In Memoriam: Jamajská legenda Prince Buster (24.5.1938 – 8.9.2016)

Cecil Bustamente Campbell alias Prince Buster se narodil 24. května 1938 v Jamajském Kingstonu a byl to jeden z největších průkopníků ska a rocksteady, které postupně vydláždily cestu až k reggae music. Buster začínal koncem 50. let u Tom the Great Sebastian, jednoho z vůbec prvních soundsystémů na Jamajce, kde nasbíral první zkušenosti a také uslyšel spoustu muziky, která ovlivnilo jeho budoucí tvorbu. Poté mu Clement „Coxsone“ Dodd (budoucí legendární producent a majitel Studio One) nabídl práci bodyguarda u jeho soundsystému a on ji samozřejmě přijal, jelikož měl dobré skills v amatérském boxu. Náplní jeho práce tedy bylo vybírání vstupného, vyzvídání jakou selekci mají ostatní soundy, a také hlídal hladký průběh jejich vlastních akcí, v čemž byl velmi úspěšný právě díky své boxerské kariéře.

S nástupem šedesátých let se Buster rozhodl osamostatnit, postavil si vlastní soundsystém Voice of the People a založil stejnojmenný label. Po letech zkušeností nasbíraných okolo soundů také makal na svých vlastních hlasových schopnostechs, což vedlo k tomu, že v roce 1961 nahrál ve studiu JBC svůj první single Little Honey, na kterém s ním spolupracoval Rico Rodriguez a Jah Jerry. Buster si tehdy také otevřel vlastní obchod Record Shack v Kingstonu na adrese Charles Street 47, hned za rohem od krámu jeho budoucího rivala Dukea Reida. Buster tam sdílel prostor s kadeřnictvím, a tak se zanedlouho přesunul o pár baráků dál do většího prostoru bývalé pekárny a využil to i jako základnu pro svůj soundsystém a kancelář svého vydavatelství, které působilo pod značkami Olive Blossom, Wild Bells, Wild Flowers, Soulsville nebo Islam. Za všemi skrýval právě Prince Buster.

Málokdo ví, že Buster byl také prvním, kdo nahrál nyabinghi rytmy! Session s Countem Ossiem & The Warrickas využil pro hitovku Oh Carolina, která mimochodem zásadně pomohla i Shaggymu, který jí přezpíval v roce 1993. Díky tomuto songu se o Busterovi začalo mluvit jako o pozoruhodném hudebním producentovi, a tak se z kamaráda Coxsona pomalu stával rival. Navíc i deejay Count Machuki odešel od Studio One k Busterovi, aby mohl být součástí Voice of the People! Coxsone musel hledat náhradu, kterou později našel v týpkovi jménem King Stitt. Kvůli složitostem, jak na Jamajce sehnat americké R’n’B nahrávky, pro svůj soundsystém se ale nakonec Prince Buster rozhodl se raději zaměřit na svou vlastní tvorbu. V tuto dobu se také setkal s mladíkem jménem Derrick Morgan, který už tehdy měl za sebou pár skladeb ve spolupráci s Dukem Reidem. Morgan doporučil zpěváka jménem Eric „Monty“ Morris a celé trio Buster, Morgan a Morris začalo spolupracovat. Plodem této kolaborace bylo třináct skladeb, z kterých nejdál prorazil song Humpty Dumpty. Buster nahrával a prodával dubplates této písničky za tehdy úctyhodných padesát liber šterlinků!

V té době už byl Coxsone velikým rivalem. Jamajská hudba se pomalu, ale jistě stávala populární i ve Velké Británii, což byl zcela nový trh, nová ekonomika a tím pádem i nové dosud netušené příležitosti. Prince Buster uzavřel v Londýně dohodu s Countem Sucklem, který mu platil 5£ za každou desku, kterou dostal od Bustera exkluzivně. Menší problém nastal, když Suckle zjistil, že některé z těchto desek má i konkurenční label Blue Beat. Někdo jim evidentně přeprodal desky od Bustera, čehož Prince využil a sám zašel do pobočky Blue Beat. Řešením bylo, že s nimi domluvil novou exkluzivitu, aby rovnou i vydávali jeho jamajskou produkci. To vedlo k tomu, že Blue Beat (a jejich příbuzný label Dice) v letech 1961 – 1967 vydal přes Prince Bustera skoro šest set titulů…

V roce 1962 se Jamajka konečně dočkala nezávislosti ostrova. Prince Buster, který stále častěji na písničkách ve své produkci i zpíval, to vyjádřil písničkou Independence Song, kterou vydal na svém labelu Voice of the People a v Británii to vydal Blue Beat. Ten rok se Jamajka dočkala také asi vůbec prvního hudebního clashe: Prince Buster Vs. Derrick Morgan. Proč dva kámoši, co spolu dříve zpívali, teď mají beef? Věc je trochu složitější… Jamajčan asijského původu a uznávaný producent Leslie Kong tehdy dělal s talentovanými mladými zpěváky jménem Jimmy Cliff, Toots Hibbert a Bobby Martell (známý později jako Bob Marley) a k nim se nově přidal i Derrick Morgan. Buster se ale cítil zrazen a okraden, že Derrick jejich společnou muziku, co dělali na dvorku za obchůdkem Record Shack, přeprodal Lesliemu, a tak natočil song Black Head Chinaman. Morgan odpověděl songem Blazing Fire a clash byl na světě! Je třeba dodat, že oba přes tuto přestřelku zůstali kamarády a tímto oba hodně podpořili své vlastní promo a hlavně prodeje svých nahrávek. A ještě jedna zajímavost toho roku – po setkání s Muhammadem Alim konvertoval šestého srpna 1962 k islámu a přejmenoval se na Mohammed Yusef Ali.

Coxsone tehdy svému bývalému a stále úspěšnějšímu bodyguardovi nemohl přijít na jméno, respektive rovnou na něj zaútočil několika songy, jako třeba Prince Pharoah, který pro něj nazpíval teprve čtrnáctiletý Delroy Wilson, a kde Prince přirovnává k egyptskému utlačiteli. Buster pak začal ztrácet půdu pod nohama, když v roce 1963 Coxsone otevřel vlastní nahrávací studio (Studio One), zatímco Buster musel spoléhat na ostatní studia na ostrově, protože nikdy své vlastní neměl.

Kolem roku 1965 se ska začalo transformovat do rocksteady, které klade více důrazu na rytmickou sekci a oslovilo často násilnické rudeboys. Ti ale byli čas to kritizováni za své postoje a i sám Buster je prý kupodivu neměl právě v lásce. Nahrál tehdy song Judge Dread, kde je etiopským soudcem, který odsuzuje rudeboys k mnoha staletím ve vězení. Píseň se tehdy stala nejznámějsí anti-rudeboy hymnou, ale to nic nemění na tom, že mezi jeho fans najdete hodně skinheads. V ´67 Buster vyrazil na čtyřměsíční turné do Británie a jeho dva roky starý song Al Capone se toho roku dostal do British Pop Chart. Ska se tehdy říkalo Blue Beat, takže stejnojmenné vydavatelství nemělo vhodné jméno, aby začalo vydávat i rocksteady. Emilie Shallit proto založila novou značku FAB, kde pak Buster vydal cca 50 songů ze své produkce včetně několika svých vlastních písniček.

Brzy poté se ale z rocksteady začalo stávat pomalejší reggae a Prince Buster tehdy začal odcházet do ústraní. Možná díky konverzi k islámu se necítil tolik volán k poselstvím rastamanů, možná už toho měl dost. V letech 1970-1971 nahrál jen cca 30-35 skladeb za rok, což je zlomek ze 150 songů, co nahrával v roce 1964. Přesto dále produkoval pro ostatní a vybíral si k tomu deejays, jako jsou Dennis Alcapone, Jah Fender nebo Big Youth, jehož deska Chi Chi Run se stala velkým hitem.

Posledním rozloučením s vlastní tvorbou se stalo velmi atypické (a možná vůbec první dubové album vůbec) s názvem The Message – Dubwise, které s ním natočil Carlton Lee v Dynamic Studio. Deska vyšla v roce 1972 (v Británii o dva roky později) a na jejím obalu se moc informací nedozvíme. Každopádně do té doby dubwise verze vycházely jen jako b strany sedmipalcových singlů, takže to byla další průkopnická premiéra Prince Bustera.

Se svou manželkou se někde v sedmdesátých letech přestěhoval do amerického Miami, kde zkoušel nejrůznější projekty včetně toho, že měl firmu na jukeboxy. Až v roce 1979 kapela The Specials předělala song Al Capone do vlastní verze Gangster a od té doby hrála Busterovu hitovku Enjoy Yourself jako poslední track svých koncertů. Sám Prince Buster ještě neočekávaně vydal reggae / dubwise singl Finger v roce 1981 u Arista Records, díky kterému jej objevil Gaz Mayall (syn bluesové legendy Johna Mayalla), který s ním v osmdesátých a devadesátých letech objezdil několik turné po Velké Británie a Japonsku. Natočili spolu také v roce 1998 novou verzi slackness klasiky Wine and Grine, která se tehdy dostala do reklamy na jeany. Nesmíme ještě zapomenout na Oh Carolina, song který vedle Counta Ossieho proslavil právě Prince Buster a který si v ´94 vypůjčil Shaggy pro svůj první mezinárodní hit. Buster se obrátil na právníky kvůli svým autorským právům, ale nikdy z toho pravděpodobně neviděl ani cent.

V roce 2001 byl Prince Buster vyznamenán jamajskou vládou za svůj přínos hudbě. V novém miléniu absolvoval ještě několik posledních koncertů – Festival Legends of Skav kanadském Torontu (2002), americký Sierra Nevada World Music Festival (2003) nebo Boss Sounds Reggae Festival v britském Newcastle (2006). Objevil se také s Delroyem Williamsem a jeho Junction band na 40. ročníku švýcarského Montreux Jazz Festival a pak ještě v roce 2007 na britském Rhytm Festivalu. Pak jej ale postihla série mrtvic, takže od roku 2009 už nemohl chodit. Osmého září 2016 se tento legendární jamajský pionýr vydal z nemocnice v Miami na svou poslední cestu…

R.I.P. Prince of Peace

Adam & Lomesh