Damian Marley vydal nové album Stony Hill, tady je recenze po celovíkendovém poslechu!

damianmarley-stonyhill

Už od pátečního vydání dokola poslouchám zbrusu nové album, na které jsme čekali 12 let. Právě tolik času uplynulo od vydání desky Welcome to Jamrock (2005), která byla třetím velkým zářezem Damiana Marleyho, za který si odnesl několik Grammy. Od té doby samozřejmě nespí na navřínech, naopak. Vyšel bezpočet singlů, hostovaček i celá velká deska s Mickem Jaggerem a Joss Stone pod jménem SuperHeavy a také výborné combo album Distant Relatives, na kterém s ním spolupracoval americký raper Nas. V neposlední řadě jeho label Ghetto Youths International vydal tři kompilace s jeho vlastní tvorbou a produkcí, která představila i méně známé hlasy jiných příjmení. Sólovka je ale sólovka a Damian Marley je známý perfekcionalista, takže posun vydání na Červenec 2017 vlastně nebyl takovým překvapením. Dle interview, které s ním natočil David Rodigan na Jamajce začátkem tohoto roku, zbývalo dopsat a nahrát vícero up-tempo songů, což samozřejmě kvitujeme s povděkem nejen jako selektoři. Zilla je nejen u nás populárnější než kdo jiný, a tak jeho pecky i na parties často fungují doslova zázračně. Najdou se party tunes i na novém albu? Stoprocentně…

Stony Hill bylo připravováno opravdu dlouho po stránce obsahu i propagace před samotným vydáním. O konopném modelu stejného jména a vlastní gigantické pěstírně v Kalifornii už jsme psali, takže teď už si konečně pouštíme to samotné album, kterého jsme se tak dlouho nemohli dočkat. 18 songů a 75min za to čekání zní hodně slibně! Úvodního intra se ujal legendární jamajský deejay Big Youth a pak už přichází otvírák Here We Go s vysampovaným hlasem korunního prince reggae music Dennise Browna a riddimem, jehož hiphopový feeling ještě podporují scratche. A to je vlastně jedna z charakteristických věcí, které na Zillovi máme rádi – umí doručit reggae a dancehall i lidem od hiphopu tak, že to chytne i je. Pak už ale následuje první video z alba Nail Pon Cross a mocná pecka se samplem od Black Uhuru na téma příliš rychlého odsuzování a házení do jednoho pytle. Ať už jde o uprchlíky, araby, afroameričany, romskou populaci či jen bezdomovce nucené žít na okraji společnosti. Z toho kýble hejtů všude kolem by se jeden mohl pořádně nasrat a zařvat, takže přichází další singl R.O.A.R.

Na uklidnění nervů zjitřených tou vší lidskou omezeností a hloupostí následuje další singl – konopná pecka Medication, v které hostuje Stephen Marley. Ten se mimochodem objeví ještě ve dvou dalších skladbách a společně s Major Myjah (syn Bounty Killera) to jsou jediní oficiální hosté Stony Hill. Hlavní slovo totiž tentokráte má Mr. Gongzilla, který po Medication vytahuje mocný ragga track jménem Time Travel, který nadčasovou rychlostí popisuje kam směřuje naše civilizace. “What´s virtual? What´s natural?” ptá se autor a my s ním. Na pocuchané nervy z budoucnosti lidstva pak dobře zapůsobí následující Living It Up, kterou za sebe rovnou tipuju na další videoklip a rotace v mainstreamu i po diskotékách. Poté už je čas na dvě přeci jen více klasické reggae pecky Looks are Deceiving a The Struggle Discontinues, v kterých Damian Marley imponuje nejen hlasovým rozsahem a hlubokým textem, ale také hudebními postupy, kterými podtrhuje své sdělení. Rytmus celého alba teď na chvilku zvolnil, takže je čas na desátý song – poetickou baladu Autumn Leaves se smyčcovým doprovodem, kterou si dáváme doma opakovaně a můžu ji vřele doporučit.

Druhou desítku otevírá taktéž už zveřejněná pecka Everybody Wants to Be Somebody, která se objevila v soundtracku k filmu I am Bolt o jamajském sprinterovi, který je nejrychlejším běžcem této planety. A tak je čas zase zrychlit – přichází dancehallový hybrid Slippery s již zmáněným Major Myjah v refrénu na téma lásky k ženám. Je to vzrušující kousek stejně jako následující Grown & Sexy s příchutí latino piánka a Stephenem v refrénu. Ten první song jen na mejdan, ten druhý potom na doma (nebo cestu domů) a společně s ním můžete pustit i následující Perfect Picture. I tady obstaral refrén Stephen Marley a song je ódou na krásu jedné nedostupné ženy a nebo snad samotnou záhadně usměvavou Mona Lisu? Třetím pomalým kouskem v řadě je So A Child May Follow, důležitá zpráva mladým lidem, aby se v té vší digitalizaci neztratila a nezapomínala na pravdu a pravdivé vnímání reality.

Do konce desky zbývají tři songy – nejprve je tu silná připomínka zotročení Afričanů v songu Slave Mill popisujícím, že ten rasistický a nechutně zneužívající dolarový mlýnek pořád mele i dnes. Stačí se jen kouknout do Spojených států a tamní vlny násilí. Na téma tak logicky navazuje ještě jedna up-tempo pecka jménem Caution, která varuje před lháři, politiky, skrblíky a dalšími pokrytci. Mocná věc, která se online objevila už loni v létě a opět v úvodu naskakuje na sampl od Black Uhuru. Každopádně je moc dobře, že nechybí na Stony Hill, protože v celém konceptu působí jako jeden z vrcholů alba a taktéž má kapacitu vás roztančit so vývrtek. Závěr pak patří mocnému nyabinghi outru jménem Speak Life a Zillova poslední připomínka, že je třeba vydržet i v šílených časech babylonských, nezaprodat se a raději se starat o svůj život s láskou, modlitbou a pokorou k všemu živému. Tečka jako víno nebo v Zillově případě spíš mocnej spliff na závěr, který vás donutí se zamyslet nad vlastním životem. A pustit replay dokud to jde. Damian Marley vypustil velmi vyzrálé dlouhohrající album, které je radost poslouchat znovu a znovu. Doporučujeme všema deseti!

* Admiral

Comments