Carlton Barrett: Vzpomínka na legendárního bubeníka The Wailers, který zásadně definoval reggae music


Carlton “Carly” Barrett přezdívaný také jako “Field Marshall” byl legendární bubeník a hybná síla Marleyho kapely The Wailers. Jak někdo výstižně shrnul – stejně jako Bob Marley ani Carlton Barrett nemá mezi reggae hudebníky srovnaní. Stupeň sofistikovanosti jeho psaní, hraní a aranžování je zkrátka nenapodobitelný. Jeden by mohl strávit roky přibližováním se jeho brilantnosti, a to mohu jako bubeník jen potvrdit. Jeho styl a způsob hry je jazzově překvapivý a přitom tak výstižný a hlavně nenapodobitelný. A heavy! Neznám stylovějšího bubeníka ani víc podmanivý groove v muzice (bez omezování se žánry). Ozve se jedna rána a vy víte, že je to on. Autenticita a přesnost. Hi-hat království a africký bass drum. Snare drum snů. Otec one dropu a ambasador reggae hudby ve světě. Dle slov samotného Carltona pro něj byla hra na bicí spirituálním zážitkem vycházejícím z nyabinghi bubnování a také kořenů afrických předků zavlečených na Jamajku v dobách otroctví…

Carly se narodil v roce 1950 v Kingstonu, kde i vyrůstal. Pracoval jako svářeč a tak si prý nejprve zkusil vyrobit kytaru, aby pak shledal, že mu více vyhovují bicí. A tak se začal učit jako samouk, vyrobil si s plechovek a barelů svou vlastní verzi bicích a bubnoval na ně v koupelně se svým bráchou, který měl zase svépomocí vyrobenou basu. Takto si prý byli schopni už jako kluci vyhrát hodiny denně. Kdo nevíte, jeho bratr byl neméně slavný hudebník, kolega a baskytarista – Aston “Family man” Barrett, taktéž člen kapely The Wailers od samotných počátků kapely, ale nepředbíhejme…

Z rádia tehdy hrál hlavně americký jazz, rhytm and blues a soul, ze svého okolí ale navíc oba bráchové vstřebávali ostrovní calypso, mento a ska. Svou kariéru začali společně jako rytmické bass & drum duo pod jménem the Soul Mates a nebo také the Rhythm Force. Po čase se pak přejmenovali na The Hippy Boys, když s nimi zpíval Max Romeo. Stali se tehdy brzy poměrně vytíženými na jamajské rocksteady scéně a jejich první nahrávání byla pecka Watch This Sound pro Slim Smitha z The Uniques. Poté nahráli i dvě alba pro Lloyda Charmerse než je jejich životní příběh koncem šedesátých let dovedl až k excentrickému producentovi jménem Lee “Scratch” Perry, který provozoval slavné Black Ark Studio. Jeho studiovou kapelu tehdy tvořili Gladdy´s All Stars přezdívaní v tomto studio jako The Upsetters. Pánové ale měli i jiné pohledávky a tak je Perry na jedno britské turné nahradil právě za The Hippy Boys, a už to tak zůstalo.

Barretti se převtělili do The Upsetters a společně s nimi skupinu dále tvořil i kytarista Alva Lewis a klávesák Glen Adams. Scratch si ale jejich genius loci nijak dlouho neužil. Už v roce 1970 za ním totiž přišlo vokální trio Bob Marley, Peter Tosh a Bunny Wailer, aby jim produkoval další desku The Wailers. Vzniklo z toho album Soul Rebel, které bylo nahráno u Randy´s, a kde vedle stejnojmenné pecky najdete mj. songy 400 Years, Soul Almighty, Corner Stone nebo třeba předělávku My Cup od Jamese Browna. U Perryho v té době vzniklo ještě hodně dalších skladeb, jako jsou Soul Shakedown Party, Kaya, Sun is Shining, African Herbsman, Stop the Train, Duppy Conqueror, Small Axe a další. Ty se objevili na dvou nepříliš známých albech Soul Revolution a The Best of the Wailers (1971), ale pak přišel Chris Blackwell z britského labelu Island Records a vzal si pod křídla The Wailers, což bylo pro Perryho dvojnásobně bolestivé, protože The Wailers si vzali sebou do kapely i oba Barrety.

A tak zvolna vcházíme do pro oba bratry zásadní a pro většinu posluchačů nejznámější kapitoly – The Wailers pod vedením Boba Marleyho. Carly Barrett se účastnil všech turné a svým nezaměnitelným stylem i všech desek od raných sedmdesátek až po poslední sessions v roce 1981. Osobně je podepsán pod hitem War a je také spoluautorem Talking Blues, určitě bychom toho našli mnohem více, ale to by nám prozradila leda Rita Marley nebo Chris Blackwell, kteří se po Marleyho úmrtí  stali vlastníky většiny copyrightů. Každopádně ve studiu i na živých koncertech byl Carly jednou z hlavních postav a nepostradatelným článkem v tvoření dokonalého podkladu pro Bobovy nápady a jeho přednes. Carly prý byl Marleyho pravou rukou a vedle bicích byl i vynikající perkusionista, což lze zaznamenat jen z nahrávek, jelikož na koncertech sedával výhradně za bicími.

Koncertní vystoupení, které jsou zdokumentovány, mne vždy znovu a znovu uchvacují svou strhující atmosférou a s každým dalším přehráním pokaždé nacházím nové hudební podněty. V tomto případě mluvím o jeho inspirativní hře na bicí a myslím si, že to je studium na celý život. Zkuste si večer pustit třeba živáky Live! At the Rainbow 1977 nebo koncert ze Santa Barbary v roce 1979. Hudebníci, kterým se podařilo dostat ven z Jamajky, tenkrát odevzdávali hudbě naprosto vše a nepochybně to platilo i u Carltona Barretta.

O jeho osobním životě se toho moc neví, jelikož to byl člověk, který o soukromí moc nemluvil. Jedna z mála známých informací z jeho osobního života se žel týká i jeho úmrtí. Smrt z rukou nájemného vraha před jeho domem v Kingstonu 17. dubna 1987, za kterou prý stála jeho manželka, která měla bokovku. Celý případ byl ale nakonec uzavřen pro nedostatek důkazů a zůstal nevyřešený dodnes. Carly odešel ve věku 36 let tak jako jeho kolega a přítel Bob Marley. Jaká to podivná náhoda. Ať ale nekončíme na smutnou notu, oslavme vzpomínku na Carlyho muziku, ideálně živým záznamem, kde Carlton tepe rytmus a flow která je nesmrtelná.

* Bobirius & Lomesh