Jamajka je plná protikladů - jen pár desítek mílí od úchvatných pláží připomínajících ráj na zemi, jsou vlnité ploty kolem ghetta plného lidí, co každý den řeší, co budou jíst a jak přežijou další den. A právě v tomto prostředí vznikla hudba chudých, která nad touto situací naříká a ze všech stran jí komentuje i kritizuje, ale hlavně dává sílu jít kupředu. Zájem o reggae koncem 70. let přinesl na Jamajku hodně zahraničních turistů včetně mnoha muzikantů a rasta kultura tak přes počáteční odpor systému zasáhla všechny společenské vrstvy. Reggae se tak stalo hlasitým prostředníkem reality chudých bez servítek podobně, jako to byl o trochu později hip hop v USA. Přestože tato hudba mezitím získala hodně různých podob ve smyslu rytmů i témat textů, původní poselství žijí dál a synové a dcery ghetta nám nedají zapomenout na chudobu a bezpráví třetího světa. Jedním z těch nejvýraznějších hlasů posledních deseti let je bez pochyb Sizzla Kalonji. Zpěvák, nad kterým si tolik lidí láme hlavu, do světa skrze svou hudbu doslova katapultoval kolektivní vzpomínku na otroctví. Kdo je otrok a kdo otrokář není podstatné, nejde o vinu a trest, ale o zlepšení situace. Sizzla je mnohými označován za jednu z nejdůležitějších postav současného jamajského dancehallu a přes svůj věk má za sebou už přes 40 alb. To nejnovější vyšlo 4. Října 2006, jmenuje se THE OVERSTANDING a ve spolupráci s Kalonji Records jej distribuuje Damon Dash, spoluzakladatel Roc-A-Fella Records…

RADIKAL BOBO YOUTH

Sizzla Kalonji aka Miguel Collins přišel na svět 17. dubna 1976 v jamajském Kingstonu a vyrůstal v komunitě Augustus Town. Jelikož se narodil ve zlaté éře roots reggae, už od dětství jej ovlivnila kultura rastafariánů, která mu dala základy pro jeho filosofii a pohled na svět. Svý vokální skills trénoval nejprve u soundsystému Caveman Hi-Fi a kolem ´94 došlo i na prvních pár singlů pro label Zagalou. Později natočil pár písniček i pro renomované studio Digital B, jehož šéfem je Bobby "Digital" Dixon. Výraznější úspěch se ale zatím nekonal, na Jamajce jsou stovky a tisíce mladých talentů, kteří stojí fronty u studií, aby si jich někdo všimnul. Mimochodem možná i proto má reggae takovou sílu, protože si mladí muzikanti jsou dobře vědomí toho, že další příležitost se už nemusí nikdy opakovat. Sizzla ale dál makal na svých písničkách, brousil svůj specifický styl a asi se i hodně modlil, protože měl velké štěstí. Do širšího povědomí prorazil už v ´95 u producenta jménem Philip "Fatis" Burrell, jehož labelu X Terminator Sizzlu doporučil známý saxononista Dean Fraser. Po několika singlech následovalo ještě koncem roku debutové album BURNING UP a turné, kterému veleli Luciano & Mikey General, kteří tehdy vydávali u stejného vydavatelství. Sizzla tak na sebe poprvé pořádně upozornil i na pódiích a obratem si díky svým textům a jejich intenzivnímu podání získal partu příznivců. V 80. letech se v dancehallu hodně oslavovaly zbraně, kokain a sex, ale Sizzla oproti svým kolegům pozorně studoval a sbíral svůj lyrický arzenál. Důležitý je taky fakt, že se stal členem Bobo Ashanti, striktní komunity rastů, která si váže dready do turbanů a mj. prosazuje repatriaci Afričanů a svobodné užívání ganjy. Tuto tradici založil v půlce 20. století Charles Edwards přezdívaný King Emmanuel, mnohými považovaný za černého Krista. Proto je právě on jakožto vrchní kněz, etiopský císař Haile Selassie I (reprezentující božského krále) a Marcus Garvey (prorok) součástí panteonu svaté trojice. Bobo znamená v jamajském slangu Afričan a Ashanti je odvozeno od starověkého náboženského kmene, protože Bobo Ashanti věří, že jsou vyvoleným národem původních etiopských Izraelitů. Kalonjiho texty tak v první řadě oslavují rastafariánskou kulturu a všechny původní Afričany, a nutno říct, že občas hodně radikálně. Mnozí mu proto vyčítají, že to přehání a ve svých textech je příliš ortodoxní a proti bělošsky laděný. Málo lidí si ale uvědomuje, z jak drsného prostředí pochází, a že podobně jako ostatní jamajští interpreti mluví hlavně ke svým černým bratrům, jejichž předkové mají za sebou 400 let otroctví. Nemluvě o tom, že jejich nevolnictví pokračuje dál v podobě kritické ekonomické situace třetího světa…

"Nemůžou dole držet dobrýho člověka / vždy se usmívám, když chtějí, abych se mračil / Mám dobrý vibes a pevný základy / Nikdy mi nevezmou mou korunu / Komu Bůh požehná, toho nikdo nezatratí / Věci se zlepšují, i když si mysleli, že to bude horší / Tady přichází úředník a ptá se na prohlídku / Nenašli žádný zbraně, jen hlas osudu / Jsem pevný jako skála / nemůžou mně zastavit…" Solid as A Rock

BACK TO THE ROOTS

V druhé půlce 90. let se mnozí interpreti na Jamajce začali vracet od digitálních beatů zpátky k živým nástrojům a původnímu duchovnímu náboji roots reggae. Kalonji, při jehož poslechu můžete mít dojem, že nese na svém jazyku všechno to utrpení africké diaspory, je jeden z hlavních mluvčích tohoto trendu, i přestože má hodně rozhněvaných hardcore ragga songů. Každopádně první výrazný úspěch sklidil v ´97 s vydáním druhé desky PRAISE YE JAH, která je dodnes považována za jedno z nejlepších alb moderního dancehallu. Ještě stejného roku jej ale sám Sizzla trumfnul deskou BLACK WOMAN & CHILD, jehož stejnojmenná balada je dnes už klasikou. Mimochodem to je písnička, která mi zpětně pomohla pochopit a změnit pohled na Sizzlovu tvorbu, kterou jsem do té doby sám vnímal jako přespříliš agresivní.

S vydáním těchto dvou alb následoval celosvětový úspěch a mj. i dvě nominace na MOBO Awards. Sizzla se tak chopil příležitosti, pustil se naplno do své práce a od půlky 90. let vydává desky jak na běžícím pásu. Až se zdá neuvěřitelným, kolik inspirace v sobě nachází. Když se jej na to před pár lety ptal německý časopis Riddim, Sizzla na otázku zareagoval skromným úsměvem a slovy: "Abych byl upřímný, pochází to od JAH. Na počátku bylo slovo a to slovo byl Bůh. S mou skromnou moudrostí komponuji písničky, protože mám v sobě hodně slov a mnoho myšlenek. Nesednu si, abych napsal hit, ale chci inspirovat a ukázat lidem světlo, aby rozuměli lépe životu. Měli by zapomenout na své obavy a svůj stres, a raději si spolu jednoduše zazpívat, protože jsou to naše myšlenky, které nás ovládají. Když zpíváme nějakou píseň, je naše duše osvobozena od trápení. Mně jde o celou jednu kulturu a národ, o uctívání Jeho Výsosti, Afriky a Etiopie, královského sídla Rastafari. Cítím se k tomu volán a miluji to, co dělám..."

"Národ bez historie je jako strom bez kořenů." Marcus Garvey

MORE FIYAH

V roce 1999 Sizzla přišel hned se třema výraznýma albama BE I STRONG, GOOD WAYS a ROYAL SON OF ETIOPIA. O rok později to bylo double CD LIBERATE YOURSELF, jehož druhý disk propagoval ve světě Kalonjiho kolegy, jako jsou Bushman, Kulcha Knox, Prezident Brown, Jack Radics, Terri Ganzie, nebo již dobře známý zpěváci Garnett Silk a Luciano. V ´01 se objevilo album BOBO ASHANTI, první deska, na které Sizzla experimentuje i s hiphopem. Tato poloha měla ve světě úspěch a tak dodnes vyšli desítky dalších Kalonjiho singlů a remixů, kde dancehall potkává rap i r&b stejně tak, jako se stále víc vzájemně ovlivňuje jamajská a americká scéna. V roce 2002 vyšla deska DA REAL THING, kde se Sizzla oproti předchozímu hardcore ragga soustředil i na mnohem jemnější vyjádření a romantická témata. Zajímavě popsal tyto dvě polohy v rozhovoru pro WaddUp.net Shaggy, v kterém vysvětluje, jak je důležité vnímat rozdíl mezi Sizzlou, který dělá new roots a Kalonjim, který dělá harcore. Prostě si vyberte svůj šálek kávy, na výběr máte dostatek materiálu. Sizzla má za sebou za těch jedenáct let nahrávaní přes 40 alb a desítky hitů. Jen letos vyšly tři desky WATERHOUSE REDEMPTION, AIN´T GONNA SEE US FALL (v produkci VP Records) a konečně hned v úvodu zmíněné nejnovější album THE OVERSTANDING. Samozřejmě, že ne všechno jsou nadčasové hity, ale přesto překvapivé množství songů vás zaujme. Sizzla totiž má jasno v tom, co chce sdělit, dokáže vymyslet jedinečné melodie a disponuje hlasem v rozpětí od chraplavého rapu až po operní výšky, co málem tříští sklo.

JUDGEMENT YARD

Díky svému úspěchu se Sizzla stal jedním z nejvlivnějších jamajských zpěváků, který vlastní mj. nahrávací studio, vydavatelství a stáj plnou závodních motorek. Své pozemky v August Town, kde žije se svou crew, pojmenoval Judgement Yard na znamení toho, že hudba může nejen potěšit, ale i soudit. "Pro I & I není hudba vtipkováním. Jde nám o to vyjádřit svůj vnitřní vztek, jako to dělal už Bob Marley nebo Jacob Miller. I když jsem ještě mladý a lidé by si mohli myslet, že jsem ještě malý, tak přesto je to slovo, kterým soudím větší než já. Žijeme podle toho slova. Čiň dobré! Tvůj JUDGEMENT neznamená zabíjet lidi. JUDGEMENT znamená napravovat lidi a vychovávat je. Neznamená to ničit věci. Zaručuje to upřímnost!" rozohnil se Sizzla před pár lety v již zmíněném rozhovoru. V roce 2005 ale u něj v yardu policejní razie našla slušný zbrojní arzenál. V souvislosti s JUDGEMENT Sizzla patří k těm radikálnějším týpkům, co se rozhodně nemíní omlouvat za své výroky. "Já odsuzuji zlo, korupci, homosexualitu, pohanství a všechny tyto věci. Tím, že je pálím, je odsuzuji. Nechci nikoho kritizovat, ale patřím k černé rase a musím tedy mluvit černě, jinak nebudeš chápat, odkud pocházím. Když nerozumíš, co říkám, pak se ponoř hluboko do černé kultury. Můj původ mi určuje, jaký jsem a to nemohu změnit. Můj národ se definoval skrze otroctví. Za vraždu tě strkají do vězení, ale za všechny ty zavražděné Afričany žádnou nápravu neobdržíme. Když mluvím o těchto věcech, předhazují mi, že jsem rasista. Přitom zde vůbec nejde o rasismus, ale o pravdu a spravedlnost. Kolik z nás bylo během otroctví zavražděno? O tom mluvím! Ti samí Babyloňané, kteří nás zotročili, napsali i Bibli. My, děti otroků, jsme neměli žádný stroj na to jí vytisknout. Vládci světa vytiskli Bibli, která byla čtena také na plantážích. Vytiskli slova CONQUERING LION OF THE TRIBE OF JUDAH (Vítězný Lev kmene Judajského) a také ETHIOPIA AWAITS IT´S CREATOR (Etiopie čeká svého Stvořitele). Ti obyvatelé Etiopie, o kterých je tam řeč, to jsme my, I & I! Nemůžeš mi dát Bibli, kterou jsi vytiskl, a napadnout mne, jak jí přijmu. V mých písních se odvolávám na Bibli, jde přece o porozumění (OVERSTANDING), ne o rasismus. ME BUN RACISM, odsuzuji rasismus!

Nemám chuť jenom malicherně vytýkat, abych objasnil, co je špatně. Dokud mi ale bráníš v návratu do Afriky, musím v tom pokračovat, abych ukázal, že chci domů, namísto abych žil dál ve vězení... A tak zpívám i nadále BUN DOWN BABYLON. Když říkám, že by hladovějící měli být nakrmeni a nazí ošaceni, neznamená to samozřejmě, že pálím místa, kde je jídlo a oblečení. Spíš bych jim dal své vlastní oblečení. Ale jiná místa musí být spálena - ta, kde se stáváš otrokem. Když nebudou vězení, nebudou ani vězni. Proto říkám: Pal Babylon, neboť Babylon zotročuje tvé myšlenky a tvé vzpomínky. V Africe slyšíš neustále chvalozpěvy, slyšíš stále znovu zvuky bubnů, které tě upomínají na tvou historii. Vyjdi ven a zpívej ty chvalozpěvy. Tím přece nikoho nezraňuji a také mě to nedělá rasistou…"

"Nemám bílého Boha / Neuč mně nic špatného / Může mně bílý Bůh zachránit od útlaku bílého muže? / Nemám bílého Boha, jen černého Mesiáše…" refrén "No White God"

links: www.judgementyard.org

* Lomesh (pro časopis Bbarák 01/07)
foto: Julian Schmidt, www.ReggaePhotos.de
+ archív