Legendární jamajský saxofonista a producent Dean Fraser oslavil šedesátiny!

dean_fraser

Jamajka dala světu nejen neskutečné množství hlasů, které se dočkali světového významu, ale i mnoho výtečných instrumentalistů. O generaci šedesátých let není potřeba se zmiňovat, legendy typu Jeckie Mittoo, Don Drummund, ale i další generace přinesli geniální hráče. Hned nás napadne Sly & Robie a v neposlední míře Dean Fraser, který v pátek oslavil šedesáté narozeniny. Legendární multiinstrumentalista a producent, který rozhodně stojí za bližší seznámení…

Dean Ivanhoe Fraser se narodil 4. Srpna 1957 v jamajském Kingstonu. Ve dvanácti se začal učit hrát na klárinet v National Volunteers Youth Organization Community Club a v patnácti potkal svého učitele na saxofon, kterým byl Babe O’Brian. První reggae skupina, kterou založil, se jmenoval The Sonny Bradshaw 7. Ale byl to až legendární Jacob Miller, kdo proslavil Deanův saxofon. Stalo se to tak, že když hrál v Sheratonu, stavoval se Jacob za Deanem a tak si oblíbil jeho pecku Take A Five, že si jej pozval do studia, aby se nahrála. Kolem prvního singlu se vypráví i zábavná historka, jak v nahrávací společnosti někdo udělal chybu a místo Deana se na placce objevilo jméno Jah Devon. Od příště už si na šotky podobného druhu všichni dali pozor, to je jasný.

V roce 1977 Dean vstoupil do skupiny We The People, kterou zformoval Lloyd Parkse a kterou podpořil i Dennis Brown na několika svých nahrávkách pro Joe Gibbse. A byl to právě Joe, který produkoval i první Deanovo vlastní album Black Horn Man z roku 1978. Rok na to následovaly desky Pure Horns a taky níže k poslechu připravená Double Dynamite, kterou natočil společně s Williem Lindo. Producent Donovan Germain z Penthouse Records s ním pak v roce 1980 natočil album Revolutionary Sounds. V osmdesátých letech se pak Dean přidal k mocnému duu Sly & Robie, s kterými intenzivně nahrává i koncertuje po světě.

Přichází rok odchodu největší jamajské legendy všech dob, a tak v roce 1981 na festivalu Reggae Sunsplash zahrál Dean k poctě Boba Marleyho instrumentální verzi Redemption Song. Tato hymna se pak objevila i na jeho desce z roku 1984 jménem Pumping Air, kterou vydali Island records na sub-labelu Mango. K Marleyho písním se Fraser pak ještě vrátil na deskách Dean play Bob a Dean Plays Bob volume II.

I přes příchod digitální éry v půlce osmdesátek Dean Fraser pořád nahrává a dokonce se zapojuje i do dancehallového šílenství se svou deskou Dance Hall Sax (1988). Zájem o jeho umění je velký na velký na všech frontách. V devadesátých letech s ním natočil album mj. Gregory Isaacs (Who’s Gonna’ Take You Home), hlavně ale Dean začal spolupracovat s producentem jménem Philip “Fatis” Burrell. V roce 1992 spolu upekli Fraserovu sólovku Taking Chance právě oni udělali i již zmíněné vzpomínky na Boba Marleyho. Tím nejdůležitějším na této spolupráci ale byl fakt, že Fatis byl majitelem labelu X-Terminator, kde začali v druhé půlce vydávat mj. Luciano, Sizzla Kalonji, Turbulence a další. A Fraser byl u toho ať  už jako koproducent, hudební aranžér a nebo prostě jen saxofonista. Právě tato etapa se kolem blížícího se milénia stala zcela zásadní vlnou pro nadcházející trend návratu od slackness a gun talks v dancehallu k uvědomělé reggae music. Fraser byl velmi aktivně u toho ve studiu i na pódiích. Právě Luciano jej měl v kapele skoro deset let a to byl pravděpodobně i důvod první Fraserovy návštěvy v Praze. Dnes si jeho společnosti intenzivně užívá hlavně Tarrus Riley, pro kterého Dean dal dohromady kapelu Blak Soil band a je v podstatě jeho hlavním producentem a supervizorem. Vedle Rileyho se ale stále objevuje na mnoha dalších albech. Jeho saxofon mimochodem najdete i na The Miseducation of Lauryn Hill (1998) natáčeném ve studiu Tuff Gong, které získalo pět Grammy z neuvěřitelných deseti nominací pro Lauryn! Z mnoha pozdějších nahrávek zmíníme závěrem alespoň dvou diskovou kompilaci We Remember Gregory Isaacs, která vyšla loni u VP Records. První CD nazpívalo mnoho současných jamajských hlasů, druhé CD je pak čistě instrumentální v produkci Deana Frasera. Lahůdka stejně jako většina muziky, kde se kdy objevil! A proto znovu a pořádně nahlas – Deane všechno nejlepší k tvým šedesátinám!

* Boldrik & Pardaal

ps. Diskografie Deana Frasera >>
Fotky ze zatím poslední návštěvy Deana Frasera v ČR (společně s Tarrusem a Alaine),
najdete zde >

Comments