Na pražské hudební scéně se objevila nová pozoruhodná kapela jménem United Flavour, která vznikla v létě 2004 z jádra projektu Hermakuti. Ten tu začátkem nového milénia způsobil svými precizními sety nevídaný zájem o reggae a black music všeobecně a tak není divu, že pozorně monitorujeme i současné dění kolem United Flavour. Ti právě vydávají své první demo EP a jejich písničky se objevily i v novém českém filmu Blízko nebe. Kapelu tvoří muzikanti ze Španělska, Afriky, Čech a Slovenska a v jejich hudbě se potkává latino, reggae, dancehall, hip hop i RnB v multikulturním koktejlu, který by vás rozhodně mohl zajímat. Pozval jsem proto na čaj zpěvačku Carmen a baskytaristu Djeie, kteří se moc zajímavě rozpovídali o tom, co se děje na současné hudební scéně…

Prozraďte mi, jak jste se dali dohromady?
Carmen: Potkala jsem Djeie před lety kolem roku '98, když někde bubnoval s třema dalšíma klukama a já tam byla tancovat. Djei měl v té době v hlavě projekt Hermakuti a tak se mně zeptal, jestli umím zpívat. Studovala jsem ve Španělsku klavír na hudební konzervatoři, ale po pravdě jsem se do té doby vůbec nevěnovala moderní muzice. Přesto jsem to zkusila a tak spolupracujeme dodnes. V Hermakuti se během těch několika let prostřídalo asi patnáct lidí, takže díky tomu jsem zpívala s partou skvělých muzikantů, zpěváků i rapperů kteří mně rozšířili hudební obzory. Začala jsem se tak zajímat více i o reggae a rastafari, abych pořádně věděla, o čem zpívám.

Djei, ty jsi se věnoval reggae už ve Francii?
Djei: Jasně, reggae je přirozenou součástí naší kultury. Když mi byly tři roky, tak už byl Bob Marley docela známej a jeho písničky hrály všude kolem. Vyrůstal jsem na předměstí Paříže a tou dobou byly kolem nás dva hlavní hudební směry - reggae a RnB. Vyrůstal jsem proto s oběma kulturama společně a jako muzikant jsem díky tomu měl zkušenost s oběma styly. Časem jsem se ale rozhodl více soustředit na reggae.

Jak byl v Paříži tou dobou důležitý hip hop?
D: Ve Francii většina lidí poslouchá reggae i hip hop zároveň. Není to tam rozdělený jako v Čechách, že když jedeš hip hop, reggae je mimo, nebo obráceně. Je to společná kultura a my jsme vyrůstali s oběma styly zároveň. Později se jako muzikant můžeš rozhodnout, kterým způsobem se budeš vyjadřovat, ale znáš oba.

Říká se, že co Čech, to muzikant, ale kolem roku 2000 to byli mimo jiné právě Hermakuti, kteří sem přinesli nové hudební rozměry a pomohli rozjet místní scénu. Cítíte rozdíl v tom, jak byla vaše muzika přijímána tehdy a jak je tomu dnes?
D: Můžu se na to dívat z dvou pohledů... Pro lidi z undergroundové scény to byl vítaný impuls, protože ti byli otevření novým věcem a tak je oslovilo reggae, dub nebo třeba i house music. Dnes tito lidé mají přehled a přijímají bez problémů různé hudební žánry. Vedle toho tu ale je popová kultura lidí, kteří neměli šanci se nechat oslovit jinou hudbou, než je absolutní mainstream. Naneštěstí to je v Čechách většina a tito lidé dosud neoceňují reggae nebo cokoliv jiného, co ještě není v hlavním proudu. Pro muzikanta je proto velmi těžké uživit se hudbou, které tu lidi ještě pořádně nerozumí.

Kde vidíš rozdíl mezi undergroundem a ostatní hudbou? Je to jen o penězích?
D: Vnímám underground, jako něco, co není moc veřejně známé. Když se to ale dostane do povědomí, stává se to populárním a součástí hlavního proudu. To je má definice toho, kde je ten rozdíl. Pop je tu od slova populární hudba. Například hip hop byl před patnácti lety v undergroundu, ale dnes je to mainstream, který může být vnímám také jako pop - tedy to, co je populární.

Jak se vám líbí domácí scéna? Muzikanti se tu znají navzájem, začínají pomalu spolupracovat a tak se kruhy konečně propojují…
C: Mně osobně se multikulturní společnost moc líbí, protože každý přináší ze své kultury to nejlepší. U nás v kapele jsou lidi z různých zemí, takže to vnímám, jako možnost, jak dát společně vznik novým rozměrům…

D: Multikulturní znamená víc, než jen jedna kultura. Co je ale kultura? Jeden pohled na to je, že to je vzdělání a způsob myšlení více lidí. Multikulturní společnost obsahuje různé způsoby myšlení, což se dotýká i náboženství, životního stylu apod. Vzdělaní lidé proto jsou tolerantní jeden k druhému a jsou schopní žít společně. Vraťme se ale k muzice - myslím si, že pro lidi v Čechách, kteří přijdou na koncert, hrajeme multikulturní muziku, protože tato hudba původně nepochází odsuď. Z multikulturního pohledu je proto úspěch, že vůbec přišli (smích). Z pohledu hudebníka vidím, že nejotevřenější lidé v této zemi jsou muzikanti, stejně jako jinde ve světě. Proto když někdo hraje rock, neměl by být odsuzován někým, kdo dělá hip hop, protože v hudbě jsou kulturní rozměry, které by se měli potkávat. Stejně tak by se měli respektovat muzikanti napříč ostatními žánry, což je něco, co je třeba se naučit specielně v této zemi. Hip hop by tu nebyl bez funku a jazzu a podobně i reggae by tu nebylo opět bez funku a RnB. Např. i Bob Marley strávil dlouhá léta tím, že se snažil zpívat jako James Brown. Proto jsou ve skutečnosti všechny tyto styly příbuzné, což bohužel nevidí část mladší generace, která není vzdělána v historii černé hudby. Myslím si, že multikulturní společnost by v první řadě měla být tolerantní, zvláště v hudební oblasti.

Vaše hudba je z tohoto pohledu multikulturní až na půdu, jak byste jí charakterizovali vy?
C: Musíme na to vymyslet nové slovo, které popíše náš specifický mix latina, r&b, hiphopu a reggae (smích)

Když pomineme škatulky, jaký obsah můžeme najít ve vašich textech?
C: Máme samozřejmě různá témata - lásku i party pecky typu "La Bamba". V "Take A Look" zpívám, že se nestarám o to, co si o mně myslí druzí a žiju si podle svého. "Lorenzo & Katalina" je pro změnu písnička inspirována španělskou legendou o vztahu Slunce a Luny, kteří jsou do sebe zamilovaní, ale na obloze se jen potkávají…

Má singl "Revolution" nějaký politický aspekt?
C: Revoluce nemusí být nutně se zbraní v ruce, ale spíš v tom, jak revolučně nakládáme se svým časem. Myslím si, že si už nemusíme pořád jen stěžovat, ale raději dělat něco užitečného. Není přeci důležité myslet jen na to, jak vydělávat velký prachy a mít kolem sebe pipinky, protože v tom není žádná revoluce. Vnímám to spíš, jako každodenní příležitost k evoluci.

Právě vydáváte své první demo, proč by si jej měli poslechnout i čtenáři, kteří se věnují výhradně hiphopu?
D: Naše hudba obsahuje všechny prvky black music, takže by hiphopeři mohli přijít na to, že pracujeme se stejnými rytmy jako oni. Hip hop je především kultura a v ní je mnoho různých vlivů. Cypress Hill doma poslouchají latino a Dr. Dre má ve sluchátkách soul, takže nevěřte tomu, že jedou jen rap… (smích) V hiphopové kultuře je mnoho různých vlivů, které najdete i v naší muzice. My nehrajeme striktní rap, protože máme zpěvačku, ale už dlouho spolupracujeme s Henrym D, za což jsem moc rád, protože naší hudbu obohacuje o hiphopový element. Vedle toho chceme i do budoucna pracovat se spřátelenými domácími MCs, jako jsou Indy, Kato z Prago Union, nebo Dr. Kary. Před chvilkou tu třeba proběhl DJ A.L.I., který pro nás bude natáčet nějaké scratche, protože rapový aspekt vřele vítáme.

C: Vidím, že se hip hop hodně proměňuje a přestává se omezovat jen na americkou scénu. Doma ve Španělsku je teď hodně populární La Mala Rodriguez, která vytváří neobyčejnou fůzi hiphopu a flamenca, nebo Arijana Puello ze Santo Dominga propojující hiphop a latino...

D: Přesně tak, nechceme tu nikoho dissovat, ale hudba se poslední dobou hodně vyvíjí a někteří lidé tady nestíhají chytat vlak. Hip hop už není jen west coast vs east coast nebo gangsta rap. Máme tu latino hip hop, rap ze Senegalu atd. Myslíte si, že rapper z New Yorku bude respektovat hiphopery z Čech? Jasně, pokud ale má otevřenou mysl a bude to dobrá muzika, která jej baví. Proto si myslím, že se nemá smysl omezovat, ale hlavně poslouchat dobrou hudbu.

Proč si lidi vlastně staví škatulkové omezení?
C: Nerozumím tomu, protože v dnešní multikulturní společnosti nemá smysl stavět kolem sebe zdi. Když překonáme omezení, dost možná díky tomu potkáme spoustu skvělých lidí, kteří dělají něco trochu jiného. Je to podobný, jako s rasismem - vždyť je krásný, že kolem nás jsou lidi z celého světa, ne? S hudbou je to stejný…

D: Hudba byla vždycky žánrově propojená, takže nevím, proč to tu lidi neustále rozdělují. Když si pořádně poslechnete produkci doktora Dre, uslyšíte vlivy odevšud. Navíc dnes v roce '05 se hiphop inspiruje u reggae víc, než kdykoliv předtím. Od té doby, co prorazil Sean Paul je skoro každé hiphopové album ovlivněné alespoň špetkou dancehallu. Stejně tak i dancehall je inspirován hiphopem, což potvrzují např. Beenie Man, Shaggy nebo T.O.K. Předtím to bylo pro změnu latino, které ovlivnilo RnB díky Jennifer Lopez… Vidím proto, že když někdo je schopný poslouchat jen jeden styl, tak ještě pořádně nevyrostl. Až se tak stane, přirozeně dokáže ocenit i další muziku.

Díky, máte chuť říct něco na závěr?
D: Rád bych čtenáře poprosil, aby si uvědomili, že hudba je dnes v Čechách tam, kde je díky mnoha muzikantům z undergroundové scény, kteří na tom už mnoho let pracují. Například reggae by se neobešlo bez lidí, jako je Burama Badji, Liquid A nebo kapel Hypnotix, Babalet, Švihadlo a mnoha dalších. V domácí hiphopové historii byli pro změnu zásadní Manželé, WWW, Coltcha nebo Henry D, kteří tu rozjížděli rap, když některým čtenářům bylo teprve deset. Tito umělci si proto
zaslouží náš respekt a díky.

Díky za rozhovor

text: Lukáš Kolíbal
fotky (c) Michal Šeba, Ondřej Rytíř a Petr Topič