Velký report z festivalu Rototom Sunsplash


Přilétáme do čtvrteční prosluněné Valencie, třetího největšího města Španělska. Ubytujeme se v centru města a můžeme vyrazit na obhlídku moderní čtvrti i historického centra. Večer se nakonec nezvykle rozhodneme pro klid na lůžku. Před námi je totiž vidina 8 dnů plných hudby, moře, pláží a parties na 21. ročníku Rototom Sunsplash. Největšího evropského festivalu s více než 260.000 návštěvníky, kteří se na něm v průběhu více než týdne vystřídají. Na místě činu se objevujeme v pátek po poledni a po nezbytném zařízení akreditací a postavení stanu ve stínu jednoho z mála stromů v areálu, můžeme vyrazit na obhlídku pláží. Páteční večer je ve znamení pre-festival party v samotném srdci města Benicassim. Na koncertní stagi zahrají Skatalites. Poté už je čas na pořádný dancehall mejdan v jednom z klubů ve městě. K ránu se odebíráme ke spánku na pláži; naše jediná šance. Před námi je celý týden a my se stoprocentně nedokážeme odtrhnout od nabitého lineupu.

Na hlavním podiu se vystřídal neuvěřitelně bohatý zástup artists z Jamajky, Evropy či Afriky. Starší školu zastupovali Gladiators s mladým talentem Droop Lionem, Twinkle Brothers nebo Luciano. Nezapomenutelný výkon předvedl Jimmy Cliff (překřtěný na faraona či kobru) sršící energií. Za svůj život jsem stačil vidět spoustu klasiků ze 70.let, ale jenom málo kdo se vyrovnal tomuto klasikovi z let 60. Z mladé reggae generace můžeme uvést Kabaka Pyramid se svou energickou show a stále více zářící hvězdu jménem Chronixx. Můj oblíbenec Collie Buddz opět ukázal, proč se řadí mezi to nejlepší, co lze v reggae najít mimo Jamajku. V nastoleném tempu pokračoval i Romain Virgo, který mě učaroval již na loňském Summerjamu, kde předvedl bezkonkurenčně nejlepší show. Po roce neztratil nic ze svých vysokých nároků. Navíc i přes svůj mladý věk prokázal vyzrálý, sympatický projev na tiskovce. Toho hocha se zlatým hlasem budeme sledovat a obdivovat ještě řadu dekád. Sympatickým projevem a přehledem se prezentoval také Jr. Kelly.

Mezi hlavními zástupci dancehallu nebyl nikdo menší než ´king of the dancehall´ Beenie Man, s dnes už klasickou a bezchybnou dancehallovou náloží. U nás si zasloužil cenu pro nejvtipnější odpověd´ ze všech absolvovaných tiskovek: ´Who is the greatest gallis? I Am!!! And why? Cause I´m the girls dem sugar!!!´ Busy Signal opět neubral nic ze svého vysokého standartu. Komerční hvězdy Sean Paul a Shaggy dokázali, jaké styly jim kolují v krvi. Afriku reprezentoval Alpha Blondy a syn slavného Fela Kutiho – Femi Kuti. Celý festival zakončovala Ms. Lauryn Hill. Nezklamala, ale na druhou stranu ani nijak neoslnila. Koncert bych si užil daleko víc, kdyby v lineupu figurovala v týdnu. Od zakončení jedné z největších událostí roku totiž očekávám nezapomenutelný zážitek. Lauryn nastoupila sice v dobrém tempu, které však postupem času postupně sláblo. Lauryn pomalu ale jistě docházely síly. Rap občas přecházel do nezřetelného gejzíru slov. Ms. Hill přiletěla přímo a pouze na zakončení festivalu. O to víc mrzí, že se jednalo o koncert typu – odehrát, a rovnou letět domu s plnou peněženkou.

Dancehall stage opět překypovala lineupem, který není k vidění na žadném jiném evropském festivalu. Milovníci těžkotonážních soundů drželi statečně každou noc do 6-ti do rána, aby slyšeli své oblíbence. Hlavní hvězdou první noci nebyl nikdo menší než Bass Odyssey. Ale upřímně po tak brzké smrti Squingyho už to není ono -naprosto průměrná selekce a podprůměrný mic. Sound nezachrání ani jeden z největších dubplate boxů na světě. Pondělní vrchol byl v podobě King Addies. Úchvatná 3 hodinová jízda zakončená jedním z nejlegendárnějších dubplates – mixu Denise Browna, Shabby a Mad Cobry. David Rodigan opět dokázal, že stále vůbec nepomýšlí nad odchodem do důchodu. Už jsem se sotva držel na nohách. Anglický gentleman předváděl svůj vysoký standart. Chrlil ze sebe jednu historku za druhou při hraní dubplatů o kterých si může obyčejný smrtelník nechat jenom zdát. V duchu jsem však kvůli velmi pokročilé hodině vyhlížel spíše vanu a obrovskou postel či alespoň moje oblíbené místečko před stanem. Být to „single“ večer v klubu, odnášeli by mě až hoši ze security o sedmé ranní. Dalším vrcholem byla pro mě čtvrteční noc s Robbo Ranxem a italskými Heavy Hamer. Špičkový evropský sound ukázal svůj talent a kvality. To byla poslední noc, při které jsem nedokázal odejít dřív, než přestala hrát hudba. Za zmínku stojí rozhodně další sound systémové legendy jako Freddie Krueger, Rory Stone Love, Downbeat The Ruler.

Organizátoři připravili pro milovníky hutných basů skvostnou Dub Academy. Stage se nacházela v samotném středu kruhu, kde fanoušci obklopili soundy, dje nebo mc´s (tj. kolem dokola) a celou arenu uzavíraly 4 obrovské hudební stěny. Umělci se střídali jako na běžícím páse. Mezi jinými zde vystoupili například Mikey General, Addis Pablo, YT, Jah Youth, OBF nebo Riddim Tuffa a další..

Každoroční šílenství na rozžhaveném španělském písku představuje Sunbeach stage; s  tanečními workshopy, které začínají po poledni africkými tanci a odpoledne následuje dancehallem. Letos hráli k večeru na městských plážích například Heavy Hammer, Earl Gateshead, OBF nebo IrationSteppas. Vzhledem k náročnosti festivalu jsem ale většinu dne proležel ve stínu u pláže. Ono chodit spát mezi 4 – 7 ranní a probouzet se nejpozději v 11 do neuvěřitelného horka není úplně easy. Na příští rok mám tak další předsevzetí, a to alespoň na 2 dny zařídit hotel.

Jak už jsem zmiňoval v reportu z loňského roku. Kdo jednou zavítá na Rototom Sunsplash, bude se vracet na místo čino znovu a znovu každý rok. Stojí to opravdu za to!

* Dready Smile

Záznamy koncertů: (více @ www.rototom.tv)

Tiskové konference: