaných cizinců. Krátce po půl
osmé se brána otevřela a dovnitř vešly stovky zpívajících duchovních,
následováni králem v hedvábném rouchu. Ten přešel do středu chrámu
a lehce usedl pod baldachýn na svůj rudozlatý trůn. Amharskou liturgii
řídil arcibiskup Etiopské ortodoxní církve abuna Kyril
za asistence zástupce alexandrijského koptského patriarchy.
Jeho Výsost povstala, aby přísahala věrnost církvi a státu a pronesla
slib, že veřejné blaho bude mít u něho vždy přednost před osobními
zájmy. Když byla učiněna všechna prohlášení a udělena všechna požehnání,
obdržel král symboly svého nového úřadu: královské insignie, šarlatová
roucha protkávaná zlatem, šavli vykládanou drahokamy, žezlo a říšské
jablko, Šalamounův prsten, dva diamantové prsteny a dva zlaté náhrdelníky.
Potom předstoupil abuna a opakoval rituál z časů korunovace
Davida Samuelem a Šalamouna Nathanem a Zadokem. Kapkou svěceného
oleje orosil Tafariho čelo a korunoval ho na krále Haile Selassieho
I., Sílu Svaté Trojice, dvoustého dvacátého pátého panovníka šalamounské
dynastie, Bohem vyvoleného Pána Pánů a Krále králů, Vítězného lva
z kmene Judova. Slavnostní chvíli zapečetil abuna požehnáním:
"Kéž Bůh napomáhá této koruně k svátosti a slávě. Kéž skrze toto
pomazání a požehnání staneš se králem nezlomné víry a čistého srdce,
a posléze dědicem koruny věčné. Tak staň se."
Když pak Tafariho nejstarší syn, korunní princ Asfa Wossen, poklekl
před králem v gestu nejhlubší úcty, sto a jeden kanón venku před
katedrálou zakončil obřad pozdravnou salvou. Oslavy na počest nového
krále, pořádané v Addis Abebě i celé zemi, trvaly několik dlouhých
dní. Svátek drželi i prostí měšťané a rolníci, kteří byli od ceremoniálu
v katedrále odděleni zátarasy. Novináři chrlili do celého světa
články o všem, co viděli a slyšeli.
V Africe byl Selassie oslavován jako největší z moderních monarchů
a symbol neomezených možností tohoto světadílu. Černoši v newyorském
Harlemu plnily biografy, aby mohli vidět týdeníky se záznamem královy
korunovace. A v Karibiku, stejně jako na Západě, byl počátek Selassieho
vlády pokládán za jasný důkaz všech předpovědí, včetně prohlášení
garveyistů a představitelů synkretického kultu rastafariánů, že
den osvobození utlačovaného černého lidu je na dosah ruky. Pro garveyisty
byl Haile Selassie hrdinou bez bázně a hany. Pro rastafariány živoucím
Bohem Abrahámovým a Izákovým, Tím Jehož Jméno Nesmí Být Vysloveno.
Brzy po nástupu na trůn zahájil Selassie kampaň za demokratizaci
státního systému a za vyvedení Etiopie z feudální minulosti. Nová
ústava přijatá v roce 1931 změnila status 26 miliónů Etiopanů z
pouhého majetku šlechty na právoplatné občany.
Ve snaze přiblížit chudé venkovské a povětšinou negramotné obyvatelstvo
modelu 20. století byl v zemi zaveden systém základních a středních
škol. Zastaralý systém pozemkového vlastnictví byl reformován a
otroctví zrušeno. Byla zavedena povinná vojenská služba, vznikaly
nové silnice a jiné veřejné stavby. Přesto se pokrok v zemi o rozloze
455 000 čtverečních mil, jejíž kmenová populace hovořila více než
dvěma tisíci (?) různými jazyky a nářečími, prosazoval pouze pozvolna.
(Z knihy Timothy Whita "Oheň v dlaních" vybral Johannes)
Johanes
odkazy ke korunovaci:
korunovace
modlitba k Haile
Selassiemu
píseň I Love King Selassie
od Mykala Rose
královská
slova Haile Selassieho I.
popis Korunovace - Viktor
Mussik:Něgušova korunovace a co se kolem ní sběhlo
další odkazy:
Projev Hailé
Selassieho I. ke Spojeným národům z r. 1963 (česky)
The
speech of Haile Selassie I. to the United Nations from 1963 (english)
|
