Judge Dread: Seznamte se s hrdinou britského ska, od jehož infarktu dnes uplynulo 20 let

judge_dread

Judge Dread nebyl jen komixový hrdina, ale také jeden z prvních bílých ska zpěváků ve Velké Británii. Mohutný chlapík jménem Alexander Minto Hudges žil i zemřel pozoruhodným způsobem, a tak si dnes – přesně dvacet let od jeho skonu – pojďme doplnit archív o této zásadní britské ikoně rudeboys ska. Svou přezdívku získal už jako DJ v místním rádiu, kde vysílal, na scénu se ale dostal mnohem dříve, když se protloukal londýnskými kluby jako vyhazovač a bodyguard. V šedesátkách prý hlídal i na koncertech The Rolling Stones a průběžně vymáhal dluhy pro Trojan Records. Své svaly dobře využil i jako profesionální wrestler pod jménem The Masked Executioner. Jako bouchač pak potkal ve správný moment dvě ska ikony – Prince Bustera a Derricka Morgana, což mu zásadně proměnilo život – zamiloval se do jamajské muziky…

V roce 1969 vydal Prince Buster velký undergroundový hit Big 5, na který Alex zareagoval o tři roky vlastním songem Big Six, který donesl jako demo do vydavatelství Trojan Records, pro které už makal jako zmíněný vymahač. Znělo to zajímavě a odvážně, a tak se šéf labelu Lee Gopthal se svými kolegy rozhodl, že tomu dají šanci. Doufali, že by se mohlo ideálně prodat nějakých 70.000 desek, když budou mít kliku. Alexander tak poprvé vypustil song pod jménem Judge Dread odvozeným od jiného Busterova songu, a stal se z toho nečekaně národní hit, kterého se prodalo přes 300 tisíc kopií a 27 týdnů okupoval britské hitparády! Pozoruhodné na tom bylo, že song byl kvůli sexuálnímu podtextu zakázán v rozhlasovém vysílání, na což se Judge Dread stal brzy vyhlášeným specialistou. Každopádně singl Big Six v roce 1972 vyšplhal na 11. místo UK Singles Chart a o rok později se stal dokonce #1 v Africe. To jsou na skáčkového humoristu a profesionální mlátičky fakt úctyhodná čísla! Do britské hitparády dostal 11 singlů, což bylo více než kdokoliv další z reggae světa včetně Boba Marleyho. Mimochodem stejný počet songů byl zakázán v rádiích, za což Judge Dread dostal dokonce čestný titul v Guinessově knize rekordů.

Na úspěch Bix Six později navázal i se songem Big Seven, který s ním napsal Rupie Edwards, a také Big Eight, Up with the Cock a dalšími přisprostlými hity. Sexuální narážky tehdy bavily spoustu mladých, kteří se potřebovali vymanit z tvídové britské morálky, a naopak to šokovalo britské gentlemany. Tak nebo tak, pozornost byla zaručena s Judge Dread se stal tehdy i prvním bílým interpretem s reggae hitem na Jamajce! Dokonce tam i letěl koncertovat (k nemalému překvapení místních, že to je velký bílý chlápek)… Legendy také tvrdí, že si jeho textařských talentů všiml sám Elvis Presley, který s ním chtěl v roce 1977 spolupracovat na nahrávce vánočního dárku pro svou dceru Lisu Marii. Žel zemřel ještě před nahráváním, a tak Dread pomohl zorganizovat velký benefiční koncert, kde vystoupili the Wailers a Desmond Dekker, a vydal singl Molly. Jelikož i v něm bylo hodně narážek, ani tento song se nedostal do rádií. Alex to zkoušel pak i pod jinými jmény, jako JD Alex nebo Jason Sinclair, ale BBC jeho songy zcela zakázali.

judge_dread_bestof

Zkrátka a dobře, Judge Dread byl kontroverzí i senzací zároveň, a tak i jeho odchod ze světa byl náležitě stylový: 13. Března 1998 koncertoval na pódiu The Penny Theatre v britském Canterbury, kde zkolaboval. Chvilku to vypadalo, jako další z Alexových žertů, než si náhodný doktor v publiku všiml, že to není sranda. Judge Dread zemřel na infarkt a jeho poslední slova prý byla “Let’s hear it for the band!”

* Admiral

DISKOGRAFIE:
Dreadmania: It’s All In The Mind (1972, Trojan)
Working Class ‘Ero (1974, Trojan)
Bedtime Stories – (1975, Creole) – UK Albums Chart # 26
Last of The Skinheads (1976, Cactus)
40 Big Ones – (1977, Creole) – # 51
Reggae and Ska – (1980, Cargo Records, Germany)
Rub a Dub (1981, Creole)
Not Guilty (1984, Creole)
Live and Lewd (1988, Skank)
King of Rudeness (1989, Skank)
Never Mind Up with the Cock, Here’s Judge Dread (1994, Tring)
Ska’d For Life (1996, Magnum)
Dread White and Blue (1996, Magnum)[9]