Dub FX vystoupí koncem srpna znovu v Česku! Tady je velké a hluboké interview pro Jahmusic


Tento neobvykle rozsáhlý rozhovor s australským Dub FX vznikl už 13. listopadu 2018 ve velkém sále pražské Lucerny, kterou Benjamin vyprodal doslova po strop v rámci velkého turné k albu Thinkin Clear. Povídali jsme si spontánně skoro tři čtvrtě hodiny, protože se objevilo mnoho zajímavých témat k probrání. Díky tomu jsme se dostali do pozoruhodné hloubky, kterou jen tak v obyčejných rozhovorech nenajdete. Přepis a překlad celého povídání pak byl otázkou několika dlouhých nocí, proto se do něj můžete ponořit až teď – pár týdnu před dalším českým koncertem tohoto australského muzikanta, který vystoupí poslední srpnový víkend na výročním 20. ročníku festivalu Rock for Churchill. Věřím, že následující řádky vás pohltí stejně jako mně a rozšíří obzory vnímání nejen jeho hudby…   

To je skvělý, že jsi znovu v Praze! Očividně je tu nějaké speciální spojení mezi tebou a Českem…

Jsem moc rád, že jsem tu. Je to až bláznivý, i pro mě trochu anomálie, protože jsem tu byl v létě na dvou různých festivalech, a teď jsem zpátky jen o tři měsíce později a vyprodám Lucernu. To je velký, netušil jsem, že tu mám tolik fanoušků…

A to sem jezdíš skoro každý rok už nějakých… Pět let?

Poprvé jsem sem přijel v roce 2011, takže před sedmi lety.

Mezitím jsi udělal velký krok kupředu nejen tady, ale hlavně ve světě. Chtěl bych se zeptat na tvé nejnovější album Thinkin Clear. Moc se mi líbí, kolik elementů se dá najít v tvé muzice. Vypadá to, že neřešíš hranice žánrů, jak si vybíráš styl pro konkrétní song?

Inspiruje mně mnoho různých hudebních žánrů, hodně různých pocitů a rytmů, takže pro mě je to takhle… Když dělám album, mám představu, že tento song bych chtěl, aby měl takový pocit, nebo jiný zase takhle. Někdy nad tím přemýšlím ve formě žánru, jindy je to víc o náladě, nechci nijak tlačit svou inspiraci. Když přijde, a může to být jen pocit, následuji to. Nechci dvakrát dělat stejnou věc.

Poprvé jsem tvou hudební kreativitu viděl na videu z pouličního vystoupení. Už vidím ten titulek – od buskingu až na pódia festivalů a do vyprodané Lucerny. Jak se v tom cítíš? Je pro tebe a tvou tvořivost hraní na ulici pořád zásadní zkušeností?

Myslím si, že by to mělo být esenciální pro každého. Když kouknete na některé z největších umělců všech dob (a sám sebe neřadím do této kategorie), hodně z nich má tu zkušenost. Třeba i komedianti, jako jsou Dave Chapelle nebo Robin Williams, vystupovali na ulici… Mezi muzikanty to je například Bob Dylan se svou přítelkyní, nebo dokonce i Jason Mraz a mnoho dalších. Myslím si, že to je důležitá zkušenost, protože pouliční vystoupení tě učí, jak být co nejvíce autentickou verzí sebe sama. A to se děje jen, pokud to děláš naživo, protože vidíš lidi, kdy tě přestanou sledovat. A když zavřou oči a přestanou se dívat, znamená to, že se jim to líbí. Když to začneš analyzovat a ptáš se sebe sama, proč se přestali dívat, uvědomíš si, že je zastavila autentická část tebe samého. Když to trénuješ doma, můžeš mít v hlavě, že to a to bude super na předvedení lidem v publiku. A pak když to předvedeš na pódiu, nelíbí se jim to, nebo si toho momentu ani nevšimnou. Ale ty sis myslel, že to bude hit, který všechny nejvíc dostane, ale je to jinak. Když jsi ale na ulici, můžeš tu situaci analyzovat hned: „Ok šli si koupit CD, když slyšeli tento song, wow to jsem nečekal.“ A tak začneš skládat dohromady syrové elementy toho, kým jsi jako člověk. Absolvoval jsem toho docela hodně. Celé tři roky jsem cestoval po světě a intenzivně vystupoval 3-4 týdně. Každé léto jsem letěl do Evropy a byl jsem tu až do konce léta, než se přišla zima. Pak jsem se vrátil do Austrálie a to stejné jsem dělal na východním pobřeží. Na konci místního léta jsem pak prodal dodávku a zase koupil letenku do Evropy. Dělal jsem to takhle šest let, kdy jsem v podstatě žil v dodávce. Když se pak objevilo první video na YouTube, měl jsem za sebou asi tři roky této praxe. Cítil jsem se silný a měl jsem nadrcenou všechnu muziku i své schopnosti jako performera. Pak když se to natočilo a objevilo se to na YouTube, rychle se to stalo virálním hitem. A to nejen proto, že to bylo dobré video, ale hlavně proto, že mně hodně lidí na těch ulicích už potkalo naživo. Řekli o tom svým přátelům, kteří si to dost možná ani neuměli představit. Nějaký týpek s mikrofonem, co si dělá všechno sám… Když pak uviděli to video, uvědomili si: „Aha, to je ten chlap!“ A začali to sdílet. Stalo se to virálním taky proto, že hodně lidí bylo nadšených z toho, co na té ulici viděli. Rychle jsem se naučil, že nejdůležitější věc, když chcete prodat CD (a to byla má hlavní mise – prodat co nejvíc nahrávek a cestovat po světě) musí jim spadnout čelist. Čím více jim spadne z toho, co jim předvedeš, tím víc budou chtít koupit tvou desku! Naučil jsem se na ulici všechny tyto triky. Například beatbox a smyčkování – všichni byli zvědaví, odkud je slyšet ten beat? A když jsem pak na konci songu začal vytvářet nový rytmus, pochopili… „Aha! On jej teď prostě vytvořil.“ Pak jsem třeba proměnil svůj hlas, ať zní jako synťák a to jsem smyčkoval v harmoniích. „Wow jak jsi to udělal? To je šílený!“ No a pak jsem do toho začal zpívat texty. Žádné žvýkačkové blbosti, ale konkrétní vědomé zprávy. K tomu jsem začal rapovat ve dvou různých hlasech s pitch shifterem a to už byl vrchol: „Sakra, dej mi svoje CD!“ Bylo toho tolik najednou, že jim mozek doslova explodoval. Naučil jsem se taky dělat freestyle, v kterém je zvu, ať si za pět babek koupí mé CD. Celou tou zkušeností jsem se hodně naučil, jak můžu udělat co nejlepší performance s normálními lidmi a vědomě je seznámit s mou energií…

To je úžasný! Myslím, že by hodně muzikantů z mainstreamu potřebovalo takovou zkušenost pro větší autenticitu. Kdy ses rozhodl, že vedle performance chceš točit i regulérní alba?

Než jsem se stal Dub FX byl jsem v mnoha kapelách a tak jsem už dlouho nějakou muziku nahrával. Byl jsem dokonce asi šest let v metalové kapele a ti kluci – dva z nich teď mají populární kapelu Circles, co dělá progresivní metal – mně všechno naučili. Taky mi pomohl Andrew Bishop, který dnes má nový projekt Kobia, kde zpívá. Oni mně naučili vše o nahrávání. Od té doby jsem se toho přirozeně hodně doučil i sám. Vždycky jsem něco nahrával, ale když jsem začal s pouličním vystupováním a učil se, jak být Dub FX, vrátil jsem se zpátky na nulu. Všeho, co jsem si myslel, že vím, jsem se zbavil, abych mohl začít znova od základů. A věděl jsem, že lidi mají rádi syrovou, progresivní, zajímavou a originální muziku. Vždycky jsem si myslel, že lidi chtějí poslouchat hloupý a podbízivý pop, protože to se prodává. Ale prodává se to jen proto, že do toho někdo rve velký peníze a tak je to v oběhu. Když jdeš na ulici a zpíváš pop, tak to zdaleka nefunguje tak dobře, jako když něco originálního a syrového…

Jakou máš odezvu od rozhlasových stanic?

Žádnou. Říkal jsi, že mně hraješ ve své radio show, ale jinak mně rádia moc nehrajou. Nikdy to ale nebylo to, co jsem sháněl, nebylo to mým záměrem. Když se objevil YouTube, uvědomil jsem si, že už nepotřebujeme ani rádia a vlastně ani žádná vydavatelství. Chápeš? Facebook a YouTube byli na začátku tím nejlepším vydavatelstvím, které jsi mohl mít. Teď už to tak bohužel není, protože díky novým algoritmům se lidi nedostanou ani k tvým novinkám. Když teď sdílím nějakou novou muziku pro mé fanoušky, tak to ani nevidí ani neslyší. Je to fakt smutný. Znamená to, že musím jít zpátky ke starému způsobu kupování si publicity. A přesně takhle to chtěli. Nelíbilo se jim, že díky Facebooku odpadli všichni prostředníci, protože i ti chtějí nějak vydělávat. To je kapitalistická společnost-     

Podařilo se ti být nezávislý ve svých nahrávkách, vlastním studiu a vydavatelství?

Mám tu distributora jménem Membrain, kteří jsou mezinárodní label, co se věnuje jazzu, klasické hudbě a world music. Jsou jedni z největších tohoto druhu, pod sebou mají třeba Joss Stone a první desku přes ně vydal i Anderson.Paak. Možná dokonce i obě dvě jeho desky pro Evropu vyšly tady. Je to fakt dobrá parta, s kterou už nějakou dobu spolupracuji. Co je na nich super, že mi nic nediktují. Když jsem se jich ptal, jestli mám udělat něco víc popovějšího pro rádia, řekli že ne. Ať si dělám, co chci. Jsou zvyklý dělat s lidmi od jazzu a world music a tak pop ani nechtějí. Nezajímá je to a to je pro mně skvělá situace.     

Být úspěšným nezávislým umělcem v této společnosti je docela vzácná situace. Jak roky sleduješ, co se děje v hudebním průmyslu, jsem si jistý, že jsi slyšel tisíce různých umělců a posloucháš nejrůznější hudební žánry. Je to tak?

Vždy.

Pojmenoval bys některé své inspirace?

To je zajímavá věc, která by mohla znít trochu lacině, když to říkám, ale většinu muziky, kterou poslouchám, vytvářejí afroameričané. A to nejen proto, že mám ráda černou hudbu, jen jsem ji našel jako hudbu, co má nejvíce ducha. Když jsem vyrůstal a bylo mi třináct, poslouchal jsem hodně punku, miloval jsem třeba Offspring a Green Day. Pak třeba Radiohead, Rage Against the Machine a tak dále. Ale pak mi to došlo, když mně můj táta představil Buena Vista Social Club a Afro-Cuban All Stars, a tehdy jsem se zamiloval do kubánského jazzu. A pak jsem objevil reggae – Bob Marley, Alpha Blondy a tak dále. A tehdy jsem začal přemýšlet: Proč všichni ti středostavovský běloši dělají naštvanou nebo depresivní hudbu, kde černoši a chudí lidé vytvářejí tak povznášející hudbu? A pokud se nad tím opravdu zamyslíte, možná tomu porozumíte. Existuje na to sociologický pohled, že bílí lidé ze střední třídy nemají ve svém životě dost negativity, takže si je musí vytvořit sami. To dává smysl. Zatímco lidé, kteří pocházejí ze skutečně chudých částí světa, kde panuje hodně nespravedlnosti, potřebují hudbu, aby se povznesli. Sám jsem nikdy nenapsal žádnou depresivní nebo rozzlobenou muziku, to není můj shit. Mnohem více mně zajímá povznášející, pozitivní a vědomá hudba. A to byl okamžik, kdy jsem si uvědomil, že se mi líbí více černá muzika než ta bílá. Nechci poslouchat depresivní a rozzlobenou hudbu, to ve svém životě nepotřebuji. A proto mám rád reggae, protože i když je někdy smutné, vždy je povznášející. A stejně to mám i jakýmkoliv africkým rytmem nebo kubánským jazzem, tak povznášející… Kubánci jsou tak chudí a nejraději by z Kuby vypadli někam pryč. My to vidíme obráceně: „Wow, chtěl bych se vrátit na Kubu a žít jako oni, být bez té vší reklamy. Oni ani nevědí, jak tato zasraná reklama vypadá.“ Oni by zas ale raději byli v jiné společnosti než jsou, protože tráva je vždy zelenější na druhé straně. Jejich hudba ale odráží pozitivitu, lásku a velikost, která mně hodně inspiruje.

Když letíš z Kuby, jen půl hodiny daleko je Jamajka. Viděl jsem letos od tebe parádní videa z Jamajky, kde je s tebou Horace Andy, Jah9, Kabaka Pyramid a dokonce i Capleton. Prozraď mi o tom více, bylo to součástí tvého freestylu, nebo z toho můžeme očekávat nějaké album? 

Ano, byl jsem tam v únoru 2018. Album je můj dlouhodobý cíl a mým prvním pokusem bylo toto. Nikdy jsem nebyl na Jamajce a vždy jsem se trochu bál tam vyrazit, protože občas slyšíš strašidelné příběhy. Věděl jsem, že tam berou své umění velmi vážně, takže se tam prostě jen tak neobjevíš se slovy „jooo, dáme jam!” Speciálně, pokud jsi bílý, tak z toho nic nebude I když bys s nimi chtěl udělat jen zkoušku, budou za to chtít peníze a tak dále. A tak je to i fér, protože tam v minulosti měli hodně bělochů, co je obrali. A tak mně napadlo, že abych smočil prsty ve vodě, pojedu tam a nahraju pár dubplates. Tomu oni dobře rozumí a jsou na to zvyklý. Jde prostě o song, který znají, a který už byl vydán. Budou jen dělat další verzi a zakřičí u toho Dub FX. Je to velmi snadné a také mnohem levnější než nový autorský song, kde nikdy nevíte, co dostanete, a bude vás to stát hodně peněz. Takže jsem si řekl, že to zkusím takhle a zjistím, jestli se jim vůbec líbí mé vibes a jestli mi to s nimi proudí. To byl v zásadě můj plán, který zafungoval velmi dobře. Například video s Jah9 mělo už za tři měsíce milion zhlédnutí, to je úžasné! A to byla jen verze Steamers a Bubble, zatímco původní píseň měla 1,5 milionu zhlédnutí za pět let. Takže manažer Jah9 mi už sám volal se slovy: „Ahoj člověče, video už má milion tak rychle, co kdybychom spolu udělali nějakou novou originální muziku?“ A to bylo přesně to, v co jsem doufal. S Kabaka Pyramidem to bylo podobně, jeho manažer byl nadšený, že se mnou můžou pracovat. Mám z toho velkou radost, protože kdybych přišel z čista jasna žádat o písničku, mohli by mi klidně říct: „Dobře, bude to stát 20 000 dolarů.“ Teď ale chápou, co dělám, a doufám, že mně vnímají rovnocenně. Nejsem už jen příležitost k penězům, ale příležitost s kým udělat skvělou muziku. A tak jsem to přesně chtěl. Nejen tam jet, použít je a něco vydat. Chtěl jsem tam vyrazit a zjistit, jak to funguje. Teď, když tam pojedu znovu, už tam mám kamarády a věřím, že tam jsou umělci, co budou chtít se mnou pracovat.

To bez pochyb! Jsem moc rád, že se to tak hezky povedlo. Některé z nich znám osobně a zároveň si dokážu představit, že asi nebylo snadné k tomu získat třeba Capletona se všemi jeho velkými Bobo kumpány kolem něj… 

Ano, tuším, že to s nimi může být někdy obtížné. Capleton má kolem sebe velkou partu lidí, co jej doprovází a chrání. Nemůžete k němu jen tak přijít a začít na něj mluvit. Někdo tě zastaví se slovy: „Ne, budeš mluvit se mnou!“ Bylo to opravdu zajímavé – přišel jsem do Capletonova domu, abychom nahráli ten dubplate, a působilo to trochu nebezpečně. Protože to je to, co chtějí, aby ses cítil trochu zastrašeně a nic nezkoušel. Jamajčané hodně pracují se zastrašováním, je to vlastně součást jejich kultury, že se navzájem zastrašují. A jde o to ukázat: „Jsem velkej a nebojím se tě.“ Když to uděláš jasně a s pevností a oni vidí, že ses nenechal zastrašit, tak tě začnou respektovat. Když se ale necháš zastrašit, tak s tebe jen budou tahat peníze, protože jsou chudí, hladoví a sakra talentovaní. Proto to všechno dává smysl. Vypadá to ale ve videu, že si to nahrávání s tebou Capleton nakonec moc užil? Jo, přesně tak! Zpočátku ho to moc nezajímalo, ale když viděl, co se děje… Když jsem mu nejprve pustil ukázku riddimu, reagoval slovy „jo, pusť cokoliv.“ Vlastně trochu podobně jako v úvodu s Jah9, pustil jsem riddim na ukázku a oni to schválili, že dobrý, tak jsem mohl začít loopovat. A pak v půlce songu, když viděli, co všechno s tím dělám jako soundboy, je vidět, jak se jim mění výraz ve tváři. Na začátku videa byli trochu chladní, ale na konci videa už se mnou naplno pařili. Dostali se do toho! Bylo to opravdu skvělý a jsem si jistý, že se všemi těmito umělci můžu znovu pracovat. 

Parádní! Takže součástí tvého konceptu je vytvořit album ve spolupráci s více hlasy? 

Přesně tak. Například i Eek-A-Mouse byl z toho nadšený. Všichni na začátku reagovali podobně: „Jo jo, pusť tam cokoliv. Nějakej bílej kluk přijde udělat další dubplate…“ Pravděpodobně jich nahrávají tak 100 za rok, ne? Ale se mnou možná, doufám, viděli něco trochu jiného. 

Určitě! Takže kdy se tam chystáš vrátit?

No, zatím jsem svůj další výlet na Jamajku ještě neplánoval. Mám v plánu se nejprve vrátit domů a napsat několik dalších riddimů, dát to trochu dohromady a vrátit se až pak. Nedávno mi ale psal textovku manažer Jah9, že by se jim líbilo, když bych pro ně dal dohromady nějaké riddimy, takže tím bych mohl začít. A možná by se dal udělat i společný song s ní a mou ženou Sahidou. Uvidíme, co se stane. Teď jsem uprostřed turné, máme před sebou ještě 8 dalších show, takže pak jedu domů si trochu odpočinout, protože jedeme 33 show během dvou měsíců. Chci si trochu hrát s mou malou dcerou, být se svou manželkou a pak se vrátit do studia napsat nějakou novou muziku. 

Prozraď nám více i o projektu, který máte se svou ženou… 

S radostí! Projekt s mou ženou, to je něco, co bude dál růst a vyvíjet se napořád, rozumíš? Jsem její velký fanoušek. Píše krásné písničky a skvělé texty, je v tom fakt dobrá. Umí napsat písničku, já udělám riddim, ale když ona přidá svůj text a melodie… Její song na YouTube má už taky asi 1,2 milionu zhlédnutí. Je vtipný, že z posledních padesáti videí, které jsem vypustil, má moje žena Sahida a Jah9 ty dvě vůbec nejsledovanější videa! A já tam ani nezpívám, v songu mé ženy dělám jen doprovodné vokály a u Jah9 jen riddim. Vlastně obě zpívají na stejný riddim, jen jsem použil trochu jinou verzi. 

Vypadá to, že svět potřebuje více zdravého ženství! 

Přesně tak, pokusím se je přimět, aby něco nahrály společně.

Píše se rok 2018 a zdá se, že už žijeme v naprostém sci-fi, kde mnozí věří, že vše už bylo vynalezeno a jen se to opakuje. Ale tvůj živý příklad ukazuje, že to je jinak. Ukazuješ hodně napojení a tvořivosti. Před pár dny jsme měli pozoruhodné datum 11. 11. 2018, což je z pohledu numerologie velmi speciální moment (2 + 0 + 1 + 8 = 11). Vím, že jsi vnímavý a vědomý, co se týká energií. Jak to vidíš ze svého pohledu? Mohlo by to třeba pomoc lidem, kteří jsou tak trochu zmatení z reality dnešních dnů…

Řekl bych to takhle: Dokonce i lékaři souhlasí s tím, že placebo je pozitivní věc. Pokud má léčivý účinek, to je to, na čem záleží. A já skutečně věřím v energii a manifestaci našich schopností a osudu. Věřím, že jsme neustále obklopeni energií. Jen proto, že jsme uvnitř tohoto 3D těla a máme mozek, naše vědomí není trojrozměrné, fyzicky neexistuje, ale je tam… Když bych ti otevřel svou hlavu a budeš hledat vědomí, tak jej nenajdeš. Tvé vědomí je něco, co žije mimo tvé tělo. Když budeš zkoumat zákony dimenzí jednu po druhé, dostaneš se k páté dimenzi a to je v podstatě vědomí. Mohl bych to všechno vysvětlit dopodrobna, ale trvalo by to příliš dlouho, ve zkratce je pátá dimenze je naše schopnost vnímat. A každá dimenze funguje tak, že je v podstatě nekonečná a je odrazem té předchozí. Existuje tu mnoho zákonů, ale teď alespoň v základech: Když je vědomí nekonečné, nejde jen o to, co je v mé hlavě a co je v tvé hlavě, ale je to co proudí mezi tvou a mou hlavou. Mezi námi a vším živým je proud energie, a právě proto může fungovat kolektivní vědomí. Proto když někdo vejde do místnosti a je třeba smutný, ty jej ani nemusíš vidět, ale cítíš to, že je smutný, naštvaný nebo cokoliv jiného. To je fakt reálné! Jen proto, že to nevidíme, neznamená, že to tam není. Nevidíme ani bluetooth nebo infračervený paprsek, takže vlastně nezáleží na tom, jestli s tím souhlasíš nebo ne. Pokud se rozhodneš souhlasit a rozhodneš se podle toho žít svůj život, můžeš jej mít opravdu mnohem více pozitivní a v souladu. Čistě na základě placeba nebo reality, záleží jen na tom, jak se na to díváš. Tak to vidím já a pevně ​​věřím, že všude kolem nás je nekonečné vědomí. Někteří lidé tomu říkají andělé, jiní jim říkají duchové, jiní je mají za mimozemšťany a jiní to nazývají vědomí páté dimenze. Můžete tomu říkat, jak chcete. Já to vnímám, jako duše. Cítím, že kolem sebe neustále mám duchovní průvodce. Čím více jsme silnější, zacílení, nadšení a pozitivní ve svém životě, tím více duše může „být na drátě“ a podpořit vás v síle. To je to, čemu opravdu věřím a cítím, že jsem toho živým příkladem. Sám jsem se dlouho tomuto konceptu bránil a říkal: „Ne, pokud to nevidím, tak to neexistuje“, ale vzadu v hlavě jsem vždy tušil, že tam je asi něco víc… Třeba když píšu hudbu, nemám pocit, že pochází z mého mozku. Když dělám písničky či texty a čtu si to pak třeba o dva měsíce později, divím se. Wow, jak jsem k tomu přišel? To jsem nebyl já, ani bych to nesvedl. Víš, co tím myslím? Dělám to tak teď pořád, písničku nechám trochu odležet a když se na ní podívám zpětně, netuším, jak jsem ji napsal. A to proto, že nechávám sebou proudit tuto energii, nekonečné vědomí, které nás všechny obklopuje. Nejsem jediný, kdo si to takhle vidí, už je mnoho lidí, co tomu věří…

A to zdánlivé odpojení je v tom, že většina lidí na planetě je uvězněna ve frekvencích ega? 

Zkusím to vysvětit následovně. Způsob, jakým kapitalismus v naší společnosti funguje, je to, že chce, aby se lidé cítili hloupě a bezmocně. Protože pokud jsou hloupí, uvěří reklamě, která jim prodá, že něco potřebují, aby si pomohli. Potřebujete tento produkt, který vám pomůže a díky tomu budete silnější, přitažlivější, šťastnější… A tomu uvěříš jen pokud jsi idiot. Takže aby lidé byli hloupí, existuje spousta dalších věcí, které nás dělají hloupějšími. Například to, že někdo vkládá spousty a spousty peněz do mizerné EDM a pop music. Je tolik neuvěřitelné intelektuální hudby, která se ani nedostane na povrch. Lidé jako ty se snaží to posunout kupředu, ale mainstream to nechce. To je asi i důvod, proč třeba má hudba není v rádiu. Může to být spiknutí nebo nemusí, každopádně jsme pro ně jen spotřebitelé. A politici tu jsou proto, aby chránili masivní korporace, které se nám snaží prodat hovna a udržet nás v hlouposti. Abychom si mysleli, že máme na výběr, a můžeme si vybrat koho si zvolíme, ale to není pravda. Nezáleží na tom, ať je tam kdokoliv, korporace budou mít stále více moci než dříve, reklama… Všechno je poháněno reklamou, zprávy, které čteme nebo sledujeme v televizi. Skoro vše, co je v televizi nebo v rádiu, existuje prostě proto, že je placeno reklamou. A ta reklama funguje jen v tom případě, když se lidi cítí nejistě. Proto tu je reklama, která vám dává pocit, že si něco potřebujete koupit, abyste byli dost dobří. A to všechno bude fungovat jen pokud máte vygumováno. Takže to je velký začarovaný kruh. Celé mé poselství a mise je nestále lidem připomínat, že jsou inteligentní, krásné, inteligentní a duchovní bytosti. Reklama a Hollywood se nás ale intenzivně snaží zabavit a přesvědčit nás, že jsme hloupý, nedůležití a bez duše…

A šíří tolik strachu do společnosti. Strach z uprchlíků, islámu, cizinců… 

Přesně! Strach je nejlepší věc, jak přimět lidi ke konzumaci, přimět je mluvit a klikat. Nedávno provedli studii, která zkoumala miminka, když se dívají na videa na YouTube. A v tom videu je trochu strachu, může to být klidně něco malého, že si toho my ani nevšimneme, třeba někdo propíchne balónek… Ale i jen toto malé množství strachu udělalo to, že ty dětí to chtěly opakovat, potřebují víc. Stejně jako lidé sledují thrillery nebo televizní pořady. Milujeme ten pocit, protože se cítíme živý. Takže místo šíření strachu, pojďme šířit více lásky… Babylon sice nikdy nebudeme moci úplně zastavit. Věřím, že skutečnou revoluci udělají lidé, co přestanou poslouchat ten hluk, ale budou následovat své vlastní srdce. Nikdy ten stroj nerozbijeme, ten stroj se musí rozbít sám tím, že jej nikdo nebude používat. To je jediný způsob, jak to můžeme překonat.

Velké díky za sdílení a tvé bytí. Užij si moc dnešní koncert, 2500 lidí v domě, to bude přítomné moc pěkné vědomí.

* Lukáš Kolíbal 
Fotoreport (c) Klára Kinterová >>>