|
 ...
Stojím dnes před světovou organizací... která uchovává principy
kolektivní bezpečnosti... Zde, na tomto shromáždění, které spočívá
v tom nejlepším - a pravděpodobně tom posledním - naději na
přežití lidstva v míru.
... Charta Spojených Národů vyjadřuje ty nejušlechtilejší touhy
člověka: vzdaní se síly v řešení sporů mezi státy; záruku lidských
práv a základních svobod bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo
náboženství; zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti.
Ale i toto jsou jen pouhá slova... a jejich hodnota plně závisí
na naší vůli je naplnit, ctít je a dát jim obsah a smysl. Uchování
míru a garance základních lidských práv a svobod vyžaduje odvahu
a neustálou ostražitost; odvahu mluvit a jednat - a, jestliže je
to nutné, trpět a umírat - pro pravdu a spravedlnost; neustálou
ostražitost, jelikož ani nejposlednější překročení mezinárodní morálky
nesmí zůstat neodhalené a nenapravené. Těmto lekcím se musí znovu
učit každá následující generace, a vskutku šťastná bude až ta generace,
která se poučí z jiné než vlastní hořké zkušenosti. Tato organizace
a každý z jejích členů nese drtící a děsivou zodpovědnost - vstřebat
moudrost historie a aplikovat ji na problémy současnosti, aby se
tyto budoucí generace mohly zrodit, žít a zemřít v míru.
…
Rozhodnutí Spojených Národů byly, a stále jsou, předmětem nezdaru
a pocitu marnosti, protože jednotlivé členské státy ignorují její
prohlášení a nedbají jejích doporučení. Tím, jak se členské státy
vyhýbají svým závazkům k ní, jsou svaly Organizace oslabovány. Tím,
jak individuální členské státy pokračují v honbě za vlastnímy záměry
a cíly v porušování a znevažování jejích nařízení, byla autorita
Organizace zesměšněna. Problémy, které nás neustále trápí, vlastně
všechny vznikají mezi členskými státy Organizace, ta ale zůstává
neschopná prosadit akceptovatelná řešení. To, co dokázaly Spojené
Národy jako ukazatel a vykonavatel mezinárodního práva, stále
zůstává politovánihodně pozadu za naším cílem - jedinou mezinárodní
komunitou národů.
To však neznamená, že Spojené Národy selhaly. Žil jsem příliš dlouho
na to, abych se staral o množství iluzí o esenciální velkomyslnosti
člověka, když je doveden ke konfrontaci s vydáním kontroly
své bezpečnosti a svých vlastních zájmů. Nejen nyní, kdy je v sázce
tak mnoho, by mnoho národů ochotně svěřilo své osudy do rukou jiných.
Toto je nám dosud prezentované ultimátum: uzavřít podmínky, kterými
lidé svěří svou bezpečnost větší entitě, nebo riskovat anihilaci;
přesvědčit lid, že jeho vykoupení záleží na podřízení národních
a lokálních zájmů zájmům lidskosti, či ohrozit budoucnost člověka.
Toto jsou, včera nepodstatné, dnes klíčové, cíle, na jejichž dosažení
musíme pracovat.
Dokud tohle nebude dokonáno, zůstane budoucnost lidského druhu nejistá
a trvalý mír náplní spekulací. Neexistuje žádná prostá magická formule,
žádný jednoduchý krok, žádná slova, ať už vepsaná v Chartě Organizace
nebo nějaké dohodě mezi státy, která nám mohou automaticky garantovat
to, co hledáme. Mír je dennodenní problém, výsledek množství událostí
a soudů. Mír není "bytí", ale "stávání se".
Nemůžeme utéci před strašlivou možností katastrofy, důsledku chybného
přepočítání se. Ale můžeme dosahovat správných rozhodnutí v myriádách
podřadných problémů, jež klade každý další den, a můžeme takto přispět
… k zachování míru…
Dnes bych rád stručně zmínil dva zvláštní problémy, které se hluboce
dotýkají každého člověka: odzbrojení a nastolení opravdové rovnosti
mezi lidmi. Odzbrojení se stalo naléhavým imperativem naší doby.
Neříkám to proto, že přirovnávám absenci zbraní míru, nebo protože
věřím, že ukončení závodů v nukleárním zbrojení automaticky garantuje
mír, nebo snad protože eliminace nukleárních hlavic z arzenálů světa
přinese jeho probuzení, které změní postoj potřebný k mírovému urovnání
sporů mezi národy. Odzbrojení je životně důležité jednoduše kvůli
nesmírné destruktivní kapacitě, kterou člověk disponuje.
…
 Tady
je naše šance a naše výzva. Až budou nukleární síly připravené vyhlásit
příměří, chopme se této příležitosti, abychom posílili instituce
a postupy, jež budou sloužit jako prostředky pro mírové urovnávání
sporů mezi lidmi. Konflikty mezi národy budou vyvstávat i nadále.
Skutečným výsledkem bude, zdali budou rozhodovány silou nebo uchýlením
se k mírovým metodám a prostředkům spravovaným nestrannými institucemi.
Právě sama tato organizace je největší takovou institucí, a jsou
to silnější Spojené Národy, jež požadujeme, a je to právě zde,
kde můžeme nalézt záruku mírové budoucnosti.
Aby bylo dosaženo skutečného a efektivního odzbrojení, a kapitál,
nyní utrácený do závodů ve zbrojení, byl věnován na zlepšování stavu
lidstva, měli bychom se zaměřit pouze na mírové využívání nukleárních
vědomostí - jak obsáhle a v jak krátkém čase bychom mohli změnit
lidské podmínky. To by mělo být naším cílem.
Když mluvíme o lidské rovnosti, nalézáme také výzvu a příležitost
k jejímu řešení; výzvu vdechnout nový život ideálům zahrnutých do
Charty; a příležitost přivést člověka blíže svobodě a opravdové
rovnosti, a tak i blíže k lásce a míru.
Cílem lidské rovnosti, kterou hledáme, je antiteze vykořisťování
jedněch lidí druhými, o němž už tak dlouho mluví stránky historie,
zejména ty napsané na africkém a asijském kontinentu. Takto nazíraná
exploatace má mnoho tváří. Ale ať už si osvojí jakoukoliv masku,
tomuto zlu bychom se měli vyhnout tam, kde se nevyskytuje, a zlikvidovat
ho tam, kde existuje. Je svatou povinností této organizace zajistit,
že tento sen o rovnosti bude konečně realizován pro všechny lidi,
kterým byl doposud upírán; a garantovat, že vykořisťování nebude
převtěleno do jiných forem na místa, z nichž už bylo jednou vypovězeno.
…
… Věřím, že mohou být nalezeny alternativy. Ale také vím, že dokud
nebudou navržena mírová řešení, jsou rady střídmosti a umírněnosti
k ničemu; a této organizaci bude uštědřena další rána, a ona bude
stále více spoutána a oslabena svou nepoužitelností v boji za vítězství
míru a svobody nad silami sváru a útlaku. Zde se potom nabízí příležitost.
Musíme jednat, dokud můžeme, dokud existuje příležitost vykonat
tyto legitimní tlaky, jež máme k dispozici, aby nám neutekl čas
a nedošlo k nešťastnějším prostředkům.
Poskytuje dnes Organizace autoritu a vůli jednat? A jestliže ne,
jsme připraveni odíti ji mocí vytvořit a zajistit řád zákona? Nebo
je Charta pouhou snůškou slov, bez obsahu a podstaty, protože postrádá
esenci ducha? Čas na zvážení těchto otázek je příliš krátký. Stránky
dějin jsou plné příkladů, v nichž došlo k nechtěnému, protože lidé
příliš dlouho čekali, než se rozhodli jednat. My nemůžeme trpět
žádným takovýmto prodléváním.
Jestliže máme přežít, musí přežít i tato organizace. A aby přežila,
musí být posílena. Její výkonné moci musí být svěřeny větší pravomoce.
Musí být posíleny prostředky na prosazování jejích pravomocí a,
jestliže neexistují, musí být navrženy. Musí být ustanoveny postupy,
které by chránily malé a slabé, když jsou zastrašováni či ohrožováni
velkými a mocnými. Všechny národy, jenž splňují podmínky členství,
musí být přiijaty a připuštěni do tohoto shromáždění.
V každém z jejích orgánů musí být zaručena rovnost zastoupení. Možnosti,
které mají Spojené Národy - poskytnutí prostředků, díky nimž může
být hladový nasycen, nahý oblečen, nevědoucí poučen, musí být využity
pro květ míru - ne, aby udržovaly chudobu a nouzi. Provést to, vyžaduje
odvahu a důvěru. Odvahu, věřím, máme. Důvěra musí být vytvořena,
a abychom vytvořili důvěru, musíme jednat odvážně.
…Dokud práva posledního člověka nebudou tak horlivě chráněna jako
ta toho nejmocnějšího, semínko důvěry nepadne na úrodnou půdu.
Sázka každého z nás je totožná - život nebo smrt. My všichni si
přejeme žít. Všichni hledáme svět, ve kterém budou lidé svobodní
od jha ignorance, chudoby, hladu a nemoci. A měli bychom se všichni
vytrvale snažit, abychom unikli smrtelnému dešti nukleární války,
než nás dostihne katastrofa.
…Problémy, s nimiž jsme dnes konfrontováni jsou nesrovnatelné a
bezprecedentní. V lidské zkušenosti nemají žádný protějšek. Lidé
hledají na stránkách dějin rozřešení, příklady, ale žádné takovéto
tam nejsou. Toto je potom poslední, nejzazší výzva. Kam máme hledět,
abychom přežili, kde máme hledat odpovědi na otázky, které nikdy
předtím nevyvstaly? Nejprve musíme hledět k Všemocnému Bohu, jenž
pozvedl člověka nad zvíře a vybavil ho inteligencí a smyslem. Musíme
v Něj vložit svou víru, aby nás neopustil a nedovolil nám zničit
lidství, které On stvořil k obrazu Svému. A musíme hledět do nás
samých, do hlubin našich duší. Musíme se stát něčím, čím jsme ještě
nikdy nebyli, a pro co nás naše vzdělání a zkušenosti a prostředí
jen špatně připravilo. Musíme se stát větší, než jsme dosud byli,
statečnější, větší duchem i rozhledem. Musíme se stát příslušníky
nové rasy, překonávající nepodstatné předsudky a zavázané našemu
konečnému závazku, ne k nějakým národům, ale ke svému bližnímu v
lidské komunitě.
Johanes
odkazy:
LVÍ MOUDROST I. - Králova
slova o válce a míru
The
speech of Haile Selassie I. to the United Nations (english)
|
